webzdarma.cz

Souvětí 

je větný celek složený ze dvou nebo více vět.  /Má více určitých slovesných tvarů./

Věta hlavní je mluvnicky nezávislá na jiné větě.

Věta vedlejší  je závislá na jiné větě, vyjadřuje některý její větný člen, bývá uvozena spojkou podřadicí nebo vztažným slovem.Větou vedlejší odpovídáme na otázku tvořenou z věty hlavní.

Věta řídící  je nejčastěji hlavní věta, méně často věta vedlejší. Ptáme se jí na větu závislou /vedlejší/, kterou pak odpovídáme.

Při rozboru souvětí postupujeme následovně:

  1. Podtrhneme přísudky /většinou určitá slovesa/
  2. Podle přísudků určíme  počet vět
  3. Označíme věty hlavní /H/ a věty vedlejší /V/; hlavní věty jsou připojeny spojovacími   výrazy /spojkami souřadicími/ nebo beze spojek, vedlejší věty jsou uvozeny spojkami podřadicími nebo vztažnými slovy
  4. Provedeme grafický nákres:
    • na prvním řádku uvádíme všechny věty hlavní v takovém pořadí,v jakém za sebou následují
    • v ostatních řádcích zakreslujeme vedlejší věty, a to tak, aby závislé věty byly vždy o jeden řádek níže než jejich věty řídící, musíme přitom dodržet i správné pořadí vět, jak jsou napsány v uvedeném souvětí.

 

Podřadné souvětí

je spojení jedné věty hlavní a libovolného počtu vět vedlejších.

Druhy vět vedlejších
- rozeznáváme podle toho, který větný člen věty řídící věta vedlejší zastupuje nebo vyjadřuje.

  1. Věta podmětná - vyjadřuje podmět řídící věty:

    Je nutné omluvit se jim.
    Je nutné, aby ses jim omluvil.

    Bývá uvozena vztažnými zájmeny kdo, co nebo spojkami že, aby, kdyby.

    Kdo mi neporozuměl, může se na všechno znovu zeptat.
    To, jak se chováte, mě velmi mrzí.
    Zdá se, že si nedáte říci.
    Není nutné, abys tam chodil.

    Na podmětnou větu se ptáme otázkou kdo, co?

  2. Věta přísudková - vyskytuje se velmi zřídka, vyjadřuje jmenný přísudek /tj. jmennou část přísudku  jmenného se sponou/

    Ptáme se na ni: Co dělá podmět?

    Řeka byla stříbrná.
    Řeka byla, jako by ji postříbřil.

  3. Věta předmětná - vyjadřuje předmět věty řídící.
    • bývá připojena spojkami že, aby, když nebo vztažnými zájmeny a příslovci  kdo,co, kde, kam odkud, kudy
    • ptáme se na ni pádovými otázkami kromě 1. a 5. pádu.

    Věty předmětné, které obsahují výpověď nebo otázku, jsou nepřímou řečí.

    Řekl, že nebude odmlouvat učitelům.
    Bojím se, že někteří z vás nedostudují.
    Přeji ti, abys byl zdráv.
    Pověz mi, co čteš, a já ti povím, jaký jsi.
    Nevím, kdo mi to říkal.
    Poraďte mi, kde mám vysadit stromky.

  4. Věta přívlastková
    • vyjadřuje přívlastek k některému podstatnému jménu /nebo zájmenu/ věty řídící
    • nejčastěji bývá uvozena vztažnými zájmeny  kdo, co,  jaký, který, čí, jenž nebo vztažnými příslovci kde, kdy aj. , řidčeji spojkami že, aby, jak apod.
    • stojí zpravidla hned za podstatným jménem, které rozvíjí, proto bývá někdy vložená do věty hlavní
    • vloženou větu vedlejší oddělujeme vždy z obou stran čárkou

    Závodníci, kteří projeli cílovou páskou, byli bouřlivě pozdraveni.

    Je-li podstatné jméno rozvito neshodným přívlastkem, následuje vztažná věta po tomto přívlastku:
    Závodníci z Francie, kteří projeli cílem první, byli bouřlivě pozdravováni.
    Mám obavu, že mnozí studenti dostatečně neovládají tuto látku.
    Čekal na příležitost, aby mi to řekl.
    Kladu si otázku, jak mám postupovat dál.

    Nepravými vztažnými větami se někdy nazývají vedlejší věty přívlastkové, které jsou k větě řídící připojeny vztažnými zájmeny a příslovci, ačkoliv významový vztah by bylo možné výstižněji vyjádřit jinými spojovacími výrazy:

    Setkal jsem se na nádraží s přítelem, kterého jsem srdečně přivítal.
    Lépe: Setkal jsem se na nádraží s přítelem a srdečně jsem ho přivítal.

  5. Věta doplňková
    • vyjadřuje doplněk řídící věty
    • bývá připojena spojkami jak, kterak
    • většinou následuje po slovesech smyslového vnímání

    Učitel  pozoroval žáka, jak schovává tahák do rukávu.
    Ale: Učitel pozoroval, jak žák schovává tahák do rukávu. /Vedlejší věta je předmětná./

    Zahlédl jsem srnku, jak se mihla mezi stromy a zmizela v houští.

  6. Věta příslovečná
    • vyjadřuje příslovečné určení rozvíjející přísudek věty řídící

Rozlišujeme tyto příslovečné věty:

  • místní - bývá uvedena spojovacími výrazy kde, kam, odkud, kudy, ptáme se na ni stejně jako na příslovečné určení místa

    Byl všude, kde se něco dělo.
    Půjdu zase, odkud jsem přišel.

  • časová - bývá uvedena spojovacími výrazy když, až, jakmile, než, sotvaže, zatímco, kdy, kdykoli, pokud, dokud..., ptáme se na ni jako na příslovečné určení času

Budu čekat, dokud se neozveš.

  • způsobová - bývá připojena spojovacími výrazy jako, jak, jak-tak, čím-tím, více-než, takže, tak-že, aby, ptáme se na ni jako na příslovečné určení způsobu

Dělal to, jak nejlíp dovedl.
Čím víc se snaží
, tím se mu lépe daří. 
Byl tak zabrán do větného rozboru, že si zvonění ani nevšiml.

Poznámka:
Před přirovnávacími spojkami jak, jako, než se píše čárka jen tehdy, když uvozují větu, nikoli jen slovní výraz.

Při hodině spí, jako by ho do vody hodil.
Jste horší, než jsem si myslela.
Ale:  Je zdravý jako ryba. Je starší než ty.

  • příčinná /důvodová/ - vyjadřuje příčinu ve vztahu k obsahu věty řídící, bývá připojena spojkami protože, že, poněvadž, jelikož, ježto

Družstvo Sparty  prohrálo, protože nebylo dobře sehraným celkem.
Nepřišel na hodinu českého jazyka, poněvadž se obával pětky.

  • účelová - vyjadřuje účel vzhledem k obsahu věty řídící, tj. okolnost, ke které směřuje naše jednání, k řídící větě bývá připojena spojkou aby, abych, sloveso je v ní ve způsobu podmiňovacím, ptáme se na ni proč, za jakým účelem?

Uděláme všechno, abychom dostali jedničku z českého jazyka.

Někdy se větou účelovou nevyjadřuje účel, nýbrž děj, který následoval po ději věty řídící.
Jedná se o nepravou větu účelovou - jde o chybu.

Mužstvo bojovalo statečně, aby na konec prohrálo. / Správně: ...ale nakonec prohrálo./

  • podmínková - vyjadřuje podmínku, při které může nastat děj věty řídící, bývá připojena spojkami kdyby, jestliže, -li, když, po spojce kdyby je sloveso v podmiňovacím způsobu

Kdybychom tak často nesledovali sportovní utkání, měli bychom ve škole lepší známky.

  • přípustková - vyjadřuje přípustku, tj. okolnost, která je v rozporu s obsahem věty řídící, bývá připojena spojovacími výrazy ačkoliv, třebaže, přestože, i kdyby, i když, ač, jakkoli, byť

Ačkoli jsem vás varovala, nepolepšili jste se.
Musíte se to naučit, i když se vám nechce. 

Proveďte větný rozbor následujících souvětí:

Budeš-li opatrný, nemůže se ti nic stát, i když vyrazíš až večer, až bude úplná tma.

Kdyby přišel dřív, než odjel otec, mohl mu vše říci.

Vzal s sebou kufřík, kde měl jen knihy, které měl nejraději, a pár osobních věcí.

V prvním obchodě, kde budou mít v sobotu otevřeno, nakoupím všechno jídlo, co budeme potřebovat.

Až když jsme se rozloučili, vzpomněl si, že mu chtěl ještě říci, aby mu půjčil novou hru.

Už vím, co bych si pořídil, kdybych vyhrál hlavní výhru na los, co jsem si včera koupil.

Dobře vím, že vám máme brzy vrátit knihy, které jste nám zapůjčili.

Máte-li s sebou peníze, můžete si v restauraci, kam za chvíli dojdeme, koupit něco k pití.

Je těžké rozhodnout, zda máte pravdu, protože jsem přišel pozdě a neslyšel jsem celé vaše vyprávění.

Když jsme přijeli na tábor, hned první den bylo tak pěkně, že jsme se mohli jít koupat.

Vím, že se mi nepodaří vylíčit naši cestu tak, abyste mi věřili, co všechno jsme zažili.

Ještě se neví, zda se výlet uskuteční,protože není zajištěn autobus.

Vtípek

Student vypráví při literatuře: „ Za pomoci princezny, s kterou měl poměr, se mu podařilo uprchnout.“ Ze třídy se ozve: „Jaký poměr?“ Kdosi odpoví: „Slučovací.“

Věděli jste?

image – převažuje anglický způsob psaní, používá se v rodě ženském /nová image/, mužském /nový image, ojediněle i středním /nové image politické strany/, lze skloňovat /image, imagi,imagem,imagí/, častěji však zůstává nesklonné


stredoskolskaliteratura.kvalitne.cz | o webu

TOPlist