Václav Hrabě (1940-1965)
- v době své smrti (otrava svítiplynem) byl jako básník známý pouze čtenářům několika časopisů, zejména Čs. vojáka a Tváře a také návštěvníkům poetické vinárny Viola - o skutečném rozsahu jeho díla vědělo tehdy jen pár jeho přátel
- pro spolužáky z Vysoké školy pedagogické byl obyčejným, nenápadným klukem, který nacházel zábavu v muzice a v jazzu - za studií hrával po klubech – v Redutě, Olympiku - většinou s kapelou Dixie 24
- jeho básně začaly v opisech kolovat Prahou až po jeho smrti
- největší ohlas však zaznamenaly v době „normalizace“ - funkcionáře Svazu spisovatelů jeho verše dráždily, patrně proto, že byl ovlivněn tvorbou amerických beatníků – pár měsíců před svou smrtí se v Praze setkal s Allenem Ginsbergem a byl jím nadšen
- nejvíce jeho verše zaujaly dospívající čtenáře - Hrabětova poezie jim byla blízká, vycházela z podobných pocitů, jaké prožívali, některé texty zhudebněné folkovými zpěváky zlidověly ( Vladimír Mišík: Láska je jako večernice)
V roce 1990 vyšla sbírka Blues pro bláznivou holku, téměř úplný soubor autorova díla. Na poezii nezvykle vysoký náklad 32 000 výtisků byl velmi rychle rozebrán. I dnešní dospívající generaci mají verše co říci. Václav Hrabě je rovněž autorem jedné povídky Horečka.
Vtípek
Student vypráví při literatuře: „ Za pomoci princezny, s kterou měl poměr, se mu podařilo uprchnout.“ Ze třídy se ozve: „Jaký poměr?“ Kdosi odpoví: „Slučovací.“
Věděli jste?
image – převažuje anglický způsob psaní, používá se v rodě ženském /nová image/, mužském /nový image, ojediněle i středním /nové image politické strany/, lze skloňovat /image, imagi,imagem,imagí/, častěji však zůstává nesklonné