Středověk– charakteristika, středověká evropská literatura

Období středověku bývá obvykle vymezováno pádem říše západořímské /476/ a na konci objevením Ameriky /1492/. Tato doba se dá označit dobou dalekých cest, zámořských objevů a dobývání nových světů.

Středověk v Evropě je výrazně poznamenán nadvládou teologie, obzvláště křesťanství. Křesťanství pěstovalo v člověku přesvědčení o závislosti na boží vůli, smysl života spatřovalo ve vztahu člověka k Bohu a lidský život chápalo jako přípravu na život posmrtný. Literatura zpočátku sloužila křesťanství a teprve postupně do ní pronikaly světské prvky. Ve středověku se rozvíjí feudalismus. Symbolem feudální moci se ve středověku stávají opevněné hrady. Okolo každého hradu se rozkládalo panství, v němž byly dva druhy pozemků – jednak pozemky ve vlastnictví pána, jednak pozemky, které pán pronajímal vesničanům. Královská moc byla oslabena ve prospěch feudálů, kteří měli právo vybírat daně, razit mince, povolávat do vojska, soudit, donucovat ke službě či trestat. Asi 20% vesničanů tvořili nevolníci – lidé patřící vrchnosti a nemající žádná práva. Děti byly brzy po narození křtěny. Chlapci ze šlechtických rodů zůstávali v mateřské péči 7 let, pak se začalo s jejich výchovou /byla velmi různá – např. mezi feudály 13.století byli lidé negramotní i velmi vzdělaní, častá byla výchova k válečnému řemeslu/. Dívky zůstávaly na rodném hradě až do sňatku / učily se číst, počítat, tkát, zpívat a vést domácnost/.

Slavné byly ve středověku zejména dvory v jižní Francii – odtud také pocházejí první trubadúři – jejich díla souvisejí s tzv. dvorskou lyrikou – druh tvorby, pro kterou je typické pojetí lásky jako služby milované, ale už provdané paní / v prostředí šlechtických dvorů vznikala totiž tato tvorba na objednávku feudálních pánů/. Často se v ní objevovaly motivy neopětovaného milostného citu,nevyslyšené touhy a smutku muže.

Trubadúři:

Dvorští básníci byli také hudebníky – svá díla zpívali za doprovodu strunných nástrojů – violy nebo loutny. Významným hudebním novátorem byl Guido z Arezza /990-1033/, který vynalezl způsob, jak přesně zaznamenat relativní výšku tónů: do notové osnovy se čtyřmi linkami zasadil šest not, které pojmenoval do, re, mi, fa, sol, la podle šesti slabik převzatých z chvalozpěvu sv. Jana Křtitele. /V 17.st. k nim přibylo si /.

S vítězstvím křesťanství souvisela i výstavba katedrál a klášterů – vzniklo množství řádů, jejichž příslušníci pouze přijímali almužnu / tzv. žebravé řády – františkánský, dominikánský, karmelitánský či augustiánský/ nebo samy pro sebe produkovaly vše nezbytné ve svém klášterním společenství /benediktini, cisterciáci/. Po celý vrcholný středověk byla benediktinská opatství nejaktivnějšími výrobními středisky - své výrobní znalosti a postupy pak mniši předávali okolnímu obyvatelstvu, což se projevilo v rozvoji zemědělství i řemesel.

Kláštery sehrály i další pozitivní role: v péči o nemocné, sirotky, v péči o vzdělání, v péči o kulturní statky /rukopisy, umělecká díla, hudební nástroje/. Při klášterech vznikaly knihovny, písařské dílny /skriptoria/, v nichž byla opisována díla – středověké knihy se psaly na pergamen, což byla vydělaná oslí, telecí nebo ovčí kůže, od 13. st. znali naši předkové papír, písmena se malovala pavím nebo husím brkem. Začáteční písmena odstavců nebo kapitoly se psávala větší /iniciály/ a bývala zdobená miniaturními kresbami /iluminována/.

Středověká města začala nabývat na významu až ve 12. a 13. st. Na počátku 14. st. byla největším městem Paříž, nejslavnějším a nejbohatším městem byly Benátky /město zrozené z vln/. Největším postrachem středověkých měst byly války, hladomor , požáry a epidemie /snad nejhorší byla epidemie černého moru, která vypukla r. 1348 a která se pak každých deset let vracela až do konce století/. Společnou radostí měst byly slavnosti, karnevaly nebo divadelní představení.

Důležitou roli začalo hrát ve středověku vzdělání. Nejstarší univerzity byly založeny v Bologni /kol.r.1088/ Oxfordu /kol. r. 1150/ a Paříži /1215/. Výuka např. na fakultě umění se dělila na sedm svobodných umění: gramatiku, logiku, rétoriku, aritmetiku, geometrii, hudbu a astronomii. Tato „cesta k moudrosti“ vedla k oběma hlavním oborům – filosofii a teologii.

Ve středověku se rozvinuly dva umělecké slohy románský styl a gotika.

Románský styl

Gotika

Hrdinské národní eposy

zachovaly se v celé řadě národních literatur, vycházely z antických vzorů

Anglie

Beowulf

Francie

Píseň o Rolandovi

Německo

Píseň o Niebelunzích

Španělsko

Píseň o Cidovi

Rusko

Slovo o pluku Igorově

Tisknout