Realismus ve světové literatuře
Realismus
- umělecký směr, který převládl v literatuře ve 2.polovině 19.st. z lat. realis = věcný, skutečný
Ve 2.pol.19.st. se:
- rozvíjejí přírodní a technické vědy
- prosazuje se exaktní myšlení /vědecké postupy jsou založeny na matematických výpočtech/
- nastává rozvoj průmyslové výroby
- lidé věří v rozum a smyslové poznání
- ve filozofii se rozvíjí tzv. pozitivizmus – směr, který prosazuje, že jen to je skutečné, co lze dokázat smysly a zkušeností
- objevuje se snaha uplatnit tytéž vědecké postupy v literatuře – spisovatelé i kritici začali chápat literaturu jako vědeckou analýzu společnosti
Znaky realismu:
- pravdivý obraz skutečnosti /bez idealizace/
- přesné a všestranné studium života společnosti a nitra člověka
- realistický hrdina je typický jednotlivec /zatímco romantický hrdina byl člověk výjimečný/, v průběhu děje se mění a vyvíjí, někdy je ústřední hrdina nahrazen kolektivem
- autor se přímo neúčastní děje, stojí jakoby nad příběhem, svůj názor uplatňuje výběrem faktů, tématu, postav
- kritika nedostatků ve společnosti – kritický realismus
- nové výrazové prostředky: hovorová řeč, nářečí, archaismy
Realismus ve výtvarném umění
Za revoluce 1848 se sešla skupina umělců v holandské vesnici Barbizonu.
Jeden z nich Francois Millet /1814-1875/ chtěl malovat „výjevy z takového vesnického života, jaký skutečně je, chtěl malovat muže a ženy při práci na poli. Dnes nám připadá nepochopitelné, že se to považovalo za něco revolučního, avšak v umění minulosti bývali vesničané znázorňováni jako komičtí venkovští balíci.“ /E.H.Gombrich/
Malíř, který toto hnutí pojmenoval, byl Gustave Courbet/1819-1877/ svou výstavu nazval „Le Réalisme, G.Courbet“.
Dalšími představiteli v malířství byli:
- Francouz Honoré Daumier
- Rus Ilja Repin
- Karel Purkyně / postavy, zátiší/
- Soběslav Pinkas
- Antonín Chittussi /krajiny/
Představitelé realismu v hudbě: Italové G. Verdi, G. Puccini.
Kritický realismus
Francie
Realismus se rozvíjí v těsné blízkosti s romantismem – např. významné romány Victora Huga vznikají v době, kdy Balzac umírá. Stendhalovo dílo je možné řadit do romantické i realistické literatury.
Honoré de Balzac /1799-1850/ /onoré d balzak/
- nejvýznamnější tvůrce francouzského realismu vystudoval práva a pokoušel se prosadit nejrůznějším způsobem snažil se stát spisovatelem – 10 let zkoušel proniknout psaním dobrodružných románů – bezvýsledně stal se i vlastním nakladatelem a tiskařem – neuspěl ani zde – jen se pro celý život zadlužil a odsoudil se k vysilující práci – splácel dluhy a zemřel na „30 000 šálků kávy“ uštván úmornou noční prací
Tvorba:
- zpočátku umělecky bezcenné tajuplné dobrodružné příběhy – romány
- k proměně jeho tvorby dochází až roku 1829 – vydává historický román - Šuani – obraz z doby Velké francouzské revoluce – první dílo, které vešlo do jeho velkolepého cyklu Lidská komedie, tj. 97 povídek a románů – obraz francouzské společnosti od Velké francouzské revoluce – důkladný popis prostředí, postav všech společenských vrstev – mamonářství, touhy po moci a zisku
Jádro Lidské komedie tvoří tři romány:
Otec Goriot /1835/
- v pařížském penzionu vdovy Vauquerové se setkávají dva lidé různých osudů – bývalý úspěšný podnikatel Goriot -výrobce nudlí, nyní již společensky degradovaný, starý, a mladý student Evžen Rastignac, který přišel do Paříže studovat práva
- Goriot je zde zastižen v době úpadku, umírá opuštěn a finančně zruinován sobeckými dcerami
- Rastignac poznává společenské poměry, zříká se svých původních dobrých předsevzetí a přestože je otřesen tragédií Goriota, vítězí v něm ctižádost a stává se milencem jedné z jeho dcer, od níž očekává, že mu svým vlivem dopomůže ke kariéře.
Evženie Grandetová /1883/
- původně časopisecké vydání
- kniha věnovaná Marii de Fresnay, jež tehdy čekala s Balzakem dítě
- líčí nešťastnou lásku třiadvacetileté Evženie Grandetové, která je spolu s matkou plně ovládána despotickým otcem Felixem, váženým občanem, který zbohatl spekulacemi za revoluce
- Evženie se zamiluje do pařížského bratrance Karla, jehož otec Vilém, Grandetův mladší bratr, spáchá sebevraždu – Karla poslal do Saumuru s písemnou prosbou, aby se o něj jeho bratr postaral, ten pošle Karla do Indie /vydělávat/ a potrestá Evženii, když zjistí, že mu darovala vlastní úspory
- po sedmi letech se zbohatlý Karel vrací do Francie, zapomene na Evženii, s níž si přislíbili věčnou lásku, ožení se s bohatší ženou
- Evženie zdědí obrovský majetek, využívá ho pro dobročinné účely
- provdá se „z rozumu“ za předsedu soudu Cruchota de Bonfons - román končí smrtí jejího manžela
- Evženiin otec – lakomec, který zničí štěstí své dcery, aby vyplacením věna nezmenšil své bohatství
Ztracené iluze /1837/
- třídílný román zachycuje osudy přátel Luciena /Chardona/ a Davida/Sécharda/ - usilují o společenské uplatnění – David - Lucienův švagr získává po otci tiskárnu a chce vynalézt novou výrobu papíru, Lucién chce být básníkem
- David volí cestu poctivé práce, Lucién používá intrik – usiluje o přiznání šlechtického titulu de Rubempré po matce – jeho snahy ztroskotají na neznalosti společenských intrik – dává přednost lásce herečky Coralie před mocnou paní de Bargeton, což mu uzavře cestu do šlechtických kruhů
- zradí i svého kamaráda Davida – ten je zadlužen směnkami, které jeho jménem zfalšoval Lucién v Paříži, David je zavřen do vězení pro dlužníky, zahanbený, Lucién je rozhodnut zemřít, potkává záhadného abbého Herreru, který mu slibuje, že ho zasvětí do tajů společenského úspěchu a bere ho s sebou do Paříže
Další tvorba:
Lesk a bída kurtizán
Bratranec Pons
Sestřenice Běta
Některé Balzakovy práce byly brzy překládány do češtiny, nejprve byly považovány za dobrodružnou četbu, teprve později za romány kritizující společnost.
Gustave Flaubert /1821-1880/ /gistáv flóber/
- mistr v zobrazení lidských vášní a citových vztahů
- netvořil tak horečně jako Balzac, ale pozorně svá díla propracovával – dbal na formu
- pro nemoc nedokončil právnická studia
- až na občasné zajížďky do Paříže, Orientu a Tunisu žil v ústraní a věnoval se literární práci
- nemoc a osamění v něm posilovaly hluboce pesimistický pohled na svět a život – jedinou hodnotu viděl v umění
Tvorba:
Citová výchova/1869/
- psychologicko- společenský román
- silné autobiografické prvky
- spojuje dvě románové linie – román o lásce a román o politické moci
- romantický Fréderic Moreau po vzoru jiných mladých mužů /Rastignac/ odchází dobýt Paříž, valná část života mu proběhne mezi deziluzí, znechucením, nečinností, sněním – v lásce prožívá platonický vztah k paní Arnouxové – je však přitahován i jinými ženami - podléhá okamžitým vlivům
Paní Bovaryová /1857/
- načrtnuto dětství a mládí lékaře Bovaryho- seznamuje se s Emou, která se stane jeho druhou ženou /je krásná, ale povrchní/ - Ema si představuje manželství jako vzrušující dobrodružství, záhy však začíná bolestný proces deziluze, cítí se osaměle v maloměstě, najde si milence, on ji však opouští v okamžiku, kdy je odhodlána s ním uprchnout, navazuje povrchní poměr s jiným mužem, je rozmařilá, to ji dovede do spárů lichváře Lheureuxe, Bovaryových dům propadá exekuci, všemi opuštěná Ema se otráví
- román je ukončen smrtí
Salambo /1862/
- děj se odehrává po první punské válce /Kartágo- Řím/ - Salambo je dcera vojevůdce Hamilkara Barkase - román vypráví o tajné lásce královské dcery k vůdci poražených žoldnéřů ve starověkém Kartágu
Naturalismus
- od slova natura /příroda/
- vznikl ve Francii v 60.- 80.letech 19.st., odtud se rozšířil po Evropě
- snaha zachytit život podrobně, fotograficky věrně a se zápory
- člověka naturalisté berou jako bytost, jejíž osud je předurčen vlivem dědičnosti a prostředí, v němž žije
Emil Zola /1840-1902/
- autor povídek, ale především rozsáhlých románů
- cyklus Rougon Macquartové-líčí historii jedné rodiny v období tzv. II.císařství – z tohoto cyklu jsou romány:
Břicho Paříže /1873/
- román z prostředí pařížské tržnice – nejvíce pozornosti věnuje autor postavě Florenta, který se nelegálně vrací z vyhnanství, je pohlcen tržnicí, útočiště nalézá v tučném a poklidném blahobytu – v uzenářství mladšího bratra
- na nátlak švagrové, krásné Lízy, přijme Florent místo inspektora v pavilonu ryb, kde trpí uprostřed pokrmů pachem i útoky tělnatých žen, spřádá reformistické plány, stále více narušuje klidné prostředí tržnice
- na základě řady dalších obvinění je opět odsouzen do vyhnanství
Germinal /1885/
- sociální román
- hlavní hrdina Štěpán Lantiére – se staví do čela stávky, věří ve spravedlivější svět, musí zažít bolestné vystřízlivění ze svých plánů při pohledu na umírání hladem, mrtvé oběti, srážky s vojskem
- jeho popularita se zvrátí v nenávist a je málem ukamenován
Zabiják /1877/
- venkovská dívka /Gervaisa/ přijíždí do Paříže se svými dvěma dětmi a druhem Lantiérem, který je krátce nato opouští
- díky své píli si dívka zařizuje skromnou existenci pradleny
- uchází se o ni klempířský dělník,/Coupeau/ a časem ji přemluví k sňatku, rodině, k níž záhy přibude dcera Nana, se daří zpočátku dobře, k tragickému zlomu dochází, když muž utrpí v práci těžký úraz, v rekonvalescenci si navykne na zahálku a nechce se mu znovu začít pracovat
- nachází zalíbení v zábavách a pitkách s kamarády - alkohol se pro něj stává prostředkem, jímž zahání pocit prázdnoty a utišuje špatné svědomí ze zahálčivého života, nakonec umírá na otravu alkoholem
- žena ztrácí práci, bezútěšnou situaci řeší rovněž pití, sleduje osud své dcery Nany, která směřuje ke dráze vydržované ženy
Nana /1880/
Guy de Maupassant /1850-1893/
- jeden z nejvýznamnějších představitelů naturalismu
- pracoval jako ministerský úředník
- jeho prvotinou je povídka Kulička – příběh o prostitutce Alžbětě Roussetové, zvané Kulička
- během dalších deseti let napsal 300 povídek, 6 románů, 3 svazky cestopisů, několik divadelních her a mnoho článků
- získal velké uznání i světovou slávu
- později jej zasáhla duševní choroba, z níž jej vysvobodila smrt /trpěl úzkostí ze samoty, hrůzou před smrtí, pesimismem/
román: Miláček /1885/ - autobiografické rysy
Milostné povídky a jiné příběhy
Témata povídek:
- zážitky z prusko-francouzské války /1870-1871/
- sportovní zážitky
- milostné zážitky
- chorobné duševní stavy, halucinace
Anglie
Charles Dickens /1812-1870/
- nejvýznamnější a nejpopulárnější anglický realistický prozaik
- už v dětství poznal, co je to bída, když jeho rodiče skončili ve vězení pro dlužníky a on se musel od 11 let sám živit – jako dělník v továrně
- tato zkušenost v něm vypěstovala smysl pro utrpení chudáků a zejména dětí – proto se ve svých dílech zabývá především jejich osudy
Oliver Twist/1838/
- příběh chlapce z chudobince, nuceného snášet bezpráví, krutost a hlad
- po útěku z Londýna se Oliver nevědomky dostává do zločinecké bandy, nutí ho krást a při jedné z krádeží je nevinný Oliver, který se všemi silami bránil tomu, aby vstoupil na cestu zločinu, zadržen
- před rozsudkem ho zachrání ušlechtilý pan Brownlow, ale Oliver je znovu unesen zločineckou bandou
- při jednom z dalších přepadení je raněn, dostává se do péče Rózy, o které zjistí, že je jeho teta
- nakonec se stává Brownlowovým adoptivním synem a dědicem
David Copperfield/1850/
- autobiografický román
- David žije pouze s matkou, kterou utrápí její druhý manžel
- je poslán do internátu, poté vykonává podřadnou práci ve skladišti svého otčíma, utíká k tetě Betsy, znovu chodí do školy
- později se ožení a stane se slavným spisovatelem
Kronika Picwickova klubu/1836/
- příběhy z cest čtyř členů Picwickova klubu na venkov, se záměrem poznat blíž život v Anglii
- výprava se zvrhne v sérii katastrofických příhod - postupně se pan Picwick přetváří z komické postavy na charakterní
- pro neshody se svou domácí se dostává do rukou vyděračů, ale raději se nechává zavřít do vězení pro dlužníky, než by zaplatil
- pobyt ve fleetské věznici pro dlužníky odhaluje pohled na lidskou bídu a neštěstí
- po návratu z věznice se klub rozchází
- předností tohoto románu je svěží humor, který je jinak u kritických realistů velmi vzácný
Rusko
- v Rusku se realistická literatura rozvíjela společně s romantismem
- za jeho zakladatele je možno považovat A.S.Puškina
- realistické postupy najdeme i u M.J.Lermontova a N.V.Gogola
Nikolaj Vasiljevič Gogol /1809-1852/
- zakladatel ruského realismu
- prozaik a dramatik světového významu
- pocházel z drobné venkovské ukrajinské šlechty a životu na ukrajinském venkově věnoval své první povídkové knihy : Večery na samotě u Dikaňky, Mirhorod
Revizor /1836/
- hrdinou této komedie je Chlestakov, který je omylem považován za revizora /inspekční orgán/ a dovede toho dokonale využít ke svému vlastnímu prospěchu -hra ostře kritizuje úplatkářství
Mrtvé duše /1842/
- román, jehož ústřední postava - Čičikov projíždí Ruskem a skupuje „mrtvé duše“ zemřelých nebo zmizelých nevolníků, aby mu jeho vlastnictví dopomohlo k různým finančním spekulacím
- na těchto cestách poznává otřesné typy venkovských statkářů, žijících příživnickým způsobem, bažících po majetku
- proti tomuto bezútěšnému obrazu Ruska chtěl Gogol v pokračování románu zobrazit „nádhernou krásu ruské duše“, ale z druhého dílu zůstaly jen zlomky, protože autor rukopis pod vlivem choroby několik dní před smrtí spálil
Ivan Sergejevič Turgeněv/1818-1883/
- pocházel z bohaté statkářské rodiny
- už v dětství poznal nejen lesk i prázdnotu šlechtických sídel, ale také krutý útlak nevolníků
- sympatizoval s venkovským lidem, obdivoval jeho přirozené schopnosti a nadání
Lovcovy zápisky /1852/
- cyklus povídek – otřesné svědectví o statkářské omezenosti, ale i poetické líčení krás krajiny
Otcové a děti /1862/
- nejdiskutovanější román autora
- vytvořil v něm typ intelektuála z lidu, Bazarova, stojícího v ostrém rozporu s ustálenými tradicemi, názory i kulturou
Lev Nikolajevič Tolstoj /1828-1910/
- patří k nejvýznamnějším ruským realistům
- autor řady drobnějších povídek /Sevastopolské povídky/
- autor dramat / Vláda tmy, Živá mrtvola/
Vojna a mír /1869/
- román, v němž na pozadí historických událostí /válka s Napoleonem a jeho tažení do Ruska r.1812, požár Moskvy a ústup francouzské armády/, představil Tolstoj život soudobé ruské společnosti v románu vystupuje mnoho postav – šlechtici, králové, císaři, generálové, ale i prostí vojáci a sedláci autor líčí nejvýznamnější historické události - bitvu u Slavkova – vychází ze studia důležitých pramenů z bohaté galerie postav vystupují do popředí rodiny Bolkonských a Rostovovů – přední mužští hrdinové – Andrej Bolkonskij a Pierre Bezuchov – jsou postavy do značné míry protikladné – Bezuchov je idealistický snílek, zaujatý otázkami o pravdě a smyslu života, Bolkonskij je člověk energický, střízlivý z ženských postav je prokreslena zejména Nataša Rostovová, Andrejova nevěsta, která se nakonec provdá za Bezuchova, vůdčí myšlenkou románu je názor, že dějiny nevytvářejí vynikající jedinci, jako byl např. Napoleon, ale lid a tisíce drobných nepředvídaných okolností
Anna Kareninová/1879/
- zobrazuje dva milostné a rodinné osudy: ničivý vliv vášnivé lásky provdané Anny Kareninové k Vronskému, jež končí Anninou sebevraždou jako protiklad autor líčí milostné štěstí manželů Levinových
Fjodor Michajlovič Dostojevskij /1821-1881/
- vedle Tolstého je jedním z nejvýznamnějších ruských spisovatelů
- jeho romány bývají označovány jako psychologické nebo filozofické
Zločin a trest /1866/
- nejproslulejší román autora
- chudý petrohradský student Raskolnikov zavraždí starou lichvářku a její sestru, podaří s mu zahladit stopy svého činu, ale tíží ho svědomí a dostává se do těžké psychické krize
- nemůže unést svoji vinu a svěřuje se přítelkyni Soně, která mu radí, aby se přiznal a přijel trest – to nakonec učiní a je odsouzen k nuceným pracím
- Soňa jej doprovází na Sibiř a svou rostou, nesobeckou láskou způsobí duševní přerod hlavního hrdiny
Idiot /1868/
- děj začíná ve vlaku do Petrohradu, kde se kníže Myškin, vracející se ze švýcarského sanatoria pro duševně choré, setkává s kupcem Rogožinem
- Myškin na něj zapůsobí svou laskavostí a otevřeností, že se mu Rogožin svěří se svou láskou k petrohradské krasavici Nastasji Filippovně Baraškovové – seznámení s ní se pro Myškina stane osudným, dojímá ho její osud, chce jí pomoci
- trýznivá vášeň Rogožina dovede až k vraždě milované Nastasji
- kníže v něm vidí nešťastného člověka a soucítí s ním
- sám se psychicky zhroutí a znovu upadá do své choroby
Další díla:
Běsi /1872/
Bratři Karamazovi /1880/
Anton Pavlovič Čechov /1860-1904/
- světoznámý ruský prozaik a dramatik
- vystudoval medicínu a přírodní vědy, ale lékařskému povolání se věnoval pouze dva roky
- věnoval se literatuře – začal ještě za studií otiskovat krátké povídky s motivy všedního života a humorným laděním, v nichž vesele i posměšně líčil různé lidské nedostatky, předsudky, hloupost a poníženost – napsal na šest set takových miniatur a fejetonů pak poznal, že svět je příliš zkažený, než aby bylo možné vyléčit jej smíchem, a tak se soustředil na líčení hrdinů, kteří nejsou ani jen dobří, ani jen zlí, žijí podivným bezcílným životem, z něhož by se sice rádi vytrhli, ale nenalézají k tomu dostatek síly
Povídky:
Nudná historie/1889/
Dáma s psíčkem /1899/
Divadelní hry:
Strýček Váňa /1897/
Tři sestry/1901/
Višňový sad /1904/
- drama – zachycuje osud ženy, která se vrací z Paříže na své venkovské sídlo v Rusku, na život v cizině již nemá prostředky, její panství je před krachem
- její nápadník doporučuje jako jedinou možnost záchrany jeho prodej zájemcům o pozemky pro stavbu letních bytů
- představa, že by tím zanikl starý višňový sad, symbol rodinné minulosti, je nepřijatelná
- prostředky k zaplacení dluhů se však rodině nepodaří získat a dojde k dražbě
Polsko
V Polsku se literární realismus 2.pol.19.st. označuje jako pozitivizmus.
Henryk Sienkiewicz /1846-1916/ /šenkjevič/
- slavný polský prozaik, nositel Nobelovy ceny
- psal satirické a realistické povídky o těžkém údělu venkovských lidí, ale jeho hlavní význam spočívá v historických románech
- nejrozsáhlejší z nich je trilogie z polských dějin 17.st.:
Ohněm a mečem/1884/
- líčí boj polské šlechty s kozáckým povstáním
Potopa/1886/
- je věnována obraně proti nájezdům Švédů
Pan Wolodyjowski /1888/
- popisuje dlouholetý zápas s Turky
Křižáci /1900/
- román, v němž vylíčil boje s řádem německých rytířů i jejich konečnou porážku v slavné bitvě u Grunwaldu r.1410
Quo vadis /1896/
- mistrovsky vylíčil poměry ve starém Římě za vlády krutého císaře Nerona, zejména jeho pronásledování křesťanů
Pouští a pralesem /1911/
- dobrodružný cestopis věnovaný mládeži
Severské země
Finsko
- až v 19.st. se začíná rozvíjet literatura finská
- významným počinem bylo vydání národního eposu Kalevala/1835/, čímž se finská literatura zapsala do literatury světové /Kaleva – otec 12 bohatýrů, zakladatel finského národa/
Norsko
Henrik Ibsen /1828-1906/
- světoznámý norský dramatik
- jeho díla byla pokládána za vzor nelítostné kritiky mravního stavu společnosti
Peer Gynt /1867/
- dramatická báseň
- hlavní hrdina, mladý Peer Gynt, rváč a lenoch, se setká na svatbě selské dcery Ingrid, která o něho stále stojí, se Solveigou, jež se přistěhovala, opilý Peer unese nevěstu, ráno ji pošle zpět k ženichovi
- vrací se domů, pracuje v lese, žije se Solveigou
- později utíká, stává se světoběžníkem, až jako starý muž se vrací do Norska, je zoufalý z nenaplněného života, očekává jej stále Solveiga – ztělesnění lásky, vnitřní čistoty – ona dává lidskému životu smysl
Nora/1878/- Domov loutek
- děj se odehrává v době vánočních svátků v bytě bankovního úředníka Helmera
- do rodinné idyly vstupuje úředník Krogstad, který chce využít jmenování bývalého kolegy ředitelem a získat v bance místo
- žádá Noru Helmerovou, aby u manžela intervenovala – ví o podvrhu, kterého se Nora před léty z lásky k manželovi dopustila /podepsala falešnou směnku jménem svého mrtvého otce, aby získala prostředky na manželovo léčení/ - chce ji vydírat manžel o tom nevěděl /směnku sama splácela/ - nemůže se vyrovnat s Nořinou samostatností – ostré střetnutí, manžel se chce usmířit, ale Nora od něho i od rodiny odchází
- hra je kritikou postavení ženy ve společnosti – je loutkou
Divoká kachna /1884/
- do domu továrníka Werleho se vrací jeho syn, s otcem znesvářený, který pozval na rodinnou oslavu přítele z mládí Ekdala – jeho manželka Gina bývala u Werlů hospodyní a továrník pomohl jejímu muži i tchánovi
- syn chce ukázat Ekdalovi, že Gina bývala milenkou továrníka a i jejich čtrnáctiletá dcera Hedvika je zřejmě jeho dcerou
- Hedvika lpí na Ekdalovi, on odchází, ona se zabíjí
- nakonec se zabíjí i továrníkův syn
Švédsko
Selma Lagerlöfová /1858-1875/
- švédská prozaička, nositelka Nobelovy ceny
- je pokládána za vrcholnou představitelku novoromantismu ve Švédsku
Gösta Berling /1891/
- dvoudílný román o lehkomyslném, ale dobrém člověku a jeho 11 veselých kumpánech
Jeruzalém /1901/
román o švédských vystěhovalcích v Palestině a sváru mezi láskou k rodné zemi a k Bohu
Dánsko
Hans Christian Andersen /1805-1875/
- autor mnoha pohádek, přeložených do mnoha světových jazyků
Císařovy nové šaty
Sněhová královna
Křesadlo
Ošklivé kachňátko
Princezna na hrášku
Pohádka mého života /1855/
USA
Mark Twain /1835-1910/
- neradostné dětství
- vyučil se tiskařem, dělal lodivoda na Mississippi, zkoušel štěstí jako zlatokop i novinář
Dobrodružství Toma Sawyera/1876/
Dobrodružství Huckleberryho Finna/1884/
- v těchto prózách autor kombinuje vzpomínkovou prózu s dobrodružným románem
- zachycuje zážitky z dětství, pohled na soudobou Ameriku, včetně přežívajícího otroctví
Tisknout