Jan Neruda /1834 – 1891/

• narodil se v Praze, dětství prožil na Malé Straně
• za studií na akademickém gymnáziu se seznámil s V. Hálkem
• studia práv nedokončil
• r.1859 se stal novinářem a od roku 1865 byl redaktorem Národních listů, kde zůstal až do konce života
• rád četl Shakespeara, Byrona, Máchu, Erbena
• učil se francouzsky, zpíval, hrál na housle, klavír violoncello, obdivuhodně tančil – taneční hodiny ho sblížily s jeho první láskou – Annou Holinovou – její otec byl sběratelem českých lidových písní – v jeho bytě poznal Neruda Erbena, Němcovou

Tvorba:

I. Poezie

Hřbitovní kvítí /1857/

• vznikla v roce, kdy mu zemřel otec
• obrazy dušičkového hřbitova mu byly záminkou ke světobolným a ironickým úvahám o všem, co ho pokořovalo a dráždilo – pesimistická sbírka – neúspěch

Knihy veršů /1868/

• epické, lyrické i příležitostné básně
• epika obsahuje i sociální balady, v lyrice jsou především verše věnované matce
• verše věnované Anně Holinové – s ní se rozešel, měl strach, že by ji neuživil

Po rozchodu s Annou se seznámil s Karolínou Světlou – krátký, ale intenzivní vztah - korespondence – po rozchodu s ní se vydal na první cestu /Německo, Francie, Belgie, Holandsko/.

V roce 1862 se zamiloval do 18leté Rézinky Macháčkové – dívky ze zámožné rodiny - zemřela na souchotiny .

Písně kosmické /1878/

• verše o hvězdách, vesmíru, důvodem k novému vidění světa bylo zamyšlení nad výsledky moderní vědy
• úvahy o údělu umělců, myslitelů

Balady a romance /1883/

Prosté motivy /1883/

• obě sbírky se navzájem doplňují, epické příběhy v lidovém podání
• novozákonní příběhy, historické anekdoty, revolučně sociální náměty
• sbírka Prosté motivy se dělí na čtyři části podle ročních období, do nich se promítá i běh lidského života, který je však neopakovatelný

Zpěvy páteční /1896/

• vyšla posmrtně
• láska k národu, víra v pokrok, nový život

II. Próza

Arabesky

• povídky zachycující zajímavé postavy z prostředí Prahy

Povídky malostranské /1878/

• vystihl osobité kouzlo Malé Strany, dobovou náladu, rázovité postavičky, životní tragiku a radost
• pro literaturu objevil krásu všedního života
• střídá vážný a humoristický tón
• v některých povídkách vypráví objektivně, některé mají autobiografický ráz – povídka Hastrman souvisí s příběhem z Nerudova mládí, kdy jako primán sbíral zkameněliny /pro sebe/, přinesl je za maminkou do Barrandova bytu, ten sbírku neocenil, vybral si, co se mu hodilo, Jeníka mlčky propustil. Neruda ve vzteku vyhodil ostatní do městského příkopu

Poslední Nerudovou láskou byla „Anička milá“ – mladá učitelka Anna Tichá, poradil jí však, aby přijala nabídku k sňatku od svého příštího muže Vojtěcha – Neruda byl příliš hrdý a příliš chudý, aby měl to svědomí a připoutal mladé děvče k nemocnému člověku – od roku 1874 trpěl ischiasem, revmatismem a zánětem žil.