Literatura za okupace
Historická situace
15.3.1939
- obsazení Čech a Moravy fašistickým Německem
- znamenalo velkou změnu v kultuře českého národa
- vznikl Protektorát Čechy a Morava
1.9.1939
- Německo napadlo Polsko
- válku vyhlásily Německu rovněž Anglie a Francie
- později se na německou stranu přiklonily Itálie a Japonsko
- Německo se snažilo dobývat další území, konec německé rozpínavosti nastal až po přepadení SSSR
- Německo počítalo s tzv. „bleskovou válkou“, ale ta se protáhla až do roku 1945
Důsledky pro Čechy:
Na podzim roku 1939 byly uzavřeny české vysoké školy - v den čs. státního svátku 28.10. 1939 šli do ulic manifestovat Pražané, většinou studenti VŠ, K.H.Frank dal pokyn ke střelbě do manifestujících, byl zastřelen jeden horník a na následky zranění zemřel v polovině listopadu i student medicíny Jan Opletal, jeho pohřeb za manifestační účasti vysokoškoláků proběhl bez větších incidentů,ale už 17. listopadu 1939 obsadilo gestapo studentské koleje i univerzitní budovy, devět studentských funkcionářů bylo zabito, na 1 200 studentů bylo deportováno do Německa /některé údaje uvádějí 3 000/. VŠ byly uzavřeny údajně na tři roky po dobu války však nebyly otevřeny.
Byl omezován počet českých deníků a časopisů. V e školním roce 1941-1942 byl z nařízení říšského protektora snížen počet českých středních škol /bylo možné do nich přijmout asi necelých 50% dosavadního stavu,byli přijímáni jen rasově vyhovující, některé předměty byly vyučovány jen německy.
Nejhorší situace nastala po atentátu na Heydricha /květen 1942/
- vyhlášení stanného práva
- popravy
- vypálení obcí
- zavírání divadel
- zákazy časopisů
Literatura
V této době vzrůstá význam literatury v životě národa a každého jednotlivce - především mladí lidé hledají v literatuře náhradu za vše, o co je připravil fašismus.
Fašismus vzal české literatuře řadu tvůrců:
1938 umírá Karel Čapek
1939 je zatčen Josef Čapek /bez soudu je vězněn celou válku a na samém konci války podlehl tyfové epidemii v Bergen Belsenu/
1941 je zatčen Eduard Urx - literární kritik
1943 odchází do Osvětimi Karel Poláček, zahynul v plynové komoře - protože byl Žid, jeho díla nesměla být vydávána
Ve vězení se ocitly desítky dalších autorů tzv. střední generace /např. E.F.Burian/.
Někteří autoři měli zákaz vydávat svá díla.
Poezie za okupace
- vzniká za výše nastíněných poměrů - za přísné cenzury, v době prosazování němčiny jako spisovného jazyka - roste zájem o českou poezii - lidé si českého jazyka velmi vážili a za války četli i ti, kteří po verších jindy nesáhli
- básníci prokazovali statečnost - využívali alegorie /jinotaj/ - např. období okupace nazývali vleklou zimou, tmou
- snažili se psát melodické verše /aby vynikla krása češtiny/ - dokonce i František Halas, básník, který se vyznačoval nemelodickou poezií, se dává do „ladění“ - básnická sbírka Ladění
- byli nuceni zúžit tématické okruhy /cenzura/ - mohli psát pouze o intimním životě, o přírodě, připomínali významné osobnosti, tvořili pro děti
Tvorba pro děti
František Halas:
Ladění /1942/
- drobnější lyrické básně, dětské motivy, říkanky
- Halas reaguje na narození a první léta svého syna
František Hrubín /1910 - 1971/
- jeho poezie nejvíce uchvacovala melodičností verše
- patřil k básníkům, kteří uvědoměle pracovali s jazykem a v jejichž díle je patrná krása češtiny
- to bylo době okupace velmi důležité, protože sílila germanizace, Češi toužili po kráse češtiny
- užíval dokonalou veršovou formu, melodický rým - zejména ve své tvorbě pro děti
Říkejte si se mnou /1943/ - např. Princeznička na bále
Bývá vedle Sládka považován za jednoho z našich nejlepších autorů dětské poezie
Návrat k významným osobnostem
- za války si lidé připomněli 120.výročí narození Boženy Němcové - to byla příležitost k vydání některých sbírek:
Jaroslav Seifert: Vějíř Boženy Němcové /1940/
- oslava B.Němcové, láska k jazyku, k rodné zemi
František Halas: Naše paní Božena Němcová
- obdiv vnitřní síly autorky, její víry v život, sbírka je psána krásným českým jazykem
Básnický obraz Prahy
Jaroslav Seifert:
Světlem oděná - vzpomínky na mládí, zastavení na památných místech
Kamenný most - pět romancí a legend
Přilba hlíny - oslava Pražského povstání
Poezie, která nesměla být vydávána:
Stanislav Kostka Neumann
- mohl za války otisknout pouze část sbírky Zamořená léta - těmito verši reagoval na Protektorát - vyšla až po válce
Vítězslav Nezval
- až po válce mohl uveřejnit druhou část sbírky Historický obraz /1939/, rozsáhlou
- báseň Veliký orloj
- báseň Švábi - vyjadřuje štítivý odpor proti okupantům, rozlézajícím se po české zemi jako dotěrný hmyz, vyjídajícím obsazenou zemi a ničícím vše – ukázka: Hnusní, černí, mstiví, zlí, všude se nám rozlezli ... původně byla tato skladba zařazena do sbírky Pět minut za městem, ale neprošla cenzurou, ale i tak byla tato sbírka jednou z nejodvážnějších básnických knih vydaných legálně
- Manon Lescaut - básnická hra / v předvánoční anketě Lidových novin 1940 o nejoblíbenější knihu se umístila na prvním místě v kategorii poezie/ - zapůsobila především čistým jazykem lyrických veršů
Za války tvořili rovněž mladší autoři - Skupina 42 - Jiří Kolář, Josef Kainar, Ivan Blatný
Mezi mladé autory patřil také
Jiří Orten /1919 - 1941/
- narodil se v Kutné Hoře, byl synem židovského obchodníka
- vlastním jménem Jiří Ohrenstein
- rád četl, hrál loutkové divadlo, později hrával s ochotnickým spolkem Tyl
- začal po maminčině vzoru studovat herectví, ale byl z rasových důvodů vyloučen
- situace pro Židy se zhoršila, příbuzní jej nabádali k emigraci, jeho bratr emigroval, ale on nemohl – nechtěl opustit svou vlast a svou lásku
- 1940 - vykonával příležitostné práce /skládal seno, odklízel sníh.../
- uveřejňoval básně, používal pseudonymy Karel Jílek, Jiří Jakub
- psal rovněž divadelní hry - např. Anýzové jablko - v ní i hrál, recitoval
- 30.8.1941 /o 22. narozeninách/ byl přejet německou sanitkou, za dva dny zemřel
Tvorba:
Čítanka jaro /1939/
- použil krycího jména Karel Jílek
- báseň Déšť
Cesta k mrazu /1940/
- pod stejným jménem
Jeremiášův pláč /1941/
- pod jménem Jiří Jakub
Ohnice/1941/
- sbírka věnovaná otcově památce /zemřel po Ortenově odchodu do Prahy/
- poslední sbírka, jejíhož vydání se dožil
Nejpozoruhodnějším dílem z Ortenovy pozůstalosti byly však tři knihy deníků, které básník sám nazval podle barvy desek: Modrá, Žíhaná a Červená kniha Jiřího Ortena. Jeho deníky jsou zachycením tří a půl let autorova citového života / pouze asi rok žil jako rovnoprávný občan/. Zapsal do nich téměř vše, co vytvořil, /básně, úvahy nad četbou, citáty/.
29.8.1941 napsal zápis do deníku a poslední báseň.
Próza za okupace
Většina autorů přerušila v době války své práce, protože by nemohly být vydány. I tématické okruhy prózy byly zúženy.
psychologická
Marie Pujmanová
Předtucha
- profesor Jelínek má přednášet na jazykovědném kongresu v italské Maloře a matka má poprvé od narození mladšího syna Ivana na devět dní opustit rodinu. Oba synové ji nechtějí nechat odjet a jdou za sestrou Jarmilou, aby je podpořila. Ona to ale neudělá, protože chce být s Toufarem - této známosti otec nepřeje. Ráno rodiče odjíždějí, Jarmila má strach z něčeho neznámého, prožívá výčitky, že se s rodiči ani nerozloučila. Cestou na schůzku zaslechne z otevřeného okna zprávu, že na trati Jassa - Malora došlo k železničnímu neštěstí. Jedenáct lidí zahynulo, 58 bylo zraněno. Běží zpět domů, snaží se volat do Malory. Ráno přijde telegram, že šťastně dojeli. Jarmila si uvědomuje, že cítí víc k rodině než k Toufarovi.
Václav Řezáč
Černé světlo
Svědek
Rozhraní
Jaroslav Havlíček
Helimadoe
Neviditelný
Vladimír Neff
Třináctá komnata
- děj se odehrává v Praze na Kampě, autor líčí mnoho zajímavých postaviček /cukrář Jakoubek, hostinský Pešek/ děj: do „zakletého“ domu U Slepých hodin se přistěhovala rodina dr. Kalisty. Dr. Kalista měl krásnou ženu Kateřinu a třináctiletou dceru Blanku. Blanka vyšla na zahradu a zaujala ji soška bůžka s rukou ukazující na kulaté okno jejich domu. Seznámila se s Kosťou, synem dr. Diviše, který bydlel nedaleko. Kosťa si rád vymýšlel a řekl Blance, že za oknem musí být něco tajemného. Oba se dohodli, že záhadu vyluští. Otevřou „13. komnatu“ a najdou kulatou skleněnou vázu, o které se domnívají, že je to koule na předvídání budoucnosti po cikánce, která odtud odešla. Kosťa rád hraje hru na osud /má kartičky s osudy lidí - vždy čtyři vytáhne a vymyslí si příběh/. Tentokrát si vymyslí příběh, který se téměř splní. /O tom, že se do paní Kalistové zamiluje jiný muž, pan Kalista je zastřelen, ona obviněna - nakonec osvobozena./
Historická próza
Vladislav Vančura
Obrazy z dějin národa českého
Jiří Mařánek
trilogie o posledních Rožmbercích:
Barbar Vok
Romance o Závišovi
Petr kajícník
Karel Schulz
Kámen a bolest
M.V.Kratochvíl
Osamělý rváč
Povídky lásky a smrti
František Kubka
Skythský jezdec
Próza tzv. českého génia - oslava pracovitosti českého člověka
Eduard Bass
Cirkus Humberto
- jedna z nejlepších knih, které vyšly za války hlavní postava Václav Karas
- zfilmováno
František Kožík
Největší z pierotů
- román o francouzském herci českého původu
Próza inspirovaná lidovou tradicí
Jarmila Glazarová
Chudá přadlena
Jan Drda /nar. 1915 v Příbrami/
- po studiích na FF UK byl kulturním redaktorem Lidových novin
- po osvobození pracoval v deníku Práce a jako šéfredaktor Lidových novin
- zpracovává prózou nebo dramatem pohádkové motivy z české lidové tradice
- píše fejetony, navazuje jimi na významného fejetonistu K. Čapka
- knižně vydává:
Svět viděný zpomaloučka /1943/
Městečko na dlani /1940/
- zfilmováno
- zachycuje prožitky z dětství na rodném Příbramsku, vyprávění postav o starých dobách kraje
Živá voda /1941/
- román
- zachycuje cestu vnímavého venkovského chlapce za uměním, kniha je věnována sochaři Janu Kavanovi, o němž vydal Drda malou monografii
Hrátky s čertem
- hra - vzniká během okupace /jinotaj/
- úprava: Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert
Němá barikáda /1946/
- vychází po válce, ale povídky v ní uvedené ztvárňují hrdinství českého člověka v boji proti fašistickým okupantům
povídka Vyšší princip
Vtípek
Student vypráví při literatuře: „ Za pomoci princezny, s kterou měl poměr, se mu podařilo uprchnout.“ Ze třídy se ozve: „Jaký poměr?“ Kdosi odpoví: „Slučovací.“
Věděli jste?
image – převažuje anglický způsob psaní, používá se v rodě ženském /nová image/, mužském /nový image, ojediněle i středním /nové image politické strany/, lze skloňovat /image, imagi,imagem,imagí/, častěji však zůstává nesklonné