webzdarma.cz

Josef Kajetán Tyl /1808-1856/

  • narodil se v Kutné Hoře, otec byl původně vojenský hudebník, později krejčí
  • 1822-1827 studoval Tyl na pražském akademickém gymnáziu, studium odešel dokončit do Hradce Králové, aby mohl být nablízku V. Klimentu Klicperovi, který působil jako profesor na tamním gymnáziu nedokončil studia filozofie – 1829 odchází ke kočující divadelní společnosti jako herec, 1831 se vrací do Prahy a zastává podřadné místo ve vojenské účtárně, věnuje se i nadále divadelní a spisovatelské činnosti – podílí se na českých hrách ve Stavovském divadle jako herec, překladatel /mj. Shakespeara, Schillera/ , i jako autor
  • 1834-1837 vedl ochotnickou divadelní společnost, mezi jejímiž členy byli i Mácha, Sabina/ - působili v tzv. Kajetánském divadle na Malé Straně
  • od roku 1834 redigoval / připravoval k vydání , byl redaktorem/ časopis Květy, v letech 1840-1842 časopis Vlastimil, r. 1846 začal vydávat časopis Pražský posel a r. 1849 Sedlské noviny
  • 1848-1849 se aktivně zúčastnil veřejného života, byl představitelem liberálního směru české politiky /dokonce poslancem říšského sněmu/, po obnově absolutismu mu bylo znemožněno vydávat časopisy, byl zbaven místa dramaturga ve Stavovském divadle, kde byly zastaveny české hry, jako politicky nespolehlivý, nesměl dostat divadelní koncesi, musel si ji proto potají pronajmout, aby mohl vést kočovnou divadelní společnost
  • jeho hmotnou situaci ztěžovala nutnost starat se o početnou rodinu – měl sedm dětí, jejichž matkou byla herečka Anna Forchheimová /divadelním jménem Rajská/ , sestra jeho legitimní manželky Magdaleny Forchheimové
  • Tyl zemřel na své divadelní pouti v Plzni v roce 1856 ve věku 48 let.

Dramatická tvorba

Náměty ze současného života

Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka /1834/

  • je první dochovaná hra, pražská fraška, odehrávající se během oblíbené velikonoční pouti a slavnosti pražských ševců /= slavnost fidlovačky/ - vypráví o lásce Lidušky a Jeníka – Liduška je neteř obchodnice s máslem Mastílkové, která se ráda stýká s Němci, Jeník je sousedův syn / syn obuvníka – Čecha a vlastence/. Ani jeden lásce nepřeje. Nakonec vše dobře dopadne. Na slavnosti fidlovačky zpívá slepý houslista Mareš Kde domov můj /hudba Fr. Škroup/ - tato píseň byla od počátku velmi populární – stala se národní hymnou.

Paní Marjánka, matka pluku /1845/

  • Tyl se pokusil o realistiské zobrazení venkovské společnosti, vyjádřil své demokratické názory

Pražský flamendr/1846/

Paličova dcera 1847/

  • Hlavní postavou je Rozárka, dcera venkovského šumaře Valenty, který propil celý majetek. Slouží v Praze, přijede domů na pohřeb své matky – její otec ji slíbí koňskému handlíři Podleskému / myslí si, že přijde k penězům na pití/. Rozárka se otci vzepře a vrátí se do Prahy. Otec ve zlosti podpálí chalupu a uteče do Prahy. Přizná se Rozárce, co doma provedl. Ta chce otce zachránit a tvrdí, že chalupu zapálila ona. Nakonec se vše vysvětlí, Valenta se přiznává.Rozárka odchází se svým Toníkem Jedličkou, tetou Šestákovou a jejím přítelem Kolínským do Ameriky.

Bankrotář /1848/
Chudý kejklíř /1848/

Dramatické báchorky

Strakonický dudák aneb Hody divých žen

  • Dudák Švanda byl chudý, a když slyšel od vojáka Šavličky, jak lze ve světě hudbou zbohatnout, rozloučí se se svou milou Dorotkou, dcerou hajného Trnky a jde do světa. V lese usne, nad ním se objeví polednice Rosava s lesními pannami. Rosava s jim přizná, že Švanda je její syn, a prosí lesní panny, aby mu vdechly do dud krásu svých písní. Švanda myslí, že se mu to zdálo, jde do světa, přijde do neznámé země, podaří se mu rozesmát princeznu Zuliku, která byla stále smutná a je za to bohatě odměněn. Bývalého studenta Pantaleona Vocílku udělá svým sekretářem. Dorotka, která se nemůže Švandy dočkat, se za ním vypraví a najde ho. Sotva ho uvidí, je Švanda volán na zámek a tam jej princezna nutí, aby si ji vzal. Dorotka chce sňatku zabránit, ale je vyvedena i s Kalafunou. Princ Alamír, jemuž byla Zulika zasnoubena, přijede a dá Švandu do vězení. Vocílka ze strachu uteče. Ve vězení se Švandovi zjevuje Rosava, řekne mu, že je jeho matka, za to je odsouzena mezi divé ženy, kde musí zůstat, dokud Švandu nevysvobodí věrná láska prosté dívky. Dorotka se nejdříve nechce smířit se Švandou, ale když mu hrozí nebezpečí, zachrání ho. Švanda šel o svatojánské noci hledat koření lásky, ale je zaveden lesními pannami – ve víru a zmatku se ocitne pod šibenicí. Přiběhne Dorotka a vše zmizí. I Rosava je vysvobozena.
  • V této hře Tyl prokázal své umění charakterizovat postavy:
    Švanda: dobré vlastnosti / podnikavost, dobrosrdečnost/ , špatné vyplývají z nezkušenosti/přílišná touha po penězích, důvěřivost, lehkomyslnost, podléhá cizím vlivům
    Kalafuna: Český muzikant, houslista, vlastenec, obětavý /pomohl Švandovi/, touží po domově
    Dorotka: Dcera hajného Trnky, moudrá, obětavá, věrná, statečná
    Vocilka: Typ zcela záporný, zběhlý student, prospěchář, příživník, zbabělec

Tvrdohlavá žena /1849/

Jiříkovo vidění /1849/

  • sen o snadném zbohatnutí

Lesní panna aneb Cesta do Ameriky /1850/

Historické hry

  • psány ve druhé polovině 40.let – ještě nebyly odborně zpracovány české dějiny, Tyl tedy neměl oporu ve vědecké literatuře

Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři /1848/

  • odhaluje souvislosti mezi tragédií vykořisťovaných horníků za krále Vladislava Jagelonského /koncem15.st./ a osudem českého dělnictva ve 40.letech 19.st., kdy nesnesitelné sociální podmínky nutily český proletariát k hladovým bouřím, stávkám a útokům na továrny – hra byla načas zakázána rakouskou cenzurou

Jan Hus /1848/

  • líčí události vrcholné fáze Husova působení až do Husovy smrti

Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové /1849/

  • vlastenecké drama o Drahomíře, kterou přibližuje jako hrdinku, jež se dokáže na rozdíl od Ludmily i slabošského Václava vzepřít německému a církevnímu tlaku, usiluje o sjednocení slovanských kmenů

Žižka z Trocnova /1849/
Měšťané a studenti /1850/
Staré Město a Malá Strana /1851/

Povídky

Rozervanec /1840/

  • kritika a karikatura romantického máchovského typu

Poslední Čech /1844/

  • předmětem proslulé kritiky Karla Havlíčka, odmítl sentimentálně vlastenecký tón

Chudí lidé /1849/

  • obraz bídy lidu

Dekret kutnohorský /1841/

Rozina Ruthardova /1839/

  • události z let Václava IV. , pověst o krásné zrádkyni rodného města

Vtípek

Student vypráví při literatuře: „ Za pomoci princezny, s kterou měl poměr, se mu podařilo uprchnout.“ Ze třídy se ozve: „Jaký poměr?“ Kdosi odpoví: „Slučovací.“

Věděli jste?

image – převažuje anglický způsob psaní, používá se v rodě ženském /nová image/, mužském /nový image, ojediněle i středním /nové image politické strany/, lze skloňovat /image, imagi,imagem,imagí/, častěji však zůstává nesklonné


stredoskolskaliteratura.kvalitne.cz | o webu

TOPlist