Česká próza 1. poloviny 20. století

<meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=utf-8" /><div class="obsah">
  <h1>Česká próza 1. poloviny 20. století </h1>
  <p>1. Autoři, kteří se tématicky navracejí k 1. světové válce:</p>
  <ul>
    <li> F. Šrámek, J. John, J. Hašek     tzv. legionářská literatura : R. Medek, J. Kopta, F. Langer </li>
  </ul>
  <p>2. Autoři patřící k tzv. demokratickému proudu:</p>
  <ul>
    <li> K. Čapek, K. Poláček, E. Bass </li>
  </ul>
  <p>3. Autoři píšící tzv. imaginativní prózu: </p>
  <ul>
    <li>V. Vančura, K. Schulz </li>
  </ul>
  <p>4. Autoři píšící sociální a společenskou prózu: </p>
  <ul>
    <li>I. Olbracht, M. Majerová, M. Pujmanová </li>
  </ul>
  <p>5. Autoři píšící psychologickou prózu: </p>
  <ul>
    <li>J.Havlíček, E. Hostovský, J. Glazarová,     B. Benešová </li>
  </ul>
  <h2>1. Legionářská literatura </h2>
  <p>Literatura, kterou tvořili příslušníci čs.legií. Byli přítomni  válečným událostem v Rusku a své válečné prožitky ztvárnili ve svých  dílech. </p>
  <h3>Rudolf Medek /1890-1940/ </h3>
  <ul>
    <li>původně učitel, po aktivní účasti v legiích se stal plukovníkem, později generálem, spisovatel </li>
  </ul>
  <p>básnická sbírka: <strong>Lví srdce </strong>/1919/</p>
  <ul>
    <li> obsahuje proslulou báseň <strong>Zborov</strong> – oslavuje vítězství našich legií v bitvě u Zborova                                                                /2.7.1917/</li>
  </ul>
  <p> román: <strong>Anabáze</strong> /1927/ </p>
  <ul>
    <li> pětidílná próza líčící poslední měsíce pobytu legií na  Dálném východě, jejich částečném rozkladu a návratu do vlasti </li>
  </ul>
  <p>drama: <strong>Plukovník Švec</strong>/1928/ </p>
  <ul>
    <li> o našem veliteli, který těžce nese vzpouru mezi svými  vojáky, chce sebevraždou apelovat na jejich svědomí</li>
  </ul>
  <h3> Josef Kopta  /1894-1962/ </h3>
  <p>Upoutal románovou skladbou <strong>Třetí rota</strong> /1924/. </p>
  <ul>
    <li> na osudech jedné roty sledoval nejen osud vojáků, ale i  zánik carismu a zrod ruské revoluce </li>
  </ul>
  <h4>Třetí rota na magistrále /1927/ </h4>
  <ul>
    <li> zobrazuje pochod přes Sibiř </li>
  </ul>
  <h4>Třetí rota doma /1934/</h4>
  <ul>
    <li> o sžívání legionářů s poměry ve svobodném státě a  rozporech mezi jejich ideály a skutečností</li>
  </ul>
  <p>Úspěšným byl také Koptův román <strong>Hlídač č. 47</strong> /1926/ </p>
  <ul>
    <li> o tragickém osudu traťového hlídače, který přechodně  ohluchne a po nabytí sluchu předstírá hluchotu, přičemž se dovídá, za  koho je svým okolím považován.</li>
  </ul>
  <p> Na rozdíl od Medka směřuje Kopta více k psychologickému prokreslení svých hrdinů.</p>
  <h3> František Langer/1888-1965/ </h3>
  <p>Soubor povídek: <strong>Železný vlk</strong> </p>
  <h3>Jaroslav Hašek  /1883 - 1923/ </h3>
  <ul>
    <li> narodil se v Praze </li>
    <li> jeho otec byl středoškolským profesorem, později bankovním úředníkem </li>
    <li> Jaroslav byl pro neprospěch a pro účast na demonstracích vyloučen z  gymnázia, středoškolská studia dokončil na obchodní akademii </li>
    <li> chtěl se odlišit od společnosti, kritizoval soudobou buržoazní  politiku, nenechával se ničím poutat, rád se toulal - procestoval -  často bez prostředků Horní a Dolní Uhry, Slovensko, Maďarsko, Halič,  Německo, Rumunsko, Balkán </li>
    <li> o jeho cestování a životě vypráví kniha R. Pytlíka Toulavé house</li>
    <li> zážitky z cest byly podnětem k napsání prvních cestopisných črt a humoresek </li>
    <li><strong>Črty, povídky a humoresky z cest</strong> - konkrétní postřehy, skutečné zážitky, snaha věrně a barvitě podat  různé anekdotické zápletky </li>
    <li> poněvadž se Hašek často vymykal zásadám platným pro „řádného“ člověka, způsoboval   si existenční potíže </li>
    <li> načas byl redaktorem anarchistických listů </li>
    <li> kritizoval  stát, církev, militarismus, byrokratismus </li>
    <li> byl redaktorem Světa zvířat, majitelem psince, kabaretním konferenciérem</li>
    <li> své nestálosti se nezbavil ani když se oženil, brzy opět opustil domov,opět se toulal, pobýval u přátel </li>
  </ul>
  <h4>Trampoty pana Tenkráta /1912/ <br />
    Můj obchod se psy a jiné humoresky /1915/ </h4>
  <h4>Dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona</h4>
  <ul>
    <li> nemohla být uveřejněna - parodie soudobého venkovského  života, volebního systému, portréty představitelů politického života i  s intimními detaily z jejich soukromí </li>
  </ul>
  <p>Již před válkou se mihla v Haškově tvorbě postava Švejka - v seriálu  humorných grotesek antimilitaristického zaměření - původně byl vylíčen  jako usměvavý prosťáček, který svou prostoduchostí způsobuje zmatek v  rakouské armádě, jeho hlavním rysem byla neschopnost porozumět zásadám  vojenské podřízenosti, rozkazům.</p>
  <p>Do 1. světové války narukoval Hašek k rakouské armádě, přeběhl na  ruskou stranu, vstoupil do legií, později přešel k bolševikům. </p>
  <p>Roku 1920 se vrátil domů - odešel z Prahy do Lipnice u Havlíčkova Brodu, znovu si zvolil životní styl       bohéma </p>
  <h4>Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války </h4>
  <ul>
    <li> začaly vycházet roku 1921 v sešitech jako lidová četba /na pokračování/  s ilustracemi Josefa Lady,   vzápětí vyšel knižně </li>
    <li> kniha dospěla ke 4. dílu, ale zůstala nedokončena /3.1.1923 Hašek zemřel/ </li>
    <li> pokračování napsal fejetonista RP Karel Vaněk, ale Haškovu koncepci nepochopil, utopil se ve   vulgárnostech </li>
    <li> román začíná v Praze v době po sarajevském atentátu, pak se děj skládá  z řady volně souvisejících scén, vyprávění, rozhovorů, které  doprovázejí hrdinovy komické osudy po odvedení do armády, v průběhu  cesty na frontu a do zajetí</li>
    <li>ústřední postavou románu je  Josef Švejk, pochybný obchodník se psy, prostý český člověk, který,  když se dozví o smrti následníka trůnu Ferdinanda, jde s nadšením  bojovat za svou milovanou vlast - tehdy ještě R-U , i když trpí  revmatismem ; než ho přijali do armády, prošel mnoha úřady,  nemocnicemi, ústavy pro choromyslné a věznicí - všude se vzorně chová -  a tím vyvolává zmatek; pro jeho ochotu, dobráckou tvář a upřímnost se  na něj nikdo nemůže zlobit; je posílán od jednoho důstojníka ke  druhému, dokonce se stává pomocníkem polního kuráta /kněze/ Otty Katze  - ten ho propije v kartách a Švejk se stává sluhou - pucflekem -  Lukáše; způsobí mu několik závažných komplikací a on se ho chce zbavit,  zanechá ho na nádraží a sám chce ujet do Českých Budějovic, kam se měl  se Švejkem dostavit; Švejk však zůstane v Táboře, v nádražní  restauraci, odkud ho vojenská hlídka pošle do Budějovic pěšky;místo do  Budějovic se Švejk dostane do Putimi, kde je zatčen jako údajný ruský  špión a je eskortován na četnické velitelství do Písku; nakonec se  dostane ke svému pluku a k nadporučíku Lukášovi - ten je jeho příchodem  nemile překvapen a pronese: „Kdo má být zastřelen, ten se neutopí.“</li>
  </ul>
  <h2>2.demokratický proud </h2>
  <h3>Karel Čapek /1890 - 1938/ </h3>
  <p>O jeho životě vypráví Olga Scheinpflugová v díle: <strong>Český román</strong></p>
  <p> ... Měli jsme báječné dětství, plné lidí a dojmů, já jako kluk měl  dvě velké lásky: tatínkovu ordinaci a dědečkův mlýn. Ale k největším  darům dětství patřila babička, kterou jsme měli všichni rádi - tlustá  jako kulička a samý špás. Nám dětem /Čapek měl bratra a sestru, byl  nejmladší/ vždycky něco přinesla nebo podstrojila. A co znala  všelijakých šprochů a takových pěkných lidových posměšků. Myslím, že mě  naučila stům českých výrazů, které bych ani neznal.“ </p>
  <p>Karel Čapek studoval gymnázium v Hradci Králové, Brně, Praze a  vysokou školu v Praze, Berlíně a nakonec v Paříži, kde byl spolu s  bratrem Josefem Čapkem. </p>
  <p>ukázka /Český román s. 92/</p>
  <p> ... Než se rozletěl do literatury, bylo prý zcela samozřejmé, že  bude lékařem, ale pak potřeboval filozofii. „ Nebylo by to pro mne, čím  dál víc mě děsí lidské utrpení, se kterým přijdu do styku, někoho to  otuží, ale já bych třeba časem ztratil odvahu. Proto jsem se  specializoval z těla na duše, to je jářku taky potřebné a má to málo  dobrých odborníků. Rozumět jim, už to je v jistém smyslu duchovní  terapie, myslím, že jsem se rozhodl správně.“ </p>
  <p>Na školách získal odborné vědomosti filozofické i estetické /  PhDr./. Neustále ho však přitahovala životní praxe: proto působil od  roku 1921 nepřetržitě do konce života v Lidových novinách jako redaktor  a proto se stal ve 20. letech režisérem a dramaturgem Vinohradského  divadla. </p>
  <p>Více se však Čapek považoval za novináře. Výborně ovládal jazyk. Byl tvůrcem tzv. <strong>sloupku</strong> /novinářský útvar, stručnější než fejeton, glosoval denní události, ale  zamýšlel se i nad otázkami vkusu, morálky, politiky/. Čapek si vytvářel  svůj osobitý styl, vycházející jakoby z bezprostředního hovoru se  čtenářem, charakteristický zábavným tónem a lehkostí. Bystrou vnímavost  projevoval Čapek při sledování nejrůznějších oblastí života v mnoha  svých fejetonistických knížkách nebo v cestopisech. </p>
  <p>cestopisná kniha:</p>
  <h4> Cesty Karla Čapka - Italské listy  /1923/ <br />
    Anglické listy  /1924/ <br />
    Výlet do Španěl /1930/ <br />
    Obrázky z Holandska /1932/ <br />
    Cesta na Sever /1936/ </h4>
  <p>Tyto cestopisné črty vznikly za jeho poměrně krátkých, většinou jen  dvouměsíčních studijních cest do těchto zemí a na první pohled se zdají  být spontánními záznamy ze spisovatelského deníku - chce navodit u  čtenáře tento dojem - říká: „ Putoval jsem bez všech užitečných  znalostí i bez plánu,“ ve skutečnosti však vysvítá z těchto děl  autorova poučenost o současných problémech těchto zemí. Snaží se ukázat  čtenáři cizí země z nejrůznějších stran. Putuje po turistických  atrakcích a historických památkách, ale zejména ho zajímá obyčejný  život, prostí lidé, jejich radosti, práce,zábavy, zvyky. </p>
  <p>Ve 20. letech se rozhodl, že postaví dům. </p>
  <p>uk. Český román: </p>
  <p>... Tam u Čapkova domu vzniká očividně zahrádka; ví Bůh , jak velká  a s jakými květy. Jen tak, mrknutím oka,zjistila, že kapsy jeho kabátů  jsou často plné ceníků semen, obrázků keřů. Za nehty jeho krásných  rukou se objevila hlína ... </p>
  <p>... „Ty nevíš, co to je, mít kousek půdy, přicházet do styku s keři  a vším, co kvete, voní a tvoří tichou krásu života. Myslím, že je to to  nejkrásnější, co jsem dosud poznal.“ Začal se učit znát jména rostlin,  začal studovat geologii, botaniku, přírodopis, motýly, ptáky. Byl  docela opilý přírodou...</p>
  <p> Roku 1929 vznikla Čapkova kniha <strong>Zahradníkův rok</strong>.</p>
  <p>V české literatuře se Karel Čapek představil nejprve jako <strong>prozaik</strong>. </p>
  <p>povídkové knihy:</p>
  <h4> Zářivé hlubiny /1916/ <br />
    Krakonošova zahrada /1918/ </h4>
  <ul>
    <li> jednalo se o krátké povídky okouzlené domovem i romantikou  světa </li>
    <li> na těchto knihách spolupracoval s bratrem Josefem </li>
  </ul>
  <h4>Boží muka /1917/ </h4>
  <h4> Trapné povídky /1921/ </h4>
  <ul>
    <li>povídka <strong>Šlépěj</strong> - smysl života a některých  věcí zůstává člověku skryt - nevysvětlena zůstává i otázka, kdo  zanechal na čisté, zasněžené pláni ojedinělou stopu </li>
  </ul>
  <p>dramata: </p>
  <p>ohlas jeho divadelních her  zasahoval až do zahraničí </p>
  <p>ukázka: Český román s. 167 </p>
  <p>... „ Celá Amerika hraje Karla Čapka, ale nezaplatí ani dolar, je to  v době, kdy ještě nemá republika s USA autorskou ochranu, celé Německo  hrálo jeho Roboty, ale zaplatilo je inflačními miliony, které znamenaly  pár českých stovek.“</p>
  <p> komedie: </p>
  <h4>Loupežník </h4>
  <ul>
    <li> přišla na scénu v roce l920 - příběh loupežníka, který  chce získat dívku chráněnou maloměšťáckými ohradami. Vyslovuje obdiv k  výbojnosti mládí. V době, kdy vznikala tato hra se Čapek seznámil s  Olgou Scheinpflugovou /jeho pozdější manželka/ - tehdy sedmnáctiletou  /on třicetiletý/. </li>
  </ul>
  <p>ukázka: Český román str. 61 </p>
  <p>... „ Víte, píšu komedii, takovou lyrickou, bude se to jmenovat  Loupežník a je to ve verších. Chtěl bych je slyšet, ty moje rýmovačky,  ne recitovat, chraň Bůh, ale tak tikat, cvrlikat a zpívat vaším  skřivánčím - ne počkejte - sýkorčím hláskem. Je tam totiž dívka jako  vy, která sice nepíše a nehraje divadlo, ale je stejně vyjevená mládím  a stejně neví, kudy kam. Ta role se jmenuje Mimi. Možná, kdybyste jí  půjčila na chvíli svůj hlas, že na sobě ještě mnohé dobásní a dopoví.  Tak tedy za ni oroduju, co myslíte, dala byste jí hodinu svého mladého  času?“ </p>
  <p>V době, kdy mu Olga předčítala tuto roli, vznikl mezi nimi velký  cit. Jeden si druhého zamilovali. Chodili spolu na procházky Prahou,  diskutovali o umění / Olga byla herečka/. Byli neskonale šťastni. Ale  jen do doby, kdy se u Karla Čapka objevilo onemocnění /bolesti hlavy,  páteře/. Lékaři nedoporučovali sňatek, Olžin otec nesouhlasil s jejich  další známostí. Olga prožívala velmi nešťastné období. Později se  setkávali, dohodli se, že budou přátelé. Denně se stýkali, rozmlouvali  spolu o nových dílech Čapka, o hereckých rolích Olgy. </p>
  <p>V dalších dramatech vstoupil Čapek do prostředí moderní civilizace a  utopicky rozvíjených problémů. Uvedl do nich vynálezy, diktátory,  roboty, mluvil v nich o zmechanizování člověka, o krizi morálky.  Vyslovil v nich obavy o osud lidstva ohrožovaného současným vývojem  civilizace a agresivní politiky. Východisko z této situace nalézal v  představách tolerance, soucitu a vzájemného porozumění. </p>
  <p>divadelní hra: </p>
  <h4>RUR /1920/ </h4>
  <ul>
    <li> první hra tohoto typu Čapka hned proslavila</li>
    <li> titul znamená zkratku firmy vyrábějící umělého člověka                                           Rossum’s Universal Robots </li>
    <li>Čapkem  vytvořené slovo robot přešlo do mnoha cizích jazyků pro označení stroje  podobného člověku </li>
  </ul>
  <p>divadelní hra: </p>
  <h4>Ze života hmyzu /1921/ </h4>
  <ul>
    <li> společně s bratrem Josefem</li>
    <li> tři dějství - propojená postavou tuláka pozorujícího                                                             hmyzí hemžení</li>
    <li> satira maloměšťácké poživačnosti /motýli/, sobectví /chrobáci/,  vládychtivosti /mravenci/ </li>
    <li>v závěru hry vystupuje tulák, aby zničil vše špatné </li>
  </ul>
  <p>utopická próza: </p>
  <h4>Továrna  na absolutno /1922/</h4>
  <ul>
    <li> román složený z novinových fejetonů a námětově vycházející  z utopického motivu: z vynálezu karburátoru dokonale spalujícího hmotu  a uvolňujícího tím absolutno -ducha, který způsobí v ustálených  kolejích světa nedozírný zmatek. V každém, kdo přijde do jeho  blízkosti, vzbuzuje náboženské nadšení. Ing. Marek /vynálezce/ má tento  karburátor zavřený ve sklepě za pancéřovými dveřmi a inzerátem oznamuje  prodej vynálezu. Jeho bývalý spolužák Bondy se rozhodne, že bude  karburátory vyrábět ve velkém. V Mixově ulici /tam, kde je Markova  továrna/ jsou lidé postiženi náboženským fanatismem, ulice musí být  policejně hlídána.Jeden karburátor má opatřit energii pro osvětlování  celé Prahy . Absolutno začne působit na všechny přítomné, prezidenta  republiky nevyjímaje - co se tam děje, se čtenář dovídá pouze z novin.  Absolutno se šíří po celém světě - nepůsobí jen náboženské nadšení -  vyrábí tkaninu i z písku a vůbec z jakéhokoli materiálu - tím nastane  znehodnocení výrobků - což však nemá za následek blahobyt, ale nouzi.  Vznikají konflikty, válka. Román končí zprávou o tom, že poslední  karburátor byl zabaven. </li>
  </ul>
  <p>román: </p>
  <h4>Krakatit /1924/ </h4>
  <ul>
    <li> příběh vynálezce, který objevil dosud neznámou třaskavinu  /ing. Prokop/ - krakatit. Při zkoušení vynálezu je poraněn, v horečce  chodí po Praze. Ujímá se ho přítel ze studií, Tomeš, ošetří ho a vyzví  tajemství třaskaviny. Zapíše si je, a když se Prokop z horečky probudí,  je Tomeš pryč. Jednoho dne je vylákán inzerátem do Prahy, setká se s  ředitelem vojenské továrny na třaskaviny, který chce koupit Prokopův  vynález. Prokop je uvězněn, protože chtějí, aby vynález prodal -tomu se  Prokop vyhne a zamiluje se do ušlechtilé princezny Wille, která mu  umožní útěk. Dostává se do společnosti italských anarchistů, kteří mají  trochu krakatitu a chtějí zničit svět. Tomeš pracuje na třaskavině,  která je zapálena bezdrátovou stanicí. Prokop je z bezpečné dálky  svědkem hrozné exploze, protože krakatit byl skutečně zapálen. Při  odchodu z Itálie potká bílého stařečka - Pánaboha, který mu určuje  další směr života- pracovat na věcech prospěšných lidstvu.</li>
  </ul>
  <p> Odlišnou tvorbu v Čapkově tvorbě znamenají: </p>
  <h4>Povídky z jedné kapsy <br />
    Povídky z druhé kapsy /1929/ </h4>
  <ul>
    <li> chtěl v nich upoutat čtenáře zajímavým krátkým příběhem a  vytvořit obdobu detektivky - vycházel ze záhady, která měla být  objasněna, používal hovorového stylu. </li>
  </ul>
  <p>románová trilogie /jedná se o zvláštní trilogii - jednotlivé díly nemají společné téma/ </p>
  <h4>Hordubal /1933/ </h4>
  <ul>
    <li> tragedie podkarpatského sedláka Juraje Hordubala,  vracejícího se po letech z Ameriky do rozbitého domova </li>
  </ul>
  <h4>Povětroň /1934/ </h4>
  <ul>
    <li> příběh smrtelně zraněného letce </li>
  </ul>
  <h4>Obyčejný život /1934/ </h4>
  <ul>
    <li> o železničním úředníkovi na penzi, který spisuje                                     své životní osudy </li>
  </ul>
  <p>Protifašistická tvorba </p>
  <p>fejetonní román: </p>
  <h4>Válka s mloky </h4>
  <ul>
    <li> utopický námět - mloci, obdoba robotů se stávají hrozbou  lidstvu, žijí jako bezduché, mechanické bytosti </li>
  </ul>
  <p>divadelní hra: </p>
  <h4><strong>Bílá nemoc</strong></h4>
  <ul>
    <li> ve světě se rozšířila „bílá nemoc“- lék na ní zná pouze  dr. Galén, po přemlouvání dvorního rady Sigelia konečně dostane jeden  pokoj na klinice, aby si mohl ověřit účinnost léku. Galén nechce vydat  tajemství léku, dokud nebude podepsána mírová smlouva se všemi státy.  Maršál na tuto podmínku nechce přistoupit, protože pro něj je válka  více než život. Bílou nemocí je postižen maršálův zbrojař, baron Krüg.  Přichází v přestrojení / Galén bohaté neléčí/ za Galénem, Galén jej  pozná a odmítne léčit. Baron se raději zastřelí. Nakonec bílou nemocí  onemocní i Maršál. Pro svou záchranu je ochoten přistoupit na Galénovu  podmínku. Dr. Galén se k němu vydá, ale je napaden a ubit rozvášněným  davem, který před maršálovým domem provolává válečná hesla</li>
  </ul>
  <p>divadelní hra: </p>
  <h4>Matka </h4>
  <ul>
    <li> matka Dolores měla pět synů - čtyři z nich zemřeli,  obětovali své životy pro čest, národ, pro lidstvo . Zemřel i její  manžel. Mrtví osamocenou matku navštěvují v pokoji, hovoří s ní. Matka  jim vyčítá, že zbytečně hazardovali. Zbývá jí poslední syn - Tony. Bojí  se o něho, brání ho. Odmítá mu povolit vstup do války. Teprve když  slyší z rádia naléhavý hlas ženy, matky, která vyzývá všechny muže k  boji proti nepříteli, změní své rozhodnutí. Sama mu podává pušku, aby  šel bojovat. </li>
  </ul>
  <p>Ke konci života pobýval Karel Čapek stále častěji ve svém venkovském  bytě na Strži u Dobříše, protože tam měl víc klidu ke své práci.  Předčasná smrt ho zastihla o Vánocích 1938 v Praze. </p>
  <p>V posledních letech života se scházel s prezidentem T. G. Masarykem: <strong>Hovory s TGM</strong> </p>
  <p>Karel Čapek je rovněž autorem knížek pro děti:</p>
  <p> <strong>Dášeňka, čili život štěněte <br />
    Devatero pohádek <br />
    Povídání o pejskovi a kočičce </strong>/společně s bratrem Josefem/ </p>
  <h3>Karel Poláček  /1892 - 1944/ </h3>
  <ul>
    <li>prozaik, /kritik a humorista/, novinář /Lidové noviny/ </li>
    <li>pocházel  z rodiny židovského obchodníka z Rychnova nad Kněžnou, /zájem o  maloměsto, a život českých Židů/, jeho život skončil v koncentračním  táboře, pravděpodobně v Osvětimi</li>
  </ul>
  <p> prvotina: <strong>Povídky pana Kočkodana</strong> /1922/ </p>
  <ul>
    <li>podává karikatury lidských figurek z řad                                                                            byrokracie </li>
  </ul>
  <h4>Mariáš a jiné živnosti   /1924/ </h4>
  <ul>
    <li>objektem jeho humoru se stali maloměšťáci a jejich                                                                 záliby </li>
  </ul>
  <p>román: </p>
  <h4>Dům na předměstí /1928/ </h4>
  <ul>
    <li> zfilmováno</li>
    <li> zpodobňuje nesnášenlivost </li>
    <li> hlavní                                                            postavou majitel domu, tupý nadstrážník Faktor</li>
  </ul>
  <p> román: </p>
  <h4>Muži v ofsajdu /1931/ </h4>
  <ul>
    <li> zfilmováno, hlavní role Hugo Haas /Načeradec/ </li>
    <li>hlavní  postavy: pan Načeradec /majitel obchodu s konfekcí, pánové Emanuel  Habásko ml. a st. / Pan Načeradec se seznámil s panem E. Habáskem ml.  při fotbalovém utkání - pan Načeradec stranil Slávii , pan Habásko  Viktorii Žižkov - vznikla mezi nimi roztržka, zasáhl strážník, oba  dostali pokutu, ale pan Habásko byl bez peněz. Pan Načeradec byl  velkorysý a zaplatil pokutu i za něj. Stali se přáteli , pan Načeradec  Emana zaměstnal - stal se téměř jedním z rodiny Načeradců. Při jedné z  obchodních záležitostí se seznámil E. Habásko s dívkou Emilkou  Šefelínovou z Vršovic. Stále častěji se scházeli, uvažovali o svatbě.  Eman však musí nejprve naučit Emilku znalostem z fotbalového života.  Emilčini rodiče nechtějí, aby si jejich dcera vzala chlapce ze Žižkova.  Nakonec / po oznámení, že se musí vzít/ svatbu povolí. </li>
    <li>Příběh  končí slovy: A na Žižkově, v jednom novém domě, zalechtal sluneční  paprsek jednoho rozcuchaného mladého muže pod nosem. Probudil se,  rozhlédl se kolem a seznal, že je ženat. Z peřin se na něho dívalo  černé mikádo. Vzal je do náručí a tázal se: „Hejma,Silný, Moudrý,  Košťálek, Baroun... co je to?“ „To je forward Sparty,“ odpovídá černé  mikádo. „Joska, Puč, Svoboda, Šoltys, Junek ... co je to?“ „To je  forward Slavie.“ Mladý muž zdvihl hlas: „A řekni mi, co je tohle: Fajt  - Hromádka - Meduna - Novák - Podrazil?“ „To je útok naší Viktorie  Žižkov,“ zní odpověď. Mladý muž ji políbil a děl pyšně: „Mám chytrou  ženu!“ </li>
  </ul>
  <p>román: <strong>Hlavní přelíčení</strong>/1932/ </p>
  <ul>
    <li>příběh podvodníka a nakonec i loupežného vraha Maršíka,  jehož absence morálky přivede až na šibenici /až tragický tón/ </li>
  </ul>
  <p>román: <strong>Michelup a motocykl</strong> /1935/ </p>
  <ul>
    <li>titulní hrdina má komický charakter, je posedlý touhou po  levných nákupech, na nichž prodělá </li>
  </ul>
  <p>Životním dílem K. Poláčka je tetralogie: </p>
  <h4>Okresní město <br />
    Hrdinové táhnou do boje <br />
    Podzemní město <br />
    Vyprodáno </h4>
  <p>V této tetralogii autor zobrazil své rodné maloměsto před a během 1.  světové války, především však rodiče a bratry mladého hrdiny Jaroslava  Štědrého. Žebráci, obchodníci, vojáci, důstojníci, městská honorace -  všichni jsou tragikomičtí ve svém životě i myšlení, plném frází.Někdy  je toto dílo označováno jako pentalogie /5. díl je nezvěstný/. </p>
  <p>Za okupace nesměl Poláček jako Žid publikovat, jeho humorný románek o venkovských lázních a letních hostech <strong>Hostinec U kamenného stolu</strong> /1941/ vyšel pod jménem malíře Vlastimila Rady. </p>
  <h4>Bylo nás pět /1946/ </h4>
  <ul>
    <li>úsměvná próza, která vznikla za protektorátu, byla vydána  posmrtně. Zobrazuje život maloměsta viděný očima dětí - pětičlenné  klukovské party: vypravěč Petr Bajza /autor/, Bejval Antonín, Jirsák  Čeněk, Éda Kemlink, Zilvar z chudobince, pes Pajda. Zobrazuje rovněž  svět dospělých- rodinu obchodníka, lékárníka. </li>
    <li>Zajímavý  jazyk- spojení zcela spisovných, až knižních výrazů /pravil, jelikož,  odvětil/ se slovy expresívními /kulit vočadla/, nářečními /nýčko,  prauda/ a z obecné češtiny /abysem, dolejzá/. </li>
  </ul>
  <h2>3. imaginativní próza </h2>
  <p>Imaginace je obrazotvornost, schopnost vytvářet obrazné představy. </p>
  <h3>Vladislav Vančura /1891-1942/ </h3>
  <ul>
    <li>Narodil se v Háji u Opavy 26.6.1891. Dětství prožil v Davli  u Prahy a Praze. Studoval gymnázium v Praze a Benešově. Chtěl se stát  malířem, ale nakonec se rozhodl pro studium medicíny /1921-doktorát/. V  letech 1919-1920 působil jako medik na Slovensku a v Havlíčkově Brodě.  Od roku 1921 provozoval praxi soukromého lékaře na Zbraslavi. Po  několika letech zanechal medicíny a věnoval se literatuře. Ve 30.  letech působil také ve filmu /např. scénář a režie filmu <strong>Před maturitou</strong>/.  Podnikl několik cest do zahraničí /1926- Paříž, 1927-SSSR /. V době  okupace se zúčastnil ilegálního hnutí. Za heydrichiády byl gestapem  zatčen a popraven. 1947 byl jmenován národním umělcem in memoriam. </li>
  </ul>
  <p>Tvorba </p>
  <ul>
    <li>povídky, romány, divadelní hry, filmové scénáře, výtvarné a divadelní kritiky </li>
  </ul>
  <p>charakteristika díla: </p>
  <ul>
    <li>zaujal ho tvůrčí experiment - chtěl překonat popisnost,  která převládala, tradiční koncepci postav, nevýrazný jazyk </li>
    <li>vytvořil  si osobitý styl tvorby - metaforické vyjádření skutečnosti, archaismy,  hyperbolizace /zveličování/, zdůrazňoval úlohu vypravěče, ironie,  parodie </li>
  </ul>
  <p>povídky: </p>
  <h4>Amazonský proud /1923/ </h4>
  <h4>Dlouhý, Široký a Bystrozraký / 1924/ </h4>
  <ul>
    <li> prózy neobvyklého typu - střídání grotesky, satiry,  parodie, tragiky </li>
  </ul>
  <p>román: </p>
  <h4>Pekař Jan Marhoul /1924/</h4>
  <ul>
    <li> pronikavý úspěch, patří k základním dílům české  socialistické prózy - příběh pekaře Jana Marhoula, který celý život  obětavě pracuje, ale nedočká se odměny za svou práci. Je příliš  důvěřivý, poctivý, obdarovává své bližní, sám žije velice skromně.  Nakonec umírá. </li>
  </ul>
  <p>román: </p>
  <h4>Pole orná a válečná /1925/ </h4>
  <ul>
    <li> scény odehrávající se na různých místech Evropy, zachycuje  postavy z okraje společnosti /chudáky/, ale i život baronské  velkostatkářské rodiny - poukazuje na rozdílné postavení. Působivé  líčení válečného vraždění.</li>
  </ul>
  <p> novela: </p>
  <h4>Rozmarné léto /1926/</h4>
  <ul>
    <li> děj se odehrává v malém městečku, jehož poklidný život je  narušen příjezdem provazochodce a kouzelníka a jeho mladé společnice,  jíž se postupně nechávají okouzlit tři stárnoucí muži. Zvláštností této  prózy je, že je použit parodizující humor, ironie - příběh je vyprávěn  vznešeným stylem, i když se hovoří o zcela běžných věcech. </li>
  </ul>
  <p>Vančuru dráždila maloměšťácká lhostejnost, pravidelnost, byl mu  protivný život bez humoru, bez nápadu, dobrodružství - chtěl tuto  atmosféru malých měst narušit.</p>
  <p> dramata: </p>
  <h4>Učitel a žák/1927/ <br />
    Nemocná dívka /1928/</h4>
  <p> humorné  vyprávění /pohádka/: <strong>Kubula a Kuba Kubikula /1931/</strong></p>
  <ul>
    <li> Vančura prosazuje názor, že pro umělce není podstatný  námět, ale jeho umělecké ztvárnění - používá neobyčejně bohatou  básnickou řeč s neotřelými výrazy lidovými i archaickými, neobvyklá  přirovnání </li>
    <li>ukázka : „ Za časů ušatých čepic bývaly  náramné zimy a obráceně, tehdy, když tak zběsile mrzlo, šili čepičáři  ušaté čepice. Je tomu doslova sto let, svět byl ještě mladý a šmahem se  věřilo na pohádky. Teď nás na takové věci nikdo nenachytá, ale ta těch  starých časů se bál klekánice i pan učitel, a kdyby byl na něho v noci  někdo zadupal, mazal by to domů a pelášil ostošest.“<br />
      ...“ Aby měl  pokoj, vzal raději Kuba Kubikula jakýsi útržek papíru a dal se s  medvědem do psaní. Vedl mu tlapku a tak vám vznikaly různé klikyháky, v  nichž se nevyzná ani čertovský pan učitel. Ani poslední žáček v pekle  by nevyhotovil takovou čmáranici. Písmeno a vypadalo jako košík, jé  jako rybička, každé se něčemu podobalo, ale ani jedinké se nepodobalo  správnému písmenu a vzorkům, jež má na mysli pan školní inspektor.  Drápalové to nadrápali až běda.“ </li>
  </ul>
  <p>román: </p>
  <h4>Markéta Lazarová /1931/ </h4>
  <ul>
    <li> vypráví o prudkých lidech žijících v období loupeživého  středověku. Jde o baladický příběh o středověkých loupeživých rytířích,  který se inspiruje motivy z rodinné kroniky Vančurů z Řehnic. Román je  oslavou vášnivého citu, který se nezastavuje před žádnými příkazy a  předsudky. Syn rytíře Kozlíka Mikoláš unese dceru rytíře Lazara  Markétu, která byla zaslíbena klášteru. Markéta se do svého únosce  zamiluje. Druhou milostnou dvojici představuje Kozlíkova dcera  Alexandra a zajatý německý hrabě Kristián. Domnívá se však, že ji  Kristián nemiluje, proto jej zabije. Mikoláš je popraven, obě ženy jsou  těhotné - láska je silnější než smrt. </li>
  </ul>
  <p>román:</p>
  <h4> Útěk do Budína /1932/</h4>
  <ul>
    <li> naivní vysokoškolačka Jana a její kolega z práv Tomáš  Barányi se do sebe zamilují. Jde o lásku bez rozumové kontroly - Jana  miluje Tomáše a nic jiného ji nezajímá. Milenci ujedou z Prahy do  Budapešti /Budína/, vezmou se a žijí na statku Tomášova otce na  Slovensku. Tomáš se však Jany brzy nabaží, jeho otec zchudne. Jana  odjíždí do Prahy dostudovat. Tomáš jede za ní, ale manželství  ztroskotá. Tomáš odjede do Budína a tam se zastřelí. Román odsuzuje  život měšťanstva a také pasivitu slovenského zemanstva. </li>
  </ul>
  <p>povídky: </p>
  <h4>Luk královny Dorotky /1932/</h4>
  <ul>
    <li> šest novel náměty: - děvče s milencem podvede staromódního  tatínka žena, která oklame morousovitého, přestárlého manžela  poškorpení a udobření dvou lékařů na malém městě apod.</li>
  </ul>
  <p> román: <strong>Konec starých časů </strong>/1934/ - zobrazení ruského šlechtického emigranta </p>
  <p>drama: <strong>Jezero Ukereve</strong> /1935/ - oslavuje vědeckou práci, odsuzuje kolonialismus,                                                    rasismus </p>
  <p>román: <strong>Tři řeky </strong>/1936/ </p>
  <ul>
    <li> hrdinou je selský synek z Benešovska Jan Kostka smutné  dětství, studentská léta, pobyt na frontě, útěk k Rusům, návrat domů na  konci války </li>
  </ul>
  <h4>Obrazy z dějin národa českého /l.a 2. díl 1939, 1940/</h4>
  <ul>
    <li> chronologicky seřazené výjevy z naší minulosti - do  posledních Přemyslovců </li>
  </ul>
  <h3>Karel Schultz / 1899 -1943/ </h3>
  <ul>
    <li> pracoval jako novinář v Lidových novinách, Lidových listech                                             a Národní politice. </li>
  </ul>
  <p>Ve čtyřicátých letech vycházejí jeho povídky: </p>
  <h4>Peníz z noclehárny/1940/ <br />
    Prsten královnin /1941/ </h4>
  <p>V téže době shromažďoval materiál ke svému vrcholnému dílu - k románu o Michelangelovi </p>
  <h4>Kámen a bolest /1942/</h4>
  <ul>
    <li> zachycuje v něm závěr renesance - román se stal jedním z  vrcholů nejen české, ale i evropské historické prózy. </li>
  </ul>
  <h2>4. Sociální a společenská próza </h2>
  <h3>Ivan Olbracht  ( vlastním jménem Kamil Zeman ) /1882-1952/</h3>
  <ul>
    <li> narozen  v rodině spisovatele Antala Staška, gymnázium, práva KU </li>
    <li> propojen s politikou a žurnalistikou </li>
    <li> přispívání do Práva lidu a do Rudého práva </li>
    <li> 1929 – vyloučen protigotwaldovské názory, účastník odboje proti nacistům </li>
    <li> předseda okresního výboru v Táboře </li>
  </ul>
  <h4>O zlých samotářích </h4>
  <ul>
    <li> o lidech žijících na pokraji společnosti </li>
  </ul>
  <h4>Žalář nejtemnější </h4>
  <ul>
    <li> policejní komisař Mach, oslepne a ztratí mnoho přátel – ovzduší samoty </li>
  </ul>
  <h4>Anna proletářka </h4>
  <ul>
    <li> venkovská dívka Anna spolu s dělníkem Toníkem revolučně vystoupí </li>
  </ul>
  <h4>Nikola Šuhaj Loupežník</h4>
  <ul>
    <li> román je syntézou pravdivého příběhu a staré zbojnické legendy </li>
    <li> vojenský zběh Nikola Šuhaj se stává zbojníkem, postupně vede celou skupinu, které se        vždy podaří uniknout před četníky </li>
    <li> na dopadení Nikoly je vypsána odměna </li>
    <li> nakonec je zavražděn venkovskými rolníky </li>
  </ul>
  <h4>Golet v údolí</h4>
  <ul>
    <li>židovská tématika z Podkarpatské Rusi</li>
  </ul>
  <h3> Marie Majerová  /1882- 1967/ </h3>
  <ul>
    <li> v počátečním období převažují povídky </li>
  </ul>
  <h4>Povídky z pekla <br />
    Nejkrásnější svět </h4>
  <h4>Přehrada </h4>
  <ul>
    <li> nad městem je přehrada a má se protrhnout, chudí provedou soc.revoluci </li>
  </ul>
  <h4>Siréna </h4>
  <ul>
    <li> vývoj příprav dělnického hnutí v Čechách, rodina Hudců -  Hudec – vynálezce, Hudec – frajer, Hudec - policajt - hl. Hudcovka –  žena frajera, propojuje všechny generace </li>
  </ul>
  <h4>Havířská balada </h4>
  <ul>
    <li> pokračování Sirény, příbuzní – Rudla Hudec</li>
  </ul>
  <h3> Marie Pujmanová  /1893-1958/</h3>
  <ul>
    <li> manžel – režisér ND Pujman, přimkla se k levici, její syn  větší problémy, snažila se to vyřešit prokomunistickými názory </li>
  </ul>
  <h4>Pod křídly </h4>
  <ul>
    <li>své mládí a zrání v zajištěných poměrech </li>
  </ul>
  <h4>Pacientka doktora Hegla</h4>
  <ul>
    <li> dívka bojuje za svůj vlastní osud </li>
  </ul>
  <h4>Předtucha </h4>
  <p>románová trilogie: </p>
  <p><strong>Lidé na křižovatce</strong> – předválečný Zlín, Ondřej Urban, hlavně dějovost<br />
      <strong>Hra s ohněm</strong> – lidský proces Jiřího Dimitrova <br />
      <strong>Život proti smrti </strong>– vtěsnala všechny události až do r. 1945 </p>
  <h2>5. Psychologická próza</h2>
  <h3> Jarmila Glazarová  /1901-1977/</h3>
  <ul>
    <li> vdala se za venkovského moravského lékaře, bezdětná,  shromažďovala podněty ke svým dílům, 1968 – odmítla vstup armád na naše  území - nesměla publikovat </li>
    <li> 1977 umírá v samotě </li>
  </ul>
  <h4>Roky v kruhu </h4>
  <ul>
    <li> líčí své harmonické soužití s manželem </li>
  </ul>
  <h4>Vlčí jáma </h4>
  <ul>
    <li> veterinář, jeho žena, mladá schovanka, veterinář se do schovanky zamiluje </li>
  </ul>
  <h4>Advent</h4>
  <ul>
    <li> baladická próza z 30.let z prostředí Beskyd, tragický příběh svobodné matky a jejího syna </li>
  </ul>
  <h4>Chudá přadlena </h4>
  <ul>
    <li> z moravského venkova </li>
  </ul>
  <h3>Jaroslav Havlíček  /1896-1943/ </h3>
  <h4>Petrolejové lampy </h4>
  <ul>
    <li> příběh nehezké ženy, která touží po citově naplněném životě, ale toho se jí v manželství nedostává</li>
  </ul>
  <h4> Neviditelný </h4>
  <ul>
    <li> psychologická studie popisující osudy rodu Hajnů, jemuž vládne šílený strýc postižený představou,       že je neviditelný </li>
  </ul>
  <h4>Helimadoe </h4>
  <h2>6. Katolická próza </h2>
  <h3>Jaroslav Durych    /1886-1962/ </h3>
  <p> vyrůstal na Svaté Hoře u Příbrami, vojenský lékař v Itálii za  války, konfliktní typ, byl proti Čapkovi, po válce se za to Olze  omluvil, vystupoval také proti Masarykovi : „Masaryk je filozof jen  podle titulu.“ </p>
  <h4>Bloudění </h4>
  <ul>
    <li> historický román o setkání katolické Adélky a  protestantského Jiříka na pozadí třicetileté války, která jejich vztahu  nepřeje </li>
  </ul>
  <h4>Requiem </h4>
  <ul>
    <li> soubor tří povídek </li>
  </ul>
  <h3>Jan Čep / 1902- 1974/ </h3>
  <ul>
    <li> žurnalista, časopis Obnova, Tvář, Akord, cenná  korespondence s Janem Zahradníčkem, srpen 1948 – odjel do Paříže, rádio  Svobodná Evropa, Hlas Ameriky, pokusy o kontakt s domovem </li>
  </ul>
  <h4>Zeměžluč </h4>
  <ul>
    <li> zamyšlení nad životem a smrtí </li>
  </ul>
  <h4>Hranice stínu </h4>
  <ul>
    <li> Prokop Radla – vrací se do vesnice a chce zde skončit život                        - Jan Šimon – světák, odchází do světa </li>
    <li>jediný román </li>
  </ul>
  <p><a href="ceska-mezivalecna-proza.php">Tisknout</a></p>
</div>