Svatopluk Čech /1846-1908/

• hlavní reprezentant skupiny ruchovců
• narodil se v Ostředku u Benešova, dětství prožil ve středních Čechách
• po absolutoriu práv a nedlouhé advokátní praxi zakotvil jako redaktor v časopise Květy a věnoval se výhradně literatuře
• neženatý plachý samotář si zpestřil život pouze několika cestami do ciziny /Kavkaz, Dánsko/

Tvorba:

I. Poezie :

a) epická:

historická epika:

Husita na Baltu

• báseň uveřejněná v almanachu Ruch obdiv k husitské minulosti

alegorická epika:

Evropa /1878/

• velká epická báseň – alegorie, která vznikla pod dojmem zostřeného sociálního napětí v soudobé Evropě Čechova Evropa je loď, odvážející do vyhnanství přemnožené komunardy, na lodi vypukne vzpoura, během níž se vytvoří dvě frakce - radikální a umírněná. Umírněná vítězí, ale vůdce radikálů vyhodí loď do povětří. Autor se ztotožňuje s vůdcem umírněných, který líčí v básni ideální stát - bez zákonů, stát úplné volnosti a rovnoprávnosti – vyznívá jako utopie.

Slavie /1882/

• druhá alegorická báseň , je optimističtější. Na příkladě sporu rusko-polského ukazuje Čech na nutnost dohody slovanských národů. Jejich vůdcem bude podle něho Rusko, Slované si budou rovni.

venkovská epika:

Ve stínu lípy /1879/

• cyklus humorných i vážných veršovaných povídek – vlastenecký tón, zachycení venkova
• jedna z nejpopulárnějších autorových knih

Lešetínský kovář /1883/

• byla rakouskou cenzurou konfiskována, po léta byla šířena v opisech a znovu vydána teprve 1899 – tématem jsou lidové vzpoury proti národnostnímu i sociálnímu útlaku ze strany německého průmyslu a kapitálu.

satirická epika:

báseň Hanuman

• útočí na českou buržoazii, která stále více propadá opičení po cizích vzorech, po západoevropském životním stylu

b) lyrika:

především vlastenecké a politické náměty

Jitřní písně
Nové písně
Písně otroka

II. Próza

• povídky humoristického rázu, fejetony, největší oblibu zaznamenal cyklus fantasticko-humoristických a satirických vyprávění o pražském měšťanu, panu domácím Matěji Broučkovi.

Pravý výlet pana Broučka do Měsíce

• je parodií oblíbených dobových románů Vernových

Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století

• jednoho letního večera se pan Brouček hádá v hospodě na Vikárce, že pod Prahou jsou rozsáhlé chodby. Při odchodu z hospody cítil, jak se někam řítí – ocitl se v dlouhé podzemní chodbě, kterou projde do klenotnice krále Václava IV. a na ulici. Neví, že je v Praze 15.století – potká jakéhosi člověka, který mluví zvláštní češtinou a tvrdí, že je rok 1420. Seznámí se s Jankem Od Zvonu, řečeným Domšíkem, ten jej nutí jít k husitskému vojsku – Brouček neumí zacházet se zbraní, klopýtá o halapartnu. Cestou se staví v hospůdce – ochutná medovinu, vyruší je zpráva o útoku křižáků, všichni se vyhrnou ven, Brouček upadne, je nalezen hejtmanem Chvalem a knězem Korandou, nalže jim o svých hrdinských činech, je doveden před samotného Žižku, tam musí pracovat na náspu.Má bojovat v bitvě na Vítkově, ale uteče do Prahy, vydává se za Žižkova posla. Je zajat, předveden jako zběh a má být upálen.Je strčen do sudu a má být zapálen. Vtom otevře oči a vidí nad sebou pana Würfla – majitele hospůdky Na Vikárce. Ten mu pomůže ze sudu, do kterého při cestě z hospody spadl.