Karel Havlíček Borovský

Křest svatého Vladimíra

Inspirovala ho pasáž z Nestorova letopisu, v němž byly sepsány nejstarší letopisné zprávy ruské, a která vypravovala o tom, jak se Vladimír po přijetí křesťanství vypořádal s pohanskými modlami, zvláště s Perunem, který po symbolickém mučení a bití byl vhozen do Dněpru a utopen /byla to dřevěná socha/

Car Vladimír poslal posla k Perunovi se vzkazem, aby na carům svátek spustil hromobití místo kanonády – škoda prý prachu a hromobití vydá víc. Perun však nechce poslechnout – car prý málo platí – car dal Peruna uvěznit. Perun má být souzen vojenským soudem – podle rozsudku má být oběšen, ale protože jde o Boha, je mu trest změněn – má být vlečen spřežením koní a utopen. Car však brzy poznal, že udělal chybu. Lidé se přestali bát, hřešili, neplatili daně – kněžím se vedlo hůř a hůř. Proto se sešli u cara a žádali nového pánaboha. Všechna církve se zúčastnily konkurzu, samy sebe vychvalují. Jezuité se vypraví na Rus se zvláštním maršem, jímž skladba končí.

První knižní vydání „Křtu“ mohlo vyjít až v roce 1876, za ním následovala další. Přední čeští malíři a ilustrátoři / i J. Lada/ považovali za čest, když jej mohli doprovodit svými kresbami. Za Rakouska se směl „Křest“ vydávat, nesměl být veřejně přednášen, nesměl být zařazen do školní četby.