Vladislav Vančura /1891-1942/
- Narodil se v Háji u Opavy 26.6.1891. Dětství prožil v Davli u Prahy a Praze. Studoval gymnázium v Praze a Benešově. Chtěl se stát malířem, ale nakonec se rozhodl pro studium medicíny /1921-doktorát/. V letech 1919-1920 působil jako medik na Slovensku a v Havlíčkově Brodě. Od roku 1921 provozoval praxi soukromého lékaře na Zbraslavi. Po několika letech zanechal medicíny a věnoval se literatuře. Ve 30. letech působil také ve filmu /např. scénář a režie filmu Před maturitou/. Podnikl několik cest do zahraničí /1926- Paříž, 1927-SSSR /. V době okupace se zúčastnil ilegálního hnutí. Za heydrichiády byl gestapem zatčen a popraven. 1947 byl jmenován národním umělcem in memoriam.
Tvorba
- povídky, romány, divadelní hry, filmové scénáře, výtvarné a divadelní kritiky
charakteristika díla:
- zaujal ho tvůrčí experiment - chtěl překonat popisnost, která převládala, tradiční koncepci postav, nevýrazný jazyk
- vytvořil si osobitý styl tvorby - metaforické vyjádření skutečnosti, archaismy, hyperbolizace /zveličování/, zdůrazňoval úlohu vypravěče, ironie, parodie
povídky:
Amazonský proud /1923/
Dlouhý, Široký a Bystrozraký / 1924/
- prózy neobvyklého typu - střídání grotesky, satiry, parodie, tragiky
román:
Pekař Jan Marhoul /1924/
- pronikavý úspěch, patří k základním dílům české socialistické prózy - příběh pekaře Jana Marhoula, který celý život obětavě pracuje, ale nedočká se odměny za svou práci. Je příliš důvěřivý, poctivý, obdarovává své bližní, sám žije velice skromně. Nakonec umírá.
román:
Pole orná a válečná /1925/
- scény odehrávající se na různých místech Evropy, zachycuje postavy z okraje společnosti /chudáky/, ale i život baronské velkostatkářské rodiny - poukazuje na rozdílné postavení. Působivé líčení válečného vraždění.
novela:
Rozmarné léto /1926/
- děj se odehrává v malém městečku, jehož poklidný život je narušen příjezdem provazochodce a kouzelníka a jeho mladé společnice, jíž se postupně nechávají okouzlit tři stárnoucí muži. Zvláštností této prózy je, že je použit parodizující humor, ironie - příběh je vyprávěn vznešeným stylem, i když se hovoří o zcela běžných věcech.
Vančuru dráždila maloměšťácká lhostejnost, pravidelnost, byl mu protivný život bez humoru, bez nápadu, dobrodružství - chtěl tuto atmosféru malých měst narušit.
dramata:
Učitel a žák/1927/
Nemocná dívka /1928/
humorné vyprávění /pohádka/: Kubula a Kuba Kubikula /1931/
- Vančura prosazuje názor, že pro umělce není podstatný námět, ale jeho umělecké ztvárnění - používá neobyčejně bohatou básnickou řeč s neotřelými výrazy lidovými i archaickými, neobvyklá přirovnání
- ukázka : „ Za časů ušatých čepic bývaly náramné zimy a obráceně, tehdy, když tak zběsile mrzlo, šili čepičáři ušaté čepice. Je tomu doslova sto let, svět byl ještě mladý a šmahem se věřilo na pohádky. Teď nás na takové věci nikdo nenachytá, ale ta těch starých časů se bál klekánice i pan učitel, a kdyby byl na něho v noci někdo zadupal, mazal by to domů a pelášil ostošest.“
...“ Aby měl pokoj, vzal raději Kuba Kubikula jakýsi útržek papíru a dal se s medvědem do psaní. Vedl mu tlapku a tak vám vznikaly různé klikyháky, v nichž se nevyzná ani čertovský pan učitel. Ani poslední žáček v pekle by nevyhotovil takovou čmáranici. Písmeno a vypadalo jako košík, jé jako rybička, každé se něčemu podobalo, ale ani jedinké se nepodobalo správnému písmenu a vzorkům, jež má na mysli pan školní inspektor. Drápalové to nadrápali až běda.“
román:
Markéta Lazarová /1931/
- vypráví o prudkých lidech žijících v období loupeživého středověku. Jde o baladický příběh o středověkých loupeživých rytířích, který se inspiruje motivy z rodinné kroniky Vančurů z Řehnic. Román je oslavou vášnivého citu, který se nezastavuje před žádnými příkazy a předsudky. Syn rytíře Kozlíka Mikoláš unese dceru rytíře Lazara Markétu, která byla zaslíbena klášteru. Markéta se do svého únosce zamiluje. Druhou milostnou dvojici představuje Kozlíkova dcera Alexandra a zajatý německý hrabě Kristián. Domnívá se však, že ji Kristián nemiluje, proto jej zabije. Mikoláš je popraven, obě ženy jsou těhotné - láska je silnější než smrt.
román:
Útěk do Budína /1932/
- naivní vysokoškolačka Jana a její kolega z práv Tomáš Barányi se do sebe zamilují. Jde o lásku bez rozumové kontroly - Jana miluje Tomáše a nic jiného ji nezajímá. Milenci ujedou z Prahy do Budapešti /Budína/, vezmou se a žijí na statku Tomášova otce na Slovensku. Tomáš se však Jany brzy nabaží, jeho otec zchudne. Jana odjíždí do Prahy dostudovat. Tomáš jede za ní, ale manželství ztroskotá. Tomáš odjede do Budína a tam se zastřelí. Román odsuzuje život měšťanstva a také pasivitu slovenského zemanstva.
povídky:
Luk královny Dorotky /1932/
- šest novel náměty: - děvče s milencem podvede staromódního tatínka žena, která oklame morousovitého, přestárlého manžela poškorpení a udobření dvou lékařů na malém městě apod.
román: Konec starých časů /1934/ - zobrazení ruského šlechtického emigranta
drama: Jezero Ukereve /1935/ - oslavuje vědeckou práci, odsuzuje kolonialismus, rasismus
román: Tři řeky /1936/
- hrdinou je selský synek z Benešovska Jan Kostka smutné dětství, studentská léta, pobyt na frontě, útěk k Rusům, návrat domů na konci války
Obrazy z dějin národa českého /l.a 2. díl 1939, 1940/
- chronologicky seřazené výjevy z naší minulosti - do posledních Přemyslovců
Vtípek
Student vypráví při literatuře: „ Za pomoci princezny, s kterou měl poměr, se mu podařilo uprchnout.“ Ze třídy se ozve: „Jaký poměr?“ Kdosi odpoví: „Slučovací.“
Věděli jste?
image – převažuje anglický způsob psaní, používá se v rodě ženském /nová image/, mužském /nový image, ojediněle i středním /nové image politické strany/, lze skloňovat /image, imagi,imagem,imagí/, častěji však zůstává nesklonné