Klasicismus, preromantismus, osvícenství

Klasicismus

Hlavní rysy klasicismu:

Klasicismus se projevoval i v architektuře – budovy měly zpravidla obdélníkový půdorys, přísným pravidlům byly podřizovány i parky a zahrady – jejich půdorys byl geometricky přesný, souměrný, keře a stromy byly sestřihovány do geometrických obrazců /tzv. francouzský park/.
Sochařství se navrací k neosobní kráse antických vzorů /např. sochy italského sochaře Antonia Canovy Amor a Psyché/.
V malířství jsou nejoblíbenějšími náměty historické, ale i dobové – portréty krajiny s architektonickým pozadím – důraz je kladen na kresbu.

Literatura

Převažují tyto žánry: v poezii didaktická a popisná báseň, v próze moralistní vyprávění, esej a úvaha, v dramatu veršovaná tragédie. Příznačný byl vznik literárních salónů, v nichž se diskutovalo o umění a hodnotila se literární díla.

Francie

Nejvýznamnějšími díly byla dramata.

Pierre Corneille /pjer kornej/   /1606-1684/

Jean Racine /žán  rasin/  /1639-1699/

Moliere / molijér/  Jean Baptiste Poquelin /pokelen/  /1622-1673/

O jeho životě vypráví kniha Michaila Bulgakova: Život pana Moliéra.

Jeho otec byl královským čalouníkem, v deseti letech mu zemřela maminka a otec se znovu oženil. Jeana začal navštěvovat dědeček /otec maminky/. Často ho vodil do divadla a probudil v něm lásku k divadlu. V patnácti letech Jean tatínkovi oznámil, že nechce být čalouníkem, ale že chce studovat. Dědeček se za něj přimluvil. Studoval na pařížské clermontské koleji. I po pětiletém studiu u něj přetrvala láska k divadlu. Zamiloval se do Madelaine Béjartové /její rodina se věnovala divadelnictví/.

Společně s dalšími mladými nadšenými herci založili v roce 1643 divadelní společnost. V tu dobu si Jean začal říkat Moliér /neví se proč/ . Divadlo nemělo úspěch a v roce 1645 se rozpadlo. Moliér, Madelaine a skupina dalších mladých herců odcházejí z Paříže a stávají se kočovnými herci. Zanedlouho jejich divadlo dosahuje úspěchů – přišli do něj noví herci /mezi nimi dvě ženy, kterým Madelaine musela přenechat hlavní role/, navíc se Moliér do jedné z nich Teresy Markýzy zamiloval – byl jí však odmítnut. K Madelaine se už nevrátil. Po neúspěšném vztahu k Terese  začal nový románek s druhou herečkou paní de Brieovou .

Roku 1662 se oženil s dvacetiletou Armandou Béjartovou, která od deseti let doprovázela jejich společnost. Jsou dohady o rodičích této dívky, která byla zřejmě Madelaininou dcerou, a dokonce v některých pramenech se objevuje i možnost, že byla dcerou Moliéra. Štěstí manželů netrvalo dlouho – Moliér svou mladou ženu miloval, ale ona mu jeho lásku příliš neopětovala. Roku 1664 se jim narodil syn, francouzský král svolil stát se kmotrem dítěte – chlapec byl pokřtěn Ludvík.


V té době se konaly tzv. versailleské divadelní slavnosti. Moliér napsal v šibeničním termínu hru Princezna z Elidy – v roli princezny vystoupila jeho žena Armanda. Její herecký výkon všechny překvapil – dvořila se jí spousta mladých krásných mužů .Šestý den slavnosti předvedl Moliér obecenstvu hru Tartuffe /Pokrytec, Svatoušek/ - vykreslení podvodníka se vším všudy, lháře, donašeče, svůdce cizích žen. Představení se zúčastnil král, královna /přísně nábožensky založená žena/ a velký počet dvořanů – komedie Tartuffe začala za všeobecného nadšení, ale ke konci 3.dějství obecenstvo nevědělo, co si o ní má myslet – Moliér pronikl do zakázané sféry – hra se posmívala náboženství a zbožnosti. Hra byla zakázána, ale byla po celé Francii tajně opisována. Později byla hrána a přinesla Moliérovi největší zisk.

Tartuffe

Výpisky:

„ Ne před zlým jazykem nechrání žádný štít, a tak je lepší ho nechat klevetit. Na svoji morálku si musíme dbát sami - a všechny pomluvy, ty nechme pomluvami.“

K vrcholům jeho tvorby patří i komedie Lakomec s nesmrtelnou postavou Harpagona /arpagona/ - bohatého lichváře, který krutě omezuje své děti i služebnictvo. I když je mu už 60 let,chce se oženit s mladičkou Mariannou, kterou však miluje jeho syn Kleantes / toho chce oženit s bohatou vdovou, zatímco svou dceru zamýšlí provdat bez věna za stárnoucího boháče Anselma – Eliška má však ráda správce Valéra/. Valér se snaží Harpagonovi zalíbit /slouží bez nároků na mzdu, podlézá mu/. Změnu Harpagonova postoje způsobuje až ztráta 30 000zlatých dukátů /intrika/. Výměnou za ně se Harpagon vzdává Marianny. Když se ukáže, že Marianna a Valér jsou Anselmovými dětmi, souhlasí s jejich svatbou s Kleantem a Eliškou.

Zdravý nemocný

Moliér byl nemocen /kašlal krev/, ale lékaři mu neuměli pomoci, proto v jeho hrách vystupovali jako ziskuchtiví, zkostnatělí, zaostalí.

Citát:

„Ach, pyšní doktoři,
váš um je jenom zdání,
jste směšní se svou latinou,
nevyléčíte mi tu nemoc nevinnou,
mě sužující bez ustání.“

Z lékařského prostředí byla rovněž hra Láska lékařem – po jejím uvedení se urazila celá lékařská fakulta – vystupovali v ní čtyři lékaři a všichni byli šarlatáni.

V době uvedení hry Zdravý nemocný byl již Moliér ve špatném zdravotním stavu, ale do poslední chvíle hrál. Znepřátelil si lékaře – když umíral, žádný k němu nechtěl jít. Nechtěli ho ani pohřbít do posvěcené země.

Další hry: Škola žen, Misantrop…

Itálie

Protipólem vznešené klasicistní tragédie byla italská komedie tzv. commedia dell‘arte, oblíbená především u lidového publika. Vznikla již ve 2.polovině 16.století. Herci měli k dispozici jen stručný scénář s dějovou kostrou a sami si vytvářeli dialogy.  Postavy byly ustálené: Pantalone-bohatý obchodník, sluhové Brighella, Scappino a Arlecchio /Harlekýn, služka Colombína.

Carlo Goldoni /karlo goldony/ 1707-1793/

Sluha dvou pánů - hra o třechjednáních

Za nejlepší komedii tohoto autora je považována hra Poprask na laguně s žárlivou mileneckou dvojicí z lidového rybářského prostředí.

Osvícenství /18.století/

Osvícenská doba podnítila neobyčejný rozmach vědy a kultury. Osvícenský panovník i šlechta dávali podněty k zakládání učených společností, knihoven, muzeí a vědeckých sbírek, věda postupně nahradila náboženství. Osvícenství mělo však i své nedostatky: mechanický výklad veškerého dění, nedostatek smyslu pro tradici apod.

Literatura

Francie

Charles Louis Montesquieu / šárl lúj monteskijé/ 1689-1755/

 Voltaire /voltér/ 1694-1778/

Denis Diderot /deny dydero/ 1713-1784/

Jeptiška

Jakub Fatalista a jeho pán

Výpisky:

„Jak se setkali? Náhodou, jako všichni lidé. Jak se jmenovali? Co vám na tom záleží? Odkud přicházeli? Z nejbližší osady. Kam šli? Cožpak víme, kam jdeme?“

Odraz v literatuře zaznamenal i tzv. libertinismus /volnost názorů a mravů/ - např. román Nebezpečné známosti, kritizující mravy francouzské společnosti od Pierra A.F.Ch.de Laclose nebo dílo markýze de Sade /odtud sadismus/.

Anglie

V Anglii vzniká dobrodružný román.

Daniel Defoe /1660-1731/

Henry Fielding /1707-1754/

Jonathan Swift /1667-1745/

Rusko

V Rusku zosobnil osvícenský klasicismus Michail Vasiljevič Lomonosov /1711-1765/ - reformátor spisovného jazyka a verše a zakladatel moskevské univerzity.

Preromantismus /2.pol.18.stol./

Francie

Francois René de Chateaubriand /fransua rené d‘šatobrian/ 1768-1848/

Jean Jacques Rousseau /žán žak rusó/ 1712-1778/

Antoine- Francois Prévost /abbé Prévost/ 1697-1763/

Německo

Gotthold Eprhraim Lessing /1729-1781/

Johann Gottfried Herder /1744-1803/

Johann Wolfgang Goethe /1749-1832/

Utrpení mladého Werthera

Vrcholem Goethovy tvorby je dvoudílná veršovaná tragédie Faust.

Faust

Fridrich Schiller /1759-1805/

Tisknout