Karolina Světlá /1830-1899/

  • dívčím jménem Johanna Rottová
  • pocházela z Prahy ze zámožné kupecké rodiny – otec Čech, matka česko-německého původu
  • Karolina i její mladší sestra Sofie/později Podlipská/ byly vychovávány převážně německy – teprve roku 1848 se začaly národně uvědomovat, zejména zásluhou Petra Mužáka, za něhož se Světlá roku 1852 provdala
  • po smrti jediného dítěte Světlá nervově onemocněla a léčila se v rodném kraji svého manžela – na Ještědsku – odtud podle vesnice Světlé pod Ještědem přijala svůj pseudonym
  • do literárního života vstoupila spolu se svou sestrou Sofií Podlipskou roku 1858 v almanachu Máj - později byla její tvorba inspirována zejména Ještědskem
  • kromě literární činnosti věnovala Světlá energii ženskému emancipačnímu hnutí u nás – usilovala o národní uvědomění a zejména o pozvednutí sociální úrovně zaměstnaných žen a dívek – z jejího podnětu byl založen Ženský výrobní spolek /1871/
  • v jejím osobním životě mělo význam několikaleté přátelství s B. Němcovou, později přerušené, a krátký, ale hluboký citový vztah k J. Nerudovi

Tvorba:

  • nejvýznamnější jsou tzv. ještědské prózy – vznikly na základě jejích reálných zkušeností ze života Podještědí, ale objevují se v nich evropské vlivy (zvláště románů G. Sandové)
  • většinou v nich staví do popředí postavu mladé ženy, prožívající vnitřní zápas mezi milostným citem a vědomím mravní povinnosti a odpovědnosti – tento konflikt končí zpravidla popřením osobního citu a vítězstvím obecného zájmu

Vesnický román /1867/

  • Antoš Jírovec – sloužil u rychtáře- rychtář zemřel a vdovu chtěl připravit o majetek její zeť. Rychtářka chtěla spojence proti svému zeti a nabídla sňatek Antošovi /Antoš měl jít na vojnu – vyhnul se jí díky sňatku/. Vzali se. Rychtářka byla mnohem starší, bála se o jeho lásku, žárlila. Antoše trápily věčné hádky, rozhodl se, že se osamostatní, aby nebyl závislý na jejím majetku – chtěl obchod s koňmi. Jednou poznal dívku Sylvu – vyslovila se pohrdlivě o mužích – oni se do ní pustili a Sylva při rvačce Antoše poranila nožem. Rychtářka vzala Sylvu do služby, aby tím Antoše pozlobila. Naváděla Sylvu, aby Antoše sledovala – Sylva zjistila, že je Antoš počestný muž. Také Antoš změnil mínění o Sylvě. Když jeho děti dostaly neštovice a rychtářka utekla z domu, aby je nedostala a aby jí snad nezhyzdily tvář, Sylva zůstala a ošetřovala děti. Antoše to dojalo, začal pomýšlet na rozvod a sňatek se Sylvou. Matka /zastánkyně přísných mravních názorů/ ho uprosila,, aby se vzdal myšlenky na rozvod. Rychtářka v noci u kříže proklínala Antoše a prosila zlé moci, aby jej zničily. Tu spatřila Sylvu, lekla se a na místě zemřela. Antošova matka už nic nenamítala proti sňatku, ale Sylva se nestala Antošovou ženou.- odešla do Prahy a stala se v klášteře ošetřovatelkou nemocných. Antoš se s dětmi nastěhoval k matce, brzy zemřel.
  • V tomto románu je láska obětována mravnímu zákonu – autorka měla ostře kritické stanovisko vůči pokrytecké morálce společnosti – bylo posilováno osobní zkušeností z doby jejího vztahu k Nerudovi.

Kříž u potoka /1868/

  • ve mlýně zemřel mlynář – mlynářka se nechtěla vdát, ani přesto, že hospodáře bylo potřeba – nakonec se vdala za stárka, který již dříve sloužil ve mlýně. Ve mlýně vyrůstala mlynářčina schovanka Evička – nejraději četla knihy u nedaleké kapličky. Kaplička stála na místě, kde před lety bratr ze žárlivosti zabil bratra i svoji nevěstu. Tento příběh se stal v rodině Potockých, jež byla proto stižena kletbou. Říkalo se, že nikdo z Potockých není stálý v lásce – každé manželství skončilo rozvratem. U kříže se Evička setká se Štěpánem Potockých, stane se jeho ženou – Eva si umíní, že vytrvalou láskou sejme z rodiny kletbu. I když se to zpočátku nezdá /Štěpán chodí do hospody, najde si jinou dívku…/, nakonec se jí to podaří.

Kantůrčice /1869/

  • Hlavní postavou je Enefa Podhajských – švadlena, vyzná se v šití, ale i léčení bylinami, a proto jí říkají kantůrčice. Zamiluje se do syna bohaté selky Mrákotové Otíka – ten žil v Praze- jeho přátelé se mu posmívají pro jeho venkovskou lásku – on před nimi Enefu pomlouvá. Odjede do Prahy, setkává se s dvěma dívkami, ale na obou mu něco vadí/fintivost, neupřímná láska/ - zasteskne se mu po Enefě. Po čase se mu podaří získat odpuštění a Enefa se stane jeho ženou.

Frantina /1870/

  • líčí podle pověsti příběh ženy, která byla pro svoji energii zvolena za rychtářku. Ve vůdci pronásledovaných lupičů poznává svého ženicha a sama na něm vykoná trest /zabila ho nožem/. Utají to a řadu let žije tak, aby lidem nahradila, o co on je připravil.

Nemodlenec /1873/

Kresby z Ještědí /1880/

  • nejlepší povídky mj. povídka Hubička posloužila E. Krásnohorské za podklad k libretu známé opery B.Smetany

Vedle ještědských próz vytvořila Světlá i práce s pražskou tématikou :

Černý Petříček /1871/
Zvonečková královna /1872/

Vtípek

Student vypráví při literatuře: „ Za pomoci princezny, s kterou měl poměr, se mu podařilo uprchnout.“ Ze třídy se ozve: „Jaký poměr?“ Kdosi odpoví: „Slučovací.“

Věděli jste?

image – převažuje anglický způsob psaní, používá se v rodě ženském /nová image/, mužském /nový image, ojediněle i středním /nové image politické strany/, lze skloňovat /image, imagi,imagem,imagí/, častěji však zůstává nesklonné


stredoskolskaliteratura.kvalitne.cz | o webu

TOPlist