Světová poválečná próza
Veškerá poválečná próza vychází z otřesného zážitku 2. světové války. Tímto tématem jsou poznamenáni nejen její pamětníci, ale i autoři mladších generací. Obraz války je velmi rozmanitý.
Autoři
- protestují proti její krutosti
- oslavují hrdinství lidí
- satiricky líčí válečnou absurditu
Zkušenost 2. světové války přivedla mnoho spisovatelů k angažovanému psaní.
Mnozí intelektuálové byli nespokojeni s nedostatky západní demokracie a hleděli s nadějí k Východu jako určité možnosti nového společenského vývoje, a tak se v poválečné vlně neorealismu a existencialismu objevuje mnoho levicového nadšení.
Pak ale nastal rok 1956 /krize v Maďarsku/, 1968 /krize v Československu/, válka v Afganistánu, /z těchto akcí byla patrná nedobrá cesta ve vývoji těchto států/.
2. světová válka v próze
Deník Anny Frankové
- autentické zápisky židovské dívenky, která se skrývá v Amsterodamu se svými rodiči, sestrou a dalšími známými v improvizovaném úkrytu, a za pomoci přátel se pokouší přečkat strašlivé období, deník končí v roce 1944, kdy byla rodina odhalena a odvlečena do koncentračního tábora, konce války se Anna nedožije
William Styron /nar.1925/
- americký prozaik
Sophiina volba
- román, v němž se autor zaměřuje především na psychiku lidí, kteří přežili válku. Vypravěč Stingo /vlastně autor sám/ se seznamuje s mileneckým párem - schizofrenickým Židem Nathanem a Polkou Sophií, která přežila Osvětim /z ní si odnesla hrůzný zážitek, kdy byla postaveny před rozhodnutí, které z jejích dětí má jít do plynu a které bude žít dál/ Stingo se stává jejich přítelem a sleduje jejich neschopnost a nevůli začít znovu, zapomenout na minulost, jejich zoufalý zápas se životem, který ukončí společnou sebevraždou.
Joseph Heller /nar.1923/
- americký spisovatel, letec
Hlava XXII
- jeho nejúspěšnější román - snaží se co nejpřesněji popsat zážitky a pocity z války
Itálie
Neorealismus /nový realismus/
- směr v italském umění 40. a 50. let 20. století, zejména ve filmu a próze
- autoři usilovali o důkladně prokreslené zobrazení skutečnosti tehdejšího italského života i některých období minulosti - zejména dvacetileté nadvlády fašismu a odporu proti němu
- snažili se proniknout i do psychiky svých hrdinů /především prostých venkovanů/
- forma jejich příběhů byla jasná, nekomplikovaná, jazyk byl blízký lidové řeči
- příkladem je román italské komunistické spisovatelky Renaty Viganové Anežka jde na smrt, jehož hrdinka, prostá venkovanka, která spolupracuje s partyzány, je nakonec surově ubita německým vojákem.
Vliv neorealismu je patrný i v mnoha dílech italského autora Alberta Moravii.
Alberto Moravia/1907-1990/
- italský prozaik a dramatik, vlastním jménem Pinckerle /pinkerle/
- už svým prvním románem Lhostejní /l929/ vyznačil okruh svých zájmů
- zabývá se ve svých dílech: mravními problémy městského člověka, krizemi dospívání, milostnými okamžiky - ve kterých se člověk projevuje plně a nezkresleně
- z neuskutečnitelnosti „normálního“ lidského života obviňuje Moravia společnost založenou na vlastnictví, která člověka zbavuje lidskosti a činí z něj pouhou věc
K jeho nejlepším pracím patří:
Římanka/1947/
- hlavní hrdinkou je dívka z lidu, která se z bídy a pod nesprávným vlivem stává prostitutkou a po trapných zkušenostech pozná velikost i bídu skutečné lásky
Horalka /1957
- román líčí osudy žen Cesiry a její dcery Rossety, za války měly krámek, ale před válkou utíkají na venkov, potkávají dobré lidi, kteří jim pomáhají, ale také zažívají hrůza spojené s válkou /drancování, znásilnění/ - uk. Antologie str.80 román byl dvakrát zfilmován, mezi oběma filmy bylo třicet let, v obou filmech hrála Sophia Lorenová - nejprve dceru, pak matku.
Nuda /1960/
- hlavním hrdinou je čtyřicetiletý malíř Dino, ocitá se v tvůrčí krizi a zakouší pocit nudy. Zamiluje se do modelky, milenky nedávno zesnulého malíře Balestrieriho. Zprvu je zájem podmiňován zvědavostí; Dino se snaží vypátrat záhadu erotické posedlosti stárnoucího muže /Balestrieriho/, která vyvrcholila smrtí.Kromě milování, jemuž se oddává s naprostým zaujetím, je Cecíliin projev velice prostomyslný a zdá se, že i ona bude pohlcena nudou. Pak ale získává důkaz o existenci jiného muže v Cecíliině životě, to v něm vyvolá mučivou žárlivost a neovladatelnou touhu. Snaží se přivlastnit si Cecílii sňatkem a penězi, což se mu však nedaří, není schopen ji opustit, ani dokončit svou sebevraždu. Román končí jeho pobytem v nemocnici, kde vzpomíná na Cecílii, která právě tráví jím financovanou dovolenou se svým milencem.
Římské povídky /1954/
- povídka Miminko
Další představitelé pozdější poválečné italské prózy byli:
Cesare Pavese /1908 - 1950/ /čézaré pavése/
- zbožňoval období dětství, kdy v člověku všechno vzniká
- častým motivem v jeho dílech je sebevražda
Ďábel na kopcích
- básnický román
Přijde smrt a bude mít tvé oči
- básnická sbírka
Umberto Eco /nar. 1932/
- italský vědec, překvapil svět roku l980 románem
Jméno růže
- bestseller - film - v knize vzpomíná benediktin Adso z Melku na události roku 1327, jichž byl jako mladý mnich svědkem - série záhadných úmrtí, milostný zážitek /svobodu lidského ducha nelze okleštit/.
Francie
Existencialismus
- filosofický a literární směr odvozený od slova existence /bytí/ - jsoucno
- vznikl po 1. světové válce v Německu a ve Francii, v literatuře se prosazoval od konce 30. let jako obraz krize měšťácké společnosti
- vycházel z podstaty člověka izolovaného od společnosti , člověka, který se soustředí sám na sebe - na svoje vnitřní „já“ plné úzkosti, pocitu nesmyslnosti existence a vědomí toho, že smrt je nevyhnutelná
- takovýto jedinec se izoluje od společnosti, ocitá se osamocen, snaží se překonat tento pocit zoufalství a najít smysl života
Jean Paul Sartre /1905 - 1980/ /žán pól sártr/
- francouzský prozaik, dramatik, filozof existencialismu
Už ve své prvním románě Hnus /1938/ položil základní otázky, k nimž se vrací v celém svém díle:
- Jaký je smysl lidské existence?
- Co si má člověk počít se životem, který mu ve lživé měšťácké společnosti připadá absurdní?
- dvě hlavní postavy Hnusu představují i dva póly Sartrovy osobnosti:
- znechucení životem spojené s úzkostí ze světa
- touhu vyrvat člověka z tohoto tragického postavení, dát mu smysl života činem a bojem za spravedlivější svět
Sbírka novel Zeď /1939/
- zkoumá jednání lidí v určitých mezních situacích
- hrdina titulní povídky španělský republikán Ibieta chce po svém zatčení přivést fašisty na špatnou stopu a označí hřbitov za místo úkrytu svého přítele, absurdní souhrou náhod je, že je tam jeho přítel opravdu nalezen a zastřelen
Rozsáhlý, nedokončený román Cesty svobody /1945, 1963/
- zachycuje Evropu 1938-1945
Autor řady divadelních her
Mouchy /1943/
- rozvíjí motiv Elektry - klade otázku svobody člověka a jeho odpovědnosti za druhé
Špinavé ruce /1948/
Holá pravda /1955/
filozofické úvahy: Bytí a nicota
vzpomínkové eseje: Slova
- kniha, ve které vypráví o svém životě
Albert Camus /1913 - 1960/ / albér kamü/
- francouzský prozaik, dramatik, publicista, filozof, představitel existencialismu
- nositel Nobelovy ceny /1957/
- narodil se v Alžírsku, v chudé rodině
- jeho otec padl v 1. světové válce, žil s téměř hluchou, nemluvnou matkou a nemocným strýcem
- vystudoval filozofii, po studiích vystřídal různá zaměstnání /novinář/
- intenzivně se věnoval divadlu - jako režisér, autor i herec
- v roce 1940 přesídlil do Francie a v letech okupace se aktivně podílel na hnutí odporu - byl přesvědčen, že dějiny jsou jen řadou vražd, bezpráví, násilí
- od roku 1947 se věnoval pouze literatuře
- zahynul při autohavárii nedaleko Paříže
- v celém svém díle hledá odpověď na otázku: Jak se má chovat člověk, který nevěří v Boha ani v sílu rozumu?
- jediné řešení nachází ve vzdorování osudu, ať je jaký chce, je nutné snést i smrt
román Mor /1947/
- vychází po válce, nečekaný úspěch
větší novely:
Cizinec /1942/
- děj knihy se odehrává v Alžírsku, kde vypravěč Mersaut zastřelí na pláži pěti ranami z revolveru Araba, aniž by k tomu měl zvláštní důvod - následuje zatčení a odsouzení na smrt. Ve vězení přemýšlí o smyslu života. Celá kniha je o osamocení člověka, o absurdním světě, v němž se cítí cizincem.
Pád /1956/
filozofický spis: Mýtus o Sisyfovi /1942/
- je zde nastíněn zajímavý pohled na Sisyfa - všichni vnímáme tuto postavu jako symbol nesmyslné práce - tragika postavy spočívá v její bezmocnosti - toto poznání Sisyfa zároveň osvobozuje - Sisyfos je vlastně šťastný člověk - pokaždé najde sílu k novému pokusu, a to s vědomím, že příště může vyhrát a že žádné zoufalství není nad jeho síly.
soubor povídek: Exil a království /1957/
- v době, kdy napsal knihu bylo autorovi 44 let - stává se nejmladším laureátem Nobelovy ceny za literaturu, hlavními postavami jsou lidé /osamělí vyhnanci/, kteří marně hledají cestu do nedostupného království bratrských lidských vztahů
- např. Cizoložnice: příběh ženy, která cestuje se svým mužem na obchodní cestu, žijí spolu 20 let, ona přemýšlí o jejich životě, cítí se opuštěná
Nový román
V 50. letech se ve Francii objevuje nový typ románu tzv. „nový román“ - někdy se používá pojmu „antiromán“. Autoři zaujímají odmítavý postoj k tradičnímu románu 19. století - zejména románu balzakovského typu.
Charakteristické rysy:
- skutečnost je redukována na popis věcí a jevů
- v knize není konkrétní vypravěč
- stejná situace je znázorňována z nejrůznějších úhlů prostřednictvím zúčastněných postav - každý jev je popsán různými způsoby - není možné odhadnout, který je pravdivý
- postavy jsou nezřetelné - většinou pojmenované zájmeny ON, ONA
- často detektivní témata - motivy bloumání, tápání, pátrání
- experimentování s jazykem
- autoři se hlásí k odkazu Dostojevského, Kafky, Faulknera
Alain Robbe- Grillet /nar. 1922/ / alén rob grijé/
- francouzský spisovatel
- autor svérázného manifestu Za nový román
- jeho nejslavnějšími díly jsou „nové romány“
Gumy /1953/
- v prologu knihy je navozena situace, představen vrah,i okolnost zločinu. Jedná se o nepodařenou vraždu profesora Duponta, který se z obavy před dalším možným útokem nechá prohlásit za zavražděného a uchyluje se do ústraní. Jádrem románu jsou různé interpretace údajné profesorovy smrti - vše vyšetřuje detektiv Wallase, který se nakonec sám /v domnění, že míří na vraha/ stává skutečným Dupontovým vrahem. Dupont tedy umírá, aniž kdokoli pochopil, co vlasně způsobilo jeho náhodnou smrt.
Žárlivost /1957/
Nový román musíme chápat jako jeden z možných přístupů k realitě.
Literární kritik Emil Lukeš vidí prvky nového románu i u Michala Viewega /Účastníci zájezdu/ „místy je použito novorománové popisnosti - jako by měla být po způsobu francouzských autorů zanechána jakási detailní zpráva o autokarovém zájezdu k moři začátkem 90. let“ (Tvar 16/1996 str. 20)
Prózy velmi blízké „novému románu“ psal rovněž
Samuel Beckett /1906 - 1989/ /samyel beket/
- irský dramatik, prozaik, literární teoretik
- většinou považován za francouzského autora - od roku 1937 žil v Paříži
- základním tématem jeho děl je hrůza z nepoznaného světa, pocity tragičnosti, odcizení
- psal próza blízké „novému románu“- např. Novely a texty pro nic
- je rovněž představitelem tzv. „absurdního dramatu“- absurdita je životním pocitem bezmocného člověka- lidský život postrádá smysl, neexistuje schopnost komunikace
charakteristické rysy absurdního dramatu:
- člověk je ukázán v situaci úzkosti
- nepřítomnost souvislého děje
- nemá smysl hledat v rozhovorech logiku
- jazyk ztrácí sdělovací funkci
- monotónnost, banalita, bezútěšnost
- opakování akcí, gest, slov - připomíná kruh, v němž nic nekončí
divadelní hra:
Čekání na Godota
- na opuštěném místě se setkávají dva tuláci, Estragon a Vladimír. Mezi nimi se odvíjí chaotický dialog, z něhož vyplývá, že oba čekají na jakéhosi Godota, který by snad mohl změnit jejich další životní osudy, hra pokračuje a na konci každého jednání se objevuje chlapec, oznamující, že pan Godot dnes nepřijde, ale že se určitě objeví zítra.
Představitelem absurdního dramatu je rovněž Václav Havel.
USA
Beatníci /beat ganeration/ /bít dženerejšn/
„ Posláním poezie nemůže být jen upřímné vyjádření vlastních pocitů. Jsem přesvědčen, že smyslem poezie - právě tak jako každé jiné lidské činnosti - by mělo být zmenšení lidského utrpení a bolesti, které je ve světě tak mnoho“ /Allen Ginsberg/
- slovníky říkají: beatníci jsou generační hnutí v USA v 50. letech, které se vzbouřilo proti konzumnímu ideálu americké poválečné společnosti, většinou je připojena zmínka o alkoholu, sexu a drogách
- slovo „beat“ - nelze do češtiny přeložit jednoznačně - znamená „zbitý“, „unavený životem“, ale i „blažený“
- jisté je, že beatníci odmítali bohatství, rodinu, národní hrdost, dobré mravy - mluví se o tvz. bezprogramovém anarchismu
- hledali vnitřní svobodu - proto byli někdy výstřední /šokující móda nebo naopak zavržení jakékoli péče o zevnějšek/
- chtěli docílit jakési extáze - prostředkem k tomu jim nebyla jen džezová hudba, tuláctví či rychlá jízda autem, ale rozkoš byla i uměle vyvolávána narkotiky a alkoholem
- měli sklon vyznávat praktiky Dálného východu - studium zenbudhismu představovalo další odmítavé gesto vůči tradicím západní civilizace
Hlavní představitelé:
Allen Ginsberg /1926 - 1997/ / elen ginsberg/
- rozporuplně přijímaný americký básník, o němž se můžeme dočíst, že je geniálním poetou, ale také nestydatým homosexuálem a rozvracečem společnosti
- jeho rodiče byli potomci ruských emigrantů a oba jej ovlivnili na celý život
- otec miloval poezii a verše dokonce knižně vydal
- matka od mládí trpěla schizofrenií, občas brávala svého syna s sebou na akce levicově zaměřené mládeže
- zlom v Ginsbergově životě nastal v roce 1943, kdy začal studovat na Kolumbijské univerzitě anglickou literaturu - seznámil se s Jackem Kerouackem a Williamem S. Buroughsem - z celoročních debat vzniklo jádro toho, co později Kerouac nazval beat generation
- celoživotním Ginsbergovým tématem byl boj s cenzurou - jak v literatuře, tak v sexuálním chování
básnická sbírka Kvílení /Howl/
- báseň Kvílení, kterou napsal pod kombinovaným účinkem hned tří drog, nemohla vyjít tiskem, byla proti ní z mravnostních důvodů vznesena obžaloba, soudní proces nakonec vyhrál
- báseň začínající „Viděl jsem nejlepší hlavy své generace zničené šílenstvím...“ se stala jakýmsi mottem nejen generace let padesátých.
- Kvílení se stále tiskne a je druhou nejprodávanější sbírkou americké poezie - ve sbírce je patrný vliv Walta Whitmana - verše plné naturalismu, snů, odvahy obžalovat svět
báseň Kadiš
- patří k nejkrásnějším elegiím v moderní poezii
- je svědectvím krásného citu k matce
- kadiš - je označení pro motlitbu odříkávanou židovskými chlapci nad hrobem rodičů
Ginsberg navštívil roku l965 i socialistické Československo, avšak po osobní intervenci prezidenta Novotného byl vyhoštěn, ještě předtím, než se stihl stát králem majálesu.
Poté přijel ještě několikrát, naposledy v roce l996, kdy vystoupil v pražském divadle Archa.
Trpěl rakovinou jater, zemřel v roce l997.
Jack Kerouac /1922 - 1969/ /džek keruek/
- prozaik, tulák, nejpopulárnější mluvčí beat generatin
- rád se chlubil svými francouzskými předky
- studoval na univerzitě - vynikající student - přesto se dobrovolně přihlásil do amerického válečného námořnictva - byl však propuštěn jakožto schizofrenní osobnost
- na konci 40. let se vydal napříč celou Amerikou, střídal zaměstnání /česač bavlny, nádražní nosič, silniční dělník, požární hlídač/ - na této cestě se setkává s člověkem, který mu byl předlohou pro literární postavu Deana Moriartyho v knize Na cestě
Na cestě
- skupinka mladých lidí, kteří jsou znuděni společenským životem, nachází svého Krista v osobě černocha Deana Moriartyho
- vypravěč, začínající romanopisec Sal Paradis, se s ním vydává na pouť Amerikou, toulá se od Atlantiku po Pacifik, povaluje se v zapadlých uličkách, žije životem darebáků
- obě hlavní postavy neusilují o „správný život“, ale o život přinášející jim uspokojení
- dosahují ho sbíráním životních zkušeností, ale také drogami, sexem, jazzem
- „... jediní opravdoví lidé, co znám, jsou blázni, blázni do života, ukecaní blázni, cvoci k spasení, ti, kteří chtějí mít všechno - a hned!, kteří nikdy nezívají a neříkají věci - co - se - sluší, ale hoří, hoří, jako báječná rachejtle...“ / Na cestě /
- nejde o tradiční román, dalo by se hovořit o básnické reportáži ze silnice
- je to bezprostřední záznam dojmů, názorů, myšlenek
- spousta postav - nejpozorněji si autor všímá osamělých a ztracených tuláků
- 1951 - román se stal „biblí“ beatnické generace
- jedná se o skrytou autobiografii - je psána zvláštní metodou - experiment - jak sám autor tvrdí, jedná se o tzv. spontánní prózu - Kerouac si opatřil několik desítek metrů dlouhou roli papíru, dal ji do psacího stroje, aby se nemusel zdržovat vyměňováním papíru ve stroji a spontánně chrlil na papír vše, co ho napadlo
- román byl hotov za tři týdny, protože ale odmítl jakkoli do rukopisu zasahovat a doplnit např. interpunkci, musel na vydání čekat šest let
další knihy:
Podzemníci
Dharmoví tuláci
William Burroughs /nar. 1914/ /viljem barous/
- všechna díla tohoto autora líčí nepokrytě zážitky spojené s užíváním drog
- drogová závislost a homosexualita zpracovaná v literární podobě udělaly z autora nejskandálnějšího spisovatele tohoto období
Díla:
Feťák
Teplouš /napsáno 1952, ale vydáno až 1985/
Nahý oběd /1959/
- nejslavnější román autora - nastiňuje jevy příznačné pro konec 20. st. - agresivitu, brutalitu, cynický psychický nátlak
- zfilmováno 1991
Charles Bukowski /1921 - 1994/
- jeho knihy navazují na linii předcházejících spisovatelů
- jsou vydávány až v 80. letech
- u nás jsou známé: povídky: Všechny řitě světa i ta má
- autobiografický román: Hollywood
- výbory poezie
- velmi otevřená výpověď, cynismus, nevybíravý slovník - proto má jen určitý okruh čtenářů
- v knihách tohoto autora často vystupuje spisovatel Chinaski, což je vlastně sám autor
Z beatnického způsobu života se stala v USA módní vlna - snobismus - cestovní kanceláře organizovaly zájezdy do San Franciska, aby si turisté mohli zblízka prohlédnout beatníky. Byla to vlna, která za sebou nechávala i mnoho neštěstí - mnozí beatníci skončili ve svěracích kazajkách nebo v bahně periférie. Drogová nevázanost vyvrcholila na konci 60. let /to už existovalo hnutí hippies/ lidskými tragédiemi - hippiovské komuny, které měly být útočištěm lásky, se staly pod vlivem LSD dějištěm násilí, sobectví a rozkladu člověka.
Anglie
Rozhněvaní mladí muži
- tak se nazývá generace 50. let v Anglii
- tato skupina směřovala proti zavedenému anglickému pořádku
- jejich díla můžeme považovat za ostrou sociální kritiku
- i přes svůj protest zůstávají v rámci konvencí anglické společnosti- neexistují takové extrémy jako potulný život, drogy, sex, zanedbaný zevnějšek
- hlavní motiv: mladý hrdina, čerstvý absolvent univerzity, který má nechuť nastoupit úspěšnou kariéru v anglické společnosti
- hrdinové se vyjadřují proti kariérismu, pohodlnosti, pokrytectví, falešné morálce
- hlavní hrdinové se však do vyšší společnosti stejně dostávají - často sňatkem s dívkou z vyšších kruhů
- hovorový jazyk, štiplavý humor, otevřenost, upřímnost
Kingsley Amis /nar. 1922/
román: Šťastný Jim
- v Anglii bestseller, humoristický román se satirickým zaměřením se odehrává v prostředí univerzity, která spíše než vědce vychovává „gentlemany“ tragikomické situace odkrývají přetvářku, snobismus, kariérismus lidí na univerzitě Jim Dixonse snaží nabourávat moralizování, ale nakonec skončí v náručí Christiny, dívky z lepší společnosti
Magický realismus
- tohoto termínu se používá především ve vztahu k latinskoamerické próze, v širším slova smyslu i pro spisovatele z Ruska
Charakteristické rysy:
- rozvíjí se v zemích, kde je silná tradice mytologie či ústní lidové slovesnosti - mytologický výklad světa ovlivňuje vyprávění autora /Kolumbie, Argentina, Kuba, Brazílie/
- základním principem je prolínání dvou světů - prvním světem je vlastní vyprávění spisovatele, tím druhým je svět magický, mytologický, fantazijní
- přítomností fantastického, neuvěřitelného a zároveň reálného vznikají napětí, tragika, komično
Nejslavnějším spisovatelem magického realismu je
Gabriel García Marquez /nar. 1928/
- kolumbijský spisovatel
- oslnil čtenáře na celém světě svou novostí, neotřelostí, bezprostředností
- navazuje na tradice kolumbijské literatury, lidovou tradici
Proslavil s především románem
Sto roků samoty
- především díky této knize se stal roku 1982 nositelem Nobelovy ceny za literaturu
- rozsáhlá kronika provinčního městečka Maconda, kde žije rozvětvená rodina Buendíů - její osudy sledujeme od koloniálních časů minulého století do 60. let 20. století. Uzavřený svět rodu má předem dané trvání: skončí, až se narodí dítě s prasečím ocáskem. Zázračné a nereálné skutečnosti jsou v knize podávány jako by byly samozřejmé a naopak, prosté reálné jevy jsou považovány za fantastické.
- Román je zrcadlem neustálého plynutí času - vše se mění, postavy stárnou, umírají, zároveň se některá období opakují, čas se zastavuje, postavy žijí i po smrti , za vším děním je patrná samota člověka.
Další představitelé:
Čingiz Ajtmatov /nar.1928/
- světově proslulý kirgizský spisovatel
- ve svém díle využívá mýtů, legend
Stanice Bouřná /1980/
- román, známý rovněž pod názvem Den delší než století - zobrazuje životní osudy železničáře žijícího na malé staničce uprostřed kazašské stepi - prolíná se minulost – legendy a mýty - s přítomností i budoucností
Popraviště
- román, v němž autor popisuje řadu zajímavých osudů, které se navzájem dotýkají. Román je svědectvím o obyvatelích Kirgizie z doby před několika lety, kdy byla zdejší příroda ničena zásahem člověka.
- Autor líčí např. osud Guljumkan, ženy pastevce, která v novém prostředí hledá naplnění své mnohaleté touhy po rodině. Osud ženy autor porovnává s osudem vlčice Akbary, která chce vychovat své mladé v novém prostředí, protože z předchozího ji člověk vyštval nesmyslnými zásahy do přírodní rovnováhy. Vlčice několikrát přijde o své mladé /zásahem člověka/ - naposledy jsou vlčata ukradena a shodou okolností se dostanou do Guljumkanina domu. Přestože jsou tam jen krátce, vlci nesnesitelně vyjí, protože cítí jejich pach. Guljumkanin muž se rozhodne vlky zabít, ale Guljumkan soucítí s vlčicí jako matka. Nakonec se podaří zabít pouze vlka, vlčice se chce pomstít a jednoho dne odnáší syna Guljumkan. Otec chce zabránit tomuto únosu, ale nešťastnou náhodou syna zastřelí. Autor mimo jiné líčí rovněž osudy lidí, sbírajících ve stepi drogy /trávu/ a bojujících se zákonem.
Michail Bulgakov/1891-1940/
- dramatik a spisovatel
- původním povoláním lékař
Autor světově proslulého románu
Mistr a Markétka
- /1928-1940/, ale vyšel až roku 1967 ve Francii
- kniha má komplikovaný děj - je to vlastně román v románu. Vypravěčská linie je prokládána epizodami z díla o Pilátu Pontském, jehož autorem je oficiálními kruhy zdiskreditovaný profesor historie - Mistr.V Moskvě se jednoho dne objevuje záhadná družina profesora černé magie Wolanda a začínají fantastické, hrůzostrašné události - mnozí z těch, kdo se setkali se záhadnými bytostmi či zažili něco fantastického končí v psychiatrické léčebně. Tam se Mistr setká s básníkem, jemuž líčí smutný příběh odmítnutého románu o lásce k Markétě.
Další významní světoví spisovatelé, kteří patří ke stálicím světové literatury, nemůžeme je přiřadit k žádným vyhraněným směrům
Velká Británie
Gerard William Golding /1914-1993/
- anglický spisovatel
- Nobelova cena /1983/
román Pán much:
- motiv robinzoniády – na opuštěný ostrov se po havárii letadla dostává skupina žáků anglických soukromých škol. Jeden z nich – Ralph – je zvolen náčelníkem, ale brzy se svou snahou naráží na skupinku, která se vytvoří kolem Jacka – postupně narůstá nenávist. Během rituálního obřadu nad ulovením prasnice je zabit jeden z chlapců a posléze další. Při závěrečném honu na Ralpha vypukne požár a prchající Ralph narazí na pláži na námořního důstojníka, jehož loď byla přilákána dýmem z ostrova.
další tvorba:
Pyramida
Volný pád
Graham Green /1904-1991/
- jeho knihy jsou velmi populární – dokázal skloubit dobrodružnou tématiku a špionážní román s morálními otázkami
- mnoho jeho knih se odehrává v prostředí francouzské Indočíny, v Africe… - důsledek častého cestování – novinář
- romány: Tichý Američan, Moc a sláva, Vyhaslý případ, Nitro člověka
Salman Rushdie /nar.1947/
- spisovatel anglo-indického původu, který je v současné době pronásledován islámskými fundamentalisty
- Satanské verše/1988/ - v určitých momentech uráží víru muslimů, a tak byl nad spisovatelem vynesen ortel smrti
Patrik Ryan
Jak jsem vyhrál válku
Německo
Johanes Mario Simmel /simel/ /nar.1924/
- narodil se ve Vídni, dětství prožil v Rakousku a Anglii, po válce byl tlumočníkem vojenské správy v Rakousku, později redaktorem několika novin ve Vídni a Mnichově. Od 50.let žije v Bavorsku. Je jedním z nejúspěšnějších německých žijících autorů – jeho romány jsou přeloženy do 25 jazyků a přesáhly celkového nákladu 65 milionů exemplářů
- dvanáct románů bylo zfilmováno
- v českém jazyce mimo jiné vyšlo:
Láska je jen slovo
- román, jehož hlavním hrdinou je syn německého „podnikatele“, který ošidí Německo o 12,5 milionu marek. Utíká se svou ženou a milenkou do Švýcarska a zanechává v Německu svého syna. Ten je odchodem svých rodičů velmi poznamenán, nezapomene nikdy na křivdu svého otce, Nestuduje, je vyloučen z mnoha internátů, nakonec se dostává na poslední místo- do internátu, kde jsou především děti z „lepších“ rodin. Dostane se tam jen díky tomu, že ředitel má rád problémové žáky. Začíná studovat a zamiluje se do manželky otcova přítele. Plánují si společný život /i její dcera jej má velmi ráda/, ale ona se bojí, že opět sklouzne k životu v bídě /zvykla si v manželství na přepych/. Oba se tajně scházejí, ale jsou sledováni a vydíráni. Nakonec její manžel souhlasí s rozvodem a jejich případným sňatkem. Než však k němu dojde, je protagonista příběhu mrtev.
Jen vítr to ví
- román – Robert Lucas - zaměstnanec jedné pojišťovací společnosti je vyslán do Cannes, aby objasnil explozi luxusní jachty německého bankéře Hellmanna a jeho záhadnou smrt. Seznámí se tu s krásnou malířkou Angelou Delpierrovou a spolu s ní postupně proniká do světa mezinárodních financí. Jeho příběh se odehrává v luxusních rezidencích multimilionářů, na jachtách, v exkluzivních hotelích, nočních barech a hernách v Cannes. Je svědectvím o násilí a korupci, které nemělo být zveřejněno – proto je v závěru popřeno, jakožto výmysl choromyslného člověka.
Nikdo není ostrov
- román zabývající se problémem mentálně postižených dětí – takový osud potkal i nejkouzelnější děvčátko světa – krásnou devítiletou Babs, dceru nejslavnější filmové hollywoodské herečky Sylvie Moranové. Vypravěčem příběhu je playboy Philip Karen, žijící z lásky a peněz Sylvie Moranové. Není však jedinou ženou, která jej ovlivňuje – zamiluje se do lékařky Ruth. Autor přibližuje jednak oslnivé hollywoodské prostředí , ale rovněž prostředí nemocnic a lékařů, velmi často obětujících své soukromí ve prospěch těžce nemocných dětí.
Vtípek
Student vypráví při literatuře: „ Za pomoci princezny, s kterou měl poměr, se mu podařilo uprchnout.“ Ze třídy se ozve: „Jaký poměr?“ Kdosi odpoví: „Slučovací.“
Věděli jste?
image – převažuje anglický způsob psaní, používá se v rodě ženském /nová image/, mužském /nový image, ojediněle i středním /nové image politické strany/, lze skloňovat /image, imagi,imagem,imagí/, častěji však zůstává nesklonné