Václav Hrabě (1940-1965)

• v době své smrti (otrava svítiplynem) byl jako básník známý pouze čtenářům několika časopisů, zejména Čs. vojáka a Tváře a také návštěvníkům poetické vinárny Viola - o skutečném rozsahu jeho díla vědělo tehdy jen pár jeho přátel
• pro spolužáky z Vysoké školy pedagogické byl obyčejným, nenápadným klukem, který nacházel zábavu v muzice a v jazzu - za studií hrával po klubech – v Redutě, Olympiku - většinou s kapelou Dixie 24
• jeho básně začaly v opisech kolovat Prahou až po jeho smrti
• největší ohlas však zaznamenaly v době „normalizace“ - funkcionáře Svazu spisovatelů jeho verše dráždily, patrně proto, že byl ovlivněn tvorbou amerických beatníků – pár měsíců před svou smrtí se v Praze setkal s Allenem Ginsbergem a byl jím nadšen
• nejvíce jeho verše zaujaly dospívající čtenáře - Hrabětova poezie jim byla blízká, vycházela z podobných pocitů, jaké prožívali, některé texty zhudebněné folkovými zpěváky zlidověly ( Vladimír Mišík: Láska je jako večernice)

V roce 1990 vyšla sbírka Blues pro bláznivou holku, téměř úplný soubor autorova díla. Na poezii nezvykle vysoký náklad 32 000 výtisků byl velmi rychle rozebrán. I dnešní dospívající generaci mají verše co říci. Václav Hrabě je rovněž autorem jedné povídky Horečka.