Jan Kollár /1793-1852/
- představitel myšlenky slovanské vzájemnosti
- jeho život byl ovlivněn pobytem v saské Jeně, kde se jako student evangelického bohosloví seznámil s dcerou evangelického pastora Vilemínou Schmidtovou, do které se zamiloval
- vlastenecké založení mu nedovolilo, aby zůstal v Německu, a tak se po dvou letech vrací do vlasti – bohužel bez Míny – odmítla jeho nabídku k sňatku – až po 16 letech se s ní oženil
Citát z dopisu J.Kollára V. Schmidtové psán 30.3.1818 po oznámení, že si jej nevezme:
„Miloval jsem Vás, miluji Vás a budu Vás věčně milovat. Nezaujatý, téměř chladný chodil jsem dosud po světě, často veselý, plný citu, ano, někdy trochu rozpustile laškující a žertující, ale skutečně jsem nemiloval nikdy – a také nikdy nebudu! První květy svých citů – to nejsvětější, co mé srdce mělo, obětoval jsem Vám, uchvácen tajuplným kouzlem vztahů, posilován ve své sladké touze Vaší poddajnou vlídností a Vaší zvláštní bytostí, v které má bytost nalezla zalíbení, neměl jsem čas ani chuť myslet na jiné možnosti.“
Vrcholem Kollárovy tvorby je mohutná alegorie Slovanstva
Slávy dcera
- sbírka znělek. Vedle Předzpěvu obsahuje sbírka pět částí: Sála,Dunaj, Labe, Léthé /slovanské nebe/ a Acheron /slovanské peklo/. Osu sbírky vytváří představa pouti slovanskými zeměmi.
Hlavní myšlenky Slávy dcery Jan Kollár ještě vyložil ve spise O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slávskými.
Vtípek
Student vypráví při literatuře: „ Za pomoci princezny, s kterou měl poměr, se mu podařilo uprchnout.“ Ze třídy se ozve: „Jaký poměr?“ Kdosi odpoví: „Slučovací.“
Věděli jste?
image – převažuje anglický způsob psaní, používá se v rodě ženském /nová image/, mužském /nový image, ojediněle i středním /nové image politické strany/, lze skloňovat /image, imagi,imagem,imagí/, častěji však zůstává nesklonné