Gabriel García Marquez /nar. 1928/
- kolumbijský spisovatel
- oslnil čtenáře na celém světě svou novostí, neotřelostí, bezprostředností
- navazuje na tradice kolumbijské literatury, lidovou tradici
Proslavil s především románem
Sto roků samoty
- především díky této knize se stal roku 1982 nositelem Nobelovy ceny za literaturu
- rozsáhlá kronika provinčního městečka Maconda, kde žije rozvětvená rodina Buendíů - její osudy sledujeme od koloniálních časů minulého století do 60. let 20. století. Uzavřený svět rodu má předem dané trvání: skončí, až se narodí dítě s prasečím ocáskem. Zázračné a nereálné skutečnosti jsou v knize podávány jako by byly samozřejmé a naopak, prosté reálné jevy jsou považovány za fantastické.
- Román je zrcadlem neustálého plynutí času - vše se mění, postavy stárnou, umírají, zároveň se některá období opakují, čas se zastavuje, postavy žijí i po smrti , za vším děním je patrná samota člověka.
Vtípek
Student vypráví při literatuře: „ Za pomoci princezny, s kterou měl poměr, se mu podařilo uprchnout.“ Ze třídy se ozve: „Jaký poměr?“ Kdosi odpoví: „Slučovací.“
Věděli jste?
image – převažuje anglický způsob psaní, používá se v rodě ženském /nová image/, mužském /nový image, ojediněle i středním /nové image politické strany/, lze skloňovat /image, imagi,imagem,imagí/, častěji však zůstává nesklonné