Renesance a humanismus

renesance

• slovo francouzského původu, znamená znovuzrození
• tento termín byl poprvé použit v Itálii, protože se tam úsilí o novou světskou kulturu jevilo jako snaha o obrození antiky
• nejstarší představitelé italské renesance byli vrstevníky našeho Karla IV. a nejvýznamnější z nich Francesco Petrarca udržoval písemný kontakt s Čechami
• někdy se renesance vymezuje širším časovým obdobím /od poč. 14.st. - konce 17. století/

často se v souvislosti s renesancí připojuje i další pojem - humanismus

humanismus

• / z lat humanus - lidský/ - znamená úctu a vážnost k lidské důstojnosti, vyjadřuje nový ideál vzdělání, který na místo poznávání Boha staví poznávání člověka, proto se místo teologie studují nové vědy tzv. humanitní / filosofie, filologie, historie, přírodní vědy se rozvíjejí později

Pojem renesance označuje celé historické období a umělecký směr
Pojem humanismus označuje určitý vzdělanostní a životní program, nezávislý na časovém určení

Podnětem k rozkvětu humanismu a renesance začátkem období historicky zvaného novověk byla historická a společenská situace:

• přírodní a astronomické objevy - 1519 -1522 - první obeplutí zeměkoule - lidstvo se zbavilo fantastických představ a pověr o neznámých zemích
• byla otřesena autorita církve - změna geocentrického názoru / Země je středem vesmíru/ na heliocentrický / Slunce je středem vesmíru - M. Koperník, G. Galilei /
• rozvoj věd o člověku
• vynález knihtisku - Němec Johannes Gutenberg /pol.15.st./ - knihy vytištěné do roku 1500 se nazývají prvotisky /inkunábule/
• přechod od feudalismu ke kapitalismu

Ve výtvarném umění začala velká revoluce v zaměření umělců. Zatímco se dosud zobrazovaly středověké náboženské náměty, nyní se umělci zaměřovali na zobrazování skutečného života.

Iniciátorem renesanční architektury byl Filippo Brunelleschi /1377 - 1446/ - vytvořil kopuli florentského dómu - symbol renesance. Byl rovněž malířem a vděčíme mu za objev perspektivy.

Geniálním představitelem florentského sochařství byl Donatello / kolem 1386 -1466/ - svým sochám vepsal do tváře lidské vlastnosti /např. Svatý Jiří /

Významnými renesančními výtvarníky byli:

Sandro Botticelli /1446 - 1510 /

• nejslavnější obraz Zrození Venuše

Leonardo da Vinci / 1452 - 1519 /

• vynikal v mnoha oblastech bádání - navrhoval létající stroje, vynalézal mechanické hračky, efekty pro divadelní představení, uskutečnil více než 30 pitev, byl vynikající hudebník... Všechny tyto zájmy podřizoval malířství - slavná nástěnná malba Poslední večeře Páně pro milánský klášter a nejslavnější portrét Mona Lisa, Poslední večeře...

Michelangelo Buonarroti /1475 - 1564/

• začínal jako sochař / David, Mojžíš/, ve službách papeže Julia II. pak vyzdobil strop Sixtinské kaple. Vynikl i jako tvůrce básní.

Raffael Santi / 1483 - 1520/

• se stal mistrovským malířem líbezných madon a významným portrétistou / Sixtinská madona, Tři grácie/

Vrcholnými architektonickými skvosty 16. století se staly stavby ve Vatikáně, zvláště chrám sv. Petra. Druhým velkým centrem byly Benátky- vynikaly zvláště v oblasti architektury. V 15. a 16. století se do Benátek sjížděli vědci i umělci z válečných oblastí /Benátky - město míru/. Mecenáši věnovali příspěvky na zvelebení města - sjednocení budov na náměstí sv. Marka, vybudování kamenného mostu Ponte Rialto

Itálie

Dante Alighieri /1265 - 1321/ /aligjéri/

• pocházel z nezámožné florentské šlechty, dostalo se mu značného vzdělání
• za svůj protipapežský postoj byl vypovězen do vyhnanství, dokonce byl odsouzen k trestu smrti , posledních 20 let svého života prožil ve Veroně a Raveně
• roku 1302 opustil rodné město a vícekrát se tam nevrátil
• jeho tvorbu poznamenala láska k dívce Beatrici, kterou poznal už jako osmiletý
• ve svých osmnácti letech se do ní zamiloval, svou lásku však tajil a když jeho milovaná zemřela /patrně po nešťastném porodu ve věku necelých 25 let/, zvolil si ji jako svůj básnický ideál, který přetrval /i když ji osobně již neznal, i poté, co se zamilovával do jiných žen/
• všechny životní zkušenosti se promítly do jeho nejvýznamnějšího díla: Božská komedie

Božská komedie

• duchovní epos je pokusem o zobrazení celého tehdy známého světa, dílo má tři části: Peklo, Očistec a Ráj. První zpěv začíná představou temného hvozdu- alegorie světa, v němž básník zbloudí v půli života a v noci z Velkého pátku na Bílou sobotu se střetne se třemi šelmami, které představují tři hlavní hříchy - smyslnost,pýchu a lakotu. Jeho pouť vede do Pekla, prostoru trestů a přeměn. Dante je doprovázen Vergiliem, setkává se s řadou svých známých, přátel i odpůrců,s vladaři, filozofy ... a vede s nimi dialog. Ve druhém dílu se Dante dostává do Očistce / má podobu ostrova s horou/- na jeho konci, v rajském lese se Danta ujímá Beatrice.

hlavní rysy renesanční literatury:

• autor je sám hlavní postavou eposu
• zachycení prožitku lásky
• obdiv k antické vzdělanosti

Dante je rovněž autorem milostné poezie.

Francesco Petrarca /1304 - 1374/

• žil rovněž ve vyhnanství, hodně cestoval, měl přímé styky s našimi zeměmi, dopisoval si a osobně se setkal s králem Karlem IV.
• byl archeologem a historikem - velmi dobře znal Homérovy eposy / podle legendy prý Petrarca dokonce zemřel po noci probdělé nad Homérovým rukopisem/
• toužil po slávě - 1341 byl korunován za básníka na římském Kapitolu
• daleko větší slávu mu ovšem přinesly posmrtně básně, které považoval za nehodnotné a které chtěl původně zničit - tyto básně tvoří tzv. Zpěvník

Zpěvník

• obsahuje básně věnované jeho celoživotní lásce Lauře, italské šlechtičně, manželce Hugona de Sade
• jeho oblíbeným žánrem byly sonety - básně s ustálenou formou, rozdělené do čtyř slok, první dvě jsou čtyřveršové, druhé dvě tříveršové
• jeho básně vypovídají o Lauřině kráse, ctnostech a činech, o všech místech a předmětech, jež ji básníkovi připomínají a o působení lásky k Lauře / živé i mrtvé - zemřela na mor/ na básníkovu duši, o stesku, jenž v něm vyvolává, o přírodě, kam se svou marnou touhou utíká
• je to kniha o nevyslyšené lásce, o níž básník píše z odstupu vzpomínky

Giovanni Boccaccio /1313 - 1375/

• byl označován za zakladatele renesanční novely / literární útvar delší než povídka, kratší než román, s překvapivým dějem/
• byl vrstevník a přítel Petrarcův
• autor řady latinských pojednání
• proslavil se Dekameronem

Dekameron

• sbírka sta novel - vyprávějí příběhy, které si po deset večerů vypráví deset mladých lidí, aby si ukrátili čas na venkovském sídle,kam se uchýlili z obavy před nákazou morem - převažují milostné příběhy, rozmarné a laškovné, podávající obraz mravů soudobé Itálie, která zjišťuje, že pozemský život má své radostné stránky

Francie

Francois Villon /fransoa vijón/ 1429/32 - po 1463/

• středověký, ale přece neobyčejně moderní francouzský básník
• pocházel z chudé rodiny, jmenoval se původně Montcorbier /monkorbié/ nebo des Loges /de lóž/ a jméno Villon si zvolil podle kněze, který ho vychovával a který mu umožnil studia na pařížské univerzitě
• 1452 se stal mistrem svobodných umění, vedl však nevázaný život, při jedné šarvátce nechtěně zabil kněze, prchal před spravedlností, byl omilostněn, toulal se, kradl, několikrát byl zatčen, koncem roku 1462 odsouzen k smrti oběšením, ale pak místo toho vypovězen na 10 let z Paříže
• od roku 1463 po něm mizí stopy

O jeho životě vypráví kniha Jarmily Loukotkové: Navzdory básník zpívá:

• Kniha je rozdělena do tří částí, nazvaných Žák, Psanec a Šibeničník. Popisuje Villonův nevázaný život – navštěvuje se svými přáteli hostince, nevěstince, ale přesto je oblíben i u „vyšších“ kruhů ve Francii, protože za každé situace dokáže vymyslet verše, které zaujmou a pobaví. Kromě toho zaujme hlavně dámy ve společnosti i svým vzezřením. Při návštěvách jedné z rodin se zamiluje do Kateřiny de Vausselles, kterou však miluje kněz Filip Charmoye. Ten na Villona žárlí a dochází mezi nimi k šarvátce, vyprovokované Filipem, ovšem při ní Villon Filipa zabije.Uniká před trestem, stává se členem organizace Ulita, která „řádí po celé Francii“ – loupí, přepadává boháče i zabíjí.Stává se tulákem a vyděděncem společnosti, ukrývá se na různých místech. Je omilostněn králem a vrací se do Paříže. Zde znovu prožívá lásku ke Kateřině, oba se mají velmi rádi do doby, než se Kateřina dovídá o tom, že zabil Filipa. O to, aby se to dověděla se postará malíř Noel Joliz, jehož ženou se má stát, ale kterého nemiluje. Villona po této zprávě odmítá. Joliz ještě udělá Villonovi ostudu – nechá ho vysvléct a nechá ho zbít nahého v ulicích Paříže. Villon zase odchází z Paříže, pobývá na různých dvorech i na dvoře Bourbonském a na dvoře vévody Orleánského /králova bratrance/ - zde prožívá milostné dobrodružství s mladičkou šestnáctiletou Italkou Leonorou, která však umírá. Villon je opět velmi nešťastný. Potlouká se Francií, dopouští se zločinu /vykradení teologické fakulty/, je znovu stíhán. Zraní biskupa a r. 1462 je odsouzen k smrti oběšením.Znovu píše se svým strýcem a obhájcem žádost o milost. Naposledy byl napaden neprávem /zúčastnil se šarvátky, ale nechtěně – svědkové byli proti němu, podává odvolání parlamentu/. Trest smrti je zmírněn na desetileté vypovězení z Paříže. Kateřina v té době je již vdova a slibuje, že na něj počká. Od roku 1463 mizí po Villonovi všechny stopy.Celé jeho putování provází básnická činnost, kterou všude obdivují.

Tvorba:

Odkaz /Malá závěť/

• satirické rozloučení s přáteli

Velká závěť /Velký testament/

• nejvýznamnější dílo - básně o pomíjivosti lidského života, o strachu ze smrti a lítosti z promarněného mládí, o nespravedlnosti vládnoucí světem

Upřímné životní vyznání podává Villon ve formě tzv. francouzské /villonské / balady / má tři strofy o 7 - 12 verších a v závěru poslání /.

Villon bývá někdy označován za prvního z prokletých básníků /nepochopených ve své době/.

Francois Rabelaise /fransoa rablé/ 1495? - 1553?/

• francouzský prozaik, humanista
• povoláním lékař
• autor čtyřdílného satirického románu /autorství 5. dílu je sporné/ Gargantua a Pantagruel

Gargantua a Pantagruel

• román líčí život obrů Gargantua a jeho syna Pantagruela - je to burleskní parodie /burleskní - založené na obhroublé komice, zlehčování vznešených témat, parodie - prostředek, jak zlehčit nebo zesměšnit něco vážně míněného, a to tak, že se co nejvěrněji napodobí a podtrhnou zvláštnosti jevu/
• zde jde o parodii na středověké rytířské romány / u hrdinů jsou obludně zveličeny tělesné rozměry, síla, žravost, ale současně přináší tento román řadu realistických postřehů ze současného života - satirické výpady proti mnichům, církvi / život v klášteře autor sám důkladně poznal/, výpady proti soudobému školství a soudnictví, hlásá renesanční ideál svobody v obraze thelémského opatství, kde je jediným pravidlem „Čiň, co je ti libo!“

Rabelaise je nepřekonatelný vypravěč, srší vtipem, používá slovních hříček.

Nizozemsko

Erasmus Rotterdamský /1467 - 1536/

• působil v mnoha evropských zemích /Anglie, Francie, Itálie .../
• byl duchovním vůdcem humanistů
• ve své tvorbě popularizoval antiku
• vytvořil společenskou satiru Chvála bláznovství - zaujal velmi kritický postoj k církvi

Španělsko

Ve Španělsku se nejoblíbenějším literárním žánrem stává tzv. pikareskní román /jeho hrdinou byl prohnaný šibal, sluha putující od pána k pánovi - vypráví své osudy a zážitky; kompozice pikareskního románu charakterizují i Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka/

Miguel de Cervantes y Saavedra /1547 - 1616/

• dovršil rozkvět španělské renesanční prózy
• prožil pohnutý život plný strádání: zranění v námořní bitvě ho připravilo o ruku, zajetí tureckými piráty skončilo pětiletým otroctvím v Alžírsku a při úřednickém povolání i v osobním životě jej provázela smůla, nedokázal se uživit ani literaturou
• autor dvoudílného románu Důmyslný rytíř Don Quiote de la Mancha

Důmyslný rytíř Don Quiote de la Mancha

- oslava lidské touhy po pravdě, svobodě a spravedlnosti hlavní hrdina je rytíř , tvoří nerozlučnou dvojici se svým sluhou Sancho Panzou , člověkem zdravého selského rozumu - D.Q., poblázněný četbou rytířských románů, se vydá na pouť za ideálem, vysněnou dívkou Dulcineou. S romantickým ideálem však kontrastuje vzhled stárnoucího rytíře i jeho ubohá herka Rocinanta. Na cestě se rytíř setká s množstvím překážek /boj s větrnými mlýny/ - některé příběhy odhalují pravou tvář španělské společnosti

Lope de Vega /1562 -1635/

• autor asi 1800 her / první divadelní hru napsal jako třináctiletý/, psal rovněž romány, novely, sonety
• vytvořil typické španělské národní drama své doby, tzv. drama „pláště a dýky“ /s náměty lásky a cti/

Ovčí pramen / Fuente Ovejuna/

• jméno vesnice, která se vzbouří proti feudálově libovůli a nevydá viníka, který pána zabije, aby vesnici zachránil

Anglická literatura

Geoffrey Chauser

Canterburské povídky

• dokončena jen část 23 veršovaných povídek realisticky a s humorem líčících soudobý anglický život z hlediska nižší šlechty a nastupujícího měšťanstva.

William Shakespeare /1564-1616/

• nejvýznamnější dramatik všech dob
• narodil se 23.4.1564 ve Stradfordu
• jeho otec byl rukavičkář
• Shakespeare v mládí navštěvoval latinskou školu, už v pěti letech projevoval zájem o divadlo
• V 18 letech se oženil s Annou Hathaway (o 8 let starší), měl tři děti, ale jeho manželství pravděpodobně nebylo šťastné
• Roku 1585 opustil Stradford a odešel do Londýna, věnoval se hodně četbě domácích i zahraničních literatur, četl díla Senecy, Plauta, Terencia apod.
• 1589-1594 se objevují jeho první literární pokusy, vrací se znovu do Stradfordu, kde se roku 1613 natrvalo usídlil
• odtud jezdil stále do Londýna /založil divadlo Globe/
• 24.4. 1616 zemřel

Tvorba:

historické hry

- s náměty z anglických dějin:

Richard III.
Jindřich V.
Jindřich VI.

- s náměty ze světových dějin:

Julius Caesar

 Richard III.

Ve válce dvou růží zvítězila yorská strana/Edvard IV./, jediný Richard, vévoda z Gloucesteru nemá radost z nastoleného míru. Předchozí činy / vražda Jindřicha VI. a jeho syna, prince Edwarda/, tělesná vada a částečně z ní vyplývající zvrhlost jej vedou k manipulaci s lidmi, jejímž cílem je překazit smír nepřátelských rodů, o nějž usiluje Edward IV., vyvolat rozkol v královské rodině a připravit si cestu na trůn. Odstraňuje všechny, kdo mu stojí v cestě. Richard je poražen vojenskou silou hraběte z Richmondu, který po vítězství v roce 1485 zakládá jako Jindřich VIII. tudorovskou dynastii a ve jménu pořádku a míru sjednocuje zemi.

tragédie

Romeo a Julie

V italské Veroně žily rody Monteků a Kapuletů. Žily v nepřátelství a vedly spolu bitky. Romeo – Montek se zamiloval do Julie Kapuletové - večer jde pod okno domu, ve kterém Julie žije a vyznává jí lásku. Ona ho také miluje, a proto se hned druhý den nechají tajně oddat. Po odchodu od kněze Vavřince se Romeo zaplétá do hádky, kterou vyvolal Juliin bratranec Tybalt. Tybalt probodl Romeova přítele Merkuria a Romeo Tybalta zabil. Romeo je vypovězen do Mantovy. Julie je nešťastná a má se provdat za hraběte Parise. Nechce přiznat, že je vdaná a odchází si pro radu otci Vavřincovi. Vavřinec jí dá uspávací nápoj. Rodina si myslí, že Julie je mrtvá a pochovávají ji do rodinné hrobky. Vavřinec vysílá pro Romea posla, ale ten nedojde včas a Romeo ,pln zármutku, přijíždí do Verony a jde do Juliiny hrobky. Zdrcený žalem se zabije právě ve chvíli, kdy se Julie probouzí. Vavřinec přichází, aby Julii vyvedl, ale ta, když vidí Romea, nechce dál žít a probodne se Romeovou dýkou.

Hamlet, králevic dánský /intelektuál, zamýšlející se nad smyslem života/

Vrcholné dílo anglické i světové dramatiky
Přítel Horacio upozorní Hamleta na podivný úkaz – noční stráži na hradě Elsinoru se zjevuje duch princova otce, nedávno zemřelého krále – Hamlet se od přízraku dovídá, že byl zavražděn bratrem, nynějším panovníkem Klaudiem, který také svedl královnu Gertrudu a záhy se s ní oženil.Hamlet se chce pomstít, je chráněn předstíraným šílenstvím. Hrubě odmítne Ofélii, která z nešťastné lásky zešílí a utone. Odmítl ji, protože se dala zneužít pro záměry svého otce, prvního ministra Polonia, který se snažil přijít na kloub Hamletovu šílenství. Hamlet se snaží získat důkaz Klaudiovy viny, váhá však krále zákeřně zabít. Klaudius posílá Hamleta do Anglie, kde má být odstraněn. Hamlet uniká nazpět. V souboji je smrtelně zraněn, zabije krále, je svědkem Gertrudiny smrti /náhodou vypila pohár s jedem určený pro něho/,a zabrání Horaciovi v sebevraždě.Nakonec umírá.

Macbeth

/ctižádostivý člověk, který se zmocní vraždou trůnu, ponoukán svou ženou/
Skotský vůdce Macbeth zatouží po královské koruně. Král Duncan však jmenuje svým nástupcem svého prvorozeného syna Malcolma. Z popudu své ctižádostivé manželky a s její pomocí zabije Macbeth Duncana, který navštívil jeho hrad. V den své korunovace dá pak Macbeth zavraždit Banka, jemuž čarodějnice prorokovaly, že zplodí královské potomky. Bankův syn však uprchne. Macbeth se pak na cestě za absolutní mocí dopouští dalších zločinů – dá zavraždit ženu a synka svého odpůrce Macduffa, který uprchl do Anglie, aby získal králevice Malcolma pro boj proti Macbethovi . V rozhodující bitvě Macduff zabije Macbetha. Lady Macbethová zešílí a končí sebevraždou. Malcom nastoluje nový pořádek.

Othello, benátský mouřenín /žárlivec, podléhající intrikánovi Jagovi/

Vojevůdce benátské republiky král Othello se tajně ožení s Desdemonou, dcerou patricie Brabanzia. Jeho pobočník Jago, puzen žárlivostí-podezřívá Othella s pletek s jeho ženou – a závistí, vyzradí jeho čin Brabanziovi, avšak Othello se dokáže před shromážděním senátorů obhájit. Hned nato dostává pověření, aby odrazil předpokládaný útok Turků na Kypr. Turecké loďstvo je zničeno bouří. Při pitce na oslavu začne Jago rozvíjet další intriky s cílem probudit v Othellovi žárlivost k Desdemoně. /Využívá setkání Kassia –Othellův zástupce- s Desdemonou – podvrhne důkaz-ztracený šátek/. Na Kypr přijede vyslanec z Benátek a oznamuje Othellovi, že byl odvolán a na místo guvernéra byl jmenován Kassio. Othelo se rozhodne, že skončí s ním i se svou ženou. V domnění, že Kassio byl zabit v noční rvačce /Jagova léčka/, Desdemónu uškrtí. Othello spáchá sebevraždu. Jagova žena poví pravdu, Jago ji zabije. Na Kypru zůstává guvernér Kassio s úkolem odsoudit Jaga.

Král Lear

Námět z keltských pověstí

Dávnověký britský král Lear se rozhodne rozdělit říši mezi tři dcery: Goneril, Regan a Kordélii – podle toho, jakými slovy dokáží vyslovit svou lásku k němu. Otcovskou nenávist a kletbu si vyslouží Kordélie, která na rozdíl od svých sester odpoví upřímně a prostě. S věrným rádcem Kentem, jenž se jí zastal, musí opustit zem, jež je rozdělena mezi zbývající dvě dcery. Kordélie se ujímá její nápadník, francouzský král. Lear se brzy stává pro své necitelné dcery přítěží – je jimi vyštván - poznává lidskou nouzi, zachraňuje jej šílenství. Na čas pookřívá v péči Kordélie, která v nepřítomnosti svého muže stojí v Doveru v čele vojska, nedokáže však vyhrát osudnou bitvu a je oběšena ve vězení. Goneril a Regan zničí vzájemná žárlivost a závist. Lear umírá žalem nad Kordeliiným tělem.

komedie

Sen noci svatojanské

V době, kdy vévoda Théseus chystá svou svatbu s královnou Amazonek Hyppolitou, utíkají z Atén do blízkého lesa mladí milenci Lysander s Hermií, kterým brání ve sňatku Hermiin otec a Lysandrův sok Demetrius, /s nímž má být Hermie oddána/, pronásledovaný někdejší láskou Helenou. V nočním lese panuje svár mezi králem Oberonem a královnou elfů Titanií, který se Oberon se svým služebníkem Pukem snaží řešit pomocí šťávy zázračného květu, vyvolávajícího slepou milostnou vášeň. Pukovy omyly při použití této šťávy vnášejí zmatek do vztahů mezi milenci. Zároveň v lese nacvičují aténští řemeslníci hru o Pyramovi a Thisbé. Očarovaná Titanie se zamiluje do představitele hlavní role Klubka, jemuž Puk nasadil oslí hlavu. Vztahy mezi Oberonem a Titanií a mezi milenci se upraví po dalších Pukových zásazích.

Zkrocení zlé ženy

Hlavními postavami jsou Kateřina a Bianca, dcery Baptistovy. Kateřina byla hubatá, nikdo ji nechtěl, nazývali jí fúrií. Její sestra Bianca byla pravý opak – mírná, něžná, stydlivá. Baptista nechtěl ani slyšet o žádném nápadníkovi pro Biancu, dokud neprovdá Kateřinu. O Biancu soupeří několik nápadníků – Gremio, Hortensio, Lucenzio.Oženit se s Kateřinou se nakonec rozhodne bujný, vtipný šlechtic Petruccio, protože je bohatá. Hned po svatbě ji odveze na své venkovské sídlo. Po mnoha útrapách, které musí Kateřina snášet, pochopí, že vzdor a hněv nemají smysl, dá svému manželovi ve všem zapravdu. Dokonce i v tom, že svítí měsíček místo sluníčka, že vrásčitý stařec je svěží dívka… Společně se vrací do Padovy k Baptistovi. Zde se mezitím Bianca provdala za Lucenzia – byl nejmajetnější. Kateřina vyhrává soutěž o nejposlušnější manželku – udílí rady, jak se chovat k manželovi.

pohádkové hry

Bouře

Koráb s neapolským králem Alonzem a jeho dvořany ztroskotá v bouři u neznámého ostrova. Bouři způsobil ostrovní vládce Prospero svou magií. Prospero je vyhoštěný milánský vévoda, jehož před 12 lety vydal s dcerkou Mirandou napospas moři jeho vlastní bratr Antonio, kterému Prospero předal vládu, aby se mohl více věnovat vědám. Prospero se s Mirandou zachránil na ostrově a podrobil si jeho původní obyvatele – přinutil divocha Kalibána, aby pro ně konal hrubé práce, osvobodil Ariela ducha, který se stal nástrojem jeho umění i vykonavatelem pomsty na Antoniovi a Alonzovi, jemuž Antonio zaprodal milánské vévodství. Nakonec se s nimi smíří a vrátí se do Milána.

Zimní pohádka

Tisknout