Jan Kollár /1793-1852/

1. představitel myšlenky slovanské vzájemnosti
2. jeho život byl ovlivněn pobytem v saské Jeně, kde se jako student evangelického bohosloví seznámil s dcerou evangelického pastora Vilemínou Schmidtovou, do které se zamiloval
3. vlastenecké založení mu nedovolilo, aby zůstal v Německu, a tak se po dvou letech vrací do vlasti – bohužel bez Míny – odmítla jeho nabídku k sňatku – až po 16  letech se s ní oženil

Citát z dopisu J.Kollára V. Schmidtové psán 30.3.1818 po oznámení, že si jej nevezme:

„Miloval jsem Vás, miluji Vás a budu Vás věčně milovat. Nezaujatý, téměř chladný chodil jsem dosud po světě, často veselý, plný citu, ano, někdy trochu rozpustile laškující a  žertující, ale skutečně jsem nemiloval nikdy – a také nikdy nebudu! První květy svých citů – to nejsvětější, co mé srdce mělo, obětoval jsem Vám, uchvácen tajuplným kouzlem vztahů, posilován ve své sladké touze Vaší poddajnou vlídností a Vaší zvláštní bytostí, v které má bytost nalezla zalíbení, neměl jsem čas ani chuť myslet na jiné možnosti.“

Vrcholem  Kollárovy tvorby je mohutná alegorie Slovanstva

Slávy dcera

• sbírka znělek. Vedle Předzpěvu obsahuje sbírka pět částí: Sála,Dunaj, Labe, Léthé /slovanské nebe/ a Acheron /slovanské peklo/. Osu sbírky vytváří představa pouti slovanskými zeměmi.

Hlavní myšlenky Slávy dcery Jan Kollár ještě vyložil ve spise O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slávskými.