Svatopluk Čech /1846-1908/
- hlavní reprezentant skupiny ruchovců
- narodil se v Ostředku u Benešova, dětství prožil ve středních Čechách
- po absolutoriu práv a nedlouhé advokátní praxi zakotvil jako redaktor v časopise Květy a věnoval se výhradně literatuře
- neženatý plachý samotář si zpestřil život pouze několika cestami do ciziny /Kavkaz, Dánsko/
Tvorba:
I. Poezie :
a) epická:
historická epika:
Husita na Baltu
- báseň uveřejněná v almanachu Ruch obdiv k husitské minulosti
alegorická epika:
Evropa /1878/
- velká epická báseň – alegorie, která vznikla pod dojmem zostřeného sociálního napětí v soudobé Evropě Čechova Evropa je loď, odvážející do vyhnanství přemnožené komunardy, na lodi vypukne vzpoura, během níž se vytvoří dvě frakce - radikální a umírněná. Umírněná vítězí, ale vůdce radikálů vyhodí loď do povětří. Autor se ztotožňuje s vůdcem umírněných, který líčí v básni ideální stát - bez zákonů, stát úplné volnosti a rovnoprávnosti – vyznívá jako utopie.
Slavie /1882/
- druhá alegorická báseň , je optimističtější. Na příkladě sporu rusko-polského ukazuje Čech na nutnost dohody slovanských národů. Jejich vůdcem bude podle něho Rusko, Slované si budou rovni.
venkovská epika:
Ve stínu lípy /1879/
- cyklus humorných i vážných veršovaných povídek – vlastenecký tón, zachycení venkova
- jedna z nejpopulárnějších autorových knih
Lešetínský kovář /1883/
- byla rakouskou cenzurou konfiskována, po léta byla šířena v opisech a znovu vydána teprve 1899 – tématem jsou lidové vzpoury proti národnostnímu i sociálnímu útlaku ze strany německého průmyslu a kapitálu.
satirická epika:
báseň Hanuman
- útočí na českou buržoazii, která stále více propadá opičení po cizích vzorech, po západoevropském životním stylu
b) lyrika:
především vlastenecké a politické náměty
Jitřní písně
Nové písně
Písně otroka
II. Próza
- povídky humoristického rázu, fejetony, největší oblibu zaznamenal cyklus fantasticko-humoristických a satirických vyprávění o pražském měšťanu, panu domácím Matěji Broučkovi.
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce
- je parodií oblíbených dobových románů Vernových
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století
- jednoho letního večera se pan Brouček hádá v hospodě na Vikárce, že pod Prahou jsou rozsáhlé chodby. Při odchodu z hospody cítil, jak se někam řítí – ocitl se v dlouhé podzemní chodbě, kterou projde do klenotnice krále Václava IV. a na ulici. Neví, že je v Praze 15.století – potká jakéhosi člověka, který mluví zvláštní češtinou a tvrdí, že je rok 1420. Seznámí se s Jankem Od Zvonu, řečeným Domšíkem, ten jej nutí jít k husitskému vojsku – Brouček neumí zacházet se zbraní, klopýtá o halapartnu. Cestou se staví v hospůdce – ochutná medovinu, vyruší je zpráva o útoku křižáků, všichni se vyhrnou ven, Brouček upadne, je nalezen hejtmanem Chvalem a knězem Korandou, nalže jim o svých hrdinských činech, je doveden před samotného Žižku, tam musí pracovat na náspu.Má bojovat v bitvě na Vítkově, ale uteče do Prahy, vydává se za Žižkova posla. Je zajat, předveden jako zběh a má být upálen.Je strčen do sudu a má být zapálen. Vtom otevře oči a vidí nad sebou pana Würfla – majitele hospůdky Na Vikárce. Ten mu pomůže ze sudu, do kterého při cestě z hospody spadl.
Vtípek
Student vypráví při literatuře: „ Za pomoci princezny, s kterou měl poměr, se mu podařilo uprchnout.“ Ze třídy se ozve: „Jaký poměr?“ Kdosi odpoví: „Slučovací.“
Věděli jste?
image – převažuje anglický způsob psaní, používá se v rodě ženském /nová image/, mužském /nový image, ojediněle i středním /nové image politické strany/, lze skloňovat /image, imagi,imagem,imagí/, častěji však zůstává nesklonné