Světová poválečná próza

<meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=utf-8" /><div class="obsah">
  <h1> Světová poválečná próza </h1>
  <p>Veškerá poválečná próza vychází z otřesného zážitku 2. světové  války. Tímto tématem jsou poznamenáni nejen její pamětníci, ale i  autoři mladších generací. Obraz války je velmi rozmanitý. </p>
  <p>Autoři </p>
  <ul>
    <li> protestují proti její krutosti </li>
    <li> oslavují hrdinství lidí </li>
    <li> satiricky líčí válečnou absurditu </li>
  </ul>
  <p>Zkušenost 2. světové války přivedla mnoho spisovatelů k angažovanému psaní. </p>
  <p>Mnozí intelektuálové byli nespokojeni s nedostatky západní  demokracie a hleděli s nadějí k Východu jako určité možnosti nového  společenského vývoje, a tak se v poválečné vlně neorealismu a  existencialismu objevuje mnoho levicového nadšení. </p>
  <p>Pak ale nastal rok 1956 /krize v Maďarsku/, 1968 /krize v  Československu/, válka v Afganistánu, /z těchto akcí byla patrná  nedobrá cesta ve vývoji těchto států/. </p>
  <h2>2. světová válka v próze </h2>
  <h3>Deník Anny Frankové </h3>
  <ul>
    <li> autentické zápisky židovské dívenky, která se skrývá v  Amsterodamu se svými rodiči, sestrou a dalšími známými v improvizovaném  úkrytu, a za pomoci přátel se pokouší přečkat strašlivé období, deník  končí v roce 1944, kdy byla rodina odhalena a odvlečena do  koncentračního tábora, konce války se Anna nedožije </li>
  </ul>
  <h3>William Styron /nar.1925/ </h3>
  <ul>
    <li> americký prozaik </li>
  </ul>
  <h4>Sophiina volba </h4>
  <ul>
    <li> román, v němž se autor zaměřuje především na psychiku  lidí, kteří přežili válku. Vypravěč Stingo /vlastně autor sám/ se  seznamuje s mileneckým párem - schizofrenickým Židem Nathanem a Polkou  Sophií, která přežila Osvětim /z ní si odnesla hrůzný zážitek, kdy byla  postaveny před rozhodnutí, které z jejích dětí má jít do plynu a které  bude žít dál/ Stingo se stává jejich přítelem a sleduje jejich  neschopnost a nevůli začít znovu, zapomenout na minulost, jejich  zoufalý zápas se životem, který ukončí společnou sebevraždou. </li>
  </ul>
  <h3>Joseph Heller /nar.1923/ </h3>
  <ul>
    <li> americký spisovatel, letec</li>
  </ul>
  <h4> Hlava XXII </h4>
  <ul>
    <li> jeho nejúspěšnější román - snaží se co nejpřesněji popsat zážitky a pocity z války </li>
  </ul>
  <h2>Itálie </h2>
  <h3>Neorealismus /nový realismus/ </h3>
  <ul>
    <li> směr v italském umění 40. a 50. let 20. století, zejména ve filmu a próze </li>
    <li> autoři usilovali o důkladně prokreslené zobrazení skutečnosti  tehdejšího italského života i některých období minulosti - zejména  dvacetileté nadvlády fašismu a odporu proti němu </li>
    <li> snažili se proniknout i do psychiky svých hrdinů /především prostých venkovanů/</li>
    <li> forma jejich příběhů byla jasná, nekomplikovaná, jazyk byl blízký lidové řeči </li>
    <li> příkladem je román italské komunistické spisovatelky Renaty Viganové  Anežka jde na smrt, jehož hrdinka, prostá venkovanka, která  spolupracuje s partyzány, je nakonec surově ubita německým vojákem. </li>
  </ul>
  <p>Vliv neorealismu je patrný i v mnoha dílech italského autora Alberta Moravii.</p>
  <h3> Alberto Moravia/1907-1990/ </h3>
  <ul>
    <li> italský prozaik a dramatik, vlastním jménem Pinckerle /pinkerle/ </li>
    <li> už svým prvním románem <strong>Lhostejní</strong> /l929/ vyznačil okruh svých zájmů </li>
    <li> zabývá se ve svých dílech: mravními problémy městského člověka, krizemi  dospívání, milostnými okamžiky - ve kterých se člověk projevuje plně a  nezkresleně </li>
    <li> z neuskutečnitelnosti „normálního“ lidského  života obviňuje Moravia společnost založenou na vlastnictví, která  člověka zbavuje lidskosti a činí z něj pouhou věc</li>
  </ul>
  <p> K jeho nejlepším pracím patří: </p>
  <h4>Římanka/1947/ </h4>
  <ul>
    <li> hlavní hrdinkou je dívka z lidu, která se z bídy a pod  nesprávným vlivem stává prostitutkou a po trapných zkušenostech pozná  velikost i bídu skutečné lásky </li>
  </ul>
  <h4>Horalka /1957 </h4>
  <ul>
    <li> román líčí osudy žen Cesiry a její dcery Rossety, za války  měly krámek, ale před válkou utíkají na venkov, potkávají dobré lidi,  kteří jim pomáhají, ale také zažívají hrůza spojené s válkou  /drancování, znásilnění/ - uk. Antologie str.80 román byl dvakrát  zfilmován, mezi oběma filmy bylo třicet let, v obou filmech hrála  Sophia Lorenová - nejprve dceru, pak matku. </li>
  </ul>
  <h4>Nuda /1960/ </h4>
  <ul>
    <li> hlavním hrdinou je čtyřicetiletý malíř Dino, ocitá se v  tvůrčí krizi a zakouší pocit nudy. Zamiluje se do modelky, milenky  nedávno zesnulého malíře Balestrieriho. Zprvu je zájem podmiňován  zvědavostí; Dino se snaží vypátrat záhadu erotické posedlosti  stárnoucího muže /Balestrieriho/, která vyvrcholila smrtí.Kromě  milování, jemuž se oddává s naprostým zaujetím, je Cecíliin projev  velice prostomyslný a zdá se, že i ona bude pohlcena nudou. Pak ale  získává důkaz o existenci jiného muže v Cecíliině životě, to v něm  vyvolá mučivou žárlivost a neovladatelnou touhu. Snaží se přivlastnit  si Cecílii sňatkem a penězi, což se mu však nedaří, není schopen ji  opustit, ani dokončit svou sebevraždu. Román končí jeho pobytem v  nemocnici, kde vzpomíná na Cecílii, která právě tráví jím financovanou  dovolenou se svým milencem. </li>
  </ul>
  <h4>Římské povídky /1954/ </h4>
  <ul>
    <li> povídka Miminko </li>
  </ul>
  <p>Další představitelé pozdější poválečné italské prózy byli: </p>
  <h3>Cesare Pavese /1908 - 1950/ /čézaré pavése/ </h3>
  <ul>
    <li> zbožňoval období dětství, kdy v člověku všechno vzniká </li>
    <li> častým motivem v jeho dílech je sebevražda</li>
  </ul>
  <h4> Ďábel na kopcích </h4>
  <ul>
    <li> básnický román </li>
  </ul>
  <h4>Přijde smrt a bude mít tvé oči </h4>
  <ul>
    <li> básnická sbírka </li>
  </ul>
  <h3>Umberto Eco /nar. 1932/ </h3>
  <ul>
    <li> italský vědec, překvapil svět roku l980 románem </li>
  </ul>
  <h4>Jméno růže </h4>
  <ul>
    <li> bestseller - film - v knize vzpomíná benediktin Adso z  Melku na události roku 1327, jichž byl jako mladý mnich svědkem - série  záhadných úmrtí, milostný zážitek /svobodu lidského ducha nelze  okleštit/. </li>
  </ul>
  <h2>Francie </h2>
  <h3>Existencialismus </h3>
  <ul>
    <li> filosofický a literární směr odvozený od slova existence /bytí/ - jsoucno </li>
    <li> vznikl po 1. světové válce v Německu a ve Francii, v literatuře se  prosazoval od konce 30. let jako obraz krize měšťácké společnosti </li>
    <li> vycházel z podstaty člověka izolovaného od společnosti , člověka, který  se soustředí sám na sebe - na svoje vnitřní „já“ plné úzkosti, pocitu  nesmyslnosti existence a vědomí toho, že smrt je nevyhnutelná </li>
    <li> takovýto jedinec se izoluje od společnosti, ocitá se osamocen, snaží se překonat tento pocit zoufalství a najít smysl života </li>
  </ul>
  <h3>Jean Paul Sartre /1905 - 1980/ /žán pól sártr/ </h3>
  <ul>
    <li> francouzský prozaik, dramatik, filozof existencialismu </li>
  </ul>
  <p> Už ve své prvním románě <strong>Hnus</strong> /1938/ položil základní otázky, k nimž se vrací v celém svém díle: </p>
  <ul>
    <li>Jaký je smysl lidské existence? </li>
    <li>Co si má člověk počít se životem, který mu ve lživé měšťácké společnosti připadá absurdní? </li>
    <li> dvě hlavní postavy Hnusu představují i dva póly Sartrovy osobnosti: </li>
    <li> znechucení životem spojené s úzkostí ze světa </li>
    <li> touhu vyrvat člověka z tohoto tragického postavení, dát mu smysl života činem a bojem za spravedlivější svět</li>
  </ul>
  <p> Sbírka novel <strong>Zeď</strong> /1939/ </p>
  <ul>
    <li> zkoumá jednání lidí v určitých mezních situacích </li>
    <li> hrdina titulní povídky španělský republikán Ibieta chce po svém zatčení  přivést fašisty na špatnou stopu a označí hřbitov za místo úkrytu svého  přítele, absurdní souhrou náhod je, že je tam jeho přítel opravdu  nalezen a zastřelen </li>
  </ul>
  <p> Rozsáhlý, nedokončený román <strong>Cesty svobody</strong> /1945, 1963/ </p>
  <ul>
    <li> zachycuje Evropu 1938-1945 </li>
  </ul>
  <p> Autor řady divadelních her </p>
  <h4> Mouchy /1943/ </h4>
  <ul>
    <li> rozvíjí motiv Elektry - klade otázku svobody člověka a jeho odpovědnosti za druhé </li>
  </ul>
  <h4>Špinavé ruce /1948/ <br />
    Holá pravda /1955/ </h4>
  <p> filozofické úvahy: <strong>Bytí a nicota</strong> </p>
  <p> vzpomínkové eseje: <strong>Slova</strong> </p>
  <ul>
    <li> kniha, ve které vypráví o svém životě </li>
  </ul>
  <h3>Albert Camus /1913 - 1960/ / albér kamü/</h3>
  <ul>
    <li> francouzský prozaik, dramatik, publicista, filozof, představitel existencialismu </li>
    <li> nositel Nobelovy ceny /1957/ </li>
    <li> narodil se v Alžírsku, v chudé rodině </li>
    <li> jeho otec padl v 1. světové válce, žil s téměř hluchou, nemluvnou matkou a nemocným strýcem </li>
    <li> vystudoval filozofii, po studiích vystřídal různá zaměstnání /novinář/ </li>
    <li> intenzivně se věnoval divadlu - jako režisér, autor i herec </li>
    <li> v roce 1940 přesídlil do Francie a v letech okupace se aktivně podílel  na hnutí odporu - byl přesvědčen, že dějiny jsou jen řadou vražd,  bezpráví, násilí </li>
    <li> od roku 1947 se věnoval pouze literatuře</li>
    <li> zahynul při autohavárii nedaleko Paříže </li>
    <li> v celém svém díle hledá odpověď na otázku: Jak se má chovat člověk, který nevěří v Boha ani v sílu rozumu? </li>
    <li> jediné řešení nachází ve vzdorování osudu, ať je jaký chce, je nutné snést i smrt </li>
  </ul>
  <p> román <strong>Mor</strong> /1947/ </p>
  <ul>
    <li> vychází po válce, nečekaný úspěch </li>
  </ul>
  <p> větší novely: </p>
  <h4>Cizinec /1942/ </h4>
  <ul>
    <li> děj knihy se odehrává v Alžírsku, kde vypravěč Mersaut  zastřelí na pláži pěti ranami z revolveru Araba, aniž by k tomu měl  zvláštní důvod - následuje zatčení a odsouzení na smrt. Ve vězení  přemýšlí o smyslu života. Celá kniha je o osamocení člověka, o  absurdním světě, v němž se cítí cizincem. </li>
  </ul>
  <h4>Pád /1956/ </h4>
  <p> filozofický spis: <strong>Mýtus o Sisyfovi</strong> /1942/ </p>
  <ul>
    <li> je zde nastíněn zajímavý pohled na Sisyfa - všichni  vnímáme tuto postavu jako symbol nesmyslné práce - tragika postavy  spočívá v její bezmocnosti - toto poznání Sisyfa zároveň osvobozuje -  Sisyfos je vlastně šťastný člověk - pokaždé najde sílu k novému pokusu,  a to s vědomím, že příště může vyhrát a že žádné zoufalství není nad  jeho síly.</li>
  </ul>
  <p> soubor povídek: <strong>Exil a království </strong>/1957/ </p>
  <ul>
    <li> v době, kdy napsal knihu bylo autorovi 44 let - stává se  nejmladším laureátem Nobelovy ceny za literaturu, hlavními postavami  jsou lidé /osamělí vyhnanci/, kteří marně hledají cestu do nedostupného  království bratrských lidských vztahů </li>
    <li>např. <strong>Cizoložnice</strong>: příběh ženy, která cestuje se svým mužem na obchodní cestu, žijí spolu 20 let, ona přemýšlí o jejich životě, cítí se opuštěná </li>
  </ul>
  <h2>Nový román </h2>
  <p>V 50. letech se ve Francii objevuje nový typ románu tzv. „nový  román“ - někdy se používá pojmu „antiromán“. Autoři zaujímají odmítavý  postoj k tradičnímu románu 19. století - zejména románu balzakovského  typu.</p>
  <p> Charakteristické rysy: </p>
  <ul>
    <li> skutečnost je redukována na popis věcí a jevů</li>
    <li> v knize není konkrétní vypravěč </li>
    <li> stejná situace je znázorňována z nejrůznějších úhlů prostřednictvím  zúčastněných postav - každý jev je popsán různými způsoby - není možné  odhadnout, který je pravdivý </li>
    <li> postavy jsou nezřetelné - většinou pojmenované zájmeny ON, ONA </li>
    <li> často detektivní témata - motivy bloumání, tápání, pátrání </li>
    <li> experimentování s jazykem </li>
    <li> autoři se hlásí k odkazu Dostojevského, Kafky, Faulknera </li>
  </ul>
  <h3>Alain Robbe- Grillet /nar. 1922/ / alén rob grijé/ </h3>
  <ul>
    <li> francouzský spisovatel </li>
    <li> autor svérázného manifestu <strong>Za nový román</strong> </li>
    <li>jeho nejslavnějšími díly jsou „nové romány“ </li>
  </ul>
  <h4> Gumy /1953/ </h4>
  <ul>
    <li> v prologu knihy je navozena situace, představen vrah,i  okolnost zločinu. Jedná se o nepodařenou vraždu profesora Duponta,  který se z obavy před dalším možným útokem nechá prohlásit za  zavražděného a uchyluje se do ústraní. Jádrem románu jsou různé  interpretace údajné profesorovy smrti - vše vyšetřuje detektiv Wallase,  který se nakonec sám /v domnění, že míří na vraha/ stává skutečným  Dupontovým vrahem. Dupont tedy umírá, aniž kdokoli pochopil, co vlasně  způsobilo jeho náhodnou smrt. </li>
  </ul>
  <h4>Žárlivost /1957/ </h4>
  <p>Nový román musíme chápat jako jeden z možných přístupů k realitě. </p>
  <p>Literární kritik Emil Lukeš vidí prvky nového románu i u Michala  Viewega /Účastníci zájezdu/ „místy je použito novorománové popisnosti -  jako by měla být po způsobu francouzských autorů zanechána jakási  detailní zpráva o autokarovém zájezdu k moři začátkem 90. let“ (Tvar  16/1996 str. 20)</p>
  <p> Prózy velmi blízké „novému románu“ psal rovněž </p>
  <h3>Samuel Beckett /1906 - 1989/ /samyel beket/ </h3>
  <ul>
    <li> irský dramatik, prozaik, literární teoretik</li>
    <li> většinou považován za francouzského autora - od roku 1937 žil v Paříži </li>
    <li> základním tématem jeho děl je hrůza z nepoznaného světa, pocity tragičnosti, odcizení </li>
    <li> psal próza blízké „novému románu“- např. <strong>Novely a texty pro nic</strong> </li>
    <li> je rovněž představitelem tzv. „<strong>absurdního dramatu</strong>“- absurdita je životním pocitem bezmocného člověka- lidský život postrádá smysl, neexistuje schopnost komunikace </li>
  </ul>
  <p> charakteristické rysy absurdního dramatu: </p>
  <ul>
    <li> člověk je ukázán v situaci úzkosti </li>
    <li> nepřítomnost souvislého děje</li>
    <li> nemá smysl hledat v rozhovorech logiku </li>
    <li> jazyk ztrácí sdělovací funkci </li>
    <li> monotónnost, banalita, bezútěšnost</li>
    <li> opakování akcí, gest, slov - připomíná kruh, v němž nic nekončí </li>
  </ul>
  <p>divadelní hra: </p>
  <h4>Čekání na Godota</h4>
  <ul>
    <li> na opuštěném místě se setkávají dva tuláci, Estragon a  Vladimír. Mezi nimi se odvíjí chaotický dialog, z něhož vyplývá, že oba  čekají na jakéhosi Godota, který by snad mohl změnit jejich další  životní osudy, hra pokračuje a na konci každého jednání se objevuje  chlapec, oznamující, že pan Godot dnes nepřijde, ale že se určitě  objeví zítra. </li>
  </ul>
  <p>Představitelem absurdního dramatu je rovněž Václav Havel. </p>
  <h2>USA </h2>
  <h3>Beatníci /beat ganeration/ /bít dženerejšn/</h3>
  <p> „ Posláním poezie nemůže být jen upřímné vyjádření vlastních  pocitů. Jsem přesvědčen, že smyslem poezie - právě tak jako každé jiné  lidské činnosti - by mělo být zmenšení lidského utrpení a bolesti,  které je ve světě tak mnoho“ /Allen Ginsberg/ </p>
  <ul>
    <li> slovníky říkají: beatníci jsou generační hnutí v USA v 50.  letech, které se vzbouřilo proti konzumnímu ideálu americké poválečné  společnosti, většinou je připojena zmínka o alkoholu, sexu a drogách</li>
    <li> slovo „beat“ - nelze do češtiny přeložit jednoznačně - znamená „zbitý“, „unavený životem“, ale i „blažený“</li>
    <li> jisté je, že beatníci odmítali bohatství, rodinu, národní hrdost, dobré mravy - mluví se o tvz. bezprogramovém anarchismu </li>
    <li> hledali vnitřní svobodu - proto byli někdy výstřední /šokující móda nebo naopak zavržení jakékoli péče o zevnějšek/ </li>
    <li> chtěli docílit jakési extáze - prostředkem k tomu jim nebyla jen  džezová hudba, tuláctví či rychlá jízda autem, ale rozkoš byla i uměle  vyvolávána narkotiky a alkoholem </li>
    <li> měli sklon vyznávat  praktiky Dálného východu - studium zenbudhismu představovalo další  odmítavé gesto vůči tradicím západní civilizace </li>
  </ul>
  <p>Hlavní představitelé: </p>
  <h3>Allen Ginsberg /1926 - 1997/ / elen ginsberg/</h3>
  <ul>
    <li> rozporuplně přijímaný americký básník, o němž se můžeme  dočíst, že je geniálním poetou, ale také nestydatým homosexuálem a  rozvracečem společnosti </li>
    <li> jeho rodiče byli potomci ruských emigrantů a oba jej ovlivnili na celý život </li>
    <li> otec miloval poezii a verše dokonce knižně vydal </li>
    <li> matka od mládí trpěla schizofrenií, občas brávala svého syna s sebou na akce levicově zaměřené mládeže </li>
    <li> zlom v Ginsbergově životě nastal v roce 1943, kdy začal studovat na  Kolumbijské univerzitě anglickou literaturu - seznámil se s Jackem  Kerouackem a Williamem S. Buroughsem - z celoročních debat vzniklo  jádro toho, co později Kerouac nazval beat generation</li>
    <li> celoživotním Ginsbergovým tématem byl boj s cenzurou - jak v literatuře, tak v sexuálním chování </li>
  </ul>
  <p>básnická sbírka <strong>Kvílení /Howl/ </strong></p>
  <ul>
    <li> báseň Kvílení, kterou napsal pod kombinovaným účinkem hned  tří drog, nemohla vyjít tiskem, byla proti ní z mravnostních důvodů  vznesena obžaloba, soudní proces nakonec vyhrál </li>
    <li>báseň  začínající „Viděl jsem nejlepší hlavy své generace zničené  šílenstvím...“ se stala jakýmsi mottem nejen generace let padesátých. </li>
    <li> Kvílení se stále tiskne a je druhou nejprodávanější sbírkou americké  poezie - ve sbírce je patrný vliv Walta Whitmana - verše plné  naturalismu, snů, odvahy obžalovat svět </li>
  </ul>
  <p>báseň <strong>Kadiš</strong></p>
  <ul>
    <li> patří k nejkrásnějším elegiím v moderní poezii </li>
    <li> je svědectvím krásného citu k matce </li>
    <li> kadiš - je označení pro motlitbu odříkávanou židovskými chlapci nad hrobem rodičů </li>
  </ul>
  <p> Ginsberg navštívil roku l965 i socialistické Československo, avšak  po osobní intervenci prezidenta Novotného byl vyhoštěn, ještě předtím,  než se stihl stát králem majálesu. </p>
  <p>Poté přijel ještě několikrát, naposledy v roce l996, kdy vystoupil v pražském divadle Archa. </p>
  <p>Trpěl rakovinou jater, zemřel v roce l997.</p>
  <h3> Jack Kerouac /1922 - 1969/ /džek keruek/ </h3>
  <ul>
    <li> prozaik, tulák, nejpopulárnější mluvčí beat generatin </li>
    <li> rád se chlubil svými francouzskými předky </li>
    <li> studoval na univerzitě - vynikající student - přesto se dobrovolně  přihlásil do amerického válečného námořnictva - byl však propuštěn  jakožto schizofrenní osobnost </li>
    <li> na konci 40. let se vydal  napříč celou Amerikou, střídal zaměstnání /česač bavlny, nádražní  nosič, silniční dělník, požární hlídač/ - na této cestě se setkává s  člověkem, který mu byl předlohou pro literární postavu Deana Moriartyho  v knize Na cestě </li>
  </ul>
  <h4>Na cestě </h4>
  <ul>
    <li> skupinka mladých lidí, kteří jsou znuděni společenským životem, nachází svého Krista v osobě černocha Deana Moriartyho </li>
    <li> vypravěč, začínající romanopisec Sal Paradis, se s ním vydává na pouť  Amerikou, toulá se od Atlantiku po Pacifik, povaluje se v zapadlých  uličkách, žije životem darebáků</li>
    <li> obě hlavní postavy neusilují o „správný život“, ale o život přinášející jim uspokojení </li>
    <li> dosahují ho sbíráním životních zkušeností, ale také drogami, sexem, jazzem </li>
    <li>„...  jediní opravdoví lidé, co znám, jsou blázni, blázni do života, ukecaní  blázni, cvoci k spasení, ti, kteří chtějí mít všechno - a hned!, kteří  nikdy nezívají a neříkají věci - co - se - sluší, ale hoří, hoří, jako  báječná rachejtle...“ / Na cestě / </li>
    <li> nejde o tradiční román, dalo by se hovořit o básnické reportáži ze silnice </li>
    <li> je to bezprostřední záznam dojmů, názorů, myšlenek </li>
    <li> spousta postav - nejpozorněji si autor všímá osamělých a ztracených tuláků </li>
    <li> 1951 - román se stal „biblí“ beatnické generace </li>
    <li> jedná se o skrytou autobiografii - je psána zvláštní metodou -  experiment - jak sám autor tvrdí, jedná se o tzv. spontánní prózu -  Kerouac si opatřil několik desítek metrů dlouhou roli papíru, dal ji do  psacího stroje, aby se nemusel zdržovat vyměňováním papíru ve stroji a  spontánně chrlil na papír vše, co ho napadlo</li>
    <li> román byl  hotov za tři týdny, protože ale odmítl jakkoli do rukopisu zasahovat a  doplnit např. interpunkci, musel na vydání čekat šest let </li>
  </ul>
  <p> další knihy: </p>
  <h4>Podzemníci <br />
    Dharmoví tuláci </h4>
  <h3>William Burroughs /nar. 1914/ /viljem barous/ </h3>
  <ul>
    <li> všechna díla tohoto autora líčí nepokrytě zážitky spojené s užíváním drog </li>
    <li> drogová závislost a homosexualita zpracovaná v literární podobě udělaly z autora nejskandálnějšího spisovatele tohoto období </li>
  </ul>
  <p>Díla:</p>
  <p> <strong>Feťák</strong> <br />
      <strong>Teplouš</strong> /napsáno 1952, ale vydáno až 1985/ </p>
  <h4>Nahý oběd /1959/</h4>
  <ul>
    <li> nejslavnější román autora - nastiňuje jevy příznačné pro konec 20. st. - agresivitu, brutalitu, cynický psychický nátlak </li>
    <li>zfilmováno 1991 </li>
  </ul>
  <h3>Charles Bukowski /1921 - 1994/ </h3>
  <ul>
    <li> jeho knihy navazují na linii předcházejících spisovatelů</li>
    <li> jsou vydávány až v 80. letech </li>
    <li> u nás jsou známé: povídky: <strong>Všechny řitě světa i ta má</strong> </li>
    <li>autobiografický román: <strong>Hollywood</strong> </li>
    <li>výbory poezie </li>
    <li> velmi otevřená výpověď, cynismus, nevybíravý slovník - proto má jen určitý okruh čtenářů </li>
    <li> v knihách tohoto autora často vystupuje spisovatel Chinaski, což je vlastně sám autor </li>
  </ul>
  <p>Z beatnického způsobu života se stala v USA módní vlna - snobismus -  cestovní kanceláře organizovaly zájezdy do San Franciska, aby si  turisté mohli zblízka prohlédnout beatníky. Byla to vlna, která za  sebou nechávala i mnoho neštěstí - mnozí beatníci skončili ve svěracích  kazajkách nebo v bahně periférie. Drogová nevázanost vyvrcholila na  konci 60. let /to už existovalo hnutí hippies/ lidskými tragédiemi -  hippiovské komuny, které měly být útočištěm lásky, se staly pod vlivem  LSD dějištěm násilí, sobectví a rozkladu člověka. </p>
  <h2>Anglie </h2>
  <h3>Rozhněvaní mladí muži </h3>
  <ul>
    <li> tak se nazývá generace 50. let v Anglii</li>
    <li> tato skupina směřovala proti zavedenému anglickému pořádku </li>
    <li> jejich díla můžeme považovat za ostrou sociální kritiku</li>
    <li> i přes svůj protest zůstávají v rámci konvencí anglické společnosti-  neexistují takové extrémy jako potulný život, drogy, sex, zanedbaný  zevnějšek </li>
    <li> hlavní motiv: mladý hrdina, čerstvý absolvent univerzity, který má nechuť nastoupit úspěšnou kariéru v anglické společnosti</li>
    <li> hrdinové se vyjadřují proti kariérismu, pohodlnosti, pokrytectví, falešné morálce </li>
    <li> hlavní hrdinové se však do vyšší společnosti stejně dostávají - často sňatkem s dívkou z vyšších kruhů </li>
    <li> hovorový jazyk, štiplavý humor, otevřenost, upřímnost </li>
  </ul>
  <h3>Kingsley Amis /nar. 1922/</h3>
  <p> román: <strong>Šťastný Jim </strong></p>
  <ul>
    <li> v Anglii bestseller, humoristický román se satirickým  zaměřením se odehrává v prostředí univerzity, která spíše než vědce  vychovává „gentlemany“ tragikomické situace odkrývají přetvářku,  snobismus, kariérismus lidí na univerzitě Jim Dixonse snaží nabourávat  moralizování, ale nakonec skončí v náručí Christiny, dívky z lepší  společnosti </li>
  </ul>
  <h2>Magický realismus </h2>
  <ul>
    <li> tohoto termínu se používá především ve vztahu k latinskoamerické próze, v širším slova smyslu i pro spisovatele z Ruska </li>
  </ul>
  <p>Charakteristické rysy: </p>
  <ul>
    <li> rozvíjí se v zemích, kde je silná tradice mytologie či  ústní lidové slovesnosti - mytologický výklad světa ovlivňuje vyprávění  autora /Kolumbie, Argentina, Kuba, Brazílie/</li>
    <li> základním  principem je prolínání dvou světů - prvním světem je vlastní vyprávění  spisovatele, tím druhým je svět magický, mytologický, fantazijní </li>
    <li> přítomností fantastického, neuvěřitelného a zároveň reálného vznikají napětí, tragika, komično </li>
  </ul>
  <p>Nejslavnějším spisovatelem magického realismu je </p>
  <h3>Gabriel García Marquez /nar. 1928/ </h3>
  <ul>
    <li> kolumbijský spisovatel </li>
    <li> oslnil čtenáře na celém světě svou novostí, neotřelostí, bezprostředností </li>
    <li> navazuje na tradice kolumbijské literatury, lidovou tradici </li>
  </ul>
  <p> Proslavil s především románem </p>
  <h4> Sto roků samoty </h4>
  <ul>
    <li> především díky této knize se stal roku 1982 nositelem Nobelovy ceny za literaturu </li>
    <li>rozsáhlá  kronika provinčního městečka Maconda, kde žije rozvětvená rodina  Buendíů - její osudy sledujeme od koloniálních časů minulého století do  60. let 20. století. Uzavřený svět rodu má předem dané trvání: skončí,  až se narodí dítě s prasečím ocáskem. Zázračné a nereálné skutečnosti  jsou v knize podávány jako by byly samozřejmé a naopak, prosté reálné  jevy jsou považovány za fantastické.</li>
    <li> Román je zrcadlem  neustálého plynutí času - vše se mění, postavy stárnou, umírají,  zároveň se některá období opakují, čas se zastavuje, postavy žijí i po  smrti , za vším děním je patrná samota člověka. </li>
  </ul>
  <p>Další představitelé: </p>
  <h3>Čingiz Ajtmatov /nar.1928/ </h3>
  <ul>
    <li> světově proslulý kirgizský spisovatel </li>
    <li> ve svém díle využívá mýtů, legend </li>
  </ul>
  <h4>Stanice Bouřná /1980/</h4>
  <ul>
    <li> román, známý rovněž pod názvem Den delší než století -  zobrazuje životní osudy železničáře žijícího na malé staničce uprostřed  kazašské stepi - prolíná se minulost – legendy a mýty - s přítomností i  budoucností </li>
  </ul>
  <h4>Popraviště </h4>
  <ul>
    <li> román, v němž autor popisuje řadu zajímavých osudů, které  se navzájem dotýkají. Román je svědectvím o obyvatelích Kirgizie z doby  před několika lety, kdy byla zdejší příroda ničena zásahem člověka. </li>
    <li>Autor  líčí např. osud Guljumkan, ženy pastevce, která v novém prostředí hledá  naplnění své mnohaleté touhy po rodině. Osud ženy autor porovnává s  osudem vlčice Akbary, která chce vychovat své mladé v novém prostředí,  protože z předchozího ji člověk vyštval nesmyslnými zásahy do přírodní  rovnováhy. Vlčice několikrát přijde o své mladé /zásahem člověka/ -  naposledy jsou vlčata ukradena a shodou okolností se dostanou do  Guljumkanina domu. Přestože jsou tam jen krátce, vlci nesnesitelně  vyjí, protože cítí jejich pach. Guljumkanin muž se rozhodne vlky zabít,  ale Guljumkan soucítí s vlčicí jako matka. Nakonec se podaří zabít  pouze vlka, vlčice se chce pomstít a jednoho dne odnáší syna Guljumkan.  Otec chce zabránit tomuto únosu, ale nešťastnou náhodou syna zastřelí.  Autor mimo jiné líčí rovněž osudy lidí, sbírajících ve stepi drogy  /trávu/ a bojujících se zákonem. </li>
  </ul>
  <h3>Michail Bulgakov/1891-1940/</h3>
  <ul>
    <li> dramatik a spisovatel </li>
    <li> původním povoláním lékař </li>
  </ul>
  <p> Autor světově proslulého románu</p>
  <h4> Mistr a Markétka </h4>
  <ul>
    <li>/1928-1940/, ale vyšel až roku 1967 ve Francii</li>
    <li> kniha má komplikovaný děj - je to vlastně román v románu. Vypravěčská  linie je prokládána epizodami z díla o Pilátu Pontském, jehož autorem  je oficiálními kruhy zdiskreditovaný profesor historie - Mistr.V Moskvě  se jednoho dne objevuje záhadná družina profesora černé magie Wolanda a  začínají fantastické, hrůzostrašné události - mnozí z těch, kdo se  setkali se záhadnými bytostmi či zažili něco fantastického končí v  psychiatrické léčebně. Tam se Mistr setká s básníkem, jemuž líčí smutný  příběh odmítnutého románu o lásce k Markétě. </li>
  </ul>
  <p><strong>Další významní světoví spisovatelé, kteří patří ke stálicím světové literatury, nemůžeme je přiřadit k žádným vyhraněným směrům </strong></p>
  <h2>Velká Británie </h2>
  <h3>Gerard William Golding /1914-1993/ </h3>
  <ul>
    <li> anglický spisovatel </li>
    <li> Nobelova cena /1983/</li>
  </ul>
  <p> román <strong>Pán much</strong>: </p>
  <ul>
    <li>motiv robinzoniády – na opuštěný ostrov se po havárii  letadla dostává skupina žáků anglických soukromých škol. Jeden z nich –  Ralph – je zvolen náčelníkem, ale brzy se svou snahou naráží na  skupinku, která se vytvoří kolem Jacka – postupně narůstá nenávist.  Během rituálního obřadu nad ulovením prasnice je zabit jeden z chlapců  a posléze další. Při závěrečném honu na Ralpha vypukne požár a  prchající Ralph narazí na pláži na námořního důstojníka, jehož loď byla  přilákána dýmem z ostrova. </li>
  </ul>
  <p> další tvorba: </p>
  <h4>Pyramida<br />
    Volný pád </h4>
  <h3>Graham Green /1904-1991/ </h3>
  <ul>
    <li> jeho knihy jsou velmi populární – dokázal skloubit dobrodružnou tématiku a špionážní román s morálními otázkami </li>
    <li> mnoho jeho knih se odehrává v prostředí francouzské Indočíny, v Africe… - důsledek častého cestování – novinář </li>
    <li> romány: <strong>Tichý Američan, Moc a sláva, Vyhaslý případ, Nitro člověka</strong> </li>
  </ul>
  <h3>Salman Rushdie /nar.1947/</h3>
  <ul>
    <li> spisovatel anglo-indického původu, který je v současné době pronásledován islámskými fundamentalisty</li>
    <li> <strong>Satanské verše</strong>/1988/ - v určitých momentech uráží víru muslimů, a tak byl nad spisovatelem vynesen ortel smrti </li>
  </ul>
  <h3>Patrik Ryan</h3>
  <h4>Jak jsem vyhrál válku </h4>
  <h2>Německo </h2>
  <h3>Johanes Mario Simmel /simel/ /nar.1924/</h3>
  <ul>
    <li> narodil se ve Vídni, dětství prožil v Rakousku a Anglii,  po válce byl tlumočníkem vojenské správy v Rakousku, později redaktorem  několika novin ve Vídni a Mnichově. Od 50.let žije v Bavorsku. Je  jedním z nejúspěšnějších německých žijících autorů – jeho romány jsou  přeloženy do 25 jazyků a přesáhly celkového nákladu 65 milionů  exemplářů </li>
    <li> dvanáct románů bylo zfilmováno </li>
    <li> v českém jazyce mimo jiné vyšlo: </li>
  </ul>
  <h4>Láska je jen slovo </h4>
  <ul>
    <li> román, jehož hlavním hrdinou je syn německého  „podnikatele“, který ošidí Německo o 12,5 milionu marek. Utíká se svou  ženou a milenkou do Švýcarska a zanechává v Německu svého syna. Ten je  odchodem svých rodičů velmi poznamenán, nezapomene nikdy na křivdu  svého otce, Nestuduje, je vyloučen z mnoha internátů, nakonec se  dostává na poslední místo- do internátu, kde jsou především děti z  „lepších“ rodin. Dostane se tam jen díky tomu, že ředitel má rád  problémové žáky. Začíná studovat a zamiluje se do manželky otcova  přítele. Plánují si společný život /i její dcera jej má velmi ráda/,  ale ona se bojí, že opět sklouzne k životu v bídě /zvykla si v  manželství na přepych/. Oba se tajně scházejí, ale jsou sledováni a  vydíráni. Nakonec její manžel souhlasí s rozvodem a jejich případným  sňatkem. Než však k němu dojde, je protagonista příběhu mrtev. </li>
  </ul>
  <h4>Jen vítr to ví </h4>
  <ul>
    <li> román – Robert Lucas - zaměstnanec jedné pojišťovací  společnosti je vyslán do Cannes, aby objasnil explozi luxusní jachty  německého bankéře Hellmanna a jeho záhadnou smrt. Seznámí se tu s  krásnou malířkou Angelou Delpierrovou a spolu s ní postupně proniká do  světa mezinárodních financí. Jeho příběh se odehrává v luxusních  rezidencích multimilionářů, na jachtách, v exkluzivních hotelích,  nočních barech a hernách v Cannes. Je svědectvím o násilí a korupci,  které nemělo být zveřejněno – proto je v závěru popřeno, jakožto výmysl  choromyslného člověka. </li>
  </ul>
  <h4>Nikdo není ostrov </h4>
  <ul>
    <li> román zabývající se problémem mentálně postižených dětí –  takový osud potkal i nejkouzelnější děvčátko světa – krásnou  devítiletou Babs, dceru nejslavnější filmové hollywoodské herečky  Sylvie Moranové. Vypravěčem příběhu je playboy Philip Karen, žijící z  lásky a peněz Sylvie Moranové. Není však jedinou ženou, která jej  ovlivňuje – zamiluje se do lékařky Ruth. Autor přibližuje jednak  oslnivé hollywoodské prostředí , ale rovněž prostředí nemocnic a  lékařů, velmi často obětujících své soukromí ve prospěch těžce  nemocných dětí. </li>
  </ul>
  <p><a href="svetova-povalecna-proza.php">Tisknout</a></p>
</div>