Jack Kerouac /1922 - 1969/ /džek keruek/
- prozaik, tulák, nejpopulárnější mluvčí beat generatin
- rád se chlubil svými francouzskými předky
- studoval na univerzitě - vynikající student - přesto se dobrovolně přihlásil do amerického válečného námořnictva - byl však propuštěn jakožto schizofrenní osobnost
- na konci 40. let se vydal napříč celou Amerikou, střídal zaměstnání /česač bavlny, nádražní nosič, silniční dělník, požární hlídač/ - na této cestě se setkává s člověkem, který mu byl předlohou pro literární postavu Deana Moriartyho v knize Na cestě
Na cestě
- skupinka mladých lidí, kteří jsou znuděni společenským životem, nachází svého Krista v osobě černocha Deana Moriartyho
- vypravěč, začínající romanopisec Sal Paradis, se s ním vydává na pouť Amerikou, toulá se od Atlantiku po Pacifik, povaluje se v zapadlých uličkách, žije životem darebáků
- obě hlavní postavy neusilují o „správný život“, ale o život přinášející jim uspokojení
- dosahují ho sbíráním životních zkušeností, ale také drogami, sexem, jazzem
- „... jediní opravdoví lidé, co znám, jsou blázni, blázni do života, ukecaní blázni, cvoci k spasení, ti, kteří chtějí mít všechno - a hned!, kteří nikdy nezívají a neříkají věci - co - se - sluší, ale hoří, hoří, jako báječná rachejtle...“ / Na cestě /
- nejde o tradiční román, dalo by se hovořit o básnické reportáži ze silnice
- je to bezprostřední záznam dojmů, názorů, myšlenek
- spousta postav - nejpozorněji si autor všímá osamělých a ztracených tuláků
- 1951 - román se stal „biblí“ beatnické generace
- jedná se o skrytou autobiografii - je psána zvláštní metodou - experiment - jak sám autor tvrdí, jedná se o tzv. spontánní prózu - Kerouac si opatřil několik desítek metrů dlouhou roli papíru, dal ji do psacího stroje, aby se nemusel zdržovat vyměňováním papíru ve stroji a spontánně chrlil na papír vše, co ho napadlo
- román byl hotov za tři týdny, protože ale odmítl jakkoli do rukopisu zasahovat a doplnit např. interpunkci, musel na vydání čekat šest let
další knihy:
Podzemníci
Dharmoví tuláci
Vtípek
Student vypráví při literatuře: „ Za pomoci princezny, s kterou měl poměr, se mu podařilo uprchnout.“ Ze třídy se ozve: „Jaký poměr?“ Kdosi odpoví: „Slučovací.“
Věděli jste?
image – převažuje anglický způsob psaní, používá se v rodě ženském /nová image/, mužském /nový image, ojediněle i středním /nové image politické strany/, lze skloňovat /image, imagi,imagem,imagí/, častěji však zůstává nesklonné