Slovní zásoba, slovníky

Základní jednotkou slovní zásoby je slovo – skupina hlásek (výjimečně hláska jediná), jež tvoří v jazyce ustálený celek a má svůj význam.

Slovní zásoba obsahuje:

• jednoslovná pojmenování (práce, škola, skleněný)
• víceslovná pojmenování (sousloví) – brzdová kapalina, paměť počítače, příslovečné určení času
• frazeologická spojení – ustálená spojení slov mající jako celek jiný význam, než jaký vyplývá z významu jednotlivých slov (žít na vysoké noze, dát někomu košem) k frazeologickým spojením se někdy počítají i přísloví (Ranní ptáče dál doskáče) nebo pořekadla (Na Nový rok – o slepičí krok)

Slovní zásoba se dělí na:

• aktivní slovní zásobu – počet slov, která používáme v mluvených i psaných projevech – odhaduje se na 3 000 –10 000 slov (podle stupně vzdělání a jazykových schopností)
• pasivní slovní zásobu – slova, kterým při četbě nebo poslechu rozumíme (9 000- 36 000 slov)

Aktivní i pasivní slovní zásobu si po celý život rozšiřujeme.

Slovní zásoba je shrnuta ve slovnících.

Slovníky

Nejužívanějšími jsou slovníky překladové – Česko-německý slovník, některé jsou i vícejazyčné.

Slovníky výkladové – vysvětlují význam slov – dělí se na:

• jazykové – obsahují informace o významu a užívání slov
• naučné (encyklopedické) – přinášejí kromě výkladu významu širší poučení (Ottův slovník naučný, Příruční slovník naučný, Encyklopedie Diderot, Technický slovník naučný)

Nejrozsáhlejším českým výkladovým slovníkem je devítisvazkový Příruční slovník jazyka českého, zachycující ve 250 000 heslech novočeskou slovní zásobu. Čtyřsvazkový (ve druhém vydání osmisvazkový Slovník spisovného jazyka českého má 192 000 hesel. Pro školu a veřejnost je určen jednosvazkový Slovník spisovné češtiny.

Obraz slovní zásoby uplynulých vývojových období podávají slovníky historické (Staročeský slovník – obsahuje slovní zásobu užívanou do 15.století).

Nářeční (dialektologické) slovníky – Dialektologický slovník moravský
Slovník cizích slov
Etymologický slovník 

Slohové rozvrstvení slovní zásoby

V mluvených i psaných projevech se snažíme volit takové jazykové prostředky, které jsou v souladu s obsahovým zaměřením projevu, s prostředím, v němž projev vzniká i dalšími slohotvornými činiteli. V psaných i mluvených projevech určených veřejnosti, majících oficiální charakter, užíváme slov a slovních spojení spisovných.

Spisovná slovní zásoba se dělí na:

1. slova slohově nezabarvená (neutrální), např. stůl, slabý,my…
2. slova slohově zabarvená

• hovorová – užívají se v neoficiálních projevech mluvených i psaných, např. ve vyprávěních nebo soukromých dopisech (lapálie, nakouknout, pololetky, průmyslovák)
• knižní – užívají se hlavně ve slavnostních projevech mluvených a v oficiálních projevech psaných, v odborné literatuře, v úředních a obchodních dopisech (šat, chrabrý, nýbrž, dle, nechť…)
• básnická (poetismy) – užívají se především v poezii, většinou jsou to obměny slovních podob – čarný místo čarovný, tes místo útes, nebo neobvyklé složeniny (modrojas, jiskrooký), luna rov, kráčivec místo chodec…
• odborná – slova a sousloví pojmenovávající pojmy z různých vědních a technických oborů (množina, květenství, skloňovat…)

Nespisovná slovní zásoba:

1. slova z obecné češtiny – v soukromých mluvených projevech, na rozdíl od nářečních slov jsou tato slova srozumitelná ve všech oblastech (fajfka, flaška, švindlovat…)
2. nářeční slova (dialektismy) se užívají jen v některém místě (chodské hyjta - návštěva, lašské krmáš – posvícení)
3. profesionální a slangová slova – využívají jich příslušníci některého povolání nebo členové zájmových skupin (řemeslníci, sportovci, studenti)
4. argotická slova se vyskytují ve slovníku tuláků, zlodějů, kteří se snaží zvláštními slovy utajit obsah sdělení (stříkačka – revolver, zatloukat – zapírat, kliment – paklíč)

Slohovou stránku jazykového projevu může ovlivnit i užití slov spjatých s nějakou dobou. Z tohoto hlediska rozlišujeme:

• historismy – pojmenovávají zaniklou skutečnost (gladiátor, brnění, palcát)
• zastaralá slova (archaismy) – přestala se používat v současném jazyce, najdeme je jen ve starší literatuře (silozpyt – fyzika, lučba – chemie)
• neologismy – nově utvořená slova, kterých se začalo užívat teprve v nedávné době (vznášedlo, posilovna)

Některá spisovná i nespisovná slova nejen pojmenovávají , ale také vyjadřují kladný  nebo záporný citový vztah autora projevu k označované skutečnosti. To jsou slova citově zabarvená. Dělí se na :

• lichotná (mazlivá) – tatíček, děvenka, hajat
• hanlivá (vydřiduch, tlachat, chlastat , vulgární slova nepoužíváme!)