Renesance a humanismus

<meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=utf-8" /><div class="obsah">
  <h1>Renesance a humanismus </h1>
  <h2>renesance</h2>
  <ul>
    <li> slovo francouzského původu, znamená znovuzrození</li>
    <li> tento termín byl poprvé použit v Itálii, protože se tam úsilí o novou  světskou kulturu jevilo jako snaha o obrození antiky</li>
    <li> nejstarší představitelé italské renesance byli vrstevníky našeho Karla  IV. a nejvýznamnější z nich Francesco Petrarca udržoval písemný kontakt  s Čechami </li>
    <li> někdy se renesance vymezuje širším časovým obdobím /od poč. 14.st. - konce 17.                       století/</li>
  </ul>
  <p>často se v souvislosti s renesancí připojuje i další pojem - <strong>humanismus</strong> </p>
  <h2>humanismus</h2>
  <ul>
    <li> / z lat humanus - lidský/ - znamená úctu a vážnost k  lidské důstojnosti, vyjadřuje nový ideál vzdělání, který na místo  poznávání Boha staví poznávání člověka, proto se místo teologie studují  nové vědy tzv. humanitní / filosofie, filologie, historie, přírodní  vědy se rozvíjejí později</li>
  </ul>
  <p> Pojem renesance označuje celé historické období a umělecký směr <br />
    Pojem humanismus označuje určitý vzdělanostní a životní program, nezávislý na časovém určení</p>
  <p> Podnětem  k rozkvětu humanismu a renesance začátkem období historicky zvaného novověk byla historická a společenská situace:</p>
  <ul>
    <li> <strong>přírodní a astronomické objevy</strong> - 1519 -1522 - první obeplutí zeměkoule - lidstvo se zbavilo fantastických představ   a pověr  o neznámých zemích</li>
    <li> byla otřesena autorita církve - změna<strong> geocentrického názoru</strong> / Země je středem vesmíru/ na <strong>heliocentrický</strong> / Slunce je středem vesmíru - <strong>M. Koperník, G. Galilei</strong> /</li>
    <li><strong> rozvoj věd o člověku</strong></li>
    <li> <strong>vynález knihtisku</strong> - Němec <strong>Johannes Gutenberg </strong>/pol.15.st./ - knihy vytištěné do roku 1500 se nazývají   prvotisky /<strong>inkunábule</strong>/</li>
    <li> přechod od feudalismu ke kapitalismu </li>
  </ul>
  <p>Ve výtvarném umění začala velká revoluce v zaměření umělců. Zatímco  se dosud zobrazovaly středověké náboženské náměty, nyní se umělci  zaměřovali na zobrazování skutečného života.</p>
  <p>Iniciátorem renesanční architektury  byl<strong> Filippo Brunelleschi</strong> /1377 - 1446/ - vytvořil kopuli florentského dómu - symbol renesance. Byl rovněž malířem a vděčíme mu za objev perspektivy. </p>
  <p>Geniálním představitelem florentského sochařství  byl <strong>Donatello</strong> / kolem 1386 -1466/ - svým sochám vepsal do tváře lidské vlastnosti /např. Svatý Jiří /</p>
  <h2> Významnými renesančními výtvarníky byli: </h2>
  <h3>Sandro Botticelli /1446 - 1510 /</h3>
  <ul>
    <li> nejslavnější obraz Zrození Venuše</li>
  </ul>
  <h3> Leonardo da Vinci / 1452 - 1519 /</h3>
  <ul>
    <li> vynikal v mnoha oblastech bádání - navrhoval létající  stroje, vynalézal mechanické hračky, efekty pro divadelní představení,  uskutečnil více než 30 pitev, byl vynikající hudebník... Všechny tyto  zájmy podřizoval malířství - slavná nástěnná malba Poslední večeře Páně  pro milánský klášter a nejslavnější portrét Mona Lisa, Poslední  večeře... </li>
  </ul>
  <h3>Michelangelo Buonarroti /1475 - 1564/</h3>
  <ul>
    <li> začínal jako sochař / David, Mojžíš/, ve službách papeže  Julia II. pak vyzdobil strop Sixtinské kaple. Vynikl i jako tvůrce  básní. </li>
  </ul>
  <h3>Raffael Santi / 1483 - 1520/</h3>
  <ul>
    <li> se stal mistrovským malířem líbezných madon a významným portrétistou / Sixtinská madona, Tři grácie/ </li>
  </ul>
  <p>Vrcholnými architektonickými skvosty 16. století se staly stavby ve  Vatikáně, zvláště chrám sv. Petra. Druhým velkým centrem byly Benátky-  vynikaly zvláště v oblasti architektury. V 15. a 16. století se do  Benátek sjížděli vědci i umělci z válečných oblastí /Benátky - město  míru/. Mecenáši věnovali příspěvky na zvelebení města - sjednocení  budov na náměstí sv. Marka, vybudování kamenného mostu Ponte Rialto</p>
  <h2>Itálie</h2>
  <h3> Dante Alighieri /1265 - 1321/ /aligjéri/</h3>
  <ul>
    <li> pocházel z nezámožné florentské šlechty, dostalo se mu značného vzdělání</li>
    <li>za  svůj protipapežský postoj byl vypovězen do vyhnanství, dokonce byl  odsouzen k trestu smrti , posledních 20 let svého života prožil ve  Veroně a Raveně</li>
    <li> roku 1302 opustil rodné město a vícekrát se tam nevrátil </li>
    <li> jeho tvorbu poznamenala láska k dívce Beatrici, kterou poznal už jako osmiletý </li>
    <li> ve svých osmnácti letech se do ní zamiloval, svou lásku však tajil a  když jeho milovaná zemřela /patrně po nešťastném porodu ve věku  necelých 25 let/, zvolil si ji jako svůj básnický ideál, který přetrval  /i když ji osobně již neznal, i poté, co se zamilovával do jiných žen/</li>
    <li> všechny životní zkušenosti se promítly do jeho nejvýznamnějšího díla: <strong>Božská komedie</strong></li>
  </ul>
  <h4>Božská komedie</h4>
  <ul>
    <li> duchovní epos je pokusem o zobrazení celého tehdy známého  světa, dílo má tři části: Peklo, Očistec a Ráj. První zpěv začíná  představou temného hvozdu- alegorie světa, v němž básník zbloudí v půli  života a v noci z Velkého pátku na Bílou sobotu se střetne se třemi  šelmami, které představují tři hlavní hříchy - smyslnost,pýchu a  lakotu. Jeho pouť vede do Pekla, prostoru trestů a přeměn. Dante je  doprovázen Vergiliem, setkává se s řadou svých známých, přátel i  odpůrců,s vladaři, filozofy ... a vede s nimi dialog. Ve druhém dílu se  Dante dostává do Očistce / má podobu ostrova s horou/- na jeho konci, v  rajském lese se Danta ujímá Beatrice.</li>
  </ul>
  <p> hlavní rysy renesanční literatury:</p>
  <ul>
    <li> autor je sám hlavní postavou eposu</li>
    <li> zachycení prožitku lásky</li>
    <li> obdiv k antické vzdělanosti </li>
  </ul>
  <p>Dante je rovněž autorem milostné poezie.</p>
  <h3> Francesco Petrarca /1304 - 1374/ </h3>
  <ul>
    <li>žil rovněž ve vyhnanství, hodně cestoval, měl přímé styky s  našimi zeměmi, dopisoval si a osobně se setkal s králem Karlem IV.</li>
    <li> byl archeologem a historikem - velmi dobře znal Homérovy eposy / podle  legendy prý Petrarca dokonce zemřel po noci probdělé nad Homérovým  rukopisem/ </li>
    <li> toužil po slávě - 1341 byl korunován za básníka na římském Kapitolu</li>
    <li>daleko  větší slávu mu ovšem přinesly posmrtně básně, které považoval za  nehodnotné a které chtěl původně zničit - tyto básně tvoří tzv. <strong>Zpěvník</strong> </li>
  </ul>
  <h4>Zpěvník</h4>
  <ul>
    <li> obsahuje básně věnované jeho celoživotní lásce Lauře, italské šlechtičně, manželce                      Hugona de Sade </li>
    <li> jeho oblíbeným žánrem byly sonety - básně s ustálenou formou, rozdělené  do čtyř slok, první dvě jsou čtyřveršové, druhé dvě tříveršové </li>
    <li> jeho básně vypovídají o Lauřině kráse, ctnostech a činech, o všech  místech a předmětech, jež ji básníkovi připomínají a o působení lásky k  Lauře / živé i mrtvé - zemřela na mor/ na básníkovu duši, o stesku,  jenž v něm vyvolává, o přírodě, kam se svou marnou touhou utíká</li>
    <li>je to kniha o nevyslyšené lásce, o níž básník píše z odstupu vzpomínky</li>
  </ul>
  <h3>Giovanni Boccaccio /1313 - 1375/ </h3>
  <ul>
    <li> byl označován za zakladatele renesanční novely / literární útvar delší než povídka, kratší než    román, s překvapivým dějem/</li>
    <li>byl vrstevník a přítel Petrarcův</li>
    <li>autor řady latinských pojednání</li>
    <li>proslavil se  Dekameronem</li>
  </ul>
  <h4> Dekameron </h4>
  <ul>
    <li> sbírka sta novel - vyprávějí příběhy, které si po deset  večerů vypráví deset mladých lidí, aby si ukrátili čas na venkovském  sídle,kam se uchýlili z obavy před nákazou morem - převažují milostné  příběhy, rozmarné a laškovné, podávající obraz mravů soudobé Itálie,  která zjišťuje, že pozemský život má své radostné stránky </li>
  </ul>
  <h2>Francie</h2>
  <h3> Francois Villon /fransoa vijón/ 1429/32 - po 1463/</h3>
  <ul>
    <li> středověký, ale přece neobyčejně moderní francouzský básník</li>
    <li> pocházel z chudé rodiny, jmenoval se původně Montcorbier /monkorbié/  nebo des Loges /de lóž/ a jméno Villon si zvolil podle kněze, který ho  vychovával a který mu umožnil studia na pařížské univerzitě </li>
    <li> 1452 se stal mistrem svobodných umění, vedl však nevázaný život, při  jedné šarvátce nechtěně zabil kněze, prchal před spravedlností, byl  omilostněn, toulal se, kradl, několikrát byl zatčen, koncem roku 1462  odsouzen k smrti oběšením, ale pak místo toho vypovězen na 10 let z  Paříže </li>
    <li> od roku 1463 po něm mizí stopy</li>
  </ul>
  <p> O jeho životě vypráví kniha<strong> Jarmily Loukotkové: Navzdory básník zpívá</strong>:</p>
  <ul>
    <li> Kniha je rozdělena do tří částí, nazvaných Žák, Psanec a  Šibeničník. Popisuje Villonův nevázaný život – navštěvuje se svými  přáteli hostince, nevěstince, ale přesto je oblíben i u „vyšších“ kruhů  ve Francii, protože za každé situace dokáže vymyslet verše, které  zaujmou a pobaví. Kromě toho zaujme hlavně dámy ve společnosti i svým  vzezřením. Při návštěvách jedné z rodin se zamiluje do Kateřiny de  Vausselles, kterou však miluje kněz Filip Charmoye. Ten na Villona  žárlí a dochází mezi nimi k šarvátce, vyprovokované Filipem, ovšem při  ní Villon Filipa zabije.Uniká před trestem, stává se členem organizace  Ulita, která „řádí po celé Francii“ – loupí, přepadává boháče i  zabíjí.Stává se tulákem a vyděděncem společnosti, ukrývá se na různých  místech. Je omilostněn králem a vrací se do Paříže. Zde znovu prožívá  lásku ke Kateřině, oba se mají velmi rádi do doby, než se Kateřina  dovídá o tom, že zabil Filipa. O to, aby se to dověděla se postará  malíř Noel Joliz, jehož ženou se má stát, ale kterého nemiluje. Villona  po této zprávě odmítá. Joliz ještě udělá Villonovi ostudu – nechá ho  vysvléct a nechá ho zbít nahého v ulicích Paříže. Villon zase odchází z  Paříže, pobývá na různých dvorech i na dvoře Bourbonském a na dvoře  vévody Orleánského /králova bratrance/ - zde prožívá milostné  dobrodružství s mladičkou šestnáctiletou Italkou Leonorou, která však  umírá. Villon je opět velmi nešťastný. Potlouká se Francií, dopouští se  zločinu /vykradení teologické fakulty/, je znovu stíhán. Zraní biskupa  a r. 1462 je odsouzen k smrti oběšením.Znovu píše se svým strýcem a  obhájcem žádost o milost. Naposledy byl napaden neprávem /zúčastnil se  šarvátky, ale nechtěně – svědkové byli proti němu, podává odvolání  parlamentu/. Trest smrti je zmírněn na desetileté vypovězení z Paříže.  Kateřina v té době je již vdova a slibuje, že na něj počká. Od roku  1463 mizí po Villonovi všechny stopy.Celé jeho putování provází  básnická činnost, kterou všude obdivují. </li>
  </ul>
  <p>Tvorba: </p>
  <h4>Odkaz /Malá závěť/ </h4>
  <ul>
    <li> satirické rozloučení s přáteli </li>
  </ul>
  <h4>Velká závěť /Velký testament/</h4>
  <ul>
    <li> nejvýznamnější dílo - básně o pomíjivosti lidského života,  o strachu ze smrti a lítosti z promarněného mládí, o nespravedlnosti  vládnoucí světem</li>
  </ul>
  <p>Upřímné životní vyznání podává Villon ve formě tzv. francouzské  /villonské / balady / má tři strofy o 7 - 12 verších a v závěru poslání  /. </p>
  <p>Villon bývá někdy označován za prvního z prokletých básníků /nepochopených ve své době/.</p>
  <h3>Francois Rabelaise /fransoa rablé/ 1495? - 1553?/</h3>
  <ul>
    <li> francouzský prozaik, humanista </li>
    <li> povoláním lékař </li>
    <li> autor čtyřdílného satirického románu /autorství 5. dílu je sporné/ <strong>Gargantua a Pantagruel</strong> </li>
  </ul>
  <h4>Gargantua a Pantagruel </h4>
  <ul>
    <li> román líčí život obrů Gargantua  a jeho syna Pantagruela -          je to <strong>burleskní parodie</strong> /burleskní - založené na obhroublé komice, zlehčování vznešených témat,  parodie - prostředek, jak zlehčit nebo zesměšnit něco vážně míněného, a  to tak, že se co nejvěrněji napodobí a podtrhnou zvláštnosti jevu/ </li>
    <li> zde jde o parodii na středověké rytířské romány / u hrdinů jsou obludně  zveličeny tělesné rozměry, síla, žravost, ale současně přináší tento  román řadu realistických postřehů ze současného života - satirické  výpady proti mnichům, církvi / život v klášteře autor sám důkladně  poznal/, výpady proti soudobému školství a soudnictví, hlásá renesanční  ideál svobody v obraze thelémského opatství, kde je jediným pravidlem  „Čiň, co je ti libo!“ </li>
  </ul>
  <p> Rabelaise je nepřekonatelný vypravěč, srší vtipem, používá slovních hříček.</p>
  <h2> Nizozemsko </h2>
  <h3>Erasmus Rotterdamský /1467 - 1536/ </h3>
  <ul>
    <li> působil v mnoha evropských zemích /Anglie, Francie, Itálie .../ </li>
    <li> byl duchovním vůdcem humanistů </li>
    <li> ve své tvorbě popularizoval antiku </li>
    <li> vytvořil společenskou satiru <strong>Chvála bláznovství </strong>- zaujal velmi kritický postoj k církvi</li>
  </ul>
  <h2>Španělsko </h2>
  <p>Ve Španělsku se nejoblíbenějším literárním žánrem stává tzv. <strong>pikareskní román</strong> /jeho hrdinou byl prohnaný šibal, sluha putující od pána k pánovi -  vypráví své osudy a zážitky; kompozice pikareskního románu  charakterizují i Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka/</p>
  <h3> Miguel de Cervantes y Saavedra /1547 - 1616/ </h3>
  <ul>
    <li>dovršil rozkvět španělské renesanční prózy</li>
    <li> prožil pohnutý život plný strádání: zranění v námořní bitvě ho  připravilo o ruku, zajetí tureckými piráty skončilo pětiletým otroctvím  v Alžírsku a při úřednickém povolání i v osobním životě jej provázela  smůla, nedokázal se uživit ani literaturou</li>
    <li> autor dvoudílného románu Důmyslný rytíř Don Quiote de la Mancha </li>
  </ul>
  <h4>Důmyslný rytíř Don Quiote de la Mancha </h4>
  <p>- oslava lidské touhy po pravdě, svobodě a spravedlnosti hlavní  hrdina je rytíř , tvoří nerozlučnou dvojici se svým sluhou Sancho  Panzou , člověkem zdravého selského rozumu - D.Q., poblázněný četbou  rytířských románů, se vydá na pouť za ideálem, vysněnou dívkou  Dulcineou. S romantickým ideálem však kontrastuje vzhled stárnoucího  rytíře i jeho ubohá herka Rocinanta. Na cestě se rytíř setká s  množstvím překážek /boj s větrnými mlýny/ - některé příběhy odhalují  pravou tvář španělské společnosti </p>
  <h3>Lope de Vega /1562 -1635/</h3>
  <ul>
    <li> autor asi 1800 her / první divadelní hru napsal jako třináctiletý/, psal rovněž romány, novely,   sonety </li>
    <li>vytvořil typické španělské národní drama své doby, tzv. drama „pláště a dýky“ /s náměty lásky a cti/ </li>
  </ul>
  <h4>Ovčí pramen / Fuente Ovejuna/</h4>
  <ul>
    <li> jméno vesnice, která se vzbouří proti feudálově libovůli a  nevydá viníka, který pána zabije, aby vesnici zachránil </li>
  </ul>
  <h2>Anglická literatura</h2>
  <h3> Geoffrey Chauser </h3>
  <h4> Canterburské povídky </h4>
  <ul>
    <li> dokončena jen část 23 veršovaných povídek realisticky a s  humorem líčících soudobý anglický život z hlediska nižší šlechty a  nastupujícího měšťanstva. </li>
  </ul>
  <h3>William Shakespeare /1564-1616/ </h3>
  <ul>
    <li> nejvýznamnější dramatik všech dob </li>
    <li> narodil se 23.4.1564 ve Stradfordu </li>
    <li> jeho otec byl rukavičkář </li>
    <li> Shakespeare v mládí navštěvoval latinskou školu, už v pěti letech projevoval zájem o divadlo </li>
    <li> V 18 letech se oženil s Annou Hathaway (o 8 let starší), měl tři děti, ale jeho manželství pravděpodobně nebylo šťastné </li>
    <li> Roku 1585 opustil Stradford a odešel do Londýna, věnoval se hodně četbě  domácích i zahraničních literatur, četl díla Senecy, Plauta, Terencia  apod. </li>
    <li> 1589-1594 se objevují jeho první literární pokusy, vrací se znovu do Stradfordu, kde se roku 1613 natrvalo usídlil </li>
    <li> odtud jezdil stále do Londýna /založil divadlo Globe/ </li>
    <li> 24.4. 1616 zemřel </li>
  </ul>
  <p>Tvorba:</p>
  <p> <strong>historické hry</strong></p>
  <p>- s náměty z anglických dějin: </p>
  <h4>Richard III. <br />
    Jindřich V. <br />
    Jindřich VI.</h4>
  <p> -  s náměty ze světových dějin:</p>
  <h4> Julius Caesar</h4>
  <h4> Richard III. </h4>
  <p>Ve válce dvou růží zvítězila yorská strana/Edvard IV./, jediný  Richard, vévoda z Gloucesteru nemá radost z nastoleného míru. Předchozí  činy / vražda Jindřicha VI. a jeho syna, prince Edwarda/, tělesná vada  a částečně z ní vyplývající zvrhlost jej vedou k manipulaci s lidmi,  jejímž cílem je překazit smír nepřátelských rodů, o nějž usiluje Edward  IV., vyvolat rozkol v královské rodině a připravit si cestu na trůn.  Odstraňuje všechny, kdo mu stojí v cestě. Richard je poražen vojenskou  silou hraběte z Richmondu, který po vítězství v roce 1485 zakládá jako  Jindřich VIII. tudorovskou dynastii a ve jménu pořádku a míru  sjednocuje zemi. </p>
  <p><strong>tragédie</strong></p>
  <h4>Romeo a Julie </h4>
  <p>V italské Veroně žily rody Monteků a Kapuletů. Žily v nepřátelství a  vedly spolu bitky. Romeo – Montek se zamiloval do Julie Kapuletové -  večer jde pod okno domu, ve kterém Julie žije a vyznává jí lásku. Ona  ho také miluje, a proto se hned druhý den nechají tajně oddat. Po  odchodu od kněze Vavřince se Romeo zaplétá do hádky, kterou vyvolal  Juliin bratranec Tybalt. Tybalt probodl Romeova přítele Merkuria a  Romeo Tybalta zabil. Romeo je vypovězen do Mantovy. Julie je nešťastná  a má se provdat za hraběte Parise. Nechce přiznat, že je vdaná a  odchází si pro radu otci Vavřincovi. Vavřinec jí dá uspávací nápoj.  Rodina si myslí, že Julie je mrtvá a pochovávají ji do rodinné hrobky.  Vavřinec vysílá pro Romea posla, ale ten nedojde včas a Romeo ,pln  zármutku, přijíždí do Verony a jde do Juliiny hrobky. Zdrcený žalem se  zabije právě ve chvíli, kdy se Julie probouzí. Vavřinec přichází, aby  Julii vyvedl, ale ta, když vidí Romea, nechce dál žít a probodne se  Romeovou dýkou. </p>
  <h4>Hamlet, králevic dánský /intelektuál, zamýšlející se nad smyslem života/ </h4>
  <p>Vrcholné dílo anglické i světové dramatiky<br />
    Přítel Horacio  upozorní Hamleta na podivný úkaz – noční stráži na hradě Elsinoru se  zjevuje duch princova otce, nedávno zemřelého krále – Hamlet se od  přízraku dovídá, že byl zavražděn bratrem, nynějším panovníkem  Klaudiem, který také svedl královnu Gertrudu a záhy se s ní  oženil.Hamlet se chce pomstít, je chráněn předstíraným šílenstvím.  Hrubě odmítne Ofélii, která z nešťastné lásky zešílí a utone. Odmítl  ji, protože se dala zneužít pro záměry svého otce, prvního ministra  Polonia, který se snažil přijít na kloub Hamletovu šílenství. Hamlet se  snaží získat důkaz Klaudiovy viny, váhá však krále zákeřně zabít.  Klaudius posílá Hamleta do Anglie, kde má být odstraněn. Hamlet uniká  nazpět. V souboji je smrtelně zraněn, zabije krále, je svědkem  Gertrudiny smrti /náhodou vypila pohár s jedem určený pro něho/,a  zabrání Horaciovi v sebevraždě.Nakonec umírá. </p>
  <h4>Macbeth</h4>
  <p> /ctižádostivý člověk, který se zmocní vraždou trůnu, ponoukán  svou ženou/ <br />
    Skotský vůdce Macbeth zatouží po královské koruně. Král Duncan však  jmenuje svým nástupcem svého prvorozeného syna Malcolma. Z popudu své  ctižádostivé manželky a s její pomocí zabije Macbeth Duncana, který  navštívil jeho hrad. V den své korunovace dá pak Macbeth zavraždit  Banka, jemuž čarodějnice prorokovaly, že zplodí královské potomky.  Bankův syn však uprchne. Macbeth se pak na cestě za absolutní mocí  dopouští dalších zločinů – dá zavraždit ženu a synka svého odpůrce  Macduffa, který uprchl do Anglie, aby získal králevice Malcolma pro boj  proti Macbethovi . V rozhodující bitvě Macduff zabije Macbetha. Lady  Macbethová zešílí a končí sebevraždou. Malcom nastoluje nový pořádek.</p>
  <h4> Othello, benátský mouřenín /žárlivec, podléhající intrikánovi Jagovi/ </h4>
  <p>Vojevůdce benátské republiky král Othello se tajně ožení s  Desdemonou, dcerou patricie Brabanzia. Jeho pobočník Jago, puzen  žárlivostí-podezřívá Othella s pletek s jeho ženou – a závistí, vyzradí  jeho čin Brabanziovi, avšak Othello se dokáže před shromážděním  senátorů obhájit. Hned nato dostává pověření, aby odrazil předpokládaný  útok Turků na Kypr. Turecké loďstvo je zničeno bouří. Při pitce na  oslavu začne Jago rozvíjet další intriky s cílem probudit v Othellovi  žárlivost k Desdemoně. /Využívá setkání Kassia –Othellův zástupce- s  Desdemonou – podvrhne důkaz-ztracený šátek/. Na Kypr přijede vyslanec z  Benátek a oznamuje Othellovi, že byl odvolán a na místo guvernéra byl  jmenován Kassio. Othelo se rozhodne, že skončí s ním i se svou ženou. V  domnění, že Kassio byl zabit v noční rvačce /Jagova léčka/, Desdemónu  uškrtí. Othello spáchá sebevraždu. Jagova žena poví pravdu, Jago ji  zabije. Na Kypru zůstává guvernér Kassio s úkolem odsoudit Jaga. </p>
  <h4>Král Lear</h4>
  <p> Námět z keltských pověstí </p>
  <p>Dávnověký britský král Lear se rozhodne rozdělit říši mezi tři  dcery: Goneril, Regan a Kordélii – podle toho, jakými slovy dokáží  vyslovit svou lásku k němu. Otcovskou nenávist a kletbu si vyslouží  Kordélie, která na rozdíl od svých sester odpoví upřímně a prostě. S  věrným rádcem Kentem, jenž se jí zastal, musí opustit zem, jež je  rozdělena mezi zbývající dvě dcery. Kordélie se ujímá její nápadník,  francouzský král. Lear se brzy stává pro své necitelné dcery přítěží –  je jimi vyštván - poznává lidskou nouzi, zachraňuje jej šílenství. Na  čas pookřívá v péči Kordélie, která v nepřítomnosti svého muže stojí v  Doveru v čele vojska, nedokáže však vyhrát osudnou bitvu a je oběšena  ve vězení. Goneril a Regan zničí vzájemná žárlivost a závist. Lear  umírá žalem nad Kordeliiným tělem. </p>
  <p><strong>komedie </strong></p>
  <h4>Sen noci svatojanské </h4>
  <p>V době, kdy vévoda Théseus chystá svou svatbu s královnou Amazonek  Hyppolitou, utíkají z Atén do blízkého lesa mladí milenci Lysander s  Hermií, kterým brání ve sňatku Hermiin otec a Lysandrův sok Demetrius,  /s nímž má být Hermie oddána/, pronásledovaný někdejší láskou Helenou.  V nočním lese panuje svár mezi králem Oberonem a královnou elfů  Titanií, který se Oberon se svým služebníkem Pukem snaží řešit pomocí  šťávy zázračného květu, vyvolávajícího slepou milostnou vášeň. Pukovy  omyly při použití této šťávy vnášejí zmatek do vztahů mezi milenci.  Zároveň v lese nacvičují aténští řemeslníci hru o Pyramovi a Thisbé.  Očarovaná Titanie se zamiluje do představitele hlavní role Klubka,  jemuž Puk nasadil oslí hlavu. Vztahy mezi Oberonem a Titanií a mezi  milenci se upraví po dalších Pukových zásazích. </p>
  <h4>Zkrocení zlé ženy </h4>
  <p>Hlavními postavami jsou Kateřina a Bianca, dcery Baptistovy.  Kateřina byla hubatá, nikdo ji nechtěl, nazývali jí fúrií. Její sestra  Bianca byla pravý opak – mírná, něžná, stydlivá. Baptista nechtěl ani  slyšet o žádném nápadníkovi pro Biancu, dokud neprovdá Kateřinu. O  Biancu soupeří několik nápadníků – Gremio, Hortensio, Lucenzio.Oženit  se s Kateřinou se nakonec rozhodne bujný, vtipný šlechtic Petruccio,  protože je bohatá. Hned po svatbě ji odveze na své venkovské sídlo. Po  mnoha útrapách, které musí Kateřina snášet, pochopí, že vzdor a hněv  nemají smysl, dá svému manželovi ve všem zapravdu. Dokonce i v tom, že  svítí měsíček místo sluníčka, že vrásčitý stařec je svěží dívka…  Společně se vrací do Padovy k Baptistovi. Zde se mezitím Bianca  provdala za Lucenzia – byl nejmajetnější. Kateřina vyhrává soutěž o  nejposlušnější manželku – udílí rady, jak se chovat k manželovi.</p>
  <p><strong> pohádkové hry</strong></p>
  <h4> Bouře</h4>
  <p> Koráb s neapolským králem Alonzem a jeho dvořany ztroskotá v bouři  u neznámého ostrova. Bouři způsobil ostrovní vládce Prospero svou  magií. Prospero je vyhoštěný milánský vévoda, jehož před 12 lety vydal  s dcerkou Mirandou napospas moři jeho vlastní bratr Antonio, kterému  Prospero předal vládu, aby se mohl více věnovat vědám. Prospero se s  Mirandou zachránil na ostrově a podrobil si jeho původní obyvatele –  přinutil divocha Kalibána, aby pro ně konal hrubé práce, osvobodil  Ariela ducha, který se stal nástrojem jeho umění i vykonavatelem pomsty  na Antoniovi a Alonzovi, jemuž Antonio zaprodal milánské vévodství.  Nakonec se s nimi smíří a vrátí se do Milána.</p>
  <h4> Zimní pohádka </h4>
  <p><a href="renesance-a-humanismus.php">Tisknout</a></p>
</div>