Souvětí souřadné

Je spojení alespoň dvou vět hlavních a libovolného počtu vět vedlejších.
Věty v souřadném souvětí jsou buď spojeny spojovacími výrazy, zvláště spojkami souřadicími, nebo jsou prostě přiřazeny bez spojovacího výrazu.
Věty spojené v souvětí souřadném mohou být po stránce obsahové ve vzájemném poměru:

  1. slučovacím
  2. stupňovacím
  3. odporovacím
  4. vylučovacím
  5. příčinném
  6. důsledkovém

1. Souvětí slučovací

  1. věty se prostě k sobě přiřazují jako sobě rovné
  2. nejčastěji jsou připojeny spojovacími výrazy a, i, nebo, či, ani, také, pak, potom, nebo dvojitými spojovacími výrazy i-i, ani-ani, jednak-jednak, hned-hned, tu-tu

Jeden při hodině českého jazyka spí, druhý se neustále otáčí a třetí je už duchem bůhvíkde.

2. Souvětí stupňovací

  1. druhá věta zesiluje /stupňuje/ obsah věty první.
  2. nejčastější spojky a spojovací výrazy jsou: ba, ba i, ba ani, ba dokonce, nejen-ale i, nejen-nýbrž i

Dosažený výkon  ho nejen uspokojil, ale i posílil jeho sebevědomí.

3. Souvětí odporovací

  1. obsah druhé věty odporuje obsahu druhé věty
  2. spojovací výrazy. ale, avšak, však, leč, než, nýbrž, sice
  3. odporovací význam může mít také spojka a -  pak před ní píšeme čárku

Učit se nechtěl, a pětku také nechtěl.
Čekal jsem ji, ale nepřišla.
Je sice už konec listopadu, ale studenti 3.C ještě nepostřehli, že skončily prázdniny.

Spojka nemusí stát na prvním místě ve větě!

Studujete zde již třetí rok, někteří však ještě nevědí, že rodinné důvody je nutné omlouvat předem.

 4. Souvětí vylučovací

  1. obsah hlavních vět se vzájemně vylučuje
  2. platí buď jedna nebo druhá věta
  3. spojovací výrazy: nebo, anebo, buď - nebo , buď - anebo, zda - či

Buď se tu češtinu naučím, nebo propadnu.

5. Souvětí příčinné

  1. druhá věta vyjadřuje příčinu, důvod obsahu  věty první
  2. spojky neboť, vždyť, totiž

Nemohl jsem přijít včas do školy, neboť jsem si ráno musel zajít pro čerstvé rohlíky.

Mezi hlavními větami jde někdy o vysvětlení

Nerozumím panu profesorovi, mluví totiž anglicky.

6. Souvětí důsledkové

  1. druhá věta vyslovuje důsledek obsahu první věty
  2. spojky: proto, a proto, tedy, tudíž, a tak

Hrozila písemka, a proto jsme všichni chtěli na výstavu.
Cestu z hospody znal dobře, a tak bez potíží došel domů.

Vtípek

Student vypráví při literatuře: „ Za pomoci princezny, s kterou měl poměr, se mu podařilo uprchnout.“ Ze třídy se ozve: „Jaký poměr?“ Kdosi odpoví: „Slučovací.“

Věděli jste?

image – převažuje anglický způsob psaní, používá se v rodě ženském /nová image/, mužském /nový image, ojediněle i středním /nové image politické strany/, lze skloňovat /image, imagi,imagem,imagí/, častěji však zůstává nesklonné


stredoskolskaliteratura.kvalitne.cz | o webu

TOPlist