Viktor Dyk

Zmoudření dona Quiota

Východiskem této hry je známý Cervantesův román.

Farář a magister Samson Carrasco chtějí zachránit Quiota, který se zbláznil četbou středověkých rytířských románů, spálí mu jeho četbu, ale Quiote jde dále za svým snem a odjíždí se sedlákem Sancho Panzou konat velké činy pro svůj milostný ideál - dívku Dulcineu. Je poražen v klání s převlečeným Carrascem a musí se vzdát na rok potulného rytířství. Carrasco k němu doma povolá skutečnou Dulcineu, zestárlou a nevzdělanou venkovanku, a Quiote konečně pozná svůj klam. Přesto nabízí Dulcinee ruku a umírá se slovy: Představoval jsem si vše jinak. Ale nutno smířiti se se skutečností a viděti věci, jak skutečně jsou. To byla přece vaše slova, příteli Samsone Carrasco, léčiteli chorobných duší? Celá má minulost je jen hloupý a směšný sen. Nyní bude na čase bdít. Budeme bdít, ó, Sancho, jak budeme bdít! Nestaneš se nikdy už guvernérem ostrova, ani hrabětem. Ale budeme přesto spokojeně žít! Nač zápasit se lvy, nač osvobozovat zločince, nač pomáhati těm, kterým ublíží naše pomoc? / K faráři:/ Spokojili jste se se spálením mých knih. Samson Carrasco šel hloub. Zmoudřel jsem jeho přičiněním. Mé bláznovství mi odpusťte. Bylo, tuším, zábavné. Tomu, kdo mnoho bavil, odpustí se mnoho.