Karel Poláček /1892 - 1944/
- prozaik, /kritik a humorista/, novinář /Lidové noviny/
- pocházel z rodiny židovského obchodníka z Rychnova nad Kněžnou, /zájem o maloměsto, a život českých Židů/, jeho život skončil v koncentračním táboře, pravděpodobně v Osvětimi
prvotina:
Povídky pana Kočkodana /1922/
- podává karikatury lidských figurek z řad byrokracie
Mariáš a jiné živnosti /1924/
- objektem jeho humoru se stali maloměšťáci a jejich záliby
román:
Dům na předměstí /1928/
- zfilmováno
- zpodobňuje nesnášenlivost
- hlavní postavou majitel domu, tupý nadstrážník Faktor
román:
Muži v ofsajdu /1931/
- zfilmováno, hlavní role Hugo Haas /Načeradec/
- hlavní postavy: pan Načeradec /majitel obchodu s konfekcí, pánové Emanuel Habásko ml. a st. / Pan Načeradec se seznámil s panem E. Habáskem ml. při fotbalovém utkání - pan Načeradec stranil Slávii , pan Habásko Viktorii Žižkov - vznikla mezi nimi roztržka, zasáhl strážník, oba dostali pokutu, ale pan Habásko byl bez peněz. Pan Načeradec byl velkorysý a zaplatil pokutu i za něj. Stali se přáteli , pan Načeradec Emana zaměstnal - stal se téměř jedním z rodiny Načeradců. Při jedné z obchodních záležitostí se seznámil E. Habásko s dívkou Emilkou Šefelínovou z Vršovic. Stále častěji se scházeli, uvažovali o svatbě. Eman však musí nejprve naučit Emilku znalostem z fotbalového života. Emilčini rodiče nechtějí, aby si jejich dcera vzala chlapce ze Žižkova. Nakonec / po oznámení, že se musí vzít/ svatbu povolí.
- Příběh končí slovy: A na Žižkově, v jednom novém domě, zalechtal sluneční paprsek jednoho rozcuchaného mladého muže pod nosem. Probudil se, rozhlédl se kolem a seznal, že je ženat. Z peřin se na něho dívalo černé mikádo. Vzal je do náručí a tázal se: „Hejma,Silný, Moudrý, Košťálek, Baroun... co je to?“ „To je forward Sparty,“ odpovídá černé mikádo. „Joska, Puč, Svoboda, Šoltys, Junek ... co je to?“ „To je forward Slavie.“ Mladý muž zdvihl hlas: „A řekni mi, co je tohle: Fajt - Hromádka - Meduna - Novák - Podrazil?“ „To je útok naší Viktorie Žižkov,“ zní odpověď. Mladý muž ji políbil a děl pyšně: „Mám chytrou ženu!“
román: Hlavní přelíčení/1932/
- příběh podvodníka a nakonec i loupežného vraha Maršíka, jehož absence morálky přivede až na šibenici /až tragický tón/
román: Michelup a motocykl /1935/
- titulní hrdina má komický charakter, je posedlý touhou po levných nákupech, na nichž prodělá
Životním dílem K. Poláčka je tetralogie:
Okresní město
Hrdinové táhnou do boje
Podzemní město
Vyprodáno
V této tetralogii autor zobrazil své rodné maloměsto před a během 1. světové války, především však rodiče a bratry mladého hrdiny Jaroslava Štědrého. Žebráci, obchodníci, vojáci, důstojníci, městská honorace - všichni jsou tragikomičtí ve svém životě i myšlení, plném frází.Někdy je toto dílo označováno jako pentalogie /5. díl je nezvěstný/.
Za okupace nesměl Poláček jako Žid publikovat, jeho humorný románek o venkovských lázních a letních hostech Hostinec U kamenného stolu /1941/ vyšel pod jménem malíře Vlastimila Rady.
Bylo nás pět /1946/
- úsměvná próza, která vznikla za protektorátu, byla vydána posmrtně. Zobrazuje život maloměsta viděný očima dětí - pětičlenné klukovské party: vypravěč Petr Bajza /autor/, Bejval Antonín, Jirsák Čeněk, Éda Kemlink, Zilvar z chudobince, pes Pajda. Zobrazuje rovněž svět dospělých- rodinu obchodníka, lékárníka.
- Zajímavý jazyk- spojení zcela spisovných, až knižních výrazů /pravil, jelikož, odvětil/ se slovy expresívními /kulit vočadla/, nářečními /nýčko, prauda/ a z obecné češtiny /abysem, dolejzá/.
Vtípek
Student vypráví při literatuře: „ Za pomoci princezny, s kterou měl poměr, se mu podařilo uprchnout.“ Ze třídy se ozve: „Jaký poměr?“ Kdosi odpoví: „Slučovací.“
Věděli jste?
image – převažuje anglický způsob psaní, používá se v rodě ženském /nová image/, mužském /nový image, ojediněle i středním /nové image politické strany/, lze skloňovat /image, imagi,imagem,imagí/, častěji však zůstává nesklonné