webzdarma.cz

Česká próza 1. poloviny 20. století

1. Autoři, kteří se tématicky navracejí k 1. světové válce:

  • F. Šrámek, J. John, J. Hašek tzv. legionářská literatura : R. Medek, J. Kopta, F. Langer

2. Autoři patřící k tzv. demokratickému proudu:

  • K. Čapek, K. Poláček, E. Bass

3. Autoři píšící tzv. imaginativní prózu:

  • V. Vančura, K. Schulz

4. Autoři píšící sociální a společenskou prózu:

  • I. Olbracht, M. Majerová, M. Pujmanová

5. Autoři píšící psychologickou prózu:

  • J.Havlíček, E. Hostovský, J. Glazarová, B. Benešová

1. Legionářská literatura

Literatura, kterou tvořili příslušníci čs.legií. Byli přítomni válečným událostem v Rusku a své válečné prožitky ztvárnili ve svých dílech.

Rudolf Medek /1890-1940/

  • původně učitel, po aktivní účasti v legiích se stal plukovníkem, později generálem, spisovatel

básnická sbírka: Lví srdce /1919/

  • obsahuje proslulou báseň Zborov – oslavuje vítězství našich legií v bitvě u Zborova /2.7.1917/

román: Anabáze /1927/

  • pětidílná próza líčící poslední měsíce pobytu legií na Dálném východě, jejich částečném rozkladu a návratu do vlasti

drama: Plukovník Švec/1928/

  • o našem veliteli, který těžce nese vzpouru mezi svými vojáky, chce sebevraždou apelovat na jejich svědomí

Josef Kopta /1894-1962/

Upoutal románovou skladbou Třetí rota /1924/.

  • na osudech jedné roty sledoval nejen osud vojáků, ale i zánik carismu a zrod ruské revoluce

Třetí rota na magistrále /1927/

  • zobrazuje pochod přes Sibiř

Třetí rota doma /1934/

  • o sžívání legionářů s poměry ve svobodném státě a rozporech mezi jejich ideály a skutečností

Úspěšným byl také Koptův román Hlídač č. 47 /1926/

  • o tragickém osudu traťového hlídače, který přechodně ohluchne a po nabytí sluchu předstírá hluchotu, přičemž se dovídá, za koho je svým okolím považován.

Na rozdíl od Medka směřuje Kopta více k psychologickému prokreslení svých hrdinů.

František Langer/1888-1965/

Soubor povídek: Železný vlk

Jaroslav Hašek /1883 - 1923/

  • narodil se v Praze
  • jeho otec byl středoškolským profesorem, později bankovním úředníkem
  • Jaroslav byl pro neprospěch a pro účast na demonstracích vyloučen z gymnázia, středoškolská studia dokončil na obchodní akademii
  • chtěl se odlišit od společnosti, kritizoval soudobou buržoazní politiku, nenechával se ničím poutat, rád se toulal - procestoval - často bez prostředků Horní a Dolní Uhry, Slovensko, Maďarsko, Halič, Německo, Rumunsko, Balkán
  • o jeho cestování a životě vypráví kniha R. Pytlíka Toulavé house
  • zážitky z cest byly podnětem k napsání prvních cestopisných črt a humoresek
  • Črty, povídky a humoresky z cest - konkrétní postřehy, skutečné zážitky, snaha věrně a barvitě podat různé anekdotické zápletky
  • poněvadž se Hašek často vymykal zásadám platným pro „řádného“ člověka, způsoboval si existenční potíže
  • načas byl redaktorem anarchistických listů
  • kritizoval stát, církev, militarismus, byrokratismus
  • byl redaktorem Světa zvířat, majitelem psince, kabaretním konferenciérem
  • své nestálosti se nezbavil ani když se oženil, brzy opět opustil domov,opět se toulal, pobýval u přátel

Trampoty pana Tenkráta /1912/
Můj obchod se psy a jiné humoresky /1915/

Dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona

  • nemohla být uveřejněna - parodie soudobého venkovského života, volebního systému, portréty představitelů politického života i s intimními detaily z jejich soukromí

Již před válkou se mihla v Haškově tvorbě postava Švejka - v seriálu humorných grotesek antimilitaristického zaměření - původně byl vylíčen jako usměvavý prosťáček, který svou prostoduchostí způsobuje zmatek v rakouské armádě, jeho hlavním rysem byla neschopnost porozumět zásadám vojenské podřízenosti, rozkazům.

Do 1. světové války narukoval Hašek k rakouské armádě, přeběhl na ruskou stranu, vstoupil do legií, později přešel k bolševikům.

Roku 1920 se vrátil domů - odešel z Prahy do Lipnice u Havlíčkova Brodu, znovu si zvolil životní styl bohéma

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

  • začaly vycházet roku 1921 v sešitech jako lidová četba /na pokračování/ s ilustracemi Josefa Lady, vzápětí vyšel knižně
  • kniha dospěla ke 4. dílu, ale zůstala nedokončena /3.1.1923 Hašek zemřel/
  • pokračování napsal fejetonista RP Karel Vaněk, ale Haškovu koncepci nepochopil, utopil se ve vulgárnostech
  • román začíná v Praze v době po sarajevském atentátu, pak se děj skládá z řady volně souvisejících scén, vyprávění, rozhovorů, které doprovázejí hrdinovy komické osudy po odvedení do armády, v průběhu cesty na frontu a do zajetí
  • ústřední postavou románu je Josef Švejk, pochybný obchodník se psy, prostý český člověk, který, když se dozví o smrti následníka trůnu Ferdinanda, jde s nadšením bojovat za svou milovanou vlast - tehdy ještě R-U , i když trpí revmatismem ; než ho přijali do armády, prošel mnoha úřady, nemocnicemi, ústavy pro choromyslné a věznicí - všude se vzorně chová - a tím vyvolává zmatek; pro jeho ochotu, dobráckou tvář a upřímnost se na něj nikdo nemůže zlobit; je posílán od jednoho důstojníka ke druhému, dokonce se stává pomocníkem polního kuráta /kněze/ Otty Katze - ten ho propije v kartách a Švejk se stává sluhou - pucflekem - Lukáše; způsobí mu několik závažných komplikací a on se ho chce zbavit, zanechá ho na nádraží a sám chce ujet do Českých Budějovic, kam se měl se Švejkem dostavit; Švejk však zůstane v Táboře, v nádražní restauraci, odkud ho vojenská hlídka pošle do Budějovic pěšky;místo do Budějovic se Švejk dostane do Putimi, kde je zatčen jako údajný ruský špión a je eskortován na četnické velitelství do Písku; nakonec se dostane ke svému pluku a k nadporučíku Lukášovi - ten je jeho příchodem nemile překvapen a pronese: „Kdo má být zastřelen, ten se neutopí.“

2.demokratický proud

Karel Čapek /1890 - 1938/

O jeho životě vypráví Olga Scheinpflugová v díle: Český román

... Měli jsme báječné dětství, plné lidí a dojmů, já jako kluk měl dvě velké lásky: tatínkovu ordinaci a dědečkův mlýn. Ale k největším darům dětství patřila babička, kterou jsme měli všichni rádi - tlustá jako kulička a samý špás. Nám dětem /Čapek měl bratra a sestru, byl nejmladší/ vždycky něco přinesla nebo podstrojila. A co znala všelijakých šprochů a takových pěkných lidových posměšků. Myslím, že mě naučila stům českých výrazů, které bych ani neznal.“

Karel Čapek studoval gymnázium v Hradci Králové, Brně, Praze a vysokou školu v Praze, Berlíně a nakonec v Paříži, kde byl spolu s bratrem Josefem Čapkem.

ukázka /Český román s. 92/

... Než se rozletěl do literatury, bylo prý zcela samozřejmé, že bude lékařem, ale pak potřeboval filozofii. „ Nebylo by to pro mne, čím dál víc mě děsí lidské utrpení, se kterým přijdu do styku, někoho to otuží, ale já bych třeba časem ztratil odvahu. Proto jsem se specializoval z těla na duše, to je jářku taky potřebné a má to málo dobrých odborníků. Rozumět jim, už to je v jistém smyslu duchovní terapie, myslím, že jsem se rozhodl správně.“

Na školách získal odborné vědomosti filozofické i estetické / PhDr./. Neustále ho však přitahovala životní praxe: proto působil od roku 1921 nepřetržitě do konce života v Lidových novinách jako redaktor a proto se stal ve 20. letech režisérem a dramaturgem Vinohradského divadla.

Více se však Čapek považoval za novináře. Výborně ovládal jazyk. Byl tvůrcem tzv. sloupku /novinářský útvar, stručnější než fejeton, glosoval denní události, ale zamýšlel se i nad otázkami vkusu, morálky, politiky/. Čapek si vytvářel svůj osobitý styl, vycházející jakoby z bezprostředního hovoru se čtenářem, charakteristický zábavným tónem a lehkostí. Bystrou vnímavost projevoval Čapek při sledování nejrůznějších oblastí života v mnoha svých fejetonistických knížkách nebo v cestopisech.

cestopisná kniha:

Cesty Karla Čapka - Italské listy /1923/
Anglické listy /1924/
Výlet do Španěl /1930/
Obrázky z Holandska /1932/
Cesta na Sever /1936/

Tyto cestopisné črty vznikly za jeho poměrně krátkých, většinou jen dvouměsíčních studijních cest do těchto zemí a na první pohled se zdají být spontánními záznamy ze spisovatelského deníku - chce navodit u čtenáře tento dojem - říká: „ Putoval jsem bez všech užitečných znalostí i bez plánu,“ ve skutečnosti však vysvítá z těchto děl autorova poučenost o současných problémech těchto zemí. Snaží se ukázat čtenáři cizí země z nejrůznějších stran. Putuje po turistických atrakcích a historických památkách, ale zejména ho zajímá obyčejný život, prostí lidé, jejich radosti, práce,zábavy, zvyky.

Ve 20. letech se rozhodl, že postaví dům.

uk. Český román:

... Tam u Čapkova domu vzniká očividně zahrádka; ví Bůh , jak velká a s jakými květy. Jen tak, mrknutím oka,zjistila, že kapsy jeho kabátů jsou často plné ceníků semen, obrázků keřů. Za nehty jeho krásných rukou se objevila hlína ...

... „Ty nevíš, co to je, mít kousek půdy, přicházet do styku s keři a vším, co kvete, voní a tvoří tichou krásu života. Myslím, že je to to nejkrásnější, co jsem dosud poznal.“ Začal se učit znát jména rostlin, začal studovat geologii, botaniku, přírodopis, motýly, ptáky. Byl docela opilý přírodou...

Roku 1929 vznikla Čapkova kniha Zahradníkův rok.

V české literatuře se Karel Čapek představil nejprve jako prozaik.

povídkové knihy:

Zářivé hlubiny /1916/
Krakonošova zahrada /1918/

  • jednalo se o krátké povídky okouzlené domovem i romantikou světa
  • na těchto knihách spolupracoval s bratrem Josefem

Boží muka /1917/

Trapné povídky /1921/

  • povídka Šlépěj - smysl života a některých věcí zůstává člověku skryt - nevysvětlena zůstává i otázka, kdo zanechal na čisté, zasněžené pláni ojedinělou stopu

dramata:

ohlas jeho divadelních her zasahoval až do zahraničí

ukázka: Český román s. 167

... „ Celá Amerika hraje Karla Čapka, ale nezaplatí ani dolar, je to v době, kdy ještě nemá republika s USA autorskou ochranu, celé Německo hrálo jeho Roboty, ale zaplatilo je inflačními miliony, které znamenaly pár českých stovek.“

komedie:

Loupežník

  • přišla na scénu v roce l920 - příběh loupežníka, který chce získat dívku chráněnou maloměšťáckými ohradami. Vyslovuje obdiv k výbojnosti mládí. V době, kdy vznikala tato hra se Čapek seznámil s Olgou Scheinpflugovou /jeho pozdější manželka/ - tehdy sedmnáctiletou /on třicetiletý/.

ukázka: Český román str. 61

... „ Víte, píšu komedii, takovou lyrickou, bude se to jmenovat Loupežník a je to ve verších. Chtěl bych je slyšet, ty moje rýmovačky, ne recitovat, chraň Bůh, ale tak tikat, cvrlikat a zpívat vaším skřivánčím - ne počkejte - sýkorčím hláskem. Je tam totiž dívka jako vy, která sice nepíše a nehraje divadlo, ale je stejně vyjevená mládím a stejně neví, kudy kam. Ta role se jmenuje Mimi. Možná, kdybyste jí půjčila na chvíli svůj hlas, že na sobě ještě mnohé dobásní a dopoví. Tak tedy za ni oroduju, co myslíte, dala byste jí hodinu svého mladého času?“

V době, kdy mu Olga předčítala tuto roli, vznikl mezi nimi velký cit. Jeden si druhého zamilovali. Chodili spolu na procházky Prahou, diskutovali o umění / Olga byla herečka/. Byli neskonale šťastni. Ale jen do doby, kdy se u Karla Čapka objevilo onemocnění /bolesti hlavy, páteře/. Lékaři nedoporučovali sňatek, Olžin otec nesouhlasil s jejich další známostí. Olga prožívala velmi nešťastné období. Později se setkávali, dohodli se, že budou přátelé. Denně se stýkali, rozmlouvali spolu o nových dílech Čapka, o hereckých rolích Olgy.

V dalších dramatech vstoupil Čapek do prostředí moderní civilizace a utopicky rozvíjených problémů. Uvedl do nich vynálezy, diktátory, roboty, mluvil v nich o zmechanizování člověka, o krizi morálky. Vyslovil v nich obavy o osud lidstva ohrožovaného současným vývojem civilizace a agresivní politiky. Východisko z této situace nalézal v představách tolerance, soucitu a vzájemného porozumění.

divadelní hra:

RUR /1920/

  • první hra tohoto typu Čapka hned proslavila
  • titul znamená zkratku firmy vyrábějící umělého člověka Rossum’s Universal Robots
  • Čapkem vytvořené slovo robot přešlo do mnoha cizích jazyků pro označení stroje podobného člověku

divadelní hra:

Ze života hmyzu /1921/

  • společně s bratrem Josefem
  • tři dějství - propojená postavou tuláka pozorujícího hmyzí hemžení
  • satira maloměšťácké poživačnosti /motýli/, sobectví /chrobáci/, vládychtivosti /mravenci/
  • v závěru hry vystupuje tulák, aby zničil vše špatné

utopická próza:

Továrna na absolutno /1922/

  • román složený z novinových fejetonů a námětově vycházející z utopického motivu: z vynálezu karburátoru dokonale spalujícího hmotu a uvolňujícího tím absolutno -ducha, který způsobí v ustálených kolejích světa nedozírný zmatek. V každém, kdo přijde do jeho blízkosti, vzbuzuje náboženské nadšení. Ing. Marek /vynálezce/ má tento karburátor zavřený ve sklepě za pancéřovými dveřmi a inzerátem oznamuje prodej vynálezu. Jeho bývalý spolužák Bondy se rozhodne, že bude karburátory vyrábět ve velkém. V Mixově ulici /tam, kde je Markova továrna/ jsou lidé postiženi náboženským fanatismem, ulice musí být policejně hlídána.Jeden karburátor má opatřit energii pro osvětlování celé Prahy . Absolutno začne působit na všechny přítomné, prezidenta republiky nevyjímaje - co se tam děje, se čtenář dovídá pouze z novin. Absolutno se šíří po celém světě - nepůsobí jen náboženské nadšení - vyrábí tkaninu i z písku a vůbec z jakéhokoli materiálu - tím nastane znehodnocení výrobků - což však nemá za následek blahobyt, ale nouzi. Vznikají konflikty, válka. Román končí zprávou o tom, že poslední karburátor byl zabaven.

román:

Krakatit /1924/

  • příběh vynálezce, který objevil dosud neznámou třaskavinu /ing. Prokop/ - krakatit. Při zkoušení vynálezu je poraněn, v horečce chodí po Praze. Ujímá se ho přítel ze studií, Tomeš, ošetří ho a vyzví tajemství třaskaviny. Zapíše si je, a když se Prokop z horečky probudí, je Tomeš pryč. Jednoho dne je vylákán inzerátem do Prahy, setká se s ředitelem vojenské továrny na třaskaviny, který chce koupit Prokopův vynález. Prokop je uvězněn, protože chtějí, aby vynález prodal -tomu se Prokop vyhne a zamiluje se do ušlechtilé princezny Wille, která mu umožní útěk. Dostává se do společnosti italských anarchistů, kteří mají trochu krakatitu a chtějí zničit svět. Tomeš pracuje na třaskavině, která je zapálena bezdrátovou stanicí. Prokop je z bezpečné dálky svědkem hrozné exploze, protože krakatit byl skutečně zapálen. Při odchodu z Itálie potká bílého stařečka - Pánaboha, který mu určuje další směr života- pracovat na věcech prospěšných lidstvu.

Odlišnou tvorbu v Čapkově tvorbě znamenají:

Povídky z jedné kapsy
Povídky z druhé kapsy /1929/

  • chtěl v nich upoutat čtenáře zajímavým krátkým příběhem a vytvořit obdobu detektivky - vycházel ze záhady, která měla být objasněna, používal hovorového stylu.

románová trilogie /jedná se o zvláštní trilogii - jednotlivé díly nemají společné téma/

Hordubal /1933/

  • tragedie podkarpatského sedláka Juraje Hordubala, vracejícího se po letech z Ameriky do rozbitého domova

Povětroň /1934/

  • příběh smrtelně zraněného letce

Obyčejný život /1934/

  • o železničním úředníkovi na penzi, který spisuje své životní osudy

Protifašistická tvorba

fejetonní román:

Válka s mloky

  • utopický námět - mloci, obdoba robotů se stávají hrozbou lidstvu, žijí jako bezduché, mechanické bytosti

divadelní hra:

Bílá nemoc

  • ve světě se rozšířila „bílá nemoc“- lék na ní zná pouze dr. Galén, po přemlouvání dvorního rady Sigelia konečně dostane jeden pokoj na klinice, aby si mohl ověřit účinnost léku. Galén nechce vydat tajemství léku, dokud nebude podepsána mírová smlouva se všemi státy. Maršál na tuto podmínku nechce přistoupit, protože pro něj je válka více než život. Bílou nemocí je postižen maršálův zbrojař, baron Krüg. Přichází v přestrojení / Galén bohaté neléčí/ za Galénem, Galén jej pozná a odmítne léčit. Baron se raději zastřelí. Nakonec bílou nemocí onemocní i Maršál. Pro svou záchranu je ochoten přistoupit na Galénovu podmínku. Dr. Galén se k němu vydá, ale je napaden a ubit rozvášněným davem, který před maršálovým domem provolává válečná hesla

divadelní hra:

Matka

  • matka Dolores měla pět synů - čtyři z nich zemřeli, obětovali své životy pro čest, národ, pro lidstvo . Zemřel i její manžel. Mrtví osamocenou matku navštěvují v pokoji, hovoří s ní. Matka jim vyčítá, že zbytečně hazardovali. Zbývá jí poslední syn - Tony. Bojí se o něho, brání ho. Odmítá mu povolit vstup do války. Teprve když slyší z rádia naléhavý hlas ženy, matky, která vyzývá všechny muže k boji proti nepříteli, změní své rozhodnutí. Sama mu podává pušku, aby šel bojovat.

Ke konci života pobýval Karel Čapek stále častěji ve svém venkovském bytě na Strži u Dobříše, protože tam měl víc klidu ke své práci. Předčasná smrt ho zastihla o Vánocích 1938 v Praze.

V posledních letech života se scházel s prezidentem T. G. Masarykem: Hovory s TGM

Karel Čapek je rovněž autorem knížek pro děti:

Dášeňka, čili život štěněte
Devatero pohádek
Povídání o pejskovi a kočičce
/společně s bratrem Josefem/

Karel Poláček /1892 - 1944/

  • prozaik, /kritik a humorista/, novinář /Lidové noviny/
  • pocházel z rodiny židovského obchodníka z Rychnova nad Kněžnou, /zájem o maloměsto, a život českých Židů/, jeho život skončil v koncentračním táboře, pravděpodobně v Osvětimi

prvotina: Povídky pana Kočkodana /1922/

  • podává karikatury lidských figurek z řad byrokracie

Mariáš a jiné živnosti /1924/

  • objektem jeho humoru se stali maloměšťáci a jejich záliby

román:

Dům na předměstí /1928/

  • zfilmováno
  • zpodobňuje nesnášenlivost
  • hlavní postavou majitel domu, tupý nadstrážník Faktor

román:

Muži v ofsajdu /1931/

  • zfilmováno, hlavní role Hugo Haas /Načeradec/
  • hlavní postavy: pan Načeradec /majitel obchodu s konfekcí, pánové Emanuel Habásko ml. a st. / Pan Načeradec se seznámil s panem E. Habáskem ml. při fotbalovém utkání - pan Načeradec stranil Slávii , pan Habásko Viktorii Žižkov - vznikla mezi nimi roztržka, zasáhl strážník, oba dostali pokutu, ale pan Habásko byl bez peněz. Pan Načeradec byl velkorysý a zaplatil pokutu i za něj. Stali se přáteli , pan Načeradec Emana zaměstnal - stal se téměř jedním z rodiny Načeradců. Při jedné z obchodních záležitostí se seznámil E. Habásko s dívkou Emilkou Šefelínovou z Vršovic. Stále častěji se scházeli, uvažovali o svatbě. Eman však musí nejprve naučit Emilku znalostem z fotbalového života. Emilčini rodiče nechtějí, aby si jejich dcera vzala chlapce ze Žižkova. Nakonec / po oznámení, že se musí vzít/ svatbu povolí.
  • Příběh končí slovy: A na Žižkově, v jednom novém domě, zalechtal sluneční paprsek jednoho rozcuchaného mladého muže pod nosem. Probudil se, rozhlédl se kolem a seznal, že je ženat. Z peřin se na něho dívalo černé mikádo. Vzal je do náručí a tázal se: „Hejma,Silný, Moudrý, Košťálek, Baroun... co je to?“ „To je forward Sparty,“ odpovídá černé mikádo. „Joska, Puč, Svoboda, Šoltys, Junek ... co je to?“ „To je forward Slavie.“ Mladý muž zdvihl hlas: „A řekni mi, co je tohle: Fajt - Hromádka - Meduna - Novák - Podrazil?“ „To je útok naší Viktorie Žižkov,“ zní odpověď. Mladý muž ji políbil a děl pyšně: „Mám chytrou ženu!“

román: Hlavní přelíčení/1932/

  • příběh podvodníka a nakonec i loupežného vraha Maršíka, jehož absence morálky přivede až na šibenici /až tragický tón/

román: Michelup a motocykl /1935/

  • titulní hrdina má komický charakter, je posedlý touhou po levných nákupech, na nichž prodělá

Životním dílem K. Poláčka je tetralogie:

Okresní město
Hrdinové táhnou do boje
Podzemní město
Vyprodáno

V této tetralogii autor zobrazil své rodné maloměsto před a během 1. světové války, především však rodiče a bratry mladého hrdiny Jaroslava Štědrého. Žebráci, obchodníci, vojáci, důstojníci, městská honorace - všichni jsou tragikomičtí ve svém životě i myšlení, plném frází.Někdy je toto dílo označováno jako pentalogie /5. díl je nezvěstný/.

Za okupace nesměl Poláček jako Žid publikovat, jeho humorný románek o venkovských lázních a letních hostech Hostinec U kamenného stolu /1941/ vyšel pod jménem malíře Vlastimila Rady.

Bylo nás pět /1946/

  • úsměvná próza, která vznikla za protektorátu, byla vydána posmrtně. Zobrazuje život maloměsta viděný očima dětí - pětičlenné klukovské party: vypravěč Petr Bajza /autor/, Bejval Antonín, Jirsák Čeněk, Éda Kemlink, Zilvar z chudobince, pes Pajda. Zobrazuje rovněž svět dospělých- rodinu obchodníka, lékárníka.
  • Zajímavý jazyk- spojení zcela spisovných, až knižních výrazů /pravil, jelikož, odvětil/ se slovy expresívními /kulit vočadla/, nářečními /nýčko, prauda/ a z obecné češtiny /abysem, dolejzá/.

3. imaginativní próza

Imaginace je obrazotvornost, schopnost vytvářet obrazné představy.

Vladislav Vančura /1891-1942/

  • Narodil se v Háji u Opavy 26.6.1891. Dětství prožil v Davli u Prahy a Praze. Studoval gymnázium v Praze a Benešově. Chtěl se stát malířem, ale nakonec se rozhodl pro studium medicíny /1921-doktorát/. V letech 1919-1920 působil jako medik na Slovensku a v Havlíčkově Brodě. Od roku 1921 provozoval praxi soukromého lékaře na Zbraslavi. Po několika letech zanechal medicíny a věnoval se literatuře. Ve 30. letech působil také ve filmu /např. scénář a režie filmu Před maturitou/. Podnikl několik cest do zahraničí /1926- Paříž, 1927-SSSR /. V době okupace se zúčastnil ilegálního hnutí. Za heydrichiády byl gestapem zatčen a popraven. 1947 byl jmenován národním umělcem in memoriam.

Tvorba

  • povídky, romány, divadelní hry, filmové scénáře, výtvarné a divadelní kritiky

charakteristika díla:

  • zaujal ho tvůrčí experiment - chtěl překonat popisnost, která převládala, tradiční koncepci postav, nevýrazný jazyk
  • vytvořil si osobitý styl tvorby - metaforické vyjádření skutečnosti, archaismy, hyperbolizace /zveličování/, zdůrazňoval úlohu vypravěče, ironie, parodie

povídky:

Amazonský proud /1923/

Dlouhý, Široký a Bystrozraký / 1924/

  • prózy neobvyklého typu - střídání grotesky, satiry, parodie, tragiky

román:

Pekař Jan Marhoul /1924/

  • pronikavý úspěch, patří k základním dílům české socialistické prózy - příběh pekaře Jana Marhoula, který celý život obětavě pracuje, ale nedočká se odměny za svou práci. Je příliš důvěřivý, poctivý, obdarovává své bližní, sám žije velice skromně. Nakonec umírá.

román:

Pole orná a válečná /1925/

  • scény odehrávající se na různých místech Evropy, zachycuje postavy z okraje společnosti /chudáky/, ale i život baronské velkostatkářské rodiny - poukazuje na rozdílné postavení. Působivé líčení válečného vraždění.

novela:

Rozmarné léto /1926/

  • děj se odehrává v malém městečku, jehož poklidný život je narušen příjezdem provazochodce a kouzelníka a jeho mladé společnice, jíž se postupně nechávají okouzlit tři stárnoucí muži. Zvláštností této prózy je, že je použit parodizující humor, ironie - příběh je vyprávěn vznešeným stylem, i když se hovoří o zcela běžných věcech.

Vančuru dráždila maloměšťácká lhostejnost, pravidelnost, byl mu protivný život bez humoru, bez nápadu, dobrodružství - chtěl tuto atmosféru malých měst narušit.

dramata:

Učitel a žák/1927/
Nemocná dívka /1928/

humorné vyprávění /pohádka/: Kubula a Kuba Kubikula /1931/

  • Vančura prosazuje názor, že pro umělce není podstatný námět, ale jeho umělecké ztvárnění - používá neobyčejně bohatou básnickou řeč s neotřelými výrazy lidovými i archaickými, neobvyklá přirovnání
  • ukázka : „ Za časů ušatých čepic bývaly náramné zimy a obráceně, tehdy, když tak zběsile mrzlo, šili čepičáři ušaté čepice. Je tomu doslova sto let, svět byl ještě mladý a šmahem se věřilo na pohádky. Teď nás na takové věci nikdo nenachytá, ale ta těch starých časů se bál klekánice i pan učitel, a kdyby byl na něho v noci někdo zadupal, mazal by to domů a pelášil ostošest.“
    ...“ Aby měl pokoj, vzal raději Kuba Kubikula jakýsi útržek papíru a dal se s medvědem do psaní. Vedl mu tlapku a tak vám vznikaly různé klikyháky, v nichž se nevyzná ani čertovský pan učitel. Ani poslední žáček v pekle by nevyhotovil takovou čmáranici. Písmeno a vypadalo jako košík, jé jako rybička, každé se něčemu podobalo, ale ani jedinké se nepodobalo správnému písmenu a vzorkům, jež má na mysli pan školní inspektor. Drápalové to nadrápali až běda.“

román:

Markéta Lazarová /1931/

  • vypráví o prudkých lidech žijících v období loupeživého středověku. Jde o baladický příběh o středověkých loupeživých rytířích, který se inspiruje motivy z rodinné kroniky Vančurů z Řehnic. Román je oslavou vášnivého citu, který se nezastavuje před žádnými příkazy a předsudky. Syn rytíře Kozlíka Mikoláš unese dceru rytíře Lazara Markétu, která byla zaslíbena klášteru. Markéta se do svého únosce zamiluje. Druhou milostnou dvojici představuje Kozlíkova dcera Alexandra a zajatý německý hrabě Kristián. Domnívá se však, že ji Kristián nemiluje, proto jej zabije. Mikoláš je popraven, obě ženy jsou těhotné - láska je silnější než smrt.

román:

Útěk do Budína /1932/

  • naivní vysokoškolačka Jana a její kolega z práv Tomáš Barányi se do sebe zamilují. Jde o lásku bez rozumové kontroly - Jana miluje Tomáše a nic jiného ji nezajímá. Milenci ujedou z Prahy do Budapešti /Budína/, vezmou se a žijí na statku Tomášova otce na Slovensku. Tomáš se však Jany brzy nabaží, jeho otec zchudne. Jana odjíždí do Prahy dostudovat. Tomáš jede za ní, ale manželství ztroskotá. Tomáš odjede do Budína a tam se zastřelí. Román odsuzuje život měšťanstva a také pasivitu slovenského zemanstva.

povídky:

Luk královny Dorotky /1932/

  • šest novel náměty: - děvče s milencem podvede staromódního tatínka žena, která oklame morousovitého, přestárlého manžela poškorpení a udobření dvou lékařů na malém městě apod.

román: Konec starých časů /1934/ - zobrazení ruského šlechtického emigranta

drama: Jezero Ukereve /1935/ - oslavuje vědeckou práci, odsuzuje kolonialismus, rasismus

román: Tři řeky /1936/

  • hrdinou je selský synek z Benešovska Jan Kostka smutné dětství, studentská léta, pobyt na frontě, útěk k Rusům, návrat domů na konci války

Obrazy z dějin národa českého /l.a 2. díl 1939, 1940/

  • chronologicky seřazené výjevy z naší minulosti - do posledních Přemyslovců

Karel Schultz / 1899 -1943/

  • pracoval jako novinář v Lidových novinách, Lidových listech a Národní politice.

Ve čtyřicátých letech vycházejí jeho povídky:

Peníz z noclehárny/1940/
Prsten královnin /1941/

V téže době shromažďoval materiál ke svému vrcholnému dílu - k románu o Michelangelovi

Kámen a bolest /1942/

  • zachycuje v něm závěr renesance - román se stal jedním z vrcholů nejen české, ale i evropské historické prózy.

4. Sociální a společenská próza

Ivan Olbracht ( vlastním jménem Kamil Zeman ) /1882-1952/

  • narozen v rodině spisovatele Antala Staška, gymnázium, práva KU
  • propojen s politikou a žurnalistikou
  • přispívání do Práva lidu a do Rudého práva
  • 1929 – vyloučen protigotwaldovské názory, účastník odboje proti nacistům
  • předseda okresního výboru v Táboře

O zlých samotářích

  • o lidech žijících na pokraji společnosti

Žalář nejtemnější

  • policejní komisař Mach, oslepne a ztratí mnoho přátel – ovzduší samoty

Anna proletářka

  • venkovská dívka Anna spolu s dělníkem Toníkem revolučně vystoupí

Nikola Šuhaj Loupežník

  • román je syntézou pravdivého příběhu a staré zbojnické legendy
  • vojenský zběh Nikola Šuhaj se stává zbojníkem, postupně vede celou skupinu, které se vždy podaří uniknout před četníky
  • na dopadení Nikoly je vypsána odměna
  • nakonec je zavražděn venkovskými rolníky

Golet v údolí

  • židovská tématika z Podkarpatské Rusi

Marie Majerová /1882- 1967/

  • v počátečním období převažují povídky

Povídky z pekla
Nejkrásnější svět

Přehrada

  • nad městem je přehrada a má se protrhnout, chudí provedou soc.revoluci

Siréna

  • vývoj příprav dělnického hnutí v Čechách, rodina Hudců - Hudec – vynálezce, Hudec – frajer, Hudec - policajt - hl. Hudcovka – žena frajera, propojuje všechny generace

Havířská balada

  • pokračování Sirény, příbuzní – Rudla Hudec

Marie Pujmanová /1893-1958/

  • manžel – režisér ND Pujman, přimkla se k levici, její syn větší problémy, snažila se to vyřešit prokomunistickými názory

Pod křídly

  • své mládí a zrání v zajištěných poměrech

Pacientka doktora Hegla

  • dívka bojuje za svůj vlastní osud

Předtucha

románová trilogie:

Lidé na křižovatce – předválečný Zlín, Ondřej Urban, hlavně dějovost
Hra s ohněm – lidský proces Jiřího Dimitrova
Život proti smrti – vtěsnala všechny události až do r. 1945

5. Psychologická próza

Jarmila Glazarová /1901-1977/

  • vdala se za venkovského moravského lékaře, bezdětná, shromažďovala podněty ke svým dílům, 1968 – odmítla vstup armád na naše území - nesměla publikovat
  • 1977 umírá v samotě

Roky v kruhu

  • líčí své harmonické soužití s manželem

Vlčí jáma

  • veterinář, jeho žena, mladá schovanka, veterinář se do schovanky zamiluje

Advent

  • baladická próza z 30.let z prostředí Beskyd, tragický příběh svobodné matky a jejího syna

Chudá přadlena

  • z moravského venkova

Jaroslav Havlíček /1896-1943/

Petrolejové lampy

  • příběh nehezké ženy, která touží po citově naplněném životě, ale toho se jí v manželství nedostává

Neviditelný

  • psychologická studie popisující osudy rodu Hajnů, jemuž vládne šílený strýc postižený představou, že je neviditelný

Helimadoe

6. Katolická próza

Jaroslav Durych /1886-1962/

vyrůstal na Svaté Hoře u Příbrami, vojenský lékař v Itálii za války, konfliktní typ, byl proti Čapkovi, po válce se za to Olze omluvil, vystupoval také proti Masarykovi : „Masaryk je filozof jen podle titulu.“

Bloudění

  • historický román o setkání katolické Adélky a protestantského Jiříka na pozadí třicetileté války, která jejich vztahu nepřeje

Requiem

  • soubor tří povídek

Jan Čep / 1902- 1974/

  • žurnalista, časopis Obnova, Tvář, Akord, cenná korespondence s Janem Zahradníčkem, srpen 1948 – odjel do Paříže, rádio Svobodná Evropa, Hlas Ameriky, pokusy o kontakt s domovem

Zeměžluč

  • zamyšlení nad životem a smrtí

Hranice stínu

  • Prokop Radla – vrací se do vesnice a chce zde skončit život - Jan Šimon – světák, odchází do světa
  • jediný román

Tisknout

Vtípek

Student vypráví při literatuře: „ Za pomoci princezny, s kterou měl poměr, se mu podařilo uprchnout.“ Ze třídy se ozve: „Jaký poměr?“ Kdosi odpoví: „Slučovací.“

Věděli jste?

image – převažuje anglický způsob psaní, používá se v rodě ženském /nová image/, mužském /nový image, ojediněle i středním /nové image politické strany/, lze skloňovat /image, imagi,imagem,imagí/, častěji však zůstává nesklonné


stredoskolskaliteratura.kvalitne.cz | o webu

TOPlist