Jan Amos Komenský /1592-1670/

• pocházel z rodiny drobného podnikatele, brzy úplně osiřel
• vzdělání nabyl na bratrských školách v Přerově a ve Strážnici, dovršil je v zahraničí /Herborn, Heidelberg/
• po návratu působil jako učitel a bratrský kněz ve Fulneku ,oženil se, narodil se mu syn – prožíval kratičké období štěstí
• 1618 v Čechách propuklo protihabsburské povstání, válka zasáhla i Fulnek – drancování, požáry, mor
• Komenský musel uprchnout, na mor zemřela jeho žena i dva synové

1619 byl vytištěn jeho spis Listové do nebe

Listové do nebe

• pět dopisů – východiskem je list chudých adresovaný Kristovi, žalující na tvrdost bohatých – v těchto dopisech zobrazil soudobé společenské rozpory, projevil sympatii k chudým, v dalších dvou listech Kristus utěšuje chudé, kárá bohaté, v závěru Kristus napomíná chudé i bohaté, aby žili podle božího zákona

1623 objevil kapucín Bonaventura Komenského knihovnu na fulnecké radnici – spálil ji ještě předtím se Komenský uchýlil na panství Karla st. ze Žerotína – zde vznikla některá jeho díla:

Labyrint světa a ráj srdce
Hlubina bezpečnosti
mapa Moravy

Labyrint světa a ráj srdce

• poutník se vydává na cestu světem /městem/, aby si vybral nějaké povolání. Na cestě jej doprovází Všudybud, který mu radí, aby byl se vším spokojen, nic nekritizoval, že se tak vyhne nesnázím, a Mámil, který mu chce nasadit růžové brýle mámení. Poutník si však /z věže/ prohlíží město – ulice rozdělené podle stavů, všude vidí spěch, honbu za pohodlným životem. Dívá se na svět zpod Mámilových brýlí a vše vidí. Uniká z labyrintu světa do ráje srdce.

Císařský patent z května 1624 striktně vypovídal všechny nekatolické duchovní ze země. Komenský odjíždí do polského Lešna, v Lešně vyučoval na gymnáziu, byl nespokojen se stavem školy a hned se pustil do psaní učebních příruček – v této době vznikalo:

Informatorium školy mateřské

• neobyčejně moderně pojatý koncept výchovy nejmenších dětí. Už tehdy věděl o tom, co se snaží psychologové dostat do všeobecného povědomí dnes - rané dětství není pouhou epizodou, předehrou k dospělosti, ale zcela samostatnou , dokonce směrodatnou kapitolou života. První zážitky a zkušenosti človíčka se navždy promítají do jeho duše, předurčují jeho citové bohatství nebo naopak chudobu.

Během prvních tří let pobytu v Lešně napsal rovněž učebnici latiny:

Brána jazyků otevřená

přinesla mu ještě větší slávu. Věděl, že biflování gramatických zaklínadel a citátů z Cicerona či Vergilia vnáší do škol nudu i hrůzu – zkusil tedy nový princip – vybral 8000 slov – nejdůležitějších, spřáhl je do tisícovky hutných vět, rozčleněných do stovky témat. Okruhy stručně popisovaly živou i neživou přírodu a svět člověka. Knihu doplnil mnoha obrázky. Vzbudila senzaci.Časem z ní pořídil výtah se 150 názornými ilustracemi Orbis pictus /Svět v obrazech/.

Obě knížky byly postupně přeloženy do více než 20 jazyků, včetně arabských. Vrcholem bylo, že Komenského učebnice převzali do svých škol i jezuité. Knihy se používaly ještě v 19.století.

Po celou dobu však Komenský pracoval na díle:

Didaktika velká

• snil o školské reformě, na jejímž konci se dostává důkladného vzdělání všem lidem bez rozdílu /výuka chudých i dívek/ a to kultivovanými metodami a zanícenými lidmi. V Didaktice se objevily některé dodnes známé pedagogické kategorie – škola jako dílna lidskosti, škola hrou, názornost vyučování, priorita mateřštiny, syntéza rozumové, citové a náboženské výchovy …

Komenský se ovšem chtěl pokusit ještě o něco odvážnějšího – projekt pansofie – vševědy – chtěl ze všech moudrých knih vypreparovat užitečné, pro život potřebné poznatky – vytvořit naučnou encyklopedii – stejní idealisté existovali i jinde – ve Francii. Švédsku, Anglii, s některými si dopisoval

V září 1641 přijal pozvání do Anglie – měl stanout v čele šestičlenného vědeckého týmu – encyklopedie byla na dosah ruky, v Anglii však vypukla občanská válka a plány byly zmařeny.

Na nějakou dobu se vrací do Lešna, pak pobývá v Maďarsku a znovu v Lešně - roku 1656 bylo Lešno vypáleno – přišel o veškerý majetek, kromě jiného i o rukopis obrovitého českého slovníku Poklad jazyka českého, do něhož vložil 30 roků práce

Vydal se ke svým přátelům do Franfurtu, Štětína a nakonec se usadil v Amsterodamu, zde prožil 14 let - zemřel roku 1670