Ota Pavel (1930-1973)

• vlastním jménem Ota Popper, prozaik, novinář
• v naší literatuře se stal synonymem pro Berounku a křivoklátské lesy
• jeho otec byl Žid, což velmi poznamenalo jeho život
• tatínek měl na malého Otu nesmírný vliv, ať už se jednalo o vztah k přírodě, ke sportu nebo k rybaření, ale harmonické dětství Oty skončilo okupací, protože jeho otec Leo a bratři Hugo a Jiří museli do koncentračního tábora (o jejich odchodu vypráví ve svých povídkách – noc před tím, než tatínek odjel, vylovil rybník, který zabrali fašisté – za rok slavnostní výlov – žádná ryba)
• po válce absolvoval obchodní školu, ale vzápětí nastoupil jako redaktor do rozhlasu a poté do časopisu Stadion
• v únoru 1964 na Olympijských hrách v Innsbrucku onemocněl těžkou duševní chorobou, která ho donutila odejít do invalidního důchodu
• v posledních letech svého života střídal léčbu s intenzívním psaním
• nakonec zemřel roku 1973 – na infarkt

Základní rysy jeho knih:

• poetické vyprávění – básnický, něžný pohled na přírodu
• laskavost, upřímnost, opravdovost
• příběhy jsou prosté, velice lidské, je v nich humor, někdy s tragikomickým námětem
• dá se říci, že hlavním hrdinou jho knih je příroda

Tvorba:

Smrt krásných srnců (1971)
Jak jsem potkal ryby (1974) – později vyšlo v souboru Zlatí úhoři (1991)

• v těchto knihách zachytil dobu svého dětství, chvíle, které strávil na chalupě u převozníka Proška
• obě práce byly zfilmovány Karlem Kachyňou

Dukla mezi mrakodrapy (1967)
Plná bedna šampaňského (1967)
Pohár od Pánaboha(1971)
Pohádka o Raškovi (1974)

• tyto povídky jsou se sportovní tématikou