Karel Hynek Mácha /1810-1836/
- narodil se v rodině mlynářského pomocníka ve skromných poměrech
- studoval filozofii, práva
- velmi rád četl starou českou literaturu i díla současných světových romantiků Byrona, Scotta, Goetha
- navštěvoval přednášky J. Jungmanna o českém jazyce a literatuře
- navštěvoval divadlo, především česká představení, hrál jako ochotník v českých hrách ve Stavovském divadle, v divadle se seznámil s dívkou Eleonorou Šomkovou /Lori/, která mu zkomplikovala život – byla mu vzdálená, byl velmi žárlivý, zakazoval jí, aby se stýkala s muži, a dokonce i aby hrála v divadle
- rád cestoval, sám nebo s přáteli , prochodil pražské okolí, podnikl několik cest do severních a severovýchodních Čech, Krkonoš, navštívil Itálii/1834/, navštěvoval zříceniny, často je kreslil
- pracoval jako advokátní praktikant v Litoměřicích
- počátkem listopadu 1836 onemocněl a náhle zemřel
- byl pohřben v Litoměřicích právě v den, kdy měl mít v Praze svatbu
- 1939 byly jeho ostatky převezeny a slavnostně uloženy na pražském Vyšehradě
Tvorba:
básnická
- své básně píše zprvu německy /1829/ - neotištěny, avšak brzy přechází k poezii české 1831 – otištěna první báseň Svatý Ivan – navazuje na domácí tradice, ohlasovou poezii zajímají ho otázky vzniku světa a vesmíru, smyslu lidského života, má svou představu o společnosti, vztazích mezi lidmi
Máj /1836/
- nejvýznamnější Máchovo dílo
- lyricko-epická báseň – čtyři zpěvy, dvě intermezza
- děj básně je skromný – autor chtěl oslavit krásu májové přírody – večer v první májový den sedí Jarmila na břehu jezera a očekává svého milence Viléma – místo něj připlouvá jeho přítel a přináší jí zprávu, že Vilém bude popraven pro zavraždění svého otce, kterého však neznal. Vilém byl v mládí vyhnán z otcova domu, dal se mezi loupežníky a jako „strašný lesů pán“ zabil svého otce- svůdce své milenky. Za to má být druhý den popraven. Vilémův přítel odjel, Jarmila se vrhla do jezera.Vilém je ve vězení a uvědomuje si, že prožívá poslední noc svého života. Rozjímá o záhadách života, přemýšlí o věčnosti, o smrti, o posmrtném životě. Druhý den se radostně probouzí celá příroda, z města však vychází průvod odsouzencem, který je zanedlouho popraven / tělo lámáno, hlava je vztyčena na kůl /. Po letech cestuje básník tímto krásným krajem a jeho kůň se zastaví na místě, kde byl Vilém popraven. Na kůlu je ještě jeho lebka a hledí do kraje – básník se ptá na Vilémův osud, lituje jeho ztraceného života, zasteskne si nad vlastním mládím, připadá mu, že jeho osud je podobný osudu hrdiny.
- Máj byl soudobou kritikou přijat velmi nepříznivě – starší generaci se zdálo, že Mácha narušuje ideál krásna.
prozaická
- s oblibou zpracovával historickou látku
Pomýšlel na románovou skladbu:
Kat
- měla mít čtyři díly nazvané podle hradů, kde se měl děj odehrávat – uskutečnil pouze první část: Křivoklad – pojednává o Václavu IV., jehož nejlepším přítelem byl kat – král byl mezi lidem neoblíben,protože za sebemenší přestupek trestal popravením. Pražští páni svrhli krále Václava IV. a rozhodli se, že ho odvezou na Křivoklát, kde bude uvězněn. Král se snaží utéct, ale nepovede se mu to. Nakonec se dostává k cíli své cesty i se svým přítelem katem. Po určité době se jim za pomoci ženy Milady /s níž má kat dítě/ podaří uprchnout a král se znovu ujímá vlády.
román: Cikáni/1835/
- je jediným dokončeným Máchovým románem – děj se odehrává v romantickém prostředí pod hradem Kokořínem a v Itálii. Mácha je mistrem v líčení krás přírody. Základem vypravování jsou osudy hraběcího levobočka, který se dostal mezi cikány a byl jako cikán vychováván – román líčí život společenských vyděděnců
povídka: Márinka/1834/
- je vybudována na kontrastu hlavní hrdinky – krásná umírající dívka, bydlí v Praze v chudinské čtvrti Na Františku, má nevlastní matku – špinavá, hrubá žena. Márinka má souchotě – ví, že zemře- hraje na piáno, zpívá, má ráda Máchovu tvorbu.
básnické prózy
Pouť krkonošská
Večer na Bezdězu
Vtípek
Student vypráví při literatuře: „ Za pomoci princezny, s kterou měl poměr, se mu podařilo uprchnout.“ Ze třídy se ozve: „Jaký poměr?“ Kdosi odpoví: „Slučovací.“
Věděli jste?
image – převažuje anglický způsob psaní, používá se v rodě ženském /nová image/, mužském /nový image, ojediněle i středním /nové image politické strany/, lze skloňovat /image, imagi,imagem,imagí/, častěji však zůstává nesklonné