Pavel Kohout /nar. 1928/
- prozaik, dramatik, publicista, básník, překladatel, scénárista, filmový režisér
- narodil se v Praze
- studoval FF UK
- pracoval v rozhlase, na konci 50.let se stal spisovatelem z povolání
- po roce 1968 se dostal na seznam zakázaných spisovatelů, stál u zrodu Charty 77
- roku 1977 mu byl povolen roční pobyt v Rakousku /věnoval se tam divadelní režii/, ale roku 1979 mu bylo zabráněno vrátit se zpět do vlasti a byl zbaven státního občanství
Tvorba:
- v 50.1etech byl jedním z nejtypičtějších autora stalinské poezie, horoucně se účastnil svazácké práce, stal se dokonce mluvčím tehdejší mládeže
- o 20 let později se stal nepohodlnou osobou a normalizační vůdci jej označili dokonce jako nebezpečného režimu
- Kohout své mládí netají a nehodlá se za něj omlouvat
Poezie:
Verše a písně /1953/
Čas lásky a boje /l954/
- básnické sbírky povrchní politické a sentimentální poezie
Bílá kniha o cause Adam Juráček /l978/
- groteskní a satirický román, příběh středoškolského profesora kreslení a tělocviku na malém okresním městě. Je to neurotik, žije zcela izolován. Miluje dívku Kateřinu a jenom pro ni se rozhodne vejít do dějin - díky mnohaměsíčnímu cvičení v soustřeďování myšlenek se mu podaří překonat zákon zemské přitažlivosti a naučí se chodit po stropě. Nastává negativní reakce stranického aparátu, místní představitel strany se pokouší Juráčkovo umění zatajit a zakázat, ale vše nakonec ukončí úřady, které Juráčka obviní z mnoha trestných činů a ten končí v blázinci.
Katyně /l982/
- "černý" román o škole pro popravčí. Hlavní hrdinkou je 15 letá Lízinka Tachecí, která se nedostane na střední školu. Zoufalé matce je nakonec nabídnut "speciální obor humanitního směru s maturitou", tedy studium na popravčí. Kniha pak sleduje osudy katovské třídy a jejích učitelů. Velká část knihy je věnována historii popravování. Tento román je satirou na mocenské praktiky všemocné státní bezpečnosti, parodií na lidskou krutost a hloupost. Mnohé momenty /inscenované politické procesy, drátěné zátarasy na hranicích pod./ naznačují, kam autor míří
Nápady svaté Kláry /1982/
- humoristický román s politickým podtextem. I zde se setkáváme s nadpřirozeným jevem, a to v podobě žačky 8.třídy, která má jasnovidecké schopnosti / umí předpovídat čísla Sportky, příklady v písemkách, ale také povodeň/, z toho plynou různé komické situace, autor paroduje totalitní úřady malého města
Kde je zakopán pes /1987/
- jednoznačně nejlepší Kohoutova próza, memoárový román o nerovném zápasu jedince s totalitním aparátem. Kniha má dvě linie – situace v létě 1978, kdy anonymní vyděrač chce po Kohoutovi půl milionu korun a retrospektivní pohled do dob, které tyto události předcházely. Kniha je zajímavým a přitažlivým zdrojem informací o disidentském životě v období normalizace
Sněžím /1993/
- román inspirovaný polistopadovými změnami v zemi /problematika lustrací/
Kohout má nesporný vypravěčský talent, úžasnou představivost a smysl pro humor. Je velmi poctivý v přípravě na psaní /např. Katyně/. Mnoho čtenářů s shoduje, že autorovou slabinou je jistá přetíženost materiálem, autor chce uplatnit vše, co umí a ví. Romány jsou pak povrchními, nepronikají k podstatě skutečnosti. Někde se dokonce píše, že některé texty balancují na samé hranici pokleslých literárních žánrů. Přesto jsou Kohoutovy romány čteny a překládány.
Vtípek
Student vypráví při literatuře: „ Za pomoci princezny, s kterou měl poměr, se mu podařilo uprchnout.“ Ze třídy se ozve: „Jaký poměr?“ Kdosi odpoví: „Slučovací.“
Věděli jste?
image – převažuje anglický způsob psaní, používá se v rodě ženském /nová image/, mužském /nový image, ojediněle i středním /nové image politické strany/, lze skloňovat /image, imagi,imagem,imagí/, častěji však zůstává nesklonné