Česká literatura 30. – 50. let 19.století - český romantismus

Ve 30.letech dochází v řadě zemí k nástupu kapitalismu

V Rakousku vládne ve 30.letech metternichovský absolutismus – Sabina charakterizuje politické a literární ovzduší této doby takto: „Nahoře seděl Metternich, pod ním černá a bílá armáda/ reakční církev a feudální vojsko/, vedle ní cenzura s perem ke škrtání vždy hotovým.“ Ve 30.letech vstupuje do českého společenského a literárního života mladá generace /Mácha, Sabina/, ochotnicky se hraje vlastenecké divadlo/ Mácha, Tyl, Klicpera/, šíří se společenské zábavy /besedy, bály/, je vydáván společenský časopis Tylovy Květy.

Proti absolutismu se zdvíhá velký odpor, který se projevoval revolucemi /1830 Polsko, Francie/. V Rakousku je proti absolutismu namířeno březnové revoluční hnutí r. 1848. V červnu se sešel v Praze tzv. Slovanský sjezd, který byl krvavě rozehnán vojskem. Později byly zrušena cenzura a robota.

Vznikly dvě strany:

Rakouská vláda v roce 1848 revoluci potlačila a nastolila nový tuhý absolutismus – bachovský – který trval po celé desetiletí. Byla znovu zavedena cenzura a policejní režim. Mnozí političtí a národní činitelé byli v žalářích nebo ve vyhnanství /Havlíček, Tyl, Sabina, Frič/, mnozí se věnovali vědeckému bádání /Palacký, Šafařík/, jiní zemřeli /Kollár, Čelakovský/.

Literatura ztrácí učenecký ráz typický pro 2.etapu národního obrození a přední místo začíná zaujímat literatura krásná. Pronikají do ní látky, kterých si dosud autoři nevšímali a objevují se nové formy. Nastává rozkvět novinářství a časopisectví – největší rozkvět 1846-1850.

Rozvíjejí se dva základní literární směry:

Oba směry se v tvorbě našich autorů prolínají.

Literatura

Josef Kajetán Tyl /1808-1856/

Dramatická tvorba:

Náměty ze současného života

Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka /1834/

Paní Marjánka, matka pluku /1845/

Pražský flamendr/1846/

Paličova dcera 1847/

Bankrotář /1848/
Chudý kejklíř /1848/

Dramatické báchorky

Strakonický dudák aneb Hody divých žen

Tvrdohlavá žena /1849/

Jiříkovo vidění /1849/

Lesní panna aneb Cesta do Ameriky /1850/

Historické hry

Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři /1848/

Jan Hus /1848/

Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové /1849/

Žižka z Trocnova /1849/
Měšťané a studenti /1850/
Staré Město a Malá Strana /1851/

Povídky:

Rozervanec /1840/

Poslední Čech /1844/

Chudí lidé /1849/

Dekret kutnohorský /1841/

Rozina Ruthardova /1839/

Karel Jaromír Erben /1811-1870/

Žurnalistická činnost

Další tvorba:

nauková literatura

národopisná literatura

Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských

básnická tvorba

Kytice

Karel Hynek Mácha /1810-1836/

Tvorba:

básnická

Máj /1836/

prozaická

Pomýšlel na románovou skladbu:

Kat

román Cikáni/1835/

povídka Márinka/1834/

básnické prózy

Pouť krkonošská
Večer na Bezdězu

Karel Havlíček Borovský /1821-1856/

Tyrolské elegie

Jediným Havlíčkovým spojením s domovem byla korespondence s příbuznými a přáteli. Nesměli psát otevřeně, protože dopisy byly kontrolovány, přesto však byly pro básníka velkým povzbuzením- zejména si cenil dopisů Františka Palackého. Havlíček stále přemýšlel, jak se odsud dostat /uvažoval o Americe, Londýně, Hamburku, Srbsku/ - tyto jeho „plány“ pronikly k úřadům, takže Havlíček byl vyslýchán, dozor nad ním byl zpřísněn. Roku 1852 požádal, aby mu bylo přiděleno jiné místo nuceného pobytu – blíž k Německému Brodu, kde měl rodinu, nebo aby za ním jeho rodina mohla přijet do Brixenu. Druhému návrhu bylo vyhověno – Havlíčkovi dostali malý domek za městem. 1854 jeho rodina z Brixenu odjela – tím skončilo jeho bydlení v „rodinném“ domečku, který vešel trvale do povědomí jako snad trvalé bydliště K. Havlíčka Borovského v Brixenu – poutní místo vlasteneckých Čechů – Havlíček se přestěhoval do města k zámožnému kupci

Při svém pobytu ve vyhnanství se věnoval tvorbě. Kromě Tyrolských elegií napsal další satirické skladby:

Křest svatého Vladimíra

Král Lávra

Kromě rozsáhlejších satirických skladeb psal Havlíček rovněž epigramy „malé nádobky, do nichž vztek svůj nalévám, aby mi srdce nežral“,/ církvi, vlasti, králi, múzám, světu/ a Obrazy z Rus, v nichž se projevilo jeho pozorovatelské nadání a pronikavý úsudek.

V únoru 1854 žádal Havlíček o propuštění – české hnutí bylo umlčeno, ale byla složitá mezinárodní situace /přípravy krymské války anglicko-francouzsko-turecké koalice proti Rusku, k níž Rakousko muselo zaujmout stanovisko/ - bylo nutné žádost zamítnout – nebylo žádoucí v této době posilovat českou stranu.

V roce 1855 žádal Havlíček znovu o propuštění – zříkal se žurnalistiky, sliboval věnovat se průmyslovému podnikání, aby zajistil svou rodinu – této žádosti bylo nakonec vyhověno, jeho žena zemřela, setkal se s dcerou, přáteli, onemocněl tuberkulózou, pobýval v lázních, 1856 zemřel, pohřeb se stal manifestací.

Božena Němcová /1820-1862/

Tvorba:

Národní báchorky a pověsti /1845-1847/

Slovenské pohádky a pověsti /1857-1858/

Povídky: snaha zachytit především ženské představitelky venkova

Baruška /1852/
Sestry /1854/
Rozárka /1854/

Karla /1855/

Divá Bára /1856/

Babička /1855/

Další povídky:

Pohorská vesnice /1856/

V zámku a podzámčí /1856/

Chudí lidé /1858/
Chyže pod horami /1858/
Pan učitel /1859/

Publicistická činnost:

B. Němcová uveřejňovala články v Květech, Moravských novinách, České včele

Obrazy z okolí domažlického – vyšlo v Květech 1845 a v České včele 1846

Tisknout