Viktor Dyk /1877-1931/

• spisovatel, novinář, politik

Básnická tvorba:

sbírky:

Satiry a sarkasmy /1905/

Pohádky z naší vesnice /1910/

• tato sbírka svým názvem paroduje Hálkovu sbírku a útočí na nehybnost českého politického života

Dykova politická lyrika dosáhla vrcholu ve Válečné tetralogii - tak byly souborně nazvány sbírky:
Lehké a těžké kroky /1915/
Anebo /1918/
Okno /1921/
Poslední rok / 1922/

Zde přešel od básní kritizujících domácí poměry až k poezii výzev v době těsně před převratem. Některé básně byly otiskovány za války a měly propagační význam. Znovu byly aktuální v době mnichovských událostí a za okupace, kdy bylo zase třeba rozhodovat se k hrdinským činům.

V nejznámější básni Země mluví ze sbírky Okno jsou verše:

Prosím tě, matka tvá; braň si mě,synu!
Jdi, třeba k smrti těžko jdeš.
Opustíš-li mě, nezahynu.
Opustíš-li mě, zahyneš.

Kromě lyrických veršů psal V. Dyk rovněž epiku - soubor své epiky nazval Buřiči a smíření.

Dramatická tvorba:

Zmoudření dona Quiota /1913/

• východiskem této hry je známý Cervantesův román.
• Farář a magister Samson Carrasco chtějí zachránit Quiota, který se zbláznil četbou středověkých rytířských románů, spálí mu jeho četbu, ale Quiote jde dále za svým snem a odjíždí se sedlákem Sancho Panzou konat velké činy pro svůj milostný ideál - dívku Dulcineu. Je poražen v klání s převlečeným Carrascem a musí se vzdát na rok potulného rytířství. Carrasco k němu doma povolá skutečnou Dulcineu, zestárlou a nevzdělanou venkovanku, a Quiote konečně pozná svůj klam. Přesto nabízí Dulcinee ruku a umírá se slovy: Představoval jsem si vše jinak. Ale nutno smířiti se se skutečností a viděti věci, jak skutečně jsou. To byla přece vaše slova, příteli Samsone Carrasco, léčiteli chorobných duší? Celá má minulost je jen hloupý a směšný sen. Nyní bude na čase bdít Budeme bdít, ó, Sancho, jak budeme bdít! Nestaneš se nikdy už guvernérem ostrova, ani hrabětem. Ale budeme přesto spokojeně žít! Nač zápasit se lvy, nač osvobozovat zločince, nač pomáhati těm, kterým ublíží naše pomoc? / K faráři:/ Spokojili jste se se spálením mých knih. Samson Carrasco šel hloub. Zmoudřel jsem jeho přičiněním. Mé bláznovství mi odpusťte. Bylo, tuším, zábavné. Tomu, kdo mnoho bavil, odpustí se mnoho.

Próza:

povídka Krysař

• zpracovává známou německou pověst o krysaři, který potrestal za lakomství občany města Hammeln. Za lakomství konšelů / odmítnou mu zaplatit za to, že vyvedl krysy z města do řeky/ zavede krysař všechny obyvatele města Hammeln do propasti a zmizí v ní i on sám. Katastrofu přežije jen dítě - nemluvně a blázen Jörgen, protože křik dítěte je silnější, než zvuk píšťalky.