Moliere / molijér/  Jean Baptiste Poquelin /pokelen/  /1622-1673/

• nejvýznamnější autor klasicistních komedií
• jeho hry se dodnes hrají na světových jevištích
• celý život zasvětil divadlu – jako autor, herec, režisér a později i jako ředitel královského divadla v Paříži, na jevišti také zemřel
• měl neustále nepříjemnosti s církví a spoustu nepřátel u královského dvora
• napsal 33 komedií – jejich náměty jsou různé – postavení žen ve společnosti a v rodině, chorobná lakota, pokrytectví, přetvářka, snahy měšťanů po napodobení šlechty

O jeho životě vypráví kniha Michaila Bulgakova: Život pana Moliéra.

Jeho otec byl královským čalouníkem, v deseti letech mu zemřela maminka a otec se znovu oženil. Jeana začal navštěvovat dědeček /otec maminky/. Často ho vodil do divadla a probudil v něm lásku k divadlu. V patnácti letech Jean tatínkovi oznámil, že nechce být čalouníkem, ale že chce studovat. Dědeček se za něj přimluvil. Studoval na pařížské clermontské koleji. I po pětiletém studiu u něj přetrvala láska k divadlu. Zamiloval se do Madelaine Béjartové /její rodina se věnovala divadelnictví/.

Společně s dalšími mladými nadšenými herci založili v roce 1643 divadelní společnost. V tu dobu si Jean začal říkat Moliér /neví se proč/ . Divadlo nemělo úspěch a v roce 1645 se rozpadlo. Moliér, Madelaine a skupina dalších mladých herců odcházejí z Paříže a stávají se kočovnými herci. Zanedlouho jejich divadlo dosahuje úspěchů – přišli do něj noví herci /mezi nimi dvě ženy, kterým Madelaine musela přenechat hlavní role/, navíc se Moliér do jedné z nich Teresy Markýzy zamiloval – byl jí však odmítnut. K Madelaine se už nevrátil. Po neúspěšném vztahu k Terese  začal nový románek s druhou herečkou paní de Brieovou .

Roku 1662 se oženil s dvacetiletou Armandou Béjartovou, která od deseti let doprovázela jejich společnost. Jsou dohady o rodičích této dívky, která byla zřejmě Madelaininou dcerou, a dokonce v některých pramenech se objevuje i možnost, že byla dcerou Moliéra. Štěstí manželů netrvalo dlouho – Moliér svou mladou ženu miloval, ale ona mu jeho lásku příliš neopětovala. Roku 1664 se jim narodil syn, francouzský král svolil stát se kmotrem dítěte – chlapec byl pokřtěn Ludvík.

V té době se konaly tzv. versailleské divadelní slavnosti. Moliér napsal v šibeničním termínu hru Princezna z Elidy – v roli princezny vystoupila jeho žena Armanda. Její herecký výkon všechny překvapil – dvořila se jí spousta mladých krásných mužů .Šestý den slavnosti předvedl Moliér obecenstvu hru Tartuffe /Pokrytec, Svatoušek/ - vykreslení podvodníka se vším všudy, lháře, donašeče, svůdce cizích žen. Představení se zúčastnil král, královna /přísně nábožensky založená žena/ a velký počet dvořanů – komedie Tartuffe začala za všeobecného nadšení, ale ke konci 3.dějství obecenstvo nevědělo, co si o ní má myslet – Moliér pronikl do zakázané sféry – hra se posmívala náboženství a zbožnosti. Hra byla zakázána, ale byla po celé Francii tajně opisována. Později byla hrána a přinesla Moliérovi největší zisk.

Tartuffe

• Tartuffe se nastěhoval do rodiny měšťana Orgona a způsobuje tam konflikty.Boháč Orgon a jeho matka v něm vidí vzor čestnosti a zbožnosti, slepě mu  věří, neprokouknou, že je pokrytec – zavádí v rodině přísná pravidla, která sám nedodržuje. Maří sňatek dcery Marianny s Valérem – Orgon chce mít Tartuffa za zetě. Všichni si uvědomí, že je třeba poskytnout důkaz o jeho pokrytectví – díky Orgonově manželce Elmíře se to podaří. Orgon, ukrytý pod stolem, vyslechne Tartuffovy milostné návrhy určené jeho ženě, které mu konečně odhalují pravdu. Orgon je už na Tartuffovi závislý / odkázal mu majetek/. Nakonec vše dobře dopadne, na Orgonovu stranu se postaví sám král.

Výpisky:

„ Ne před zlým jazykem nechrání žádný štít, a tak je lepší ho nechat klevetit. Na svoji morálku si musíme dbát sami - a všechny pomluvy, ty nechme pomluvami.“

K vrcholům jeho tvorby patří i komedie Lakomec s nesmrtelnou postavou Harpagona /arpagona/ - bohatého lichváře, který krutě omezuje své děti i služebnictvo. I když je mu už 60 let,chce se oženit s mladičkou Mariannou, kterou však miluje jeho syn Kleantes / toho chce oženit s bohatou vdovou, zatímco svou dceru zamýšlí provdat bez věna za stárnoucího boháče Anselma – Eliška má však ráda správce Valéra/. Valér se snaží Harpagonovi zalíbit /slouží bez nároků na mzdu, podlézá mu/. Změnu Harpagonova postoje způsobuje až ztráta 30 000zlatých dukátů /intrika/. Výměnou za ně se Harpagon vzdává Marianny. Když se ukáže, že Marianna a Valér jsou Anselmovými dětmi, souhlasí s jejich svatbou s Kleantem a Eliškou.

Zdravý nemocný

• hra o hypochondrovi Arganovi, který si zve do svého domu spoustu lékařů, utrácí spoustu peněz za léčení, chce provdat svoji dceru za jednoho z lékařů Tomáše Diafoira, /Diafoirus je průjem/, synovce svého lékaře Purgona /projímadlo/, ale ona ho nechce – miluje Kleanta, docházejícího do domu v převleku učitele hudby. Situaci pomáhá řešit služka Antoinetta, která se převlékne za lékaře a zpochybňuje kvality Purgonovy léčby. Ve hře je spousta humorných prvků – jména  pan Fleurant /čmuchal/, notář Bennefoi /podšívka/… Služka coby převlečený lékař diagnostikuje nemoc jako třinácterník, předepisuje vše, co má Argan rád, doporučuje, ať si nechá uříznout ruku – bere sílu druhé ruce, vypíchnout oko… Chce ukázat Arganovi absurdnost řady zákroků.

Moliér byl nemocen /kašlal krev/, ale lékaři mu neuměli pomoci, proto v jeho hrách vystupovali jako ziskuchtiví, zkostnatělí, zaostalí.

Citát:

„Ach, pyšní doktoři,
váš um je jenom zdání,
jste směšní se svou latinou,
nevyléčíte mi tu nemoc nevinnou,
mě sužující bez ustání.“

Z lékařského prostředí byla rovněž hra Láska lékařem – po jejím uvedení se urazila celá lékařská fakulta – vystupovali v ní čtyři lékaři a všichni byli šarlatáni.

V době uvedení hry Zdravý nemocný byl již Moliér ve špatném zdravotním stavu, ale do poslední chvíle hrál. Znepřátelil si lékaře – když umíral, žádný k němu nechtěl jít. Nechtěli ho ani pohřbít do posvěcené země.

Další hry: Škola žen, Misantrop…