Otokar Březina / vl. jménem Václav Jebavý/ / 1868-1929/

• Učitel, studoval především orientální, antické, středověké i novověké filosofy a přírodovědu. Zpočátku jeho tvorba nebyla ničím výjimečná, k přelomu došlo v 90. letech, kdy se seznámil s novou francouzskou poezií, filozofií Artura Shopenhauera a prožíval otřes ze ztráty obou rodičů.
• Ve sbírkách z let 1895-1901 vytvořil osobitou verzi českého symbolismu. Vycházel z názoru, že existuje nadzemská skutečnost, která je podstatnější než skutečnost smyslově vnímatelná. Navazuje kontakt s tímto tajemným světem, jehož tajemný smysl pouze tušíme, objevujeme.

Tajemné dálky /1895/

• intimní citová lyrika, zpovědi z osobních bolestných zážitků /vztah k mrtvé matce, nenaplněná láska/
• báseň: Moje matka - celý život žila v bídě, musela překonat řadu těžkostí, byla silně věřící – autor má podobný život

Svítání na západě/1896/

• možným klíčem k poznání tajemství je samota, bolest, smrt, ale také stesk po tom, co si člověk odpírá na cestě za ideálem /západ je smrt, kterou chápe jako vysvobození z pozemských starostí /

Větry od pólů /1897/

Stavitelé chrámů/1899/

• básníci, umělci, vůdcové, kteří budují dokonalejší chrám budoucího světa

Ruce/1901/

• zesiluje se Březinův optimismus – člověk dosáhne dokonalosti a začlení se mezi kosmické duchovní síly