Josef Hora /1891-1945/
- vystudoval gymnázium, práva, stal se novinářem, nejdříve soc. demokratickým, později komunistickým v Rudém právu, kde pracoval do r. 1929
- roku 1929 odchází spolu s dalšími šesti spisovateli z komunistické strany na protest proti Gottwaldovu vedení, po rozchodu s KSČ byl redaktorem Českého slova
- byl vynikajícím překladatelem z ruštiny, pozoruhodné je jeho přebásnění Puškinova Oněgina
Básně/1915/
- básnická sbírka poznamenaná ještě tvorbou Vrchlického a Sovy
Strom v květu /1920/
- básnická sbírka – smyslové verše, bohatá metaforika
Pracující den, Srdce a vřava světa
- básnické sbírky proletářské – není to poezie v pravém smyslu slova revoluční, spíše zamyšlení nad osudy dělníků, soucit s trpícími – velmi kultivovaný a vyspělý jazyk
Ve druhé polovině 20.let upouští od psaní proletářské poezie, využívá svého velkého rozhledu, který nabyl při svých cestách po Evropě / Itálie, SSSR, Francie, Maďarsko, Estonsko/.
Itálie /1925/
- básnická sbírka – obdiv k evropskému jihu, přírodní krásy
Struny ve větru /1927/
- básnická sbírka – vztah k Rusku i k Leninovi, kterého si, jako tehdy mnoho jiných básníků, idealizoval. Pro některé z básní už je charakteristický obraz času, příznačný i pro další sbírky /Kniha času a ticha/.Čas hraje důležitou roli v autorově poezii – kategorie času provází člověka od narození až do smrti a Hora dokázal sugestivně vyjádřit hrůzu i strach z jeho plynutí, jež je nezadržitelné.
Máchovské variace /1936/
- vydaná při příležitosti stého výročí vydání Máchova Máje, stvrzuje nesmrtelnost člověka v nepomíjivosti zanechaného díla
Domov /1938/
- známá báseň Zpěv rodné zemi – reaguje na ohrožení vlasti
Jan houslista /1939/
- lyrickoepická skladba, vypravuje o návratu českého virtuosa, jemuž zahraniční úspěchy a sláva nedávají pocit vnitřního uspokojení, vrací se ze světa domů, do rodné vlasti, i když je ohrožena nepřítelem. Doma nachází houslista stárnoucí bývalou lásku, ale i to nejcennější, rodný kraj.
V letech okupace byl Hora nemocen, dožil se ale osvobození. Umírá v červnu 1945.
Vtípek
Student vypráví při literatuře: „ Za pomoci princezny, s kterou měl poměr, se mu podařilo uprchnout.“ Ze třídy se ozve: „Jaký poměr?“ Kdosi odpoví: „Slučovací.“
Věděli jste?
image – převažuje anglický způsob psaní, používá se v rodě ženském /nová image/, mužském /nový image, ojediněle i středním /nové image politické strany/, lze skloňovat /image, imagi,imagem,imagí/, častěji však zůstává nesklonné