Romantismus ve světové literatuře /l. polovina l9. století/

Termín romantismus pochází od slova román.

Už v l7. století se přívlastkem romantický označovala prozaická díla, v nichž se odehrávaly „románové“ - neskutečné děje. Romantismus se rozvinul v období mezi dvěma revolučními roky l789 - 1848.

Znaky romantismu

Romantismus je umělecký směr, který se staví proti racionalismu

• proti rozumu zdůrazňoval sílu lidských citů
• kladl důraz na fantazii
• autoři se navracejí k minulosti nebo k přírodě /zobrazují exotické prostředí/
• zobrazují mimořádné okolnosti lidského života

Romantický hrdina

• často splývá s autorem
• je to postava výjimečná, osamělá
• staví se proti společenským zvyklostem, dostává se do rozporu se společností
• touží po lásce, ale zároveň ví, že skutečnou lásku nemůže najít typické pro romantického hrdinu je, že se zamilovává do ženy, která je už zadaná
• je to hrdina tragický
• často je hrdinou loupežník nebo poutník

Nejoblíbenější literární žánry v období romantismu

• veršovaná povídka či epos
• dramatická báseň
• historická povídka
• historický román

Romantismus v národních literaturách

Německo

Nejvýznamnějším představitelem tohoto směru v Německu byl básník

Novalis /1772 - 1801/

• ve své tvorbě spojuje legendu s mýtem a pohádkou - zobrazuje svět skutečný i neskutečný
• kniha básní: Hymny noci - motiv ztracené lásky, touhy po smrti, oslavy Panny Marie
• román: Heinrich von Offterdingen - zůstal nedokončen - postava středověkého potulného básníka hledajícího „modrý květ“ /smysl poezie a života/

Jakob a Wilhelm Grimmové /J. 1785 - 1863, W. 1786 - 1859/

• v jejich tvorbě je patrný příklon k lidové tvorbě
• vydavatelé souboru německých pohádek
• Kocour v botách, Pohádka o lesní chaloupce, Sněhurka, Popelka

Heinrich Heine /l797 - 1856/

• po Goethovi považován za největšího německého lyrika
• básnická sbírka Kniha písní - zajistila mu básnickou slávu – nejznámější báseň Lorelei

Anglie

George Gordon Byron /1788 - 1824/

• jeden z nejvýznamnějších básníků anglického romantismu
• otec notorický piják, nervově labilní matka
• autor od dětství kulhal – nikdy se s tím nevyrovnal – žil ve světě knih a snů - odešel z Anglie - miloval svobodu a dobrodružství - dovedl se zarputilou tvrdošíjností hájit svou vlastní nezávislost i bojovat za práva národů - pomáhal italským revolucionářům - zemřel na morovou nákazu, když vedl výpravu dobrovolníků na pomoc bojujícím Řekům /řecké povstání proti Turkům/
• epos: Childe Haroldova pouť

Childe Haroldova pouť

• první dva díly vyšly 1812, další dva v době dobrovolného vyhnanství v Itálii /1816, 1818/
• hrdina se -stejně jako autor - rozchází se svou společenskou vrstvou a vydává se na cestu Evropou - je uchvácen krásou přírody i slavnou minulostí zemí, jimiž prochází /Portugalskem,tehdy obsazeným anglickou armádou, Španělskem, zmítaným válkou proti Napoleonovi, Albánií, Řeckem a končí v Istanbulu - II. zpěv ve třetím zpěvu prochází bojištěm u Waterloo do Alp ve čtvrtém zpěvu Itálií./ - společenské poměry jsou však v těchto zemích neutěšené

Dílo vyvolalo nadšený ohlas, a proto autor vzápětí vytvořil několik básnických povídek z tajuplného orientálního prostředí a vytvořil v nich typ hrdiny, který se bouří proti společnosti - „byronské“ povídky Džaur - příběh otrokyně /Leily/ , jež byla podle tureckého zvyku uvržena do moře pro nevěru a pomstěna svým milencem, mladým Benátčanem /Džaurem/ Korzár, Lara

Dramata: Manfred, Kain - protispolečenská revolta přerůstá až v odpor proti Bohu

Walter Scott /1771 - 1832/

• původem Skot, šlechtic - sběratel skotských lidových balad
• zakladatel historické povídky a historického románu historický román:

Waverly /1814/

• téma ze skotských dějin - povstání r. 1745 - vydaná anonymně

Ivanhoe /1819/

• děj se odehrává ve střední Anglii na sklonku l2. století, v době, kdy se král Richard Lví srdce vracel z křížové výpravy a ze zajetí do vlasti spravované jeho intrikánským bratrem Janem - vystupuje postava Robina Hooda, který jedná v souladu se skutečnými zájmy státu - jeho zásluhou je zmařeno spiknutí prince Jana - dva konflikty - normanská x rytířská kultura - obléhání hradu Torquilstone - dva překrývající se milostné trojúhelníky Kenilworth - z doby anglické královny Alžběty

Percy Bysshe Shelley /1792 - 1822/

• v mládí vyloučen z Oxfordské univerzity pro ateismus - pro spory s vládními kruhy opustil vlast - /Itálie - zahynul při mořské bouři/
• lyrické drama : Odpoutaný Prométheus - obměna antické báje o člověku, který se vzepřel bohům a přinesl lidem oheň

Francie

Victor Hugo /1802 - 1885/

• francouzský básník, prozaik, dramatik
• již jako sedmiletý poznal dceru z měšťanské rodiny ze sousedství Adélu Foucherovou, roku 1819 si vyznali lásku, o čtyři roky později se proti vůli rodičů vzali
• po celý život hrál významnou roli ve společenském životě
• obecně známý je jeho rozchod s Ludvíkem Bonapartem, pozdějším Napoleonem III., jehož byl nejprve stoupencem, později odpůrcem
• prožil téměř dvacet let ve vyhnanství, vítězně se vrátil, ale za tragických okolností - pád Napoleona III. byl vykoupen porážkou Francie
• všestranně nadaný umělec, již velmi mladý si získal popularitu verši, které nepřestal psát po celý život
• vyvrcholením jeho básnické tvorby je třídílný cyklus Legenda věků - zobrazuje vývoj lidstva, víru v lepší budoucnost

román: Chrám Matky boží v Paříži /1831/

• historický román z prostředí středověké Paříže
• hlavní postava - Quasimodo, hrbatý zvoník z chrámu Matky boží, jehož se v dětství ujal kněz Klaudius Frollo a vychoval ho
• Quasimodo vyrostl v chrámu, žil v osamělosti, lidé se ho stranili a nenáviděli ho pro jeho ošklivost, v níž viděli ztělesnění zla
• jediný člověk, kterého má Quasimido velmi rád, je kněz Frollo - kvůli němu se Quasimodo pokusí o únos cikánské tanečnice Esmeraldy, do níž je Frollo zamilován
• Quasimodo je zatčen a odsouzen k trestu na pranýři, pouze Esmeralda má s ním soucit
• Frollo chce dívku získat za každou cenu, lstí dosáhne toho, že je obviněna z čarodějnictví a odsouzena k smrti
• nabízí jí záchranu pod podmínkou, že se stane jeho milenkou - ona odmítne
• v den popravy ji Quasimodo unese a skrývá ji v chrámu, dává jí najevo, jak ji miluje, ví však, že jeho láska nemůže být opětována
• Esmeralda miluje kapitána Phoeba, v němž vidí ideál krásy a ušlechtilosti, mylná víra v jeho lásku a ochranu se stane konečnou příčinou její záhuby
• po její smrti Quasimodo beze stopy zmizí, po letech je jeho tělo nalezeno v hrobce, v objetí mrtvé Esmeraldy

román Bídníci /Ubožáci/ /1862/

• hlavní hrdina Jean Valjean byl poslán na galeje pro krádež chleba, jeho trest, zvyšovaný marnými pokusy o útěk, vyprší po devatenácti letech. Po návratu by mu zbývala jen cesta zločinu, kdyby se ho neujal kněz Myriel. Valjean mu přesto odcizí stříbrné příbory, je zatčen, ale milosrdný duchovní jej zprostí viny, když prohlásí,že mu příbory daroval, a dokonce mu k nim přidá dva stříbrné svícny. Tento čin způsobí, že se Jean Valjean stane čestným člověkem. Pod jménem Madeleine se usadí, zbohatne, dokonce je zvolen starostou a postará se o blahobyt celého kraje. Pouze policista Javért má pochybnosti o jeho minulosti. Když je jednou zatčen člověk, kterého všichni považují za uprchlého galejníka Valjeana, Madeleine odhalí před soudem svoji totožnost. Ještě předtím se postaral o starou a opuštěnou Fantinu - než zemřela, slíbil jí Valjean, že se postará o její dceru Cosettu . Javertovým přičiněním je J. Valjean znovu poslán na galeje, ale podaří se mu uprchnout. Skrývá se. Roku l832 vypuknou revoluční nepokoje, Jean Valjea ušetří k smrti odsouzeného Javerta. Ten později Jeana Valjeana objeví, ale není schopen se odhodlat k zatčení muže, který mu dokázal svou mravní převahu - vědom si zrady své mravní povinnosti, vrhá se do Seiny. Na konci románu Jean Valjean umírá. U hlavy mu hoří dva svícny od biskupa Myriela.
• „Ve tmách stál nesmírný anděl s rozpjatými křídly a očekával duši.“ - poslední věta závěrečné scény.

román: Dělníci moře

• vznikl v exilu, z prostředí námořníků a rybářů

román: Devadesát tři

• z doby francouzské revoluce / 1793 v kraji Vendée/

Všechny knihy byly velmi brzy přeloženy do češtiny.

Stendhal /Henri Beyle/ 1783 - 1842

• byl o celou generaci starší než Hugo, začal tvořit později
• byl důstojníkem napoleonské armády, měl významné postavení v době Napoleonova tažení do Ruska
• po obnově království ve Francii žil nějakou dobu v Itálii, odkud byl pro spolupráci s revolucionáři vypovězen
• na sklonku života žil jako francouzský konzul v papežském státě
• za svého života byl jako spisovatel neznámý - hodnota jeho děl byla objevena až po jeho smrti

nejvýznamnější román: Červená a černá /1830/ /překládáno rovněž jako Červený a černý/

• líčí osudy syna tesaře Juliana Sorela, který se rozhodne uskutečnit společenský vzestup
• zastává místo soukromého učitele u verrierského starosty pana de Renal, navazuje vypočítavý poměr s jeho ženou, snaží se o církevní kariéru - pak se stane tajemníkem francouzského markýze de la Mole a svede jeho dceru Matyldu, Matylda čeká s Julianem dítě, ale paní de Renal na něj píše udavačský dopis, který jí nadiktoval zpovědník, Julián se ji pokusí zavraždit /zkazila jeho záměry/, při soudním procesu vmete porotcům /podplaceným v jeho prospěch/ do očí pravdu o jejich společnosti, je odsouzen k smrti a popraven /2.díl/

román: Kartouza parmská /1839/

• velká část děje tohoto románu se odehrává v Itálii
• mladý lombardský šlechtic Fabrizio del Dongo plný ideálů utíká z domova a stane se svědkem Napoleonovy porážky v bitvě u Waterloo - rozčarovaný se vrací do Itálie, kde je přivítán svou mladou tetou Ginou, později vévodkyní Sanseverinovou, na její radu nastoupí cestu církevního hodnostáře, po návratu ze studií je na parmském dvoře, v atmosféře intrik, vzat pod ochranu vévodkyně a hraběte, při náhodném milostném dobrodružství zabije člověka a jako vězeň se zamiluje do dcery parmské věznice Klélie, milující teta mu umožní útěk, po čase se Fabrizio vrací zpět do Parmy, naváže milostný poměr s provdanou Klélií, když jeho dítě a milenka zemřou, ztratí zájem o kariéru a uchýlí se do kláštera

Hrdiny obou románů jsou mladí muži, plní ctižádosti a touhy po vášnivé lásce, kteří se střetají s omezujícím vlivem společnosti, nutící je k přetvářce.

Rusko

Pro ruskou literaturu je příznačné prolínání romantismu a realismu - ruští romantičtí autoři Puškin a Lermontov jsou současně zakladateli ruského realismu

Alexandr Sergejevič Puškin /1799 - 1837/

• pocházel ze šlechtické rodiny
• byl v úzkých vztazích s účastníky šlechtické proticarské vzpory děkabristů
• byl dvakrát poslán do vyhnanství a teprve v roce 1827 se směl definitivně vrátit do Petrohradu, kde žil pod policejním dohledem
• dvorské intriky ho vehnaly do souboje, v němž byl zabit
• básník, prozaik, dramatik
• psal drobné epigramy, ale je rovněž autorem rozsáhlého románu ve verších
• v mládí psal drobnější lyricko-epické skladby:

Kavkazský zajatec

Bachčisarajská fontána

• Puškin navštívil v roce 1820 Bachčisaraj – postál před tzv. Fontánou slz – její historie: chán Girej se zamiloval do mladé otrokyně z Polska /v chánově harému trávily tanečnice volné chvíle, než se mu znelíbily/. Cit se však u něj projevil pozdě – Maria Potocká se utrápila. Krutý chán řekl perskému mistru Omerovi: „Vytvoř z kamene něco, co by plakalo jako mé srdce.“ On mu odpověděl: „Je-li tvé srdce schopno plakat, i kámen to dokáže.“ Z křesťanskými kříži a mohamedánským půlměsícem zdobené mramorové desky se dodnes řine kapka po kapce a padá z jedné kamenné mušle do druhé jako slzy – Fontána slz. Roku 1820 zde Puškin položil dvě růže na památku nevolnicím harému. V této tradici se pokračuje dodnes - zřízenci muzea zde do pozdního podzimu kladou po dvou čerstvých květech.

Tyto skladby jsou romantické a je v nich patrný vliv G.G. Byrona

nejslavnější román: Evžen Oněgin /1833 /

• hlavní hrdina, mladý petrohradský švihák, nudící se, tráví čas na plesích, odjíždí na venkov, kde mu umírá strýc,po němž má dědit
• po smrti strýce se usazuje na vsi a seznamuje se s básníkem Lenským a statkářkou Larinovou a jejími dcerami Olgou a Taťánou
• pro Taťánu je Oněgin ztělesněním dívčích snů o muži – proto mu píše vášnivé milostné vyznání, Oněgin ji odmítá
• u Larinových vzbudí žárlivost Lenského a v souboji ho zabíjí
• po létech strávených cestováním se Oněgin vrací a setkává se s Taťánou, která se provdala do vysoké společnosti, Oněgin se do ní zamiluje, ale tentokrát odmítá Taťána

Další Puškinovy povídky směřují k realismu:

Piková dáma
Kapitánská dcerka
Bělkinovy povídky

drama: Boris Godunov

Michail Jurjevič Lermontov /1814 - 1841/

• romantický básník, prozaik, dramatik
• pro útočnou báseň, jíž napadl Puškinovy nepřátele byl poslán do vyhnanství
• zahynul v boji na Kavkazu / ve vyhnanství/ - také v souboji

Některá díla mají sklon k filozofickým meditacím: poéma Démon / principy dobra a zla/

divadelní hra Maškaráda

• drama lásky, žárlivosti a msty
• žena knížete Arbenina ztratí na maškarním plese náramek, který najde baronesa a daruje ho jako příslib lásky muži, jehož tajně miluje. Tato náhoda vzbudí Arbeninovo podezření z nevěry ženy Niny, na ni se vrší řada dalších náhod a původně nicotná událost vyúsťuje díky novým nedorozuměním a pomluvám v tragédii - Arbenin ženu otráví.
• tím původně Lermontovo drama končilo, bylo zamítnuté cenzurou jako nemorální
• druhá verze končí Arbeninovým zešílením, když se dozví o nevině ženy

román: Hrdina naší doby

• příběh mladého aristokrata Pečorina, který nemůže najít smysl života

Polsko

Nejvýraznější z polských romantiků byl

Adam Mickiewicz /1798 - 1855/

• mezi jeho nejvýznamnější práce patří velká, volně komponovaná skladba Dziady - vypráví o konfliktu zklamané lásky a přerodu hrdiny k zodpovědnosti k národu a lidstvu. Skladba byla doplněna v době autorovy emigrace - odráží i zkušenosti nezdařeného povstání z roku 1830.

Konrád Wallenrod

• básnická povídka, charakter byronských povídek

Pan Tadeáš

• epos, vznikl v emigraci z touhy po ztracené vlasti
• vypráví o nepřátelství dvou šlechtických rodů, je oslavou života na Litvě

USA

Edgar Allan Poe /1809 - 1849/

• americký básník, prozaik -romantik
• povahou bohém - od dětství stíhaný neštěstím - adoptován, oženil se s mladou dívkou- sestřenicí, byla dlouhodobě těžce nemocná
• velmi nešťastný, pití,drogy, v poezii vyjadřoval především úzkost a hrůzu ze života a smrti, z vesmírného prázdna - nejsilněji tuto myšlenku vyjádřil v básni Havran / ukázka/
• psal rovněž prózy, které mají fantastický a často hrůzostrašný děj

Zlatý brouk / skarabeus/ 1843
Vražda v ulici Morgue / 1841/
Jáma a kyvadlo /1845/
Záhada Marie Rogetové
Vrah jsi ty

Těmito prózami se stal Poe zakladatelem americké novely a zakladatelem detektivního románu - vytvořil postavu prvního detektiva amatéra/C. Augusta Dupina/, který řeší složité a záhadné případy logickou úvahou a podrobným průzkumem místa zločinu.

Černý kocour

• povídka vypráví o muži, který prožil šťastné dětství, miloval čtení, psaní, byl chytrý, ochotný pomoci lidem, každou neděli navštěvoval kostel. Byl perfektní dítě. Když mu bylo dvacet,seznámil se s ženou /později manželkou/. Pracovali spolu v kanceláři. Ona milovala zvířata, zaplnila dům mnohými druhy zvířat. Mužovým miláčkem byl černý kocour Pluto. On svého pána zbožňoval, všude za ním chodil. Po několik let byli přátelé, ale muž se začal měnit. Často byl nervózní, unavený, nic ho nebavilo. Neměl rád lidi ani zvířata, dokonce ani svou ženu. Jediným místem, kam chodil, byl klub – pil, hrál karty a prohrával. Jednou se vrátil domů rozzlobený a špatně naladěný. Kocour se mu jako obvykle lísal k nohám a předl. To jej rozčílilo, běžel do kuchyně pro nůž. Zavolal kocoura a vypíchl mu jedno oko. Druhý den toho velmi litoval. Kocour k němu nešel – on se rozzlobil, šel a koupil provaz – zavázal ho kocourovi kolem krku a pověsil ho na strom v zahradě. Muž byl nešťastný a plakal. V noci, kdy pověsil Pluta, vyhořel jeho dům. Zbyly pouze zdi a na jedné zdi obraz kočky s provazem kolem krku. Muž byl protivný i v kanceláři, ztratil zaměstnání, neměl peníze, odstěhoval se do špinavé městské čtvrti. Po večeři sedával před domem, jeden den spatřil kočku /vypadala jako Pluto/, jak jde směrem k domu. Dal jí mléko, žena byla ráda, že ji mají /nevěděla, co se stalo s Plutem/ - vše však byl jen sen. Jeden večer byl nervózní – šel do sklepa pro láhev vína. Vypil ji a viděl svou ženu a kocoura. Ten zaťal své drápky do jeho nohy – zaječel, upustil láhev, vzal starou židli, chtěl uhodit kocoura, ale zasáhl svou ženu – zabil ji. Přemýšlel, kam ji ukrýt – nakonec ji zazdil do sklepa. Policisté všude hledali její tělo – nic nenašli. Až když se loučili, řekl jede z nich, že mužův dům je starý a krásný – poklepal rukou na stěnu a ozval se dutý zvuk – nakonec tělo našli.

Detektivka

• oblíbený a čtenářsky vděčný žánr zábavné četby - základem je pátrání po neznámém pachateli nějakého zločinu, po jehož stopě jde obvykle hlavní hrdina - detektiv - buď je ve službách policie, nebo soukromý

E.A.Poe položil základy oběma typům detektivky

a/ klasické intelektuální detektivky /důraz na racionální postup při řešení záhady/
b/ senzační romantické detektivky / libuje si ve vykreslení velkoměstského podsvětí, působí na ni černý román - horor /

Jan Cigánek dělí detektivky takto:

1. detektivní padělek

• prvky klasické detektivky /motiv tajemství/ jsou jen mechanicky přejaty ve zvulgarizované podobě / erotika, sadismus, krvavé scény/ - nepůvodní braková epika
• brak - nejhorší druh zábavné četby, který chce nejširším čtenářským vrstvám poskytovat pouze vzrušující čtivo a nestará se o uměleckou hodnotu /nejprve strašidelné příběhy z rytířských časů, později příběhy z Divokého západu - kovbojky, srdcervoucí dívčí romány, nenáročné detektivky, horory, pornografická literatura/ -tato literatura se jednostranně soustřeďuje na děj, libuje si ve vnějších efektech, končí obvykle happyendem - říká se jí rovněž literatura bulvární, konzumní, masová

2. thriller

• druh detektivního padělku, hlavním cílem není proces pátrání a odhalení, ale snaha vyvolat jakýmikoli prostředky napětí a hrůzu tzv. senzační detektivky“ - rovněž brak

3. realistická detektivka

• vychází z pravdivého nebo pravděpodobného příběhu, logická kompozice, nezřídka chce čtenář soupeřit s detektivem

4. fantastická detektivka

• na hranici mezi utopií a detektivkou

5. dětská detektivka

• řeší motiv tajemství, mívá výchovný charakter / Kästner: Emil a detektivové Řezáč: Kluci, hurá za ním/

Tisknout