Karel Klostermann /1848-1923/

• jeho přínos je zejména v tom, že pro tehdejší společnost objevil dosud neznámý svět Pošumaví – neúrodný, těžko přístupný kraj a jeho lid
• napsal o něm: „Ten lid je hodný – nevzdělaný sice, ale dobrý. Věřte mi, to všechno jen ta cizácká banda má na svědomí, jen ti ho kazí.“
• narodil se v hornorakouském Haagu, oba rodiče však pocházeli ze Šumavy – matka Charlotta byla původem Francouzska, otec byl synem německého sedláka /lékař/
• vyrůstal v Žichovicích a Sušici, studoval na gymnáziích v Klatovech a Písku, kde roku 1865 maturoval
• ještě téhož roku odešel na otcovo přání do Vídně studovat medicínu – pro špatnou finanční situaci /byl z 10 dětí/ a možná i pro nezájem školu nedokončil
• působil jako soukromý vychovatel, redaktor vídeňského časopisu Wanderer, byl suplentem na reálce v Plzni, později profesorem – tam vytrval až do penze
• i tam se zpočátku potýkal s chudobou a musel si přivydělávat soukromým vyučováním
• byl dvakrát ženat, teprve 2.sňatek ho natrvalo hmotně zabezpečil
• z jeho prací je patrná láska k lidem, soucit k chudým a nešťastným /v době svých začátků v Plzni se staral o dceru zemřelého bratra, o syna své sestry/, ujal se dokonce organizování veřejné sbírky na pomoc jedné ubohé rodině z Rejštejna, dal podnět k založení spolku proti týrání zvířat v Plzni – byl jeho předsedou: „Kdo týrá zvíře, nebude mít citu ani pro týraného člověka.“
• měl obdivuhodnou paměť – snadno se učil jazykům – uměl francouzsky, rumunsky, řecky, rusky, latinsky
• úžasné byly rovněž jeho znalosti dějepisné, zeměpisné i přírodopisné
• byl členem obecního zastupitelstva v Plzni, byl zvolen do městské rady, vítal zahraniční delegace
• podnikl několik cest do ciziny – Itálie, Francie, Černá Hora
• aby si oddychl, jezdil na letní sídlo na Šumavu /Štěkeň/

Tvorba:

Německé fejetony ze Šumavy v časopise Politik

Román: Ze světa lesních samot

• zachytil historii Šumavy v minulém století – je realista „Lidé, jež jsem čtenářům představil, existovali nebo existují právě tak jako příroda, do níž jsem je uvedl.“ Román se odehrává v Pürstlingu /Březníku/ pod Luzným v 60.letech 19.století, zachycuje přetěžký život obyvatel v Pošumaví – dřevorubců, pytláků, sedláků

Román: V ráji šumavském /1893/

• děj spadá do 70.let, kdy obrovské plochy ničil kůrovec. Dříví muselo být rychle vytěženo a zpracováno. Tichá Šumava byla najednou plná ruchu. Přistěhoval se sem blahobyt – lidé utráceli peníze, rozmohlo se pijáctví, poklesla mravnost. Ale dočasný blahobyt pominul a šumavští sedláci tu náhle stáli s prázdnýma rukama. Nemohli přivyknout starému způsobu života, upadali do dluhů, stěhovali se pryč. Román se odehrává v horním Pootaví a Povydří, v krajině mezi Kašperskými Horami a Horskou Kvildou.

Román: Kam spějí děti/1901/

• podobný námět – poničená Šumava nemůže své děti uživit, proto odcházejí do světa, do měst, převážně do Vídně a málokdo se vrací

Román: Za štěstím

• námětem je život ve městě, odcizení rodnému kraji

Napsal spoustu povídek, črt, fejetonů:

V srdci šumavských hvozdů
Pošumavské rapsodie
Ze šumavského podlesí
Odyssea soudního sluhy

Román: Skláři /1893/

• námět z rodinné historie sklářského rodu jeho matky

Román: Mlhy na Blatech

• příběh z jihočeských blat

Memoárové knihy: Červánky mého mládí

• paměti jsou bohužel dovedeny jen do skončení studentských let v Písku, mnoho informací o tehdejším středoškolském systému.