Vybraní autoři české prózy 60. – 80. let 20. století

<meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=utf-8" /><div class="obsah">
  <h1>Vybraní autoři české prózy 60. – 80. let 20. století </h1>
  <h3>Ota Pavel  (1930-1973) </h3>
  <ul>
    <li> vlastním jménem Ota Popper, prozaik, novinář </li>
    <li> v naší literatuře se stal synonymem pro Berounku a křivoklátské lesy </li>
    <li> jeho otec byl Žid, což velmi poznamenalo jeho život </li>
    <li> tatínek měl na malého Otu nesmírný vliv, ať už se jednalo o vztah k  přírodě, ke sportu nebo k rybaření, ale harmonické dětství Oty skončilo  okupací, protože jeho otec Leo a bratři Hugo a Jiří museli do  koncentračního tábora (o jejich odchodu vypráví ve svých povídkách –  noc před tím, než tatínek odjel, vylovil rybník, který zabrali fašisté  – za rok slavnostní výlov – žádná ryba) </li>
    <li> po válce absolvoval obchodní školu, ale vzápětí nastoupil jako redaktor do rozhlasu a poté do časopisu Stadion </li>
    <li> v únoru 1964 na Olympijských hrách v Innsbrucku onemocněl těžkou  duševní chorobou, která ho donutila odejít do invalidního důchodu </li>
    <li> v posledních letech svého života střídal léčbu s intenzívním psaním </li>
    <li> nakonec zemřel roku 1973 – na infarkt </li>
  </ul>
  <p>Základní rysy jeho knih: </p>
  <ul>
    <li> poetické vyprávění – básnický, něžný pohled na přírodu</li>
    <li> laskavost, upřímnost, opravdovost </li>
    <li> příběhy jsou prosté, velice lidské, je v nich humor, někdy s tragikomickým námětem </li>
    <li> dá se říci, že hlavním hrdinou jho knih je příroda </li>
  </ul>
  <p>Tvorba: </p>
  <p><strong>Smrt krásných srnců</strong> (1971) <br />
      <strong>Jak jsem potkal ryby </strong>(1974) – později vyšlo v souboru Zlatí úhoři (1991) </p>
  <ul>
    <li> v těchto knihách zachytil dobu svého dětství, chvíle, které strávil na chalupě u převozníka Proška </li>
    <li> obě práce byly zfilmovány Karlem Kachyňou </li>
  </ul>
  <p><strong>Dukla mezi mrakodrapy</strong> (1967) <br />
      <strong>Plná bedna šampaňského</strong> (1967)<br />
      <strong>Pohár od Pánaboha</strong>(1971) <br />
      <strong>Pohádka o Raškovi</strong> (1974)</p>
  <ul>
    <li> tyto povídky jsou se sportovní tématikou </li>
  </ul>
  <h3>Bohumil Hrabal /1914-1997/</h3>
  <ul>
    <li> narodil se v Židenicích /dnes Brno/, ale od svých šesti  let žil v Nymburku, kde byl jeho otec správcem a posléze i ředitelem  pivovaru </li>
    <li> po roce studia na brněnském gymnáziu/ Hrabal  hned v primě propadl z několika předmětů/ pokračoval ve studiích v  Nymburku </li>
    <li> středoškolská studia zakončil roku 1935 dodatečnou maturitou na reálném gymnáziu v        Českém Brodě </li>
    <li> poté vystudoval Právnickou fakultu UK /1935-1946 - přerušeno okupací/ </li>
    <li> neživil se jako právník, ale vystřídal různá zaměstnání&quot; písař na  notářství, úředník, skladník, traťový dělník, výpravčí, pojišťovací  agent, obchodní cestující / prodával ohňostroje a bengálské ohně/,  balič papíru </li>
    <li> 1997 zemřel - oficiální zpráva konstatuje  smrt nešťastnou náhodou, kdy spisovatel při krmení holubů vypadl z okna  nemocničního pokoje, ale jeho přátelé odmítají tuto verzi připustit </li>
  </ul>
  <p>Tvorba: </p>
  <h4>Perlička na dně /l963/ </h4>
  <ul>
    <li> soubor povídek o lidech z okraje společnosti - &quot;perličkou na dně&quot; se rozumí dobré jádro lidí, jejich moudrost, upřímnost </li>
  </ul>
  <h4>Pábitelé /1964/ </h4>
  <ul>
    <li> &quot;pábení&quot; - označuje zvláštní druh vyprávění, autentické  rozhovory lidí, spontánní, založené na fantazii, pábitelé dychtí po  poznáni jsou doslova posedlí vyprávěním</li>
  </ul>
  <p> Charakteristika Hrabalova stylu: </p>
  <ul>
    <li> osobité vidění světa</li>
    <li> většina jeho próz nemá souvislý děj /výjimka:Ostře sledované vlaky/ </li>
    <li> Hrabalovy prózy jsou plynulým tokem jednotlivých, někdy zdánlivě nesouvisejících       příběhů</li>
    <li> Zájem o lidi z periférií -/ pražská Libeň / </li>
    <li> Hrabal se nevyhýbá erotice, černému humoru a groteskním scénám </li>
    <li> hovorový jazyk, trefný, někdy drsný </li>
  </ul>
  <h4>Taneční hodiny pro starší a pokročilé /l964/ </h4>
  <ul>
    <li> literární experiment - celý text se skládá z jediné věty </li>
  </ul>
  <h4>Ostře sledované vlaky /l965/ </h4>
  <ul>
    <li> dějová linie se odehrává v železniční stanici ke konci  2.sv.války, kdy se mladík Miloš Hrma na jedné straně setkává s projevy  okupace, na druhé straně je plně zaměstnán svým komplexem v erotické  oblasti. Jakmile se tohoto problému zbavuje, ztrácí najednou všechny  zábrany a v sabotážní akci přichází o život </li>
    <li>Zfilmováno . J. Menzel – Oskar </li>
  </ul>
  <p>Za vrcholné období Hrabalovy tvorby jsou považována 70.léta </p>
  <h4>Obsluhoval jsem anglického krále /l974/ </h4>
  <ul>
    <li> hrdinou je malý a dětinský číšník Jan Dítě, trpí silnými  komplexy méněcennosti kvůli svému vzrůstu. Ve snaze přimět okolí, aby  ho přijalo a jednalo s ním jako rovný s rovným, se snaží přizpůsobit  bez ohledu na morální principy své doby. Pracuje v luxusních podnicích  předválečného Československa, v nichž obsluhuje diplomaty a bohaté  obchodníky. Své vnucování do horních společenských vrstev ho přivádí v  době okupace na stranu Němců, ale výsledkem je pouze pohrdání ze strany  Němců a nenávist od Čechů. Teprve po převratu v roce 1948 si konečně  Jan Dítě uvědomuje, že je nesmyslné se snažit přizpůsobit se měnícím se  podmínkám světa. Vzdá se všech svých ambicí utíká do samoty. Jeho novým  místem se stává zapadlá horská samota. Kniha je velmi zajímavá nejen  svou filozofickou polohou, ale i odvážnými erotickými motivy a  kompozicí - každá z pěti částí je rámovaná slovy: &quot;Dávejte pozor, co  vám teďka řeknu&quot; a na konci &quot;Stačí vám to? Tím dneska končím&quot;. </li>
  </ul>
  <h4>Slavnosti sněženek /1975/ </h4>
  <ul>
    <li> povídkový soubor čerpající ze svérázného života obyvatel chatové                                              oblasti Kersko </li>
  </ul>
  <h4>Příliš hlučná samota /1977/ </h4>
  <ul>
    <li> monolog starého baliče papíru Haňti, jemuž se během práce  dostávají do rukou literární skvosty, a on, samovolně jimi &quot;vzdělán  proti své vůli&quot;, medituje o smyslu svého života, aby nakonec svůj život  dobrovolně ukončil, avšak jen v přiopilém stavu na lavičce v parku.  Postava Haňti má jisté autobiografické rysy. </li>
  </ul>
  <h4>Postřižiny /l974/ </h4>
  <ul>
    <li> vodopády slov při Pepinově překotném a halasném vyprávění  se linou knihou a jsou v zdánlivém kontrastu s něžnou a chápající  Hrabalovou maminkou, jež dokáže překvapit rozmanitými živelnými činy a  která všechny epizody knihy sama vypráví. Symbolický název postřižiny  se netýká jen chvíle, kdy si maminka nechá ustřihnout své všemi  obdivované dlouhé vlasy, ale stejně tak celé dobové atmosféry. V níž se  v rámci převratných změn zkracují i vzdálenosti. </li>
  </ul>
  <h4>Krasosmutnění /1979/ <br />
    Harlekýnovy miliony /1981/ </h4>
  <p>Tato tři díla jsou označována jako tzv. nymburská trilogie <strong>Městečko u vody</strong>, původně v exilu <strong>Městečko, ve kterém se zastavil čas</strong>. </p>
  <p>Mnohé z Hrabalových králi vyšly oficiálně až později. Nejprve  vycházely v exilových nakladatelstvích, pak v české variantě, ale s  mnohými cenzurními zásahy. Knihy byly rozporuplně přijímány, davy lidí  stály fronty na jeho díla, ale někteří jej označovali jako senilního  dědka nebo mluvili o chorém mozku z blázince. </p>
  <p><strong>Filmové adaptace: </strong></p>
  <p>Perličky na dně /J.Menzel, V.Chytilová 1965/ <br />
    Skřivánci na niti /J. Menzel 1969/ - podle knihy Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet <br />
    Postřižiny /J.Menzel 1980/ <br />
    Slavnosti sněženek /J.Menzel 1983/ <br />
    Něžný barbar / P.Koliha 1990/<br />
    Andělské oči /D.Klein 1994/ <br />
    Příliš hlučná samota /V.Caisová 1995/ </p>
  <p><strong>Zajímavosti</strong>: </p>
  <ul>
    <li> Hrabalovy knihy byly přeloženy do 28 jazyků </li>
    <li> v Hrabalově díle se setkáme s téměř dvěma sty názvy hospod /nejčastěji U Zlatého tygra a       U Pinkasů/ </li>
    <li> nejcitovanějším místem je Kersko, pak Nymburk a Libeň</li>
    <li> v jeho knihách je 1446 osobních jmen, nejčastěji Ježíš Kristus a Vladimír Boudník</li>
    <li> kdyby se všechny česky vydané knihy naskládaly vedle sebe a na každý  svazek by připadl pouhý jeden centimetr hřbetu, vznikla by řada téměř  30m dlouhá</li>
  </ul>
  <h3>Vladimír Páral(*1932) </h3>
  <ul>
    <li> prozaik, autor novel, románů, které odhalují prázdné životní stereotypy maloměšťácké společnosti </li>
    <li> 1954 absolvoval VŠCHT, pracoval jako vývojový technolog a vedoucí  výzkumného ústavu v Liberci, vedoucí provozu v Jablonci nad Jizerou,  krátce pracoval v Plzni a Ústí nad Labem </li>
    <li> později spisovatel z povolání </li>
  </ul>
  <p> Tvorba: </p>
  <p>Pentalogie: tři novely: <br />
      <strong>Veletrh splněných přání <br />
        Soukromá vichřice <br />
        Katapult </strong></p>
  <p>dva romány: <br />
      <strong>Milenci a vrazi <br />
        Profesionální žena </strong></p>
  <h4>Milenci a vrazi </h4>
  <ul>
    <li>děj se odehrává ve fiktivní chemičce Kotex v Ústí nad  Labem, v domě číslo 2000 hlavní postavou je ing. chemie Bořek Trojan,  který postupně prochází všemi stupni společenské hierarchie - od  řadového laboranta, přes vedoucího oddělení s bytem v novostavbě až po  ředitele Kotexu, obývajícího krásný luxusní byt a dobývaného mladou a  krásnou sekretářkou </li>
  </ul>
  <h4>Profesionální žena (1971)</h4>
  <ul>
    <li>román rozdělený do tří knih: <br />
        <strong>Soňa v hotelu <br />
          Dálkově řízená Soňa <br />
          Soňa 01 </strong></li>
    <li>Hlavní  postavou je Soňa Čechová (19 let) - jejího půvabu se snaží využít ke  zvýšení tržby v hotelu Hubertus její pěstouni Volrábovi na tzv.  „květinových večírcích&quot;. Na druhém večírku se strhne o Soňu rvačka a do  svého pokoje si ji odvede světoběžník Ruda Mach ( 31 let), který ji už  předtím přitahoval svou mužností - Soňa poprvé vyzkouší roli ženy z  povolání - má za úkol pouze zpříjemnit muži odpočinek po práci. Ruda  Soňu opouští, ze třetího květinového večírku ji odvádí záhadný cizinec,  s nímž později odjíždí do hotelu Imperial v Liberci. Zde se Soňa do  Manuela Mansfelda (tak se jí představil) zamiluje, ale záhy je unesena  svým dalším obdivovatelem ing. Jakubem Jágrem. Z polovojenského  prostředí ústecké vily rodiny Jágrových Soňa utíká, ale Manek jí  písemně přikáže, aby se k Jakubovi vrátila. Později od něj Soňa ale  odchází, pracuje v Bavlnole, je obklopena novými obdivovateli. Poté  nastupuje do Kotexu do závodní kuchyně, odkud se později dostává přes  knihovnu až po bok ředitele (vše dělá podle Mankových instrukcí). V  závěru Soňa odhalí, že její tajuplný idol Manek je 331etý Josef Novák,  až chorobně vázaný na těžce nemocnou matku, despoticky utlačovaný  otčímem. V Josefově hračkami zaplněném pokoji Soňa objevuje sešit s  titulem Profesionální žena, což měl být Novákem vyprojektovaný, ale  rovněž prožitý román- experiment s průměrnou dívkou přetvořenou v  atraktivní románovou hrdinku. </li>
  </ul>
  <h4>Mladý muž a bílá velryba</h4>
  <ul>
    <li>život měšťáků ženoucích se za kariérou, majetkem, redukujících lásku pouze na sex </li>
  </ul>
  <h4>Radost až do rána (1975) <br />
    Generální zázrak (1977) </h4>
  <h4> Muka obraznosti (1980) </h4>
  <ul>
    <li>Děj začíná 1.7.1954, kdy čerstvý absolvent VŠCHT Marek Paar  nastupuje do libereckého podniku Primatex. Zamiluje se do své nadřízené  Ziny Zachvé, která však udržuje poměr s ekonomickým náměstkem Arnoštem  Tittelbachem - ten žije v luxusní vilové čtvrti v navenek idylickém  manželství s ženou Ditou a dcerou Ditunkou. Náklonnosti Ziny dosáhne až  po delší době, ale jejich vztah (Zina o sedm let starší) končí  navázáním známosti s mladičkou Janinou Jónovou (intriky Ziny a jejího  bývalého milence donutí Marka odejít z Liberce). </li>
  </ul>
  <h4>Dekameron v Praze 2000 (1990)</h4>
  <ul>
    <li> téma různých podob lásky od prodejné až po věrnou, čistou </li>
  </ul>
  <p>Sci-fi literatura: <br />
      <strong>Pokušení A-ZZ (1982) <br />
        Romeo a Julie 2 300 (1982) <br />
        Válka s mnohozvířetem (1983) <br />
        Země žen (1987) </strong></p>
  <ul>
    <li>setkání s mimozemskou civilizací, vědecky programované  partnerské vztahy ve vzdálené budoucnosti, ekologickou katastrofu, svět  ovládaný ženami </li>
  </ul>
  <p>V šedesátých letech nastupují mladí autoři prózy : Josef Škvorecký, Pavel Kohout, Milan Kundera, Ivan Klíma … </p>
  <p>V 70.letech byla nástupem „normalizace“ oficiální literatura výrazně  zredukována a celých dvacet let se dělila na proud oficiální,  samizdatový a exilový. </p>
  <h2>Autoři samizdatové a exilové prózy </h2>
  <h3>Josef Škvorecký /nar. 1924/</h3>
  <ul>
    <li> narodil se v Náchodě, kde rovněž maturoval na gymnáziu </li>
    <li> studoval lékařskou fakultu v Praze, ale přešel na fakultu filozofickou /anglistika-filozofie/ </li>
    <li> po studiích krátce učil na školách ve východních Čechách </li>
    <li> po vojenské službě byl v letech 1953 -1963 redaktorem nakladatelství Odeon -	od roku 1963 profesionální spisovatel </li>
    <li> roku 1968 odchází se svou manželkou Zdenou Salivarovou do exilu /kanadské Toronto -kde získává profesuru anglické literatury </li>
    <li> roku 1971 založil se svou manželkou vydavatelství českých a slovenských knih v exilu Sixty-Eight Publishers </li>
    <li> dodnes žijí manželé v Kanadě, ale v Čechách jsou častými hosty </li>
    <li> téměř celé dílo J.Skvoreckého nese autobiografické rysy </li>
  </ul>
  <h4>Zbabělci </h4>
  <ul>
    <li> román zachycuje osm květnových dnů v roce 1945 v Kostelci  /pomyslný Náchod/ a hlavní dějová linie se točí kolem studenta gymnázia  Dannyho Smiřického, který je rovněž vypravěčem příběhu. Zajímá se o  džezovou hudbu, dobývá dívčí srdce, má smysl pro humor. Román  sugestivně zachytil jistou bezstarostnost mladé generace, která se ale  dokáže změnit a posléze i zapojit do osvobozování. </li>
    <li>Kniha  byla na pokyn ÚV KSČ odsouzena jako pomluva velkého okamžiku českých  dějin. Kritikům se nelíbila hlavní postava - páskovitý Danny, autor  líčí Čechy jako národ, pro který je &quot;převlékání kabátů&quot; národním  sportem, ruští vojáci nebyli idealizováni, v kritikách se často  objevují narážky na jistý cynismus s nímž jsou líčeny některé epizody.</li>
  </ul>
  <h4> Legendy Emöke /l963/ </h4>
  <ul>
    <li> novela o rodící se lásce mezi mladou , krásnou vdovou,  která prožila hrubiánské manželství a redaktorem. Tento začínající cit  rozbije svými pomluvami ješitný a neomalený učitel, který se chtěl  pomstít za to že jej Emöke odmítla. </li>
  </ul>
  <h4>Sedmiramenný svícen /l964/ </h4>
  <ul>
    <li> povídkový soubor o tragických osudech Židů </li>
  </ul>
  <h4>Tankový prapor /l971/ </h4>
  <ul>
    <li> kniha byla napsána již roku 1954, ale tiskem vyšla až v  torontském nakladatelství jako první titul. Danny Smiřický je líčen  jako rotný a velitel tanku v době své vojenské služby na počátku  50.1et. </li>
    <li>Zfilmováno /Vít Olmer 1991/ </li>
  </ul>
  <h4>Prima sezóna /1975/ </h4>
  <ul>
    <li> povídkový cyklus, v němž se autor vrací do Kostelce v době  protektorátu. Každá z šesti povídek je o tom, jak si gymnazista Danny  pokouší postupně, ale neúspěšně namluvit řadu kosteleckých dívek. Prima  sezónu považuje Škvorecký za svou nejlepší knihu. </li>
  </ul>
  <h4>Mirákl 1972/ - román <br />
    Příběh inženýra lidských duší /l977/ - román </h4>
  <p>Škvorecký a detektivky </p>
  <p><strong>Smutek poručíka Borůvky </strong>/1966/ <br />
      <strong>Konec poručíka Borůvky</strong> - vzniklo v emigraci<br />
      <strong>Návrat poručíka Borůvky</strong> - vzniklo v emigraci </p>
  <ul>
    <li>Díla byla zfilmována, hlavní postavu ztvárnil Lubomír Lipský</li>
  </ul>
  <h4> Lvíče/1969/ </h4>
  <ul>
    <li> lehce vyprávěný kriminální román, odehrávající se v  prostředí pražského nakladatelství na přelomu 50.a 60.let </li>
    <li>Zfilmováno pod názvem Flirt se slečnou Stříbrnou /V. Gajer 1969/ </li>
  </ul>
  <h4>Hříchy pro pátera Knoxe /1973/ </h4>
  <ul>
    <li> zfilmováno - detektivní seriál /D.Klein 1991/</li>
  </ul>
  <h3>Zdena Salivarová /nar.1933/ </h3>
  <ul>
    <li> spisovatelka, manželka J. Škvoreckého, zakladatelka exilového nakladatelství </li>
    <li> své spontánní vypravěčské umění prezentovala v románu <strong>Honzlová</strong> /1972/ - líčí osud       režimem pronásledované pražské rodiny v polovině 50.let</li>
  </ul>
  <h3> Pavel Kohout /nar. 1928/ </h3>
  <ul>
    <li> prozaik, dramatik, publicista, básník, překladatel, scénárista, filmový režisér </li>
    <li> narodil se v Praze</li>
    <li> studoval FF UK </li>
    <li> pracoval v rozhlase, na konci 50.let se stal spisovatelem z povolání </li>
    <li> po roce 1968 se dostal na seznam zakázaných spisovatelů, stál u zrodu Charty 77 </li>
    <li> roku 1977 mu byl povolen roční pobyt v Rakousku /věnoval se tam  divadelní režii/, ale roku 1979 mu bylo zabráněno vrátit se zpět do  vlasti a byl zbaven státního občanství </li>
  </ul>
  <p>Tvorba: </p>
  <ul>
    <li> v 50.1etech byl jedním z nejtypičtějších autora stalinské  poezie, horoucně se účastnil svazácké práce, stal se dokonce mluvčím  tehdejší mládeže</li>
    <li> o 20 let později se stal nepohodlnou osobou a normalizační vůdci jej označili dokonce jako       nebezpečného režimu </li>
    <li> Kohout své mládí netají a nehodlá se za něj omlouvat </li>
  </ul>
  <p>Poezie: </p>
  <h4>Verše a písně /1953/ <br />
    Čas lásky a boje /l954/ </h4>
  <ul>
    <li> básnické sbírky povrchní politické a sentimentální poezie </li>
  </ul>
  <h4>Bílá kniha o cause Adam Juráček /l978/</h4>
  <ul>
    <li> groteskní a satirický román, příběh středoškolského  profesora kreslení a tělocviku na malém okresním městě. Je to neurotik,  žije zcela izolován. Miluje dívku Kateřinu a jenom pro ni se rozhodne  vejít do dějin - díky mnohaměsíčnímu cvičení v soustřeďování myšlenek  se mu podaří překonat zákon zemské přitažlivosti a naučí se chodit po  stropě. Nastává negativní reakce stranického aparátu, místní  představitel strany se pokouší Juráčkovo umění zatajit a zakázat, ale  vše nakonec ukončí úřady, které Juráčka obviní z mnoha trestných činů a  ten končí v blázinci. </li>
  </ul>
  <h4>Katyně /l982/ </h4>
  <ul>
    <li>&quot;černý&quot; román o škole pro popravčí. Hlavní hrdinkou je 15  letá Lízinka Tachecí, která se nedostane na střední školu. Zoufalé  matce je nakonec nabídnut &quot;speciální obor humanitního směru s  maturitou&quot;, tedy studium na popravčí. Kniha pak sleduje osudy katovské  třídy a jejích učitelů. Velká část knihy je věnována historii  popravování. Tento román je satirou na mocenské praktiky všemocné  státní bezpečnosti, parodií na lidskou krutost a hloupost. Mnohé  momenty /inscenované politické procesy, drátěné zátarasy na hranicích  pod./ naznačují, kam autor míří </li>
  </ul>
  <h4>Nápady svaté Kláry /1982/</h4>
  <ul>
    <li> humoristický román s politickým podtextem. I zde se  setkáváme s nadpřirozeným jevem, a to v podobě žačky 8.třídy, která má  jasnovidecké schopnosti / umí předpovídat čísla Sportky, příklady v  písemkách, ale také povodeň/, z toho plynou různé komické situace,  autor paroduje totalitní úřady malého města</li>
  </ul>
  <h4> Kde je zakopán pes /1987/ </h4>
  <ul>
    <li>jednoznačně nejlepší Kohoutova próza, memoárový román o  nerovném zápasu jedince s totalitním aparátem. Kniha má dvě linie –  situace v létě 1978, kdy anonymní vyděrač chce po Kohoutovi půl milionu  korun a retrospektivní pohled do dob, které tyto události předcházely.  Kniha je zajímavým a přitažlivým zdrojem informací o disidentském  životě v období normalizace </li>
  </ul>
  <h4>Sněžím /1993/ </h4>
  <ul>
    <li> román inspirovaný polistopadovými změnami v zemi /problematika lustrací/ </li>
  </ul>
  <p>Kohout má nesporný vypravěčský talent, úžasnou představivost a smysl  pro humor. Je velmi poctivý v přípravě na psaní /např. Katyně/. Mnoho  čtenářů s shoduje, že autorovou slabinou je jistá přetíženost  materiálem, autor chce uplatnit vše, co umí a ví. Romány jsou pak  povrchními, nepronikají k podstatě skutečnosti. Někde se dokonce píše,  že některé texty balancují na samé hranici pokleslých literárních  žánrů. Přesto jsou Kohoutovy romány čteny a překládány. </p>
  <h3>Ludvík Vaculík/nar. 1926/</h3>
  <ul>
    <li> narodil se v Brumově u Valašských klobouk </li>
    <li> pracoval u firmy Baťa ve Zlíně a ve Zruči nad Sázavou </li>
    <li> roku 1946 začal studovat VŠ politickou - zpočátku přívrženec komunistických ideálů, později je       kriticky odmítal </li>
    <li> působil jako vychovatel, spisovatel, novinář, redaktor</li>
    <li> byl zakladatelem edice Petlice /l972/ </li>
    <li> ve svých dílech se nebojí říci přímo co cítí a co si myslí, někdy je mu vytýkána přílišná jadrnost       vyjadřování </li>
    <li> psal fejetony - v české literatuře se hovoří o silné trojce  Neruda-Čapek-Vaculík – umí vybrat taková slova, že sedí jako parádní  gól v brance <br />
        <strong>Sólo pro psací stroj</strong> - soubor fejetonů z let 1976-1979 <br />
        <strong>Jaro je tady</strong> - soubor fejetonů z let 1981-1989 </li>
    <li> popularitu si získal především svým projevem na sjezdu Svazu  spisovatelů v roce 1967 a autorstvím textu Dva tisíce slov /červen  1968/ - odmítl dominantní postavení KSČ a vyzval k samostatné aktivitě  bez jakékoliv vedoucí úlohy - následkem byl 201etý zákaz psaní</li>
    <li> i po roce 1989 se Vaculík vyjadřuje k problémům doby </li>
  </ul>
  <h4>Rušný dům /l963/ </h4>
  <ul>
    <li> román z prostředí učňovského internátu </li>
  </ul>
  <h4>Sekyra /l966/</h4>
  <ul>
    <li> román, který je považován spolu s Kunderovým žertem za nejvýraznější zhodnocení skutečného stavu tehdejší společnosti </li>
  </ul>
  <h4>Morčata /l970/</h4>
  <ul>
    <li> román o tom, kam až klesne Člověk pod tlakem absurdního  okolí. Hlavní postavou je bankovní úředník, v jehož bance se vykonávají  nesmyslné úkony. Všichni úředníci jsou při odchodu z banky kontrolováni  a jsou jim zabavovány peníze, které chtěli ukrást - zabavené bankovky  se však již nikdy nevrátí do oběhu. V bance vládně strach z čehosi  tajemného. Paralelně se odehrává další rovina románu - vztah úředníka k  morčatům - je zvědav, jak budou v určitých situacích reagovat a začne  je podrobovat experimentům, Propadá sadistickým pudům. Postupně se  ukazuje, že vztah bankovního úředníka a morčete je vlastně totožný se  vztahem společenského systému k úředníkovi. </li>
  </ul>
  <h4>Český snář /1980/</h4>
  <ul>
    <li> objemný deník zaznamenávající události jednoho roku ve  Vaculíkově životě /leden l979-únor l980/ - zároveň líčí osudy svých  přátel v disidentském &quot;ghettu&quot;. V knize jsou odkrývány i některé  soukromé skutečnosti. </li>
    <li>Mnohým, kteří se v knize ocitli  nebyla otevřenost Vaculíkových výpovědí po chuti - z reakcí na Český  snář sestavil Vaculík knihu <strong>Hlasy nad rukopisem Vaculíkova Českého snáře.</strong></li>
  </ul>
  <h4>Jak se dělá chlapec /1993/ </h4>
  <ul>
    <li> velice otevřený a provokující román v podobě záznamů  šedesátiletého muže, který odkrývá nejintimnější hlubiny vztahu ke své  podstatně mladší partnerce</li>
  </ul>
  <h3>Milan Kundera /nar.1929/ </h3>
  <ul>
    <li> narodil se v Brně </li>
    <li> studoval FF UK, ale nakonec dokončil Filmovou fakultu AMU</li>
    <li> na FAMU pak přednášel světovou literaturu </li>
    <li> roku 1970 ztratil zaměstnání </li>
    <li> 1975 se stal hostujícím profesorem na francouzské univerzitě v Rennes </li>
    <li> 1979 byl zbaven státního občanství , francouzské získal roku 1981 </li>
    <li> dnes žije v Paříži </li>
    <li> bývalý boxer, hudebník </li>
    <li> ani po roce 1989 tento autor není přístupný rozhovorům, popuzuje proti sobě žurnalisty </li>
    <li> velmi pečlivě usměrňuje, co se u nás vydá /pouze nakladatelství Atlantis v Brně/ </li>
  </ul>
  <p>Tvorba: </p>
  <p>Poezie</p>
  <h4> Poslední máj /1955/ </h4>
  <ul>
    <li> dobově laděná poema, velice kladně přijatá kritikou </li>
  </ul>
  <h4>Monology </h4>
  <ul>
    <li> básnická sbírka – vrátil do naší literatury erotickou  lásku moderních lidí, kteří procházejí různými krizovými stavy -  literární kritici pobouřeni </li>
  </ul>
  <p>Próza </p>
  <h4>Směšné lásky </h4>
  <ul>
    <li> 10 povídek ve třech sešitech - obrovský čtenářský úspěch, který ještě podpořily                            filmové adaptace </li>
  </ul>
  <p>Povídka:<strong> Falešný autostop</strong> </p>
  <ul>
    <li> mladík a dívka jedou na dovolenou. Mladíkovi imponuje  dívčin stud a plachost, ona však se však trápí tím, že nedokáže být  lehkomyslná. Začnou hrát hru - ona na sebe bere roh stopařky, mladík  hraje galantního, ale trochu dotěrného řidiče. Dívčina lehkomyslnost se  mění na prohnané svůdcovství, z mladíka se stává drsný muž. Mladík  začíná pociťovat k dívce odpor, protože se podobá těm, kterými pohrdá.  Povídka končí tragicky - už se nemohou vrátit k sobě samým.</li>
  </ul>
  <p> V Kunderových povídkách se obvykle pouhý žert mění v tragikomický  nebo tragický závěr. Kunderovi jsou vlastní sarkasmus, ironie, humor,  erotika - někdy je mu přisuzovaná nálepka &quot;odborník na písemné  soulože&quot;. Snesla se na něj vlna obvinění z antifeminismu, z pohrdání  ženami, někteří kritici hodnotili jeho povídky jako uměle  vykonstruované. </p>
  <h4>Žert /l967/ </h4>
  <ul>
    <li> román, kladně přijatý i v zahraničí. Nevinný vtip studenta  Ludvíka Jahna, který pošle dívce Markétě, idealistické svazačce,  pohlednici s provokativním textem: &quot;Optimismus je opium lidstva. Zdravý  duch páchne blbostí. Ať žije Trockij!&quot; Dívka však pohled předá svazácké  organizaci, svazáci uspořádají s Jáhnem soud a ten je nakonec vyloučen  ze studií. Skončí jako pétépák, hroutí s mu i osobní život. Po létech,  již jako politicky rehabilitovaný, přijíždí do rodného moravského města  na slavnost Jízdy králů. Připraví si složitý plán, jehož cílem je svést  manželku hlavního strůjce svého vyloučení ze školy, bývalého svazáka  Zemánka. To se mu podaří, ale zjistí, že ta již se svým mužem intimně  nežije, a tak svedením manželky Zemánkovi vlastně poslouží. Kniha je  dokumentem 50.let. Kniha má zvláštní kompozici -jedna skutečnost je  nazírána z úhlu 4 postav -jsou konfrontovány názory hlavních postav -je  považován za postmodernistického autora - jeho romány se staví do  opozice proti avantgardním pokusům, ale také proti klasickému chápání  románu. </li>
  </ul>
  <p>Další romány:</p>
  <h4> Život je jinde /1973/<br />
    Valčík na rozloučenou /l976/<br />
    Kniha smíchu a zapomnění /l979/ </h4>
  <h4> Nesnesitelná lehkost bytí /l985/</h4>
  <ul>
    <li> příběh Tomáše, pražského neurochirurga, a jeho ženy  Terezy, kteří posrpnových událostech roku 1968 emigrují do Švýcarska.  Po zdánlivém počátečním úspěchu /Tereza se zprvu živí snímky z  okupačních let/ přichází částečné rozčarování a Tereza bez oznámení  zcela impulzivně odjede zpět do Prahy. Tomášovi nezbývá nic jiného, než  ji následovat. Román barvitě líčí nedýchatetnou atmosféru  normalizačního Československa - Tomáš je zaměstnán jako čistič oken,  žije si svým bohatým milostným životem s jinými ženami, aniž by byla  narušena jeho láska k Tereze. V přesvědčení, že se vyhnou nátlaku  policie, stěhují se na venkov. Zahynou při automobilové havárii. </li>
  </ul>
  <h4>Nesmrtelnost/l990/ <br />
    Pomalost /l995/ </h4>
  <p>Kunderovy knihy mají ohromný ohlas ve světě - Nesnesitelná lehkost  bytí se stala v některých zemích nejprodávanější přeloženou knihou po  2.světové válce /Francie, USA, Itálie/. V žebříčku z Velké Británie  byla tatáž kniha zařazena mezi 10 vůbec nejlepších knih 20.století. </p>
  <p>Filmové adaptace: </p>
  <p> Já truchlivý bůh /A.Kachlík 1969/ <br />
    Žert /J.Jireš 1968/ <br />
    Nesnesitelná lehkost bytí /P.Kaufman 1987/ - problematický přepis, sám  autor se od filmu distancuje</p>
  <h3>Ivan Klíma/1931/</h3>
  <ul>
    <li> prozaik, literární kritik, esejista, autor rozhlasových her </li>
    <li> židovský původ, v dětství pobýval tři roky v terezínském ghettu </li>
    <li> vystudoval češtinu a literární vědu na FF UK </li>
    <li> pracoval jako časopisecký i nakladatelský redaktor </li>
    <li> od roku 1946 působil v Literárních novinách </li>
    <li> po návratu měl zákaz publikační činnosti, střídal různá zaměstnání </li>
    <li> jeho tvorba vyniká především jeho vypravěčským talentem i osobitým vyjadřováním </li>
  </ul>
  <h4>Milenci na jednu noc/1964/ </h4>
  <ul>
    <li> povídkový triptych - monology mladých lidí, kteří se  pokoušejí uniknout z jednotvárnosti svého života a hledají únik v  intenzivním vztahu k partnerovi </li>
  </ul>
  <h4>Milenci na jeden den /1985/</h4>
  <ul>
    <li> povídkový triptych - vztahy mezi mileneckými dvojicemi –  muž o poznání starší než žena</li>
  </ul>
  <h4> Milostné léto /1979/ </h4>
  <ul>
    <li> líčí osudy šestatřicetiletého biologa Davida, který vede  spořádaný, nudný život, do něhož ovšem vstoupí psychicky nevyrovnaná  dívka Iva. David se hluboce zamiluje, hodí za hlavu veškeré rodinné  závazky. Jeho manželství se rozpadá, ale Iva nakonec spáchá sebevraždu.</li>
  </ul>
  <h4> Má veselá jitra /l979/ </h4>
  <ul>
    <li> povídky, jež Čerpají z Klímových zkušeností z řady  manuálních zaměstnám, které střídal v normalizačních letech</li>
  </ul>
  <h4> Moje první lásky /I985/ </h4>
  <ul>
    <li> návrat do doby mládí - první prchavá setkání s dívkami a ženami </li>
  </ul>
  <h4>Soudce z milosti /l986/ </h4>
  <ul>
    <li> nejvýznamnější Klímův román s výrazně autobiografickými  rysy. Sleduje osudy právníka Kindla, který se dík}' svému negativnímu  postoji k trestu smrti stává nepohodlným a dostává se do velmi  složitých životních situací. Je vyčleňován z lidského společenství</li>
  </ul>
  <h4>Láska a smetí /1987/ </h4>
  <ul>
    <li> autobiografický' román bilančního charakteru - kombinuje  zážitky z dětství se zážitky dospělého muže </li>
  </ul>
  <p>Klíma je silně ovlivněn Karlem Čapkem a F. Kafkou - o Čapkovi  dokonce napsal monografii. Napsal také řadu námětů pro kreslené filmy  např. o krtkovi /výtvarník Z.Miller/ </p>
  <h3>Eva Kantůrková /1930/ </h3>
  <ul>
    <li> novinářka a spisovatelka, která byla postižena  normalizačními zákazy - ve svých dílech zobrazuje především ponižování  lidské důstojnosti, psychický nátlak, manipulaci s lidmi </li>
  </ul>
  <h4>Smuteční slavnost /l967/</h4>
  <ul>
    <li> lyricky ponurý román o smrti a pohřbu sedláka, který byl v  50.letech z politických důvodů donucen se vystěhovat z rodné vsi. V  šedesátých letech se rozhodla jeho manželka Matylda vypravit svému muži  pohřební průvod z jejich bývalého hospodářství. Ve stejnou dobu je  připravováno poslední rozloučení s okresním tajemníkem KSČ Janusem.  Prostřednictvím různorodých výpovědí o minulosti tohoto člověka, který  násilnou kolektivizaci organizoval vyplouvají na povrch nejen zmiňované  události, ale i negativní vztah obyvatel k soudobé politice. </li>
  </ul>
  <h4>Pozůstalost pana Ábela /l977/ </h4>
  <ul>
    <li> vyšlo v exilu, v Československu byl celý náklad zničen.  Úsměvný příběh padesátiletého úředníka Jana Špačka, který pomocí  složité sítě intrik udržuje milostné styky se třemi ženami najednou </li>
  </ul>
  <h4>Přítelkyně z domu smutku </h4>
  <ul>
    <li> /1984/ - reportážní próza o autorčině pobytu v ruzyňské  věznici, kde strávila rok kvůli údajné souvislosti se zadrženým  francouzským kamionem, který vezl do Prahy knihy vydané na Západě.  Autorka zaznamenává monograficky životní příběhy spoluvězeňkyň,  popisuje poměry, které panovaly v Ruzyni na počátku 80.1et a líčí  vztahy uvnitř věznice -snahu deptat psychicky jedince /též V.Havel v  Dopisech Olze/ </li>
  </ul>
  <h4>Jan Hus /1988/</h4>
  <h2> Někteří další autoři píšící samizdatovou a exilovou prózu:</h2>
  <p class="styl1"> Ladislav Mňačko - Jak chutná moc. Opožděné reportáže </p>
  <p><strong>Viktor Fischl - Dvorní šašci </strong></p>
  <p><strong>Pavel Tigrid - Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu </strong></p>
  <p><strong>Jan Procházka - filmový scénář k filmu Ucho </strong></p>
  <p><strong>Vladimír Škutina - Prezidentův vězeň na hradě plném bláznů </strong></p>
  <p><strong>Arnošt Lustig - Motlitba pro Kateřinu Horowitzovou </strong></p>
  <p><strong>Jiří Mucha - Pravděpodobná tvář </strong></p>
  <p><strong>Ota Filip - Kavárna Slavia </strong></p>
  <p><strong>Jan Trefulka - Velká stavba </strong></p>
  <p><strong>Jiří Gruša - Dotazník aneb Modlitba za jedno město a přítele </strong></p>
  <p><a href="ceska-povalecna-proza.php">Tisknout</a></p>
</div>