Josef Kainar / 1917-1971/
- básník,textař, skladatel tanečních písní, člen skupiny 42
- pocházel z Přerova na Moravě, jeho studium na FF UK v Praze přerušilo uzavření VŠ v roce 1939
- za války vystřídal řadu zaměstnání
- po roce 1945 se věnoval převážně literatuře
- usiloval o pravdivé vidění všední skutečnosti lidského života
- častý je hořce ironický vztah k člověku i k životu
Básnické sbírky:
40. léta:
Příběhy a menší básně /l940/
Nové mýty /1946/
Osudy /1947/
- pro tyto sbírky je charakteristický pocit tragické osudovosti
50.léta:
Veliká láska /1950/
Český sen /1953/
- po roce 1948 se Kainarova poezie ubírá - pod vlivem dobových událostí v jednom proudu s oslavnou poezií socialismu
60.léta
Člověka hořce mám rád /1959/
Lazar a píseň /1960/
Moje blues /1966/
- obhajuje lásku, život, některé texty zhudebněny – např. Stříhali dohola malého chlapečka (V. Mišík)
- ve sbírkách ze 60. let se projevuje skepse i společenská kritika.
Vtípek
Student vypráví při literatuře: „ Za pomoci princezny, s kterou měl poměr, se mu podařilo uprchnout.“ Ze třídy se ozve: „Jaký poměr?“ Kdosi odpoví: „Slučovací.“
Věděli jste?
image – převažuje anglický způsob psaní, používá se v rodě ženském /nová image/, mužském /nový image, ojediněle i středním /nové image politické strany/, lze skloňovat /image, imagi,imagem,imagí/, častěji však zůstává nesklonné