Česká literatura 60. – 70.let 19.století - Májovci

Mladá literární generace, která tvořila v 60. letech, vyrůstala za bachovského absolutismu a v době vydání Říjnového diplomu r. 1860, kterým František Josef I. slíbil konstituční zřízení a obnovu občanských práv. Proto jsou 60.léta naplněna politickým ruchem.

Národní strana se rozštěpila na:

• staročeské křídlo /Palacký, Riegr/
• mladočeské /Sladkovský, Grégrové/, jehož hlavním orgánem byly Národní listy.

Politický zápas s Vídní skončil r.1867 neúspěchem - byl uskutečněn tzv. dualismus a rakouská monarchie byly rozdělena na část předlitavskou /země rakouské a české s německou nadvládou/ a zalitavskou - tj. Uhry a Slovensko s nadvládou maďarskou. Na politická práva Čechů a Slováků nebyl brán zřetel.

S politickým rozmachem 60.let souvisí i rozkvět kulturní: byl založen Sokol, pěvecký spolek Hlahol a Umělecká beseda.

Roku 1862 bylo otevřeno Prozatímní divadlo, r.1868 byl položen základní kámen k výstavbě Národního divadla.

Pokračoval rozvoj novinářství. Roku 1858 se nastupující literární generace představila společně v almanachu Máj /odtud název generace májovců/. Jejími hlavními reprezentanty byli: Jan Neruda, V. Hálek, K. Světlá, ze starších přispěli Sabina, Erben, Němcová. Svůj almanach nazvali na počest K.H.Máchy, neboť v jeho díle spatřovali to, co sami prožívali – rozpor mezi vznešenými ideály a nemožností je uskutečnit.

Jejich programem byl:

• odvrat od minulosti k přítomnosti
• širší rozhled po evropské kultuře
• snaha po zobrazení skutečnosti
• umělecká svoboda v tématu a zpracování

Častými literárními žánry byly balady se sociálním podtextem, povídky, fejetony, společenské romány.

Jan Neruda /1834 – 1891/

• narodil se v Praze, dětství prožil na Malé Straně
• za studií na akademickém gymnáziu se seznámil s V. Hálkem
• studia práv nedokončil
• r.1859 se stal novinářem a od roku 1865 byl redaktorem Národních listů, kde zůstal až do konce života
• rád četl Shakespeara, Byrona, Máchu, Erbena
• učil se francouzsky, zpíval, hrál na housle, klavír violoncello, obdivuhodně tančil – taneční hodiny ho sblížily s jeho první láskou – Annou Holinovou – její otec byl sběratelem českých lidových písní – v jeho bytě poznal Neruda Erbena, Němcovou

Tvorba:

I. Poezie

Hřbitovní kvítí /1857/

• vznikla v roce, kdy mu zemřel otec
• obrazy dušičkového hřbitova mu byly záminkou ke světobolným a ironickým úvahám o všem, co ho pokořovalo a dráždilo – pesimistická sbírka – neúspěch

Knihy veršů /1868/

• epické, lyrické i příležitostné básně
• epika obsahuje i sociální balady, v lyrice jsou především verše věnované matce
• verše věnované Anně Holinové – s ní se rozešel, měl strach, že by ji neuživil

Po rozchodu s Annou se seznámil s Karolínou Světlou – krátký, ale intenzivní vztah - korespondence – po rozchodu s ní se vydal na první cestu /Německo, Francie, Belgie, Holandsko/.

V roce 1862 se zamiloval do 18leté Rézinky Macháčkové – dívky ze zámožné rodiny - zemřela na souchotiny .

Písně kosmické /1878/

• verše o hvězdách, vesmíru, důvodem k novému vidění světa bylo zamyšlení nad výsledky moderní vědy
• úvahy o údělu umělců, myslitelů

Balady a romance /1883/

Prosté motivy /1883/

• obě sbírky se navzájem doplňují, epické příběhy v lidovém podání
• novozákonní příběhy, historické anekdoty, revolučně sociální náměty
• sbírka Prosté motivy se dělí na čtyři části podle ročních období, do nich se promítá i běh lidského života, který je však neopakovatelný

Zpěvy páteční /1896/

• vyšla posmrtně
• láska k národu, víra v pokrok, nový život

II. Próza

Arabesky

• povídky zachycující zajímavé postavy z prostředí Prahy

Povídky malostranské /1878/

• vystihl osobité kouzlo Malé Strany, dobovou náladu, rázovité postavičky, životní tragiku a radost
• pro literaturu objevil krásu všedního života
• střídá vážný a humoristický tón
• v některých povídkách vypráví objektivně, některé mají autobiografický ráz – povídka Hastrman souvisí s příběhem z Nerudova mládí, kdy jako primán sbíral zkameněliny /pro sebe/, přinesl je za maminkou do Barrandova bytu, ten sbírku neocenil, vybral si, co se mu hodilo, Jeníka mlčky propustil. Neruda ve vzteku vyhodil ostatní do městského příkopu

Poslední Nerudovou láskou byla „Anička milá“ – mladá učitelka Anna Tichá, poradil jí však, aby přijala nabídku k sňatku od svého příštího muže Vojtěcha – Neruda byl příliš hrdý a příliš chudý, aby měl to svědomí a připoutal mladé děvče k nemocnému člověku – od roku 1874 trpěl ischiasem, revmatismem a zánětem žil.

Vítězslav Hálek /1835-1874/

• narodil se v Dolínku u Mělníka, kde jeho rodiče měli najatý hostinec
• vyrůstal na různých místech Mělnicka
• od roku 1847 studoval na akademickém gymnáziu v Praze, po maturitě na pražské filozofické fakultě – studia však nedokončil – věnoval se pouze literatuře a žurnalistice
• už jako student otiskoval verše v časopisech
• koncem 50.let 19.století se stal nejoblíbenějším z mladých českých básníků
• 1861- do své smrti byl členem redakce Národních listů, kam psal fejetony, literární a divadelní kritiky, cestopisné obrázky apod.
• bojoval za demokratická práva českého národa, za jeho vytržení z německého vlivu, za slovanskou orientaci celého našeho národního života
• sám se snažil poznat svět Slovanů – cesty na Slovensko, do Polska, k Lužickým Srbům, navštívil Cařihrad a řecké ostrovy – své cestovní zážitky popsal v řadě fejetonů
• Hálek prožíval šťastné manželství s Dorotkou Horáčkovou, dcerou zámožného pražského advokáta, v jehož domě působil nějaký čas jako domácí učitel
• i když žil trvale v Praze, vždy zůstal spjatý s českým venkovem a s přírodou, kde nacházel hlavní podněty a témata svých básnických i prozaických prací
• po cestě do Krkonoš r. 1874 onemocněl zánětem pohrudnice a zakrátko zemřel – na vrcholu životních i uměleckých sil – ve věku 39 let

Tvorba:

I. Poezie

Zpočátku uveřejňuje své básně v časopisu Lumír /1854:balada Nekřtěncova dušička/

Později vydává povídky ovlivněné tvorbou G.G.Byrona např.:

básnické povídky:

Alfred /1858/
Krásná Lejla /1859/
Mejrima a Husejn /1859/
Černý prapor /1867/
Dědicové Bílé hory /1869 /

Těmito povídkami inspirovanými Byronem a Máchou a jinými romantiky chtěl dát české literatuře nadnárodní význam, chtěl vymanit naši poezii z úzkých národních tradic

Lyrická sbírka: Večerní písně /1859/

• vznikly jako ohlas šťastné lásky mladého básníka k Dorotce Horáčkové – Hálek v nich vyzpíval celé své citové opojení
• láska je pro něj očistný zdroj lidského života, největší dar – spolu s poezií
• v řadě básní nacházíme i výraz básníkovy touhy po harmonizaci lidských vztahů vůbec - jedině přilnutím k přírodě vyřeší lidstvo problémy
• v některých básních vyjadřuje své přesvědčení o odpovědném postavení českého básníka - tato část Večerních písní inspirovala B. Smetanu, který pět z nich zhudebnil – nejznámější: Nekamenujte proroky, Kdo v zlaté struny zahrát zná

lyrická sbírka: V přírodě /1874/

• inspirovaná zážitky z rodného Mělnicka
• příroda je zdrojem veškeré poezie, je příkladem pro člověka a celou společnost

básnická kniha: Pohádky z naší vesnice /1874/

• vydaná nedlouho po autorově smrti
• epika, vykreslil pestrý obraz českého venkova před rokem 1848 – nejpravdivější a umělecky nejpřesvědčivější

Hálkovy verše byly velmi oblíbené pro svůj písňový tón, pravidelný rytmus, čtenáři si je snadno zapamatovali, rychle pronikaly do širokých vrstev

II. Próza

• novely, povídky
• náměty často hledá v pražském prostředí: Kterak se pan Suchý rozhněval na svět, Mladá vdova a starý mládenec, První láska
• satirické obrázky měšťáckého „vlastenectví“, snobismu, kulturní omezenosti

Hálkův prozaický talent se však více projevil v povídkách z rodného Mělnicka a venkovského okolí pražského.

Muzikantská Liduška/1861/

• povídka o lásce Lidušky Staňkové a muzikanta Toníka – všichni si mysleli, že se vezmou, ale o Lidušku se začal ucházet mladý Krejza – jednal s jejím otcem a dosáhl toho, že mu ji přislíbil, neboť se domníval, že Krejza je bohatý. Liduška Krejzu nechtěla. V den svatby šla s Krejzou do kostela, a když to Toník uviděl, myslel si, že má Liduška Krejzu ráda a utekl z kostela. Liduška řekla knězi, že si Krejzu bere z donucení a že dala slib jinému. Volala Toníka, aby se s ní šel nechat oddat, ale ten tam nebyl. Odešel do města a dal se na vojnu. Liduška se z žalu pomátla. Domů se už nevrátila. Toulala se po okolních vsích, hledala Toníka na muzikách – muzikantská Liduška. Rodiče byli nešťastni, Krejza přišel na mizinu – chtěl Lidušku kvůli věnu, Toník se už do vsi nikdy nevrátil.

K nejlepším Hálkovým povídkám patří:

Náš dědeček /1863/
Na statku a v chaloupce /1871/
Na vejminku /1873/
Pod pustým kopcem /1874/
Študent Kvoch /1874/
Poldík rumař /1873/

III. Drama

Záviš z Falkenštejna /1860/

Král Vukašín /1862/

• drama s námětem ze srbských dějin – 1862 – zahajovací představení Prozatímního divadla

Karolina Světlá /1830-1899/

• dívčím jménem Johanna Rottová
• pocházela z Prahy ze zámožné kupecké rodiny – otec Čech, matka česko-německého původu
• Karolina i její mladší sestra Sofie/později Podlipská/ byly vychovávány převážně německy – teprve roku 1848 se začaly národně uvědomovat, zejména zásluhou Petra Mužáka, za něhož se Světlá roku 1852 provdala
• po smrti jediného dítěte Světlá nervově onemocněla a léčila se v rodném kraji svého manžela – na Ještědsku – odtud podle vesnice Světlé pod Ještědem přijala svůj pseudonym
• do literárního života vstoupila spolu se svou sestrou Sofií Podlipskou roku 1858 v almanachu Máj - později byla její tvorba inspirována zejména Ještědskem
• kromě literární činnosti věnovala Světlá energii ženskému emancipačnímu hnutí u nás – usilovala o národní uvědomění a zejména o pozvednutí sociální úrovně zaměstnaných žen a dívek – z jejího podnětu byl založen Ženský výrobní spolek /1871/
• v jejím osobním životě mělo význam několikaleté přátelství s B. Němcovou, později přerušené, a krátký, ale hluboký citový vztah k J. Nerudovi

Tvorba:

• nejvýznamnější jsou tzv. ještědské prózy – vznikly na základě jejích reálných zkušeností ze života Podještědí, ale objevují se v nich evropské vlivy (zvláště románů G. Sandové)
• většinou v nich staví do popředí postavu mladé ženy, prožívající vnitřní zápas mezi milostným citem a vědomím mravní povinnosti a odpovědnosti – tento konflikt končí zpravidla popřením osobního citu a vítězstvím obecného zájmu

Vesnický román /1867/

• Antoš Jírovec – sloužil u rychtáře- rychtář zemřel a vdovu chtěl připravit o majetek její zeť. Rychtářka chtěla spojence proti svému zeti a nabídla sňatek Antošovi /Antoš měl jít na vojnu – vyhnul se jí díky sňatku/. Vzali se. Rychtářka byla mnohem starší, bála se o jeho lásku, žárlila. Antoše trápily věčné hádky, rozhodl se, že se osamostatní, aby nebyl závislý na jejím majetku – chtěl obchod s koňmi. Jednou poznal dívku Sylvu – vyslovila se pohrdlivě o mužích – oni se do ní pustili a Sylva při rvačce Antoše poranila nožem. Rychtářka vzala Sylvu do služby, aby tím Antoše pozlobila. Naváděla Sylvu, aby Antoše sledovala – Sylva zjistila, že je Antoš počestný muž. Také Antoš změnil mínění o Sylvě. Když jeho děti dostaly neštovice a rychtářka utekla z domu, aby je nedostala a aby jí snad nezhyzdily tvář, Sylva zůstala a ošetřovala děti. Antoše to dojalo, začal pomýšlet na rozvod a sňatek se Sylvou. Matka /zastánkyně přísných mravních názorů/ ho uprosila,, aby se vzdal myšlenky na rozvod. Rychtářka v noci u kříže proklínala Antoše a prosila zlé moci, aby jej zničily. Tu spatřila Sylvu, lekla se a na místě zemřela. Antošova matka už nic nenamítala proti sňatku, ale Sylva se nestala Antošovou ženou.- odešla do Prahy a stala se v klášteře ošetřovatelkou nemocných. Antoš se s dětmi nastěhoval k matce, brzy zemřel.
• V tomto románu je láska obětována mravnímu zákonu – autorka měla ostře kritické stanovisko vůči pokrytecké morálce společnosti – bylo posilováno osobní zkušeností z doby jejího vztahu k Nerudovi.

Kříž u potoka /1868/

• ve mlýně zemřel mlynář – mlynářka se nechtěla vdát, ani přesto, že hospodáře bylo potřeba – nakonec se vdala za stárka, který již dříve sloužil ve mlýně. Ve mlýně vyrůstala mlynářčina schovanka Evička – nejraději četla knihy u nedaleké kapličky. Kaplička stála na místě, kde před lety bratr ze žárlivosti zabil bratra i svoji nevěstu. Tento příběh se stal v rodině Potockých, jež byla proto stižena kletbou. Říkalo se, že nikdo z Potockých není stálý v lásce – každé manželství skončilo rozvratem. U kříže se Evička setká se Štěpánem Potockých, stane se jeho ženou – Eva si umíní, že vytrvalou láskou sejme z rodiny kletbu. I když se to zpočátku nezdá /Štěpán chodí do hospody, najde si jinou dívku…/, nakonec se jí to podaří.

Kantůrčice /1869/

• Hlavní postavou je Enefa Podhajských – švadlena, vyzná se v šití, ale i léčení bylinami, a proto jí říkají kantůrčice. Zamiluje se do syna bohaté selky Mrákotové Otíka – ten žil v Praze- jeho přátelé se mu posmívají pro jeho venkovskou lásku – on před nimi Enefu pomlouvá. Odjede do Prahy, setkává se s dvěma dívkami, ale na obou mu něco vadí/fintivost, neupřímná láska/ - zasteskne se mu po Enefě. Po čase se mu podaří získat odpuštění a Enefa se stane jeho ženou.

Frantina /1870/

• líčí podle pověsti příběh ženy, která byla pro svoji energii zvolena za rychtářku. Ve vůdci pronásledovaných lupičů poznává svého ženicha a sama na něm vykoná trest /zabila ho nožem/. Utají to a řadu let žije tak, aby lidem nahradila, o co on je připravil.

Nemodlenec /1873/

Kresby z Ještědí /1880/

• nejlepší povídky mj. povídka Hubička posloužila E. Krásnohorské za podklad k libretu známé opery B.Smetany

Vedle ještědských próz vytvořila Světlá i práce s pražskou tématikou :

Černý Petříček /1871/
Zvonečková královna /1872/

Jakub Arbes /1840-1914/

• patřil k mladší generaci než májovci
• vyznačuje se svéráznou tvorbou
• s májovci jej spojuje obdiv k Máchovi, vztah k Nerudovi /byl jeho přítelem a Neruda byl jeho učitelem
• pracoval jako žurnalista /Vesna kutnohorská, Národní listy/
• je tvůrcem osobitého prozaického útvaru – romaneta – nevelký rozsah, dobrodružný, dramatický děj – rozpor mezi tajemnými nepochopitelnými jevy a jejich vědeckým vysvětlením

Tvorba:

Ďábel na skřipci
Sivooký démon
Zázračná madona

Newtonův mozek

• nejznámější, protiválečný - hlavními postavami jsou dva přátelé, kteří špatně studovali, ale věnovali se různým pokusům. Jeden z nich šel do armády a přišel dopis, že padl. Přišel však ke svému příteli a zval ho na hostinu – tam předvedl experiment – pomocí zvláštního stroje času mohli vidět jakoukoli historickou událost, poznali, že dějiny jsou vyplněny samými boji. Nakonec se ukázalo, že padlý nevstal z mrtvých, ale že druhý přítel byl už po tři dny v bezvědomí a vše se mu zdálo.

Svatý Xaverius

• autor řeší záhadu obrazu Františka Xavera Balka – Svatý Xaverius – zjistilo se, že na obraze jsou body, které se shodují s plánem Prahy. Podle tohoto plánu se objeví místo, kde je ukryt poklad – dva přátelé poklad najdou – ale jako v jiných romanetech, i v tomto, je vysvětlení. Jedná se o sbírku minerálů.

Romaneta působí chmurným dojmem, téměř v každém někdo umírá, ale ve skutečnosti je námětem optimistická víra ve stále dokonalejší vědecké poznání

Arbes je rovněž autorem románů se sociální tématikou:

Kandidáti existence /1878/

• příběh skupiny mladých idealistů, kteří se snaží prosadit myšlenky utopického socialismu v praxi

Štrajchpudlíci /1883/

měli být velkou románovou kronikou pražského dělnictva – líčí dělníky smíchovských manufaktur

Kromě uvedených autorů se ke generaci májovců řadí ještě básníci:

Adolf Heyduk
Václav Šolc
Rudolf Mayer

Tisknout