Umělecké směry na přelomu 19. a 20.století

V 80. letech 19. století vzniká ve Francii symbolismus.

Tento směr vzniká jako reakce na popisnost naturalismu, usiloval o vytvoření umění, které by pronikalo k podstatě skutečnosti, a to soustředěným vnímáním celé umělcovy bytosti, všemi smysly. Symbol se měl symbolistům stát prostředníkem mezi světem opravdovým a „světem duše“, měl v náznaku uhadovat tajemství ukryté v nitru věcí a vsugerovat je čtenáři.Symbolisté toužili pohlédnout hlouběji do lidského nitra, aby zachytili něco z tajemné podstaty bytí, ukryté za běžnou hranicí lidského poznání a zkušenosti. Jejich největší přínos spočíval v jedinečném rozvinutí básnické obraznosti a důrazu na hudebnost verše.

Na francouzský symbolismu zapůsobil severoamerický básník a prozaik E.A.Poe /1809-1849/, který básní Havran položil základy moderní lyrické poezii.

Mezi nejvýznamnější symbolisty patřili Charles Baudelaire a Paul Verlaine, v české poezii Otokar Březina, Antonín Sova a Karel Hlaváček.

Ve Francii posledního desetiletí 19. století se hovoří o symbolismu, prokletých básnících a dekadenci. Termín „prokletí básníci“ pochází od Paula Verlaina, který roku 1884 vydal pod tímto názvem soubor svých esejistických portrétů několika prokletých básníků.

Kromě sebe mezi ně počítá zejména Tristana Corbiéra, Arthura Rembauda a Charlese Baudelaira.

Životní styl těchto básníků byl velmi nevyrovnaný. Žili naplno a intenzivně, často bohémsky. Bouřili se proti vlastním rodinám i měšťácké společnosti, která je svým pokrytectvím přímo provokovala. Chtěli žít upřímně a po svém. Scházeli se v bytech, kavárnách, odlišovali se oblečením, navzájem si pomáhali v nedostatku a zase společně rozhazovali, vedli takový způsob života, který se zdál bezstarostný, neuspořádaný.

V tvorbě zdůrazňovali:

Zásluhou prokletých básníků se poezie obohatila o nové inspirační zdroje: v básních se objevují vedle sebe pocity zhnusení i okouzlení , zášť i láska, přízemnost i vznešenost. Ve své době nebyli prokletí básníci pochopeni , neboť svou tvorbou i životními postoji pobuřovali morálku společnosti. Jejich tvorba se stala trvalou inspirací pro další básnické generace.

Francie

Charles Baudelaire /1821-1867/

Květy zla:

báseň Mršina

Malé básně v próze

Paul Verlaine /1844-1896/

Galantní slavnosti

Dobré písně

Písně beze slov

Poté nastává zvrat - Verlain v opilosti Rimbauda postřelí a stráví dva roky ve vězení.

Po propuštění se obrací k víře - sbírka Moudrost.

Touží po klidném životě, ale prožívá záchvaty zběsilosti a nedokáže potlačit sklony k pití alkoholu.

Řada jeho dalších básnických sbírek je už jen svědectvím básnického i lidského úpadku.

Arthur Rimbaud /1854 -1891/

Básně:

Opilý koráb

Spáč v úvalu

Ve svých básních vyjadřuje ironický odpor k měšťákům, náboženství soustředí se na bezprostřednost subjektivního prožitku - detaily života.

Stephan Mallarmé /1842-1898/

báseň

Faunovo odpoledne

Belgie

Maurice Maeterlinck /matrlink/ 1862-1949/

USA

Walt Whitman /1819-1892/

Velká Británie

Oscar Wilde /1854-1900/

divadelní hry:

Ideální manžel
Jak je důležité míti Filipa

román:

Obraz Doriana Graye

Wilde se zapsal do literatury i svými nádhernými pohádkami: Šťastný princ a jiné pohádky

Baudelaire, Mallarmé, Maeterlinck a především Wilde jsou považováni za představitele dekadence.

Dekadence

Německo

Rainer Maria Rilke /1875-1926/

Mně ku oslavě a Advent

Skutečně velkým tvůrcem se Rilke stává až na počátku našeho století – v té době hodně cestuje /Rusko/ a zároveň prožívá velkou krizi – osobní i existenční – manželství s Klárou končí rozchodem, z Prahy mu zámožní příbuzní oznamují zastavení finanční podpory.

Prvním vyzrálým Rilkeho dílem je:

Kniha hodinek

Kniha obrazů

Nové básně

Pět zpěvů

Sedm básní

svá vrcholná díla:

Duinské elegie a Sonety Orfeovi

Rilkovy verše jsou nesnadné, ale čtenář má nevšední zážitek, velmi často překládán do češtiny, ovlivnil spoustu českých básníků.

Rusko

Alexandr Alexandrovič Blok /1880-1921/

Verše o krásné dámě /1904/

Píše verše, v nichž oslavuje Rusko a zamýšlí se nad společenskými nespravedlnostmi.

Po Říjnové revoluci napsal první sovětskou revoluční poému Dvanáct /1918/.

Tisknout