Husitská literatura

Husovi předchůdci

Počátkem 15. století vyúsťuje krize feudalismu, vznikají mnohé rozpory ve společnosti, významné postavení ve společnosti měla církev - někteří lidé kritizovali její počínání: hromadění majetku, přijímání podobojí, odpustky, svatokupectví.

Kazatelé, kteří se odvážili poukazovat na tyto chyby církve, bývají označováni jako Husovi předchůdci.

Tomáš ze Štítného /1333-1401(9)/

• o jeho životě je málo zpráv
• narodil se na tvrzi Štítném u Žirovnice v jižních Čechách
• odešel na studia do Prahy - na univerzitě nedosáhl hodnosti, vrátil se na rodnou tvrz a tam hospodařil
• občas zajížděl do Prahy, r. 1381 se tam odstěhoval natrvalo

tvorba: překlady latinské literatury, teprve později vzniká jeho vlastní tvorba

tři samostatné spisy:

Knížky šestery o obecných věcech křesťanských

• základním tématem jsou otázky věrouky / postavení víry, naděje, lásky v křesťanství, pokušení, hřích/, ale i zmínky o denním životě - část nazvaná „O hospodářovi, hospodyni a čeledi“

Řeči besední

• základní poučení o víře - formou otázek a odpovědí - pro jeho děti

Řeči nedělní a sváteční

• výklad čtení na neděle a svátky - jsou jistou náhradou kázání

Konrád Waldhauser / asi 1326- 1369/

• Němec, kázal německy a latinsky
• k jeho posluchačům patřil německý patriciát a studenti
• studentům věnoval sbírku kázání „ Postila studentů svaté univerzity pražské“
• vyzýval bohaté k pomoci chudým

Jan Milíč z Kroměříže /asi 1320- 1374/

• český kazatel - větší okruh posluchačů, působil i osobním příkladem
• vzdal se místa v královské kanceláři a žil v chudobě
• jeho kázání jsou shrnuta ve sborníku Abortivus /Nedonošený plod/

Matěj z Janova /asi 1350-1394/

• psal latinsky „Pravidla starého a nového zákona“ - odvážná analýza soudobé společenské situace, zůstala omezena pouze na univerzitní prostředí

Jan Hus /asi 1371-1415/

• narodil se v Husinci u Prachatic
• vystudoval pražskou univerzitu
• 1393 – titul bakalář, 1396 – mistr svobodných umění
• 1400 vysvěcen na kněze / již jako univerzitní profesor/
• 1402 kázal v Betlémské kapli
• 1409 zásluha na vydání Kutnohorského dekretu – převaha Čechů na univerzitě
• 1412 kritika odpustků, bohatství církve, požadavek přijímání podobojí – nepřítel církve – nad Prahou byl vyhlášen interdikt, Hus byl dán do klatby, musí opustit Prahu
• odchází na Kozí Hrádek u Tábora, později na Krakovec u Rakovníka
• 1414 pozván na církevní koncil do Kostnice – Zikmund mu vydá ochranný glejt, neodvolá své učení
• 6.července 1415 – upálen, popel vhozen do Rýna

Tvorba:

O církvi

• příslušníkem církve je pouze ten, kdo nespáchal těžký hřích, hlavou církve je sám Kristus, popřel papežovo právo být hlavou církve, odůvodnil, že křesťan není povinen poslouchat papeže, jestliže papežova nařízení jsou v rozporu s biblí – v tom se opíral o názory staršího anglického reformátora Johna Wycliffa
• latinsky psané

Knížky o svatokupectví

• vznikly jako reakce na prodej papežových odpustků, Hus rozebírá problém prodávání náboženských úkonů a hodností za peníze, ale ostře kritizuje celou církev i společnost
• česky

O šesti bludiech

• původní kratší latinská verze /vlastně poznámky ke kázání/ byla napsána na stěnách Betlémské kaple a byla tam objevena až po druhé sv. válce člověk má poslouchat pouze Boha
• latinsky

Postila

• z lat. post illa verba /po těchto slovech/, soubor lidově zaměřených traktátů – výklad evangelia , zaměřuje se na to, co lze vyvodit z evangelia pro běžný život, ukazuje na zkázu mravů – především v duchovenstvu
• česky

Dcerka

• spis věnovaný ženám, promlouvá jako rádce, pozorovatel, psycholog, každá z deseti kapitol díla začíná oslovením: „Poslyš dcerko, a viz a přichyl ucho své“
• česky

Výklad Viery, Desatera a Páteře

• /Otčenáše/ náhrada za mluvené slovo pro ty, kteří se nemohli zúčastnit Husových kázání

Jan Hus rovněž provedl reformu kostelního zpěvu, dbal na správnou artikulaci, na to, aby zpěv nebyl odbýván. Lid se měl modlit zpěvem, propagoval hlavně nedělní lidový duchovní zpěv v domácnostech, odsuzoval lid, který zvlášť v neděli zpívá písně nenábožné, rozpustilé, až nemravné, čímž neděli znesvěcuje. Sám Hus byl autorem několika písní.

Také měl vřelý vztah k českému jazyku – má zásluhu na zjednodušení českého pravopisu – on nebo někdo z jeho blízkých spolupracovníků je autorem prvních pravidel českého pravopisu – O českém pravopisu nahradil spřežkový pravopis pravopisem diakritickým.

Do poslední chvíle psal z Kostnice tzv. listy – překračují hranici osobní korespondence a jsou lit. dílky. Působil jimi na své stoupence v Čechách, usiloval o svou obhajobu.

Vedle Jana Husa stál v popředí dění jeho přítel mistr Jeroným Pražský /zemř. 1416/ - stejně jako Hus byl upálen.

Jakoubek ze Stříbra /zemř.1429/

• kazatel, spisovatel, zpočátku velmi radikální názory, později reakční stanovisko – zavedl přijímání podobojí/

Husitské písně

Reakční: nenávistné satirické písně

Viklefice
Bekyně

• zesměšňují ženy, které se aktivně zúčastňovaly reformního hnutí – „naučily se abecedě, chodie rády po besedě, ale nenaučily se latině, ty klektavé bekyně“ reakci provokovalo zvláště to, že se ženy stávaly aktivními v reformním hnutí a osvojovaly si znalost čtení

Příležitostné:

Ó svolanie konstantské

• zpráva o sporu Jana Husa v Kostnici, zpívala se při hus. bohoslužbě na Husův svátek, byla složena i v lat. verzi

Bojové:

Ktož jsú boží bojovníci

• inspirovala řadu hudebních děl, nápěv písně Dobrovský charakterizoval jako „slavnostní, hrozivý“ – často způsobil zběsilý úprk nepřátel

Písně z pozdější hus. doby se dochovaly v Jistebnickém kancionálu a Roudnickém kodexu.

Satira

Budyšínský rukopis

• Žaloba Koruny české
• Porok Koruny české
• Hádání Prahy s Kutnou Horou

Tyto tři části rukopisu lící situaci kolem roku 1420, kdy se dal Zikmund korunovat českým králem, lid jej považoval za původce válečných běd , které dolehly na Čechy, útoky byly vedeny rovněž proti panstvu i duchovenstvu, které stálo při Zikmundovi. Ve třetí části obhajuje husitský program oblíbenou formou alegorického soudního sporu – Praha představuje husitské ideály, Kutná Hora římskou stranu. Praha je přirovnávána ke krásné, ctnostné ženě, Kutná Hora k přihrblé žínce, hříšné.

Doznívání husitských ideálů v literatuře po porážce husitského hnutí

1434 – porážka husitů v bitvě u Lipan – utužení moci šlechty a bohatších měšťanů - tyto dvě vrstvy se snažily o to, aby jim zůstal majetek zabavený církví – pokud zůstali někteří z nich u husitských ideálů, spokojili se s téměř jediným ústupkem církve – přijímání podobojí

Až do nástupu Jiřího z Poděbrad na český trůn v roce 1458 dochází k rozbrojům mezi feudálními pány. Jiří z Poděbrad chtěl vytvořit svaz evropských knížat bez papeže, aby se mohl lépe bránit náporu Říma. Proti kacířských Čechům byla vedena křížová výprava – v jejím čele stál zeť Jiřího - uherský král Matyáš.

I v tomto období vzrůstá zájem o literaturu.

Petr Chelčický /asi 1390-1460/

• svobodný rodák z Chelčic u Vodňan
• soukromě se vzdělával četbou českých autorů /Tomáše ze Štítného, Husa/

traktát: O trojím lidu

• odsoudil středověké dělení společnosti na tři stavy /kněžský, šlechtický a duchovní/

traktát: O boji duchovním

• zavrhl války, i husitské, opíral se přitom o bibli, podle níž si mají být všichni lidé rovni a podle níž nesmí křesťan zabíjet – jediný povolený boj je proti hříchům

spis: Sieť viery pravé / poč. 40.let 15.st./

• odhalil a odsoudil vykořisťovatelský řád feudalismu, hlásal zásadu neodporovat zlému – učil pasivitě, sítí rozumí autor církev a pravou křesťanskou víru, jíž se lidé zachraňují z hříchů, podobně jako se sítí vytahují z moře ryby, hlavními ničiteli sítě jsou papež a panovník

Petr Chelčický byl propagátorem rovné společnosti – jeho přívrženci odešli roku 1458 do Kunvaldu u Žamberka a založili tam novou církev Jednotu bratrskou – všichni si byli rovni, pracovali jen fyzicky, odmítali vzdělance.

Tisknout